110. 4ková Stezka - 10.-14.10.2018

aneb jihem Českého Středohoří


Stezka podzimním Českým Středohořím vedla rovinou i stoupala do pořádných kopců.

Zajištěním podzimní čtyřkové Stezky byl na předchozí Stezce pověřen Honza Slabý (aby si Stezku užil i jako pořadatel). Stezku zavedl do Českého Středohoří, neboť tam vlastní usedlost, kde mohl nabídnout i ubytování. Do původně zvoleného termínu nám byly státem nasunuty komunální volby, takže by se mnoho lidí nemohlo účastnit buď voleb nebo Stezky. Průzkumem jsem zjistil, že nejlépe vyhovuje varianta posunutí termínu Stezky o týden, což se také stalo. Díky tomu nebylo možné uskutečnit původně plánovaný nultý nocleh v Opárnu v kempu Jordán, neboť v posunutém termínu už mají zavřeno. Honza zvolil Lovosice, kde se mu nakonec podařilo noclehy zajistit. Honza měl poněkud netradičně nastaveny priority toho, co se vlastně musí zajistit a s jakým předstihem. Naštestí ho Ája usměrňovala a na místě konala, což bylo důležité zejména v okamžicích, kdy by se Honza ocitl nejraději v mírňoučkém deliriu.

Sv. Petr nad naší Stezkou opět podržel své ochranné paraple, slunce hřálo jako v létě a majitelé zahrádek marně vyhlíželi dešťové kapky. Počasí zkrátka vyšlo, což i pořadateli přidalo něco k naplnění stezkové pohody.

Noclehy byly zajištěny v těchto lokalitách:

  • 10.10. - Lovosice , rest. Beseda
  • 11.10. - Podsedice
  • 12.10. - Podsedice
  • 13.10. - Libochovice, Sokolovna rest. Pamplona

Na stezku v předstihu

Minus první nocleh tentokrát z nejrůznějších důvodů nebyl. Já jsem si splnil "rest" od dávného vojákování v Litoměřicích a po pozdním obědě na náměstí v Litoměřicích jsem si vyšel na Radobýl pro fotky krajiny, kde bude nadcházející Stezka. Potom jsem se v Lovosicích připojil k hlavnímu voji a zdárně jsme nalezli ubytování i hospodu. Mlok s Helenkou pojali středu o něco dříve a sportovněji - odjeli do Opárna, odkud to vzali do Lovosic přes Lovoš…

Do nultého noclehu v Lovosicích

Z Prahy nás vlakem houfně odjelo 15, jeden pejsek a kontrabas, kterému Achyl šikovně přitvořil kolečka, před 18 h jsme byli v Lovosicích, kde nás čekal Honza pořadatel s Ájou. Skupina, ubytovaná v učilišti se kupodivu nacpala do minibusíku místní dopravy včetně psa a basy, doprava byla zdarma! Druhá skupina, vybraná pro ubytování na stadionu se tam vydala od nádraží pěšky. V učilišti byla velmi vstřícná paní správcová, i matrace pro podlahové spáče kázala učňům pro nás snést. Na stadionu to s ubytováním nějak zaskřípalo, ale nakonec postýlky byly.

K večernímu lovosickému stezkovému setkání a jásání vybral Honza restauraci Beseda – kousek od učiliště a asi kilometr od stadionu. Lidé postupně docházeli a dojížděli, Prasáček vytáhl harmoniku a pak se rozjelo hraní. Byl uvítací řízek, na čepu několik druhů piv včetně toho exotického polotmavého ze Šariše a když dorazili Venca s Neckářem, kteří opovrhli busíkem a vydali se z nádraží dlouhými Lovosicemi přes nástrahy několika hospod, bylo nás celých třicet.

