113. 4ková Stezka

Vždyť přece nelze být 1½ roku bez Stezky a jaká Víkendová Stezka s noclehy v Cheznovicích na Rokycansku vlastně byla?

• 21.5. - Cheznovice, RS Svatý Štěpán
• 22.5. - Cheznovice, RS Svatý Štěpán

Začátkem května proběhla po mailu anketa, ano, velká většina čtyrky Stezku chce za všech okolností! Co Můra zajistil pro podzimní Stezku 2020, může být z 50% použito. Takže výsledek: Stezka bude, a to víkendová. Azylové pokojíky a chatky se našly v kempu u rybníka nedaleko Cheznovic asi 16km od Rokycan. A tak 5.května Ivan spustil přihlašování a lidi se nadšeně hlásili.

Už dlouho otravoval Pepa Šulista, že by taky chtěl na Stezku, když byl tolikrát náhradníkem. Proč tedy ne, alespoň si chlapec užije, když nebude muset nic zařizovat a organizovat. Toho se ujali Můra se Stáňou.

Pepa slíbil, že své dojmy sepíše a pošle, ale půl roku se k ničemu neměl. Teď byl ukecán, ale prý si toho moc nepamatuje. Původně se chystal, že pojede hromadně z Prahy hl.n. rychlíkem Berounka do Kařezu a odtud to vezme s ostatními pěšky. Ale nakonec se rozhodl, že ještě nebyl v Rokycanech, tak si to namířil tam. Prohlédl si město, občerstvil se a vydal na nádraží, aby se vlakem posunul do Mýta, odkud je to do noclehu asi 3 km po silnici. Na nádraží zjistil, že Berounka má veliké zpoždění, neboť se stala nějaká nehoda (nakonec to byla asi 2½ hodinová sekera). Do Mýta se dostal v pohodě. Po cestě se před deštěm schoval u hřbitova, odkud si to chtěl do noclehu nablížit, ale to přes pole nešlo.

Najednou se tam objevilo zabloudivší auto, v něm Bundáš a Lapajda, takže do noclehu dojel pohodlně s plechovým deštníkem.

Tam si rád dal pivo a začal se vítat s těmi dojíždějícími či docházejícími. Všichni se po dlouhé době moc rádi viděli. Večer jen zíral, jak se pěkně rozjíždí muzika. Ale protože mu přestalo chutnat pivo, nechtěl zaclánět a šel brzo spát. Ráno koukal, jak si dámy snídají bublinky s jahodou…

Můra ohlásil, že v sobotu bude nepovinný výlet do asi 8 km vzdálené Jiviny, kde nás taky čekají na oběd. Pepa se ale na to necítil, tak se nepřihlásil. Vydal se polními cestami a silničkou tím směrem, ale pak se mu to zdálo dlouhé, tak to otočil na Cheznovice a došel v pohodě do kempu. Taky se pak hrálo na verandě před budovou – hlavně Milan.

V Jivině se hrálo a zpívalo pod deštníky, konzumoval guláš a pivo. Že by někdo pil jako duha, se říct nedá. Ale po minipřepršce se nám ukázala, avšak na druhou stranu skoro nic nevypila.

Z Jiviny někteří přijeli busem, ti hrdinější to vzali i zpátky pěšky. S využitím neznačených cest dle mapy, mnohé napadlo Švejkovo "…i mapa se může mejlit!". Přesto byl azimut jasný a putování lesem v pohodě.

Večer byla fantastická muzika. Ty troje housle! Tentokrát Šulista vydržel docela dlouho a dokonce i tančil!

V nedělním dopoledni už nastávalo loučení a odjezdy. Ale není to jen tak, ke stezkovému loučení na 4. trase patří Valčíček. Už hledal v paměti slova, když tu Vašek místo nostalgie Valčíčku nasadil energickou Labadu. I ostatní byli trochu zaskočeni, ale po dlouhé době si rádi vyzkoušeli, zda ještě dosáhnou na kotníčky. Prsíčka se musela ostatně opakovat! To se Pepovi moc líbilo. I ten Valčíček nakonec byl.

Na vlak do Kařízku se Pepa vydal opět polními cestami na silničky tam vedoucí. Sedl si na zahrádku hospody blízko nádraží a tam postupně došlo asi 7 dalších (trochu zablácených po cestě přes bažiny, prý kde je vůle, tam je cesta…). Na zahrádce bylo fajn posezení i občerstvení a tak tam vyčkali na vlak do Prahy.

Pepa lidi nepočítal, tak nevěděl, že se na 113. 4kovou Stezku přihlásilo 40 lidů na 2 noci a jeden na 1 noc. Přijeli i 3 lidi jen na otočku, tak bylo krásných 44 lidů. Kolik bylo psů se neví. Typická cena postýlek s trasovným a polopenzí, leč bez dopravy, byla 950 peněz.

Podle Pepy Šulisty sepsal MaPe a nepatrně glosnul IvSi.