90. Stezka Pelhřimovsko - 8.-12.10.2008

Stezka se uskutečnila za celkem přívětivého počasí: prakticky nepršelo, po ránu byly sice mlhy, ale ty se rozplynuly. Jen v pátek bylo, až na několik minut, celý den zataženo.
Noclehy

Velmi zdařile zajistili Olinka a Lojza Bláhovi. DÍKY!!!
Po přihlášení komentujte, doplňujte, neboť jeden nemůže být u všeho -:)))

8.10. Vláčkem i jinak se do Pelhřimova dostala třicítka 4kařů a pes. Z mezinárodního rychlíku směr Salzburg jsme v Táboře naplnili jediný vagonek motoráčku do Pelhřimova. Z pelhřimovského nádraží nás rodačka Cilka dovedla do noclehu, složitě se vyhýbajíc případným restauracím. I proslulé pelhřimovské krematorium se zřejmě maskovalo pod nápisem "sportovní areál", takže pro nás zůstalo nadále virtuálním. Do penzionu Lucerna s restaurací U Vlasáků jsme tak dorazili houfně. Kupodivu rychle jsme se rozptýlili do přidělených pokojíků a pak se sešli v salonku restaurace.

Po nakrmení a při rozbíhajícím se hraní MaPe konstatoval zásadní prohřešky naší trasy proti hygienickým zásadám při hrozící žloutenkové epidemii. Aby bylo sníženo riziko (líbání, kolující lahve ap.) byla provedena hromadná imunizace vzájemným předáváním velkého, zeleného, světélkujícího, ale oslabeného viru (viz foto). A pak se hrálo asi do dvou.
9.10. Druhý den v poledne uskutečnila skupina odvážných výstup na věž. sv. Bartoloměje. V pokladně nezaváhali ani na okamžik a začali vydávat vstupenky pro penzisty, čímž popudili těch několik mladších, ale něco zas tak hrozného se vlastně nestalo.
Ve skupinách jsme se odebrali po červené na Křemešník, kde jsme si prohlédli zavřený poutní kostel Nejsvětější trojice. Před nedalekým hotýlkem došlo i na hraní, konzumaci piva Poutník. Stylový salám Křemešník měl snad jen Vobrázek. Z nedaleké rozhledny Píďalky, kam BTW neuhádal penzistickou slevu ani doyen výpravy Sherlock, nebyl, vzhledem k zamlženému obzoru, převratně daleký výhled, ale na orientaci v terénu a pozorování barev podzimu to stačilo.. Ze 4kové hudební produkce vyčníval Milanův hlas a bylo by lze se nadíti, že Milánek upoutaný i s kytarou na vysílači Buková hora, by byl slyšet přinejmenším po kraji Ústeckém.
Po modré a po silnici jsme se pak dostali do noclehu "U Koblížků" ve Vyskytné. Složení 4kařů se mezitím rozšířilo a tak mohla v sále s nepříliš dobrou akustikou zaznít i basa přivezená z Habartic. Vstřícný personál, tmavší řízky s br. salátem.
10.10. Po snídani jsme se vydali do Nového Rychnova, minuli jsme zavřenou hospodu "U Zámku", kde jsme měli původně nocovat. Nicméně hospoda za kostelem nám otevřela svou náruč a po obědě došlo ke spontánnímu setkání 4kařů. Do cíle v Horní Cerekvi zbývalo po silnici asi 8km, po modré kolem Hladového rybníka s nenažranými ptáky (asi kormorány) přibližně 12km.
Hospodu "U Suchánků", kterou pro 4ku objevila před osmi lety Milena Řezníčková, jsme z venku poznávali, ve vnitř však méně. Na dotaz, co se stalo od jara 2000, kdy jsme zde spali, jsme se dozvěděli, že paní Martínková po našem odjezdu zkrachovala a hospoda musela být novým majitelem přestavěna. Byli jsme však ubezpečeni, že místní dosud na nás vzpomínají s láskou.
Kapela byla doplněna o Františka s klarinetem, ba dokonce i Honza Kos zavítal z chaty v nedaleké Rohozné a po úraze zahrál "na vlastní nebezpečí" několik písniček. S výkonem své ruky na konci ulomeného ramene nebyl pochopitelně zcela spokojen, leč kapela pod jeho vedením očividně získala.
Výběr z několika druhů piv (dvouhladinové řezané), domácí uzené 200g za 30Kč, solidní jídelní lístek. K uzenému podáván domácí chléb s fenyklem. Fenykl se dává, pokud si dobře pamatuji dítkám, aby tato neměla "starosti s větry". Nutno konstatovat, že v nastávající noci si množství stezkařů s větry starosti nedělalo. Někteří, podporováni velmi vstřícným personálem, šli ostatně zalehnout až v šest ráno.
11.10. Ráno začalo mlhu prorážet sluníčko. Neckář odjel kupovat koně a my ostatní jsme se vydali přes Novou Ves a sv. Kateřinu do Počátek, kde jsme se potkali, poněkud překvapivě v restauraci. Ve skupinkách jsme se postupně vydali do Veselé. Někteří se zastavili v kempu Valcha, případně popili nejčistčí vodu ze studánky sv. Ludmily, jiní pak zrzavý mok u kiosku na fotbalovém hřišti v Polesí. Odtud nebyl problém za světla dojít neznačenou cestou přes Čejkův kopec do noclehu. Jiní volili jistotu, tedy cestu po silnici a Vobrázkova trubka se sešeřelou krajinou ozývala odněkud od Ctiboře. Lehce mimo trasu byl i Musilův vršek, leč 4kový klan Musilů usoudil, že tam by zrovna kufrovat nemusil.
Spaní většinou v patře budovy místního úřadu. Hraní a konzumace v obrovském nevytopeném sále nebo u baru v přetopeném lokále. Na záverečný večer zavítalo i několik dalších pocestných (Majda, Motor, Zuzka z Kanady a další). K večeři podáván guláš, nájemci zařízení projevovali sice zájem o tržbu, ne tak o dostatečné zásobování poutníků vším potřebným. Později se hraní přesunulo na podestu či "hanbalka", kde bylo o něco tepleji a lepší akustika.
12.10. Ráno jsme se probudili asi do nejslunečnějšího dne, prohlédli jsme si místní kostel a vyrazili přes Meznou a dále po modré do Dobré Vody na vlak. V Dobré Vodě jsme se občerstvili v místní hospodě, došlo i na hraní a zpěv. Vlaky s přestupy v Pelhřimově a Táboře jely celkem na čas. Ještě rozloučení na Hlaváku (to už jsem prchal na příměstský vláček) a to byl konec 90. 4kové Stezky....