116. 4ková Stezka - 5.-9.10.2022

Stezkou nás provázelo slunce i mlha, v lesích bylo plno hřibů a taky jsme se potkali s covidem...

• 5.-7.10. RS Sycherák
• 7.-9.10. Česká Kubice, (OOS); čp.60

Nakonec to byl Můra, který se Stezky ujal. Vymyslel to netradičně, sice s obvyklými dvěma noclehy, ale s nutností přejet vlakem, protože to bylo hodně daleko. Přejezd tak úplná novinka nebyl, na 38/65. Stezce v květnu 1996 jsme přejížděli ze Šumavy („Čtyřstoličníku“) k Blatné, kde bylo zakončení 38. TAKové Stezky.

V Českém lese, na Sycheráku byla jedna povedená čtyrková dovolená a to asi Můru inspirovalo pro první dva noclehy. Další dva pracně sehnal v České Kubici, což je vlastně Chodsko, kousek od Domažlic.

Houfný odjezd ve 14:38 Západním expresem do Borku u Tachova s přestupem v Plané u Mar. L. nás absolvovalo 9. Rychlík úspěšně doháněl zpoždění, takže na přestup do Plané přijel skoro na čas. V motoráčku nás vstřícný průvodčí ubezpečil, že se v pátek na přejezd do jednovagonového vláčku vejdeme, ale taky, že nebude snadné kvůli výluce se v neděli dostat z Domažlic do Prahy.

byl v Penzionu Chaty Rada, byli jsme tam v budově i v chatkách. Ve středu večer jsme se postupně sjížděli, až nás bylo 20. Také jsme se uvítali s Otíkem, který se ale na nás přijel jen podívat. K večeři byl vepřový guláš, asi protože nás přijelo míň, byl hodně masový“, a tím i dobrý. Seděli jsme ve  výčepu, kecalo se, ale taky pěkně hrálo, Prasáček vytáhl harmoniku. Někdy kolem ½11 nás paní restauratérka upozornila, že s objednanou griotkou jsme zatím nepohnuli a že nechce, aby jí tu zbyla napřesrok. Myslím, že jsme jí pak udělali v této věci radost…

Na čtvrtek byl naplánován výlet lesem do Stráže, kde nám paní restauratérka aktivně dojednala posezení i oběd v jakémsi „společenském sále“ u nádraží. Cestu jsme absolvovali všelijak. Po žluté přes Jadruž až do Stráže, nebo různými zkratkami, což je v době GPS tak snadné… Bylo to asi 7-8 km. Cestou jsme poprvé zjistili, že pro houby není v lese kam šlápnout, sběrači si přišli na své.

Ve Stráži jsme se byli podívat se sdílnou paní v historickém kostele sv. Václava. Nakonec jsme se všichni sešli na slíbeném obědě, taky tam dorazilo z Prahy pár nových lidů. Zpáteční cesta většinou vedla opět po žluté, ale druhou stranou okruhu přes Přírodní park Valcha, asi 8 km.
V noclehu už nás očekávali další dojedší, takže nás bylo 33. Večer jsme seděli ve větším sále, večeřeli řízek jak sloní ucho. Měli jsme starost o Vojtíška, kterému se na kole přihodilo zranění nohy a se Stáňou objížděli zdravotnická zařízení v širokém okolí a hledali, kde by mu ránu sešili.
Nakonec pořídili až v Plzni a rádi jsme je někdy v deset uvítali. A přišla plata griotek, Pivana oslavila jak před 44 lety přišla na Stezku.

V pátek bylo třeba se přesunout do České Kubice. Vláček ve 12:10 to jistil, jen bylo třeba se rozhodnout, kde vystoupit, občerstvit se a nastoupit cestu do noclehu. Vyhrál Trhanov, leč inzerovaná restaurace nefungovala. Lid se vydal různými cestami, přes Pec či Babylon. Bohužel, otevřenou občerstvovnu bys nahledal. Jen v Babylonu při hlavní silnici nás zachránila pizzerie a sousední hotel. Cesty do Kubice byly opět různé, například Čertovou NS podél technické památky – náhonu Teplé Bystřice. Od nádraží v České Kubici to bylo do hospody (u školy) pěkně do kopce, což ostatně platilo i pro příchod jinými cestami. Před hospodou jsme čekali na ubytování a Milan k tomu hrál.

V Kubici jsme bydleli v patrových chatičkách (Okrašlovací spolek), pojmenovaných dívčími jmény a v jednom rodinném domku. A dojeli další a bylo nás 44. K večeři nám udělali pěknou flákotu vepřového a slíbili, že do zítřka přivezou fernet. Do ukecaného večera přijel Martin a hned se hrálo vesele. Opět troje housle, kytary, mandolína i harmonika, Bundášova basa. Pěkný večer i noc…

V sobotu byl na pořadu výstup na Čerchov. Neckář vyhlásil soutěž o nejbystřejší pěší zdolání vrcholu. Kdo se na pěší výstup necítil, mohl využít přímý autobus z Kubice. Mám dojem (neúčastnil jsem se), že těch pěších bylo více. Protože neexistuje cílová fotografie, musí se obě finalistky, tedy Romana a Jana dohodnout, jakou medaili si vzájemně předají. Bronzovou medaili si vybojoval Neckář, kterého však celou cestu zdržovaly houfy hub jedlých i nejedlých. Nahoře byla dlouho mlha, ale správnou vrcholovku zajistilo sice těsné, ale pohodové posezení i hraní v rozhledně.

Také bylo možno sobotu zasvětit návštěvě blízkých Domažlic (to busem), což byl můj případ. Večer byl prostor sdělit si „horské“ zážitky, popít i popět. A poděkovat Můrovi i Bundášovi za zajištění téhle Stezky. Můra se hodně snažil a i roli „delegáta na místě“ vzal naplno.

Pěší odchod do Domažlic (nebo Babylonu) absolvovalo jen pár lidí. Já nechtěl čekat sám na bus do Domažlic, tak jsem využil Donthovic auto.

Díky všem, co se Stezkou pomohli: zajištění, muzika, přihlášky. A taky všem, co přijeli.
Doma nás čekalo ještě nemilé překvapení, někteří si přivezli ze Stezky covida. Tuším, že to postihlo 13 lidí. Naštěstí (co vím) byl průběh lehký. Co dělat, stezkový život a zvyky přenosu svědčí…

S měsíčním zpožděním sesmolil též covidem potrefený MaPe.

Album fotek najdete zde…