Benecké dvojité oslavování 22. - 24.3.2019

aneb „Jak to bylo, že Vlk nesežral Karkulku a oba to pak krásně oslavili.“


Tradiční čtyrkový březnový zájezd na Benecko bývá příležitostí, aby zde čtyřkaři oslavili své narozeniny.

Tak tomu bylo i letos. Již dlouho se něco tušilo a pak po trasovému e-mailu přišla pozvánka od Vaška Vlka Lomiče a Jany Chloupkové k oslavě jejich kulatin (4. oslavu 15tin). Co Benecku po organizační stránce předchází, je pro mě více méně každý rok stejné (aby bylo dost lidí do busu a vešli jsme se do chaty a kolik máme za to vybírat a kolik máme objednat sudů). Když se plánuje oslava narozenin, přibývá k tomu vymýšlení, co těm oslavencům vyvést. Naštěstí se zatím vždycky našel realizační tým, který dokázal něco vtipného vymyslet a na místě spáchat.

Letos se s tím potýkali Wickie, Lojza a MaPe.

Krom oslavování se na Benecko taky jede za lyžováním. Letos na nás vyšel konec března, takže byly obavy, jak to bude se sněhem. Sněhové záplavy z kraje roku dávaly naději, že by „tam mohlo něco zůstat“ a tak jsme byli optimisty.

Pohádka „O Červené Karkulce na Benecku“

Vypravěč: Rádi bychom u příležitosti oslavy narozenin vám zahráli nějaký příběh. Vzhledem k věku, který je oslavován se nabízí nejlépe pohádka. A jaká? Jestli to nevíte, máme mezi sebou VLKA (představit), takže bychom mohli zahrát buď Neposlušná kůzlátka nebo Jen počkej, zajíci!
Nevidíme ale mezi námi žádná kůzlátka natož zajíce. Tak zkusíme něco jiného – třeba O Červené Karkulce. Vlka máme, potřebujeme tedy šikovné, tělesné zdatné, nebojácné děvče s dobrým orientačním smyslem, a to tedy máme jednoznačně – JANA (JEŽEK) – představit.
Oba hlavní protagonisté se odějí do kostýmů a rekvizit.
Vypravěč: Karkulce i Vlkovi jsme se rozhodli jejich role vzhledem k věku ulehčit. Oba se toho v životě namluvili dost, tak by si mohli začít zvykat do toho těm mladejm nekecat.
Vypravěč: Osoby a obsazení
Hrají:
Vlka hraje Vašek Lomič Vlk, mluví: Lojza Bláha
Karkulku hraje Jana Chloupková, mluví: Stáňa Dufková
Matka: Wickie Ryvolová
Babička: Inka Šlemrová (tu nepředstavujeme – Vlk o ní neví)
Eventuální překlad pro hluchoněmé: nebyl nutný


