106. 4ková Stezka - 25.-30.10.2016


106. 4ková Stezka (25. -) 26. - 30.10.2016 se konala na Písecku a směřovala na Blatnou.

Mínus prvý nocleh zajistil Můra, ale ostatní noclehy, včetně pití a mňamek ve Strážovicích zajistil Neckář:

  • 25.10. - Paseky
  • 26.10. - Restaurace U Caisů, Vojníkov 69
  • 27.10. - Mirotice-Strážovice čp.1, Zámek
  • 28.10. - Mirotice-Strážovice čp.1, Zámek
  • 29.10. - Myštice čp.7, U Labutě

Fotky do alba dosud přidali Ivsi, Drahoš a Irča...

Do článku zapracovány dva Neckářovy komentáře.

 A jak to dopadlo?

V neděli 30.10. v 16.15 na Smíchovském nádraží jsme ve 13 lidech a 1 pejskovi tradičním Valčíčkem zakončili letošní podzimní „malou“ trasovou Stezku.

Organizace Stezky se ujal Neckář a vybral krajinu, kde má svého koně „na penzi“ a tak ji uznal za vhodnou i pro četné trasové penzisty. Z hlediska organizátora to byla opět „One man show“ a po Romanovi a Můrovi si sólo zajištění vyzkoušel i on a neměl to na svou premiéru vůbec lehké. Jako na potvoru se očekávaný zlatý hřeb - výlov rybníka Labuť v  Myšticích posunul na dřív a na státní svátek v pátek místo plánované soboty už končil. Ve Strážovicích musel zajistit večerní „občerstvení“ ve vlastní režii. Myslím, že můžu za všechny říci, že se s tím vypořádal skvěle.

Počasí přes hrozby meteorologů (a mých obav z pozdně říjnových plískanic) zase vyšlo, bylo odpolední slunce a déšť se zmohl jen na krátké mrholení a přeháňku v noci.

V době houfného odjezdu bylo už na Stezce 9 lidů, z toho 5, kteří po úterním noclehu v Pasekách šplhali už po Píseckých horách. Z Prahy v 15:42 budějovickým rychlíkem vyrazilo do Čížové 17 lidů na jízdenku a místenku společnou i individuální. Pro příště už vím, že dráhy rády zabukují místa i pro tyto individualisty, ale chtějí za to dvacku. Přijeli jsme na čas, takže jsme úvodní část 4½km cesty k Otavě mohli absolvovat ještě trochu za světla, na rozdíl od té poloviny, která v Čížové hospodu neminula a absolvovala pak cestu „Temným hvozdem“.

U Caisů u Otavy nás čekalo 9 výše zmíněných, dojedší automobilisté, docela dobré „omáčkové jídlo“ (něco mezi svíčkovou a čímsi na paprice bez papriky), žádný signál v éteru a postýlkové ubytování ve stylu značně retro („zrovna mi vyhořela v tomhle pokoji elektrika, tak si nechte otevřeno na chodbu, ale je tu čisto...“). Postupně jsme dojížděli a když nás před jedenáctou našel i Achyl s kontrabasem bylo nás 47 a hudba mohla začít.

Po prochladlé noci jsme se dočkali i poněkud opožděné snídaně a mohli vyrazit na nejdelší stezkovou trasu (většina přes Vráž – s mrňavou hospodou U Kohouta, někdo přes Čížovou) a přes Cerhonice a Radobytce na kopec do Strážovic.

Zde nám vyjednal Neckář dvojitý nocleh na Zámku, což byla luxusní ubytovna, večeře a snídaně jsme měli přímo v zámeckých interiérech, obsluhováni nesmírně milým a ochotným personálem.
Večerní a jiné naše jásání se odehrávalo v „zasedačce“ v ubytovně. Hospoda tu nebyla, občerstvení bylo ve vlastní režii a tak Neckář zajistil 3 sudy kácovské dvanáctky a investoval i do velkorysého picího i jiného sortimentu. Že to byla od něj odvaha se nakonec projevilo po závěrečném sčítání.

Lístečkový systém léta funguje dobře, ale nepředpokládá, že si konzumaci odebírají a sami zapisují sami konzumenti, k čemuž zejména v pozdních hodinách často došlo. (Musely pak vypomoci stezkové finanční rezervy.) Večer jsme připili Mirečkovi k 66tinám.

V pátek se šlo nalehko – většina zvolila cestu stezkou Mikoláše Alše (na mapě uvedenou, ale v terénu neznačenou) do Čimelic a zpět s občerstvovací zastávkou v Boudách nebo Miroticích, kde uvízly asi dva tucty čtyřkařů. Někdo vyrazil do Myštic na výlov – i štiku či candáta si tam koupil. O těchto cestách a zážitcích na nich doufám napíše někdo jiný, neboť já si dal pro okřání samostatný psychologicko rehabilitační okruh mimo značené cesty (pozn. možná též co meditační cvičení u příležitost výročí volby za šéfa trasy dost přesně před 40 lety a dvěma týdny -ivsi-).

Oba noclehy na Zámku byly opravdu na úrovni, jak ubytováním tak i předloženou krmí. Večery byly muzikální a končily k ránu. A bylo nás ve čtvrtek 57 a v pátek 58.
V sobotu dopoledne nás Neckář instruoval k návštěvě Mírče, kam jsme se po náročném sčítání a placení útrat za konzumaci i polopenzi vydali. Spatřili jsme tam jeho penzionovaného hnědáka Dennyho, ale před tím jsme se sešli v klenutém „sklepě“ statku, kde došlo ke křtu Neckářovy nové a první kytary Samanthy (tulamorkou). Brzký sedmdesátník slíbil, že se na Samanthu naučí a poskytl ke svému slibu uzené a zelenou.