Do Podsedic

Protože se večer podařilo domluvit v Besedě i snídani, sešli jsme se ve čtvrtek ráno tam. Od Besedy vedla Lovosicemi zelená značka, která směřovala na Lovoš, kterýžto kopec se nad námi hrozivě tyčil. Ne všichni však považovali za nutné jej ztéci, o jejich osudu psát nemohu, neboť jsem o něm slyšel jen z vyprávění. Já si užil výstup na tu sopku s plným pinglem, zdálo se to nekonečné, ale ač nebyla nahoře občerstvovna otevřená, výhled i posezení (bylo i vrcholové foto s vlajkou – 15 lidů) stálo za to. Dolů po modré a pak dlouhý sestup po žluté daly kolenům taky zabrat. V Režném Újezdu nám pořadatel domluvil otevření Morušového sadu, což byla zahrada s různými dřevinami a rostlinami a hlavně s okýnkem, kde byly k mání vychlazené plechovkáče, což naše skupina velmi uvítala. Sice osvěženi na duchu i těle jsme ale odmítli výstup na Boreč a pokračovali po žluté a cyklo nebo žluté a červené směrem na Třebenice. Odtud už jsem použil bus na rozcestí nad Podsedicemi.

Bydlení u Honzy v jeho usedlosti v Podsedicích bylo krátce řečeno zážitkem. Musel uložit pokud možno do postelí 34 resp. 40 lidů, což si vyžádalo mimo těch běžných i použití prostor „ve výstavbě“, ve studeném přízemí (sem dodal infrák) a na půdě (studený odchov). To byla příležitost pro staré stezkaře vzpomenout, kde všude a jak jsme na Stezkách dokázali nocovat.  Dlužno říci, že pořadatel dělal co mohl a s Ájou skončili taky na půdě. K večeři nám dovezli dobrý guláš z Třebenic. Bylo pěkně a tak většina seděla večer venku pod kaštanem(?), tradiční menšina v kuchyni. Čepovalo se světlé svijanské a polotmavé malorohozecké, čárky za pivo a kořalky nám na účtenky maloval šikovný mladík, Honzou najatý. Muzicírovalo se u stolu pod kaštanem a chvíli to vypadalo na idylu, jak se hrálo bez „předsudků“  dohromady. Až jsme si na to dali s Můrou panáka. Leč idyla rychle a dost ošklivě skončila, a tak jsme skončili zase v reálu. Na to jsme si už panáka nedali….

Snídaně byla z vlastního, chleba a pečivo jsme dostali zdarma  k ubytování. Ten den byl určen pro výstup na Milešovku, ke kteréžto velesopce (837 m) bylo třeba se přiblížit busmo z Lovosic. Odjezd busem do Lovosic a z Lovosic se poněkud roztrhal, takže se utvořilo několik vrcholových skupin. Cesta z Velemína po modré vedla napřed pozvolna vzhůru, v závěru strmě serpentýnami v listí po klouzavých kamenech. Hospoda nahoře byla sice zavřená, ale zde pracující dlouhý mladík nám nedal zahynouti a dodal jak krmi, tak nápoje včetně pivka. Kruhový výhled z HMÚ věže – rozhledny je opravdu fantastický, i když přes „kouřmo“ do Prahy vidět nebylo. Sestup ze sopky nám byl doporučen po sice strmější, ale schůdnější červené. Byla to pravda, ale nahoru bych to tudy lézt nechtěl. Moje skupina došla po červené přes Milešov do Kocourova, kde venku na terase v hospodě U Kocoura popíjela pivo Kocour skupina, co Milešovku neabsolvovala. Zde došlo ke správné stezkové sešlosti, hrálo se, kecalo a vítali došlí i nově dojedší. Odtud to bylo do Podsedic asi 6 km po silničkách, naštěstí ne moc frekventovaných.

Večer dojelo k Honzovi do Podsedic několik posledních účastníků. Většina nás seděla venku u ohně, menšina v kuchyni. K večeři měl Honza ugrilovat stejky, tak jsme kolem ohně čekali, jak to bude. Bohužel jsme z Honzových nejasných pokynů nedokázali pochopit jeho strategii výroby a odběru stejků, takže jsme mu ve snaze nějak s tím pomoci přivodili krásný hysterák. Ája ho nakonec přesvědčila, že ani jemu a ani stejkům nikdo nechtěl ublížit, takže pak s pomocí osvětlovačů grilu a dalších pomocníků dílo dokončil a my chutné masíčko zkonzumovali. Lze jen doporučit: Kdo Stezku pořádá, ať střízliv zůstává….. Svijany došly, tak byl pro změnu naražen Žatec, tento večer již se samoobslužným čárkováním.