Matka: Karkulko, babička má dneska šedesátiny, běž dceruško, vezmi košíček s dárky, buzolu a dej si orienťáček přes les k babičce do chaloupky. Ať nemineš kontrolní body – chci tě mít pod kontrolou. Tady máš azimut.
V LESE:
Karkulka vyrazí hledat první kontrolní bod. Až ho najde – bude tam mít azimut zpátky, nastaví ho a bude zpět.
Vlk: Jen počkej Karkulko, kam běžíš tak obtížená? (Tiše) Obsah toho košíčku i jeho nositelka dráždí mé chuťové pohárky.
Karkulka: Nezdržuj chlupatá příšero, jsem v tréninku na pohár. A tohle nesu babičce k narozeninám.
Vlk: No, tu adresátku bych taky rád ochutnal (pardon poznal!).
Karkulka: Babičku poznáš na 60 honů, vždycky je hrozně navoněná, používá Duch Moskvy. Jestli máš hlad a žízeň, tady kousek na Benecku je na Poustce pěkná hospoda „U zavěšenýho buřta“.
Vlk: Minout hospodu, to se nám Vlkům zásadně nestává. Vyrážím hledat hospodu.
Vypravěč: Nikdo netušil, že štramanda babička se na oslavu svých narozenin vydala do vesnice na taneční zábavu. Umyla se, ustrojila, navoněla svou oblíbenou vůní (Duch Moskvy) a vyrazila do tanečního reje.
V HOSPODĚ: Je taneční rej, hudba hraje. „Severní vítr je krutý“. Babička už je v kole. Na provázku tam visí buřt – symbol hospody“. Tanečníci mají uvázané šátky na hlavě.
Vypravěč: Hladový vlk se přihnal do hospody, měl takový hlad, že ho hlava rozbolela, až si ji musel oběma předníma tlapama držet. Proto nemůže používat ruce/pracky!
Vlk přichází do hospody, na provázku tam visí zavěšený buřt – snaží se ho sežrat bez použití rukou.
Vypravěč: Takový buřtík není pro hladovou šelmu žádné sousto, i když ho to stálo velké úsilí (nebo ho slupl jedna dvě). Když tu ho praštila přes čenich známá pronikavá vůně Ducha Moskvy. S vidinou většího sousta se vydal hledat po čuchu babičku mezi tanečníky. Na zrak se totiž nemůže spoléhat, babička nemusí být žena… (to bylo nutno vložit kvůli genderové vyváženosti) Vlk čenichá nezi tanečníky a hledá babičku po čuchu. (muzika by zanotuje podmoskevské večery). Nakonec jí najde, tančí s ní a pozve jí na panáka.
Babička: Takový švarný chlapec a najde si mě, starou bábu. Je trochu divně na zábavu oblečenej, ale je to chlapák. No možná si ještě dneska v chaloupce užiju.
V CHALOUPCE.
Vypravěč: Ale dopadlo to jinak než si babka přála. Dali si ještě po panáku a ona pak zmožená alkoholem hned usnula. Vlk zalehl na pec (stůl) a čekal na Karkulku.
Vlk: Se starou nic nebude a já maso nasáklý líhem nerad. Počkám si na Karkulku.
Vypravěč: Karkulka se v lese dostala do magnetické anomálie (potkala starého hajného, „co prej měl železný zdraví“), vykašlala se na buzolu a zamířila rovnou do chaloupky.
Karkulka přijde do chaloupky, babičky si nevšimne a jde rovnou k vlkovi. Prohlíží si ho důkladně.
Karkulka: Ale babičko, ty máš tak divné zuby. Proč je nemáš ve skleničce?
Vlk: Protože jsi holka rovnou k sežrání !
Karkulka: Ale babičko, proč tak divně koukáš? To už ti ten šedej zákal pěkně pokročil.
Vlk : Protože se na tebe nemůžu vynadívat !
Karkulka: (Hladí vlka po srsti.) Ale babičko, co ty hrozný chlupy. Depilace ti pořád nic neříká, viď.
Vlk: (Vyskočí) Tak z toho by jeden vyskočil z kůže!
Karkulka: Tak skákej, ráda ti pomůžu! Takovej šarmantní vlk – a v šedesáti!!
Vlk vyskočí z kůže, případně ho z ní svlékne Karkulka.
HUDBA! (Vlk popadne Karkulku a tančí spolu.)
Myslivec zůstane jen fiktivní postavou se železným zdravím.
Vypravěč: Vážené obecenstvo – jak jste ráčili vidět a slyšet, klasický smutný konec vlka se v té naší pohádce nekonal. Vlk je chráněné zvíře a navíc má dneska narozeniny. Oslavenkyni Karkulku jsme také ušetřili pobytu ve Vlkově břiše, radši jsme ji nechali napřed trochu potrénovat a pak si s tím zvířetem i zatancovat.

