111. 4ková Stezka 7.-12.5.2019

Fúzyho severem


Libochovice 13.10.2018: „Fúzy k naší radosti ohlásil, že se ujímá pořádání 111. 4kové Stezky – někam k nim na sever“. Bohužel tento slib Fúzy splnit nemohl, jen se mohl shůry dívat, jak to nakonec dopadlo...

Fúzy stačil zamluvit ubytování na 2 místech: dvě noci v penzionu U Skály v Kytlici (přesněji v Dolním Falknově) a dvě noci v penzionu Vyhlídka ve Staré Olešce. Ten v Kytlici poznali účastníci TAKového výročí v říjnu minulého roku, Vyhlídku si oblíbila čtyrka na oslavě narozenin Pivany, Stáni a Kryšpína také v loňském roce.

Osiřelé Stezky se ujali Edelmannovi a byla to hlavně Dáda, která potřebné objela a s úsměvem domluvila.

  • 7.5. - Kytlice, Penzion U Skály,  Dolní Falknov 78
  • 8.5. - Kytlice, Penzion U Skály
  • 9.5. - Kytlice, Penzion U Skály
  • 10.5. - Stará Oleška, čp.136, Penzion Vyhlídka
  • 11.5. - Stará Oleška, Penzion Vyhlídka

Jak se již nějakou dobu vyžaduje, všude byly postýlky, v obou místech buď v budově zděné nebo v chatičkách dřevěných. Ty v Kytlici byly i vytápěné! A moc se hodila trať Děčín – Rumburk, umožňující odjezdy i návraty ze zajímavých míst.

Byl bych moc rád, kdyby tohle moje povídání doplnili další čtyřkaři svými stezkovými příhodami. Své zážitky mám přeci jen hlavně z pohledu delegáta cestovní kanceláře…

Nocleh mínus prvý: Út/St 7./8.5. U Skály

Když Fúzy domlouval nocleh U Skály, dozvěděl se, že mají podmínku, aby alespoň několik lidí zůstalo v penzionu 3 noci. Tak jsme to vzali na vědomí a vyhlásil jsem nocleh mínus první v Kytlici. Považoval jsem za povinnost se toho zúčastnit a byl jsem moc rád, když mne podpořil Toník Šach a Fidla s Eliškou. Tak jsme byli 4. Fidla s Eliškou přijeli odpoledne, my s Toníkem jsme přijeli do Jedlové, po obědě opovrhli výstupem na Jedlovou a vydali se po červené a pak lesními cestami do Kytlice. Kytlici jsme několikrát zbrázdili při hledání hospody, kde by se středeční houfně přijedší mohli naobědvat. S nulovým výsledkem jsme přišli do  penzionu U Skály, k mému překvapení mne pan šéf poznal a hlavně sdělil, že v poledne už vaří i pro veřejnost. Sláva! Večer šla trojice (beze mne) prozkoumat kytlickou hospodu U Zlatokopa.

Nocleh nultý: St/Čt 8./9.5. U Skály

Ve středu vyrazili Fidla s Eliškou někam na kolech, Tonda pěšky na okruh u Jedlové. Já se vydal uvítat na nádraží houfný příjezd, vedený Severkou, kterou jsem o tuto nevděčnost požádal. Zvládla to skvěle, dokonce potlačila i pokus o vzpouru iniciovaný na dálku Můrou, který přesvědčoval lidi, aby místo do Kytlice jeli až na Jedlovou, neboť on je v Jiřetíně. Vzpoura byla z 90% potlačena a dvacítka lidů v Kytlici ve ¼12 vystoupila. Problém byl ovšem v tom, že v celé Kytlici včetně našeho penzionu nešla elektřina, takže nikde netočili, natož aby vařili. Vystoupali jsme k hostinci Duha, kde jsme na dvorku poobědvali z vlastních zásob a pak se vydali do noclehu U Skály. Tam už naštěstí proud šel a tak se dalo najíst a hlavně pivo teklo. Vyhlásil jsem si klidné kecací odpoledne a věnoval se vydávání klíčů od pokojů a chatiček již dojedším i dojíždějícím. Lid se většinou vydal do terénu zkratkou na červenou a pak do hospody na nádraží Jedlová.

K večeři jsme dostali „dětský dietní“ vepřový guláš (jak jsme znali z loňska). Ale pan šéf se snažil, počítač fungoval, ba i půllitry byly, takže fronty u výčepu eliminovány. Večer byl ve znamení oslav, takže šáňo a panáky byly v permanenci. Oslavili jsme Romanino první vnouče Benjamína, 44. výročí svatby Jany a Pepíčka M. a 20 let spolužití Wickie a Vaška. Kapela s Prasáčkem a posilou Erikem a Magdou byla skvělá. Hodně po půlnoci si pak vzal kytaru Fidla.

Bylo třeba uložit i ty, co přijeli „do kempu“, tedy bez postýlky, ale i bez stanu. Žádný sál se v penzionu nekonal, ale nakonec se povedlo i pro ně uložení najít.

Nocleh prvý: Čt/Pá 9./10.5. U Skály.

Na domovence jsme měli fotku lákavého místa - „Zlatého vrchu“ - s čedičovými varhanami podobnými těm na Panské skále. Většina se tudíž vydala vláčkem do Mlýnů, odtud po zelené nebo po silničce ke Křížovému buku. Tam se obě skupiny sešly u výrobny kalhot, kde však teklo i pivo. Po oddechu jsme se pod černými mračny vydali po červené „řopíkovou“ cestou směrem ke Zlatému vrchu. Tam nás dovedla málo značená naučná stezka a místo nás opravdu nadchlo. Kam se hrabou varhany na Panské skále!

Naučné stezky v tomto kraji mají zvláštní vlastnost. Na mapě jsou vyznačeny, ale tiskař zde často předběhl značkaře. A tak se Můrova skupina pod kopcem vydala doprava a došla do Lísky (a tam si to prý moc užili), moje skupina šla vlevo a nakonec dospěla k červené značce a po ní romantickou cestou kolem Pustého zámku na silnici. Po ní jsme pokračovali do Horní Kamenice, tam našli občerstvení v pekárně (jídlo i pivo). Na nádraží pak přišla i parta z Lísky a odjeli jsme do Kytlice.

Na TAKu se stávají i věci málo uvěřitelné. Stalo se, že si čtyrka i čtrnáctka pro své vlastní Stezky nezávisle zajistily ubytování ve  stejném objektu – penzionu U Skály. 14ka má na rozdíl od 4ky pidistezky, takže měli být až od pátku, kdy 4ka už odejde do Olešky. Ale 14kový předvoj přijel (bylo se mnou projednáno) už ve čtvrtek. Takže večer bylo s námi asi 20-25 lidů ze 14ky.

K večeři jsme dostali kupodivu velmi dobré nedietní pečené kuře vylepšené porcí chutné čalamády. Jak to bývá při společném noclehu tras, večer se obvykle vydaří. Myslím, že i tentokrát k tomu došlo. Muzikanti hráli jak o život a když se 4ka propracovala blíž k hudbě i zpěvu to prospělo. I 14koví kytaristi zahráli.

Nocleh