Zabíjačka - 25.-27.3.2011


V Dolních Habarticích se zase špejlovalo, fotilo a Můra přidal vyprávění…
…Vláďa zaznamenal i něco [yt-nw:JhAM3VeGaeA Video [4:48]::uložené na youtube.com, kde jako bonus vystupuje na parketu pan ředitel za doprovodu Modrých Škatulí, se otevře v novém okně][yt-nw2:pohyblivých obrázků]...

Hned v úvodu je třeba říci, že zabíjačka to není. Prase už se nehoní po dvorku, krev neteče, tudíž se ani nemíchá hodinu holou rukou, jak bylo vždy nutné, aby se nesrazila. Jsme proto ošizeni o pohled na ruku, rudou až po rameno. Tuto funkci vždy zastávala pomocná síla, jako třeba místní děvečka ze statku nebo já, coby host. Střeva už se taky neperou a neobracej naruby, ale kupujou se ve vakuovaném balíčku po 25m. Takže dneska je to zkrátka tak, že se v supermarketu nakoupí maso v akci a to se následně zpracuje.

Abych jenom nelamentoval, chtěl jsem si to užít - a tak jsem si to užil. Do Habartic jsem dorazil ve čtvrtek v 10 večer a Pepíček s Mirečkem už byli v plné práci. Hned jsem se přidal, loupali jsme kůže, krájeli sádlo, maso do guláše, pekli žebírka a dokonce Pepíček ve 3 ráno sundával z plotny hotové škvarky a guláš. V pátek ráno začalo porcování a masa. Při vykosťování kejty, když se musí oškrábat z kosti všechny možné šlachy, přeřezat kusy masa a plno dalších úkonů, jsem si uvědomil, jak to mají doktoři těžký, když vymění kloub a zas to musí všechno nalepit zpátky. Nicméně musím konstatovat, že Pepíček je jak dirigent orchestru. Kusy masa padají na několik hromad - ovar, pečeně, plátky, rolády atd. My s Mirečkem jsme to krájeli na menší kousky, naklepávali, nakládali a pod dohledem mistra kořenili.

Jedna z nejdelších a nejotravnějších prací bylo loupání několika kilogramů česneku (čínského). K večeru jsme postavili brutar a začali vařit ovar. Mezitím jsme vyráběli nádivku do rolád a špejlovali střeva. Zničeho nic se objevila Cilka, která přijela vlakem a hned špejlovala s námi. Musím říct, že jsem jí po dlouhé době rád uviděl. Se soumrakem přijížděli další účastníci a hned začalo být veselo, zvláště pak co dorazil Něměckej Franta si hned po příjezdu postavil notový stojánek a hrál nám k práci. Nicméně musím kostatovat, že už začíná být v Evropské unii bída, když i Němci váží dlouhou cestu do Čech, aby se tady nažrali.

Zatímco si příchozí nandávali guláš, uvařil se ovar a Pepíček rozhazoval maso na jitrnice, jelita a na tlačenku. Míchali jsme jednotlivé směsi, přidávali koření, buchty, krev, plnili pytlíky tlačenkovou směsí a střeva prejtem. Práce šla od ruky, protože pracovníků bylo přehršel. Kolem 2. hodiny vytáhnul Pepíček poslední várku jitrnic z hrnce a bylo hotovo. Hrálo, zpívalo a tančilo a pilo se do skoro do rána. Tatínek nám vychystal krásnou pípu, pivo bylo studené, kořalička tekla proudem. Ráno se vstávalo většinou až v poledne. K obědu se podávala skvělá roláda s vařeným bramborem. A taky začalo pršet, což byl dobrý důvod ke zrušení plánované vycházky do okolí a klidné přípravy na odchod do hospody na Škatule.

Zda se tak stalo, nevím, protože jsem ve 3 odjel, obdařen vejslužkou, za dalším dobrodružstvím.

Já nevím, kde se to v člověku bere, ten neklid, co ho tahá z místa na místo ...

Můra

PS. Bylo to moc fajn a všem zúčastněným děkuji za krásné zážitky.

Sdílej to!

Karolina

sobota 02. duben 2011 15:20

Můrenko, jak jsem slíbila, přečetla jsem si tvé dílo. A nemůžu uvěřit, žes to napsal za deset minut - není možná! Jsi talent a u kopírek je tě škoda! Zvlášť se mi líbila osobní poznámka o Cilce. Chybí mi  tam fotka s názvem "Smír nad špejlováním"!