Křup, křup – jau!

O zážitkových darech a o thajské masáži v Čechách...

K narozeninám jsem od Helenky dostala thajskou masáž. Byl to můj dávný sen, šla jsem poprvé a moc jsem se těšila. V luxusním centru v Černé růži mě převlékli do volných bavlněných gatí a trička a recepční mě provedla chodbičkou k otevřeným dveřím, kde se založenýma rukama stála kabonící se drobná Thajka. Nepředstavila se ani neusmála, nestihla jsem se jí ani pořádně podívat do obličeje a odhadnout věk; už mě svinským krokem hnala na lehátko a položila si mě na břicho.

Nejdřív mi zkusmo prohmátla chodidla. Inu, to člověka znalého sem tam nějaké té sportovní masáže nepřekvapí. Vzápětí mi ale jako myška vycupitala po lýtkách přes stehna až na záda a začal masakr. Zkušeně mi ploskou hnětla bedra, zarývala paty pod lopatky, přenášela váhu a v pravou chvíli pořádně dupla. Posléze na mně napůl klečela a nekompromisně mi lokty drtila levý a pravý bok. Tady už mi začaly hrknout slzy. Když mě začala tahat za svalstvo na šíji a krku, které mám samozřejmě vlastní vinou věčným vysedáváním u klávesnice v hrozném stavu, opustila duše tělo a začala se vznášet nad místností.

A naskytl se jí hrozný pohled! Uviděla vyvrženou velrybu. Gulivera připoutaného na pobřeží, po jehož vyčerpaném těle pobíhají stovky liliputů a piští hrůzou nad tím monstrem. Cimrmanova obra, který se ještě shání po soli v domnění, že bude oběd, ale vzápětí už se, naivka, nechá rozplakat představou kratochvil s obryní Stáňou a přichází o svou moc ukrytou v prstenu. Thajka mě zatím s jistou zarputilostí hnětla, lámala mi končetiny do nepravděpodobných úhlů a občas se stopou vítězoslávy v hlase kvíkla: „Bolí?“ Jedno ze tří slov, která jsem od ní uslyšela.

Bolelo! Vzpomněla jsem si na jiné dvě Thajky ve Frymburku na Šumavě. Žijí v obrovském wellness centru, které tu bohatí investoři nechali vystavět pro zazobané návštěvníky Lipna, aby znásobili lukrativnost turistického resortu. V listopadu byl ten nepravděpodobný hnusbarák obklopený ponurou mlhou a mokrým listím. Nebylo kam jít, ani co dělat, jediná realita se odehrávala v centru, které prosvěcovalo mlhu jako cirkusový stan. A ony už tam žijí dva roky, nikam nechodí, s nikým se nestýkají, promluvit si můžou maximálně jedna s druhou. Šílí z toho, šeptem mi sdělovala česká masérka. Leze jim to na mozek! Do zblbnutí masírují platící kytovce a šetří. Až budou mít dost – jestli mezitím neskočí do Lipna – vrátí se do rodné vesnice, kde sice budou chodit bosé a jíst jenom rýži, ale bude tam teplo a děti a manžel a všichni budou mluvit thajsky.

Moje aktuální Thajka právě štěkla: "Otoč!", chytila mě zezadu za ramena a zapřela se mi chodidly do zad. Křup, křup – jau!

Jen mi dej! říkala jsem si. Pošlap ve mně blahosklonně platícího zákazníka očekávajícího bezchybný servis, vymáčkni ze mě toho blahobytného Evropana, dej karate za krk bělochovi, který má tolik peněz navíc, že si může dovolit tenhle luxus za třináct set, ze kterého uvidíš sotva desetinu!

Thajka mě s jistou finálností pleskla po zádech a s výrazem zápasníka sumo zafuněla: "Všechno!" Otevřela dveře a bez pardónů mě vyhodila na chodbičku.

Masáž byla skvělá. Transcendentální zážitek! Až zase potkám nějakou thajskou masérku, už nebudu čekat, že se se mnou bude vybavovat jako kadeřnice při trvalé. Jednak je masírovat kytovce pěkná dřina. A pak – zaplatil sis originální thajskou masáž, chytráku? Tak tady jí máš, křup, křup a nebul!

Chceš jí [mail2uid:76 napsat]?