Hezkou cestou jsme pak došli do Myštic a po cestě využili sluníčka k posezení s výhledem do krajiny. Šmajdalf a Lobi opravili na Neckářovo přání pobořeného kamenného mužíka u silnice a dalšího postavili. V Myšticích nás čekal nocleh „jak za mlada“ tj. na zemi na sále. Sál byl velmi pěkný, dokonce bylo i trochu zatopeno (to brzo, na Neckářův pokyn, skončilo). Naše obavy, že tam budeme muset večer i sedět se nenaplnily, místních v prostorném (tak pro nás akorát) výčepu rychle ubývalo, takže zbyl jen pro nás. A přijel Martin, muzika byla nádherná. Hrálo se téměř do 3 hodin, ale do pytlíků jsme se dostali po 2 hodině raní. Spaní na zemi odradilo dost lidí a tak nás bylo jen 39.
Na trasové Stezce poslední den dopoledne je určen k loučení. Tak tomu bylo i tentokrát. Zbytek se za slunečného, ale chladně větrného dopoledne vydal podél rybníka Labutě směrem k nádraží v Blatné. Před odjezdem ve 14 hod jsme stihli navšívit v Blatné příjemnou hospůdku U Datla.

S přestupem v Březnici jsme v pohodě dojeli na čas do Prahy, kde jsme Stezku zakončili Valčíčkem.

Kousek tradiční statistiky:

Stezkou prošlo 64 lidí z plánovaných 70. Před Stezkou odhlášeni 2, alespoň na 0.noclehu odhlášeni 2 (nemoc). Dodatečně přijel 1 náhradník a 1 bez ohlášení. Objednaný pobyt ve Strážovicích vůbec neodhlásili 2 (bohužel jsme museli uhradit 2x polopenzi, postele přihlášeny naštěstí neměli).


Vlakem tam 17 (13 na společnou, 4 individuálně). Vlakem zpět 14 (10 společnou, 4 individ.)

0. nocleh 47 (mělo být 49)
1. nocleh 57 (61)
2. nocleh 58 (63)
3. nocleh 39 (51)

Jde o celkové počty tj. ubytované i ty „jinak“, ještě nenarozené miminko, které se spolu s maminkou občas připojilo, není zahrnuto.
Co se týče psů myslím, že byli 2 pejsci a 3 psi.

I po týdnu pracně z paměti vydoloval MaPe


Tentokrát jsem si -1.nocleh ujít nenechal a vyrazil jsem z domova v úterní poledne. Žlutý bus s kávou, novinami i s uložením mých 12kg zavazadel v ceně mne včas dovezl do Písku, odkud jsem se ještě malinko postrčil k Maletickému rozcestí. Půda byla po dešti nasáklá, leč cesta pohodová. U Tálínského rybníka jsem se dočetl, jak že to bylo s pachateli známé písničky, udělal něco fotek, i když na ranní mlhy bylo pozdě a bekasi i volavky byli nejspíš zalezlí v rákosí.

V tálínské hospodě jsem si dal něco piv, poslal mailem fotku ze Stezky, konverzoval z místňáky a pak jsem se vydal do Pasek. Zde jsem neminul hospodu, před kterou byla zastávka autobusu. Tak se stalo, že zakrátko nás bylo pět, tedy Helenka, Můra, Mlok, já a znalec místních poměrů, zkratek a nábližek Tonda Zelený, který si netroufl identifikovat v hospodě několik svých bratranců... Přespali jsme v ubytovně zbudované z nedaleké bývalé školy, kde krom nás bydlelo několik dělníků stavících ve dne jakýsi most a jedna místní samoživitelka-bezdomovkyně s dcerkou.

Ráno jsme doplnili potraviny a pití v krámu, který provozovala paní hospodská a vydali se do Píseckých hor s nejvyšším vrcholem Velkým Mohelníkem. Na asi 10. km našeho putování byla chata V Živci, kde jsme se občerstvili - pivo ok, ale posezonní jídlo nic moc. A odtud to bylo k Caisům už jen asi 8km...

Stezku si od úterka do nedělního dopoledne užíval Šíma


(Zapracovaný komentář)
Naprostý souhlas, všechno je pravda až na jméno mého koně. Říkal mi, že vás po letech zase rád viděl (Tolštejn zavál čas), jen mu, prosím, říkejte DENNY (opraveno -iš-).
V některých momentech jsem v sobě nezapřel pedagogické vzdělání a trochu jsem některé umravňoval. Doufám, že mi to brzy vrátí.
Petříkovi dík. Jako šedá eminence mi hodně pomohl, abychom se ctí odjeli domů. Za logistickou podporu patří dík i Ivanovi Š.
Kdo neviděl žádné kapry, nechť si zajede na CAPRI.
Neckář

(Po týdnu se Neckář vrátil na místo činu, aby zainteresovaným poděkoval za vstřícnost.) Vím, že při návštěvě statku a příležitostném křtu kytary "Samanthy" jsem jen tak levým zadním uchem zaslechl cosi o osvobozeném kapříkovi. Nevěnoval jsem tomu žádnou mimořádnou pozornost. Škoda minimální, přesněji žádná. Jen onen dotyčný "ochránce zvířat" zkazil majitelům ten den večeři. On jim při lovu v jejich přilehlém rybníčku nepomůže ani ten vyřezávaný vodník. Tak to jenom aby se vědělo...
Poněkud smutný Neckář

Sdílej to!

Be the first to comment