V sobotu ráno se v kuchyni objevila velká šiška skvělé tlačenky a hojnost buřtů, i to zřejmě v režii pořadatele. Já se věnoval pro změnu výběru peněz za pivo a jídlo, což jindy rád přenechávám hostinským. Výrazně nevyšel počet piv odečtených z lístků a těch vypitých – běžně to bývá do 10%, teď to bylo o hodně víc…

Do Libochovic

Sobotní směr – Klapý (Hazmburk) – Libochovice měl mít ustředění v hospodě na parkovišti v Klapým pod Hazmburkem – pracovně nazvané „country klub“. Po cestě z Podsedic po polňačkách a silničkách (přes Lkáň) došly zprávy předsunutých „hlídek“, že na parkovišti hospoda už 2 roky nefunguje. Na hrad se většině už nechtělo, tak jsme nakonec našli azyl v kulturáku v Klapým, kde hostinského nevyvedl z míry stále narůstající počet piva chtivých klientů a povolil nám i improvizovaný bufet z podsedických buřtů, zařízený Ájou.

Díky ranním automobilistům jsme už měli čip ke dveřím sokolovny v Libochovicích, ale neměli udělaný zaléhací pořádek, neboť nebylo jasné, jak je to s počty postelí a paland v jednotlivých pokojích. Tak jsem se jako „ubytovatel“ vydal napřed, drobet bloudil na stráních a v sadech pod Hazmburkem. Sokolovnu jsem šťastně našel, pak i utajené pokoje 8 a 9, postele a palandy sečetl a mohl udělat načisto zaléhací pořádek, těsně před tím, než první „klienti“ začali přicházet. Mírný stres vyřešila sprcha. Pak pochodem do cca 1 km vzdálené restaurace Pamplona, kde byla výborná večeře, víno i pivo. Pěkně se tam hrálo, byl to nejlepší večer této Stezky, také díky Neckářově improvizaci na téma Schůze Lukulklubu a jeho „dible“. Fúzy k naší radosti ohlásil, že se ujímá pořádání 111. 4kové Stezky – někam k nim na sever.

Domů

Ráno jsme zašli do parku k libochovickému zámku, kde Vašek L. vypustil dron (pohyblivé obrázky z nadhledu!), odtud jsme pokračovali do hospody u parkoviště, kde se dalo najíst. To už hodně čtyřkařů nabralo směr domov – jak auty, tak i plánovanou cestou do Budyně nad Ohří. Vzhledem k tomu, že z Budyně odjížděl odpoledne jen jednovagonový motoráček Podřipské dráhy, bylo tohle rozptýlení lidí kvůli dopravě docela prospěšné. V Budyni jsme se v počtu asi 12 sešli v hospodě, 6 lidů pak zůstalo na prohlídku hradozámku a zbytek šel na bus do Bohušovic a tam na vlak do Prahy. Jak ohlásil ještě večer Můra – v Budyni před zámkem byl 6ti členný valčíček. V Praze jsme se rozptýlili bez valčíčku. Byla chyba, že jsme valčíček neudělali hned po posledním noclehu ještě v Libochovicích.

Stezce přálo počasí, ze stromů se sypalo ovoce i ořechy a v kraji bylo moc hezky. Honza (s Ájinou pomocí) si užil stezkové pořadatelství a snažil se dost, aby byla spokojenost. Při dalším pořadatelství to už bude určitě dokonalé.
Honzo a Ájo - díky !!  


Trocha tradiční statistiky :

Stezkou prošlo 57 lidí a 3 pejsci, 4 lidi nepřijeli (z toho 1 dlouho odhlášena)
Vlakem tam – 15 lidí
Nultý nocleh – 30 lidí
První nocleh  - 42 lidí (3 neohlášeni navíc), 1 v autě
Druhý nocleh – 45 lidí, 1 v autě
Třetí nocleh – 43, 1 v autě

Sdílej to!

Be the first to comment