Nakonec se našlo dost lidí i do busu a tak jsme v pátek po nějakém čekání na opozdilce vyjeli po půl šesté ze Skalky. Jak se ukázalo, toto tradiční místo přestává být vhodným pro cesty směr Mladá Boleslav. Díky nehodě to bylo na dálnici neprůjezdné, ale řidič dělal co mohl, takže jsme asi po hodině konečně měli správný směr a volnou cestu, takže jsme za Brandýsem vyzvedli Stáňu s důležitým zavazadlem (vezla „vlčí“ kůži). Někdy po osmé jsme zakotvili na Benecku. Na chatě zatím Vašek s Vikinou chystali překvapení – hned po příchodu (letos byl hromadný – Vašek nějak dokázal zavřít hospodu u parkoviště …) jsme dostali uvítací guláš (byly oba - hovězí i ten „buřtový“), a tekl již Bernard 10° z „uvítacího“ sudu. To nemělo chybu! Večer se hrálo a tradičně i kecalo. Bylo perfektní, že Vašek i Jana vzali na oslavu i své dcerky, syny, zetě, snachy i vnučky a tak jsme je měli možnost poznat nebo spatřit, jak vyrostli.

Sobota byla krásná a slunečná, takže to lákalo do stopy nebo jen tak se projít. Cesta na Rovinky byla sněhově dost mizerná, ale kdo to jehličí překonal, tak se pak svezl na dobrém sněhu až na Mísečky. Pro pěší to jistily již zmíněné Rovinky a po krátkém výstupu Pirát.

Po návratu na chatu nás čekala večeře od oslavenců, byl salát s řízky (Wickie jich dokázala šedesát na místě vyrobit !!). Pak už nervozita stoupala – blížila se oslava. Zahájilo se, jak jinak, přípitkem. Realizační tým vymyslel, že k oslavě zahrajeme příběh – pohádku. Vzhledem k tomu, že Vašek je vlastně Vlk, nabízela se Červená Karkulka. Jana se věnuje orientačnímu běhu – takže role v lese bloudící Červené Karkulky jí byla jasně určená. Oslavenci v ní budou své role hrát, ale budou za ně jejich role mluvit „dabéři“. Jen je nutno uvést, že oba protagonisté hráli v kostýmech – Vlk měl krásnou vlčí hlavu a hřejivý kožich i s ohonem a Karkulka na hlavě karkulku, sukni červenou i nezbytný
košíček s lahví pro babičku. A muzikanti se postarali o hudební doprovod (včetně přepracované Barborky na Karkulku a Podmoskevských večerů).

Jak to celé s Karkulkou a Vlkem bylo, najdete v připojeném scénáři …

Opravdu si Karkulka s Vlkem zatancovala a oba si zatancovali i s ostatními. Pak byl přinesen dort s postavami Vlka a Karkulky a 60 svíčkami, Vašek s Janou dostali oslavenecká trička a vysáli povinný příděl griotky v šedesátnickém putovním poháru. Pak už byli oslavenci dáni v plen gratulantům a jejich přáním a dárkům. Vaška jsme poslali i na zážitek na motorovém rogalu.

A večer pokračoval, hrálo se, zpívalo, kecalo. I koncert z vlastní tvorby se konal. Neděle už nebyla slunečná, zatáhlo se, takže kdo nevyrazil do krajiny, mohl se s klidným svědomím věnovat dojídání, kafíčku, pivíčku (to došlo v poledne). A odpoledne i úklidu chaty a zejména kuchyně, kde bylo třeba zahladit pozůstatky po nevšedním hodování. Díky všem, kteří s tím pomohli.

Ve čtyři jsme byli na parkovišti u busu, který tam tentokrát přes víkend „přezimoval“. To byl důvod, proč nám nechtěl parkovištník zvednout závoru k odjezdu a vyžadoval parkovné, i když na ceduli byla uvedena cena za parkovné „v zimě“. Když jsem protestoval, že zima už je za námi, dozvěděl jsem se, že na Benecku „je zima dokud jezdí vleky“... Opravdu jezdily, tak jsem to holt zatáhl.

Pak už jsme v pohodě dojeli na Skalku.

Velké díky Vaškovi a Janě za krásnou oslavu, za to jak nás nasytili a napojili (a Wickii za obětavost). Díky všem, kdo pomohli, aby se letošní Benecko vydařilo.

Pozdě, ale přece z paměti a papírů vydoloval MaPe.

Sdílej to!

Be the first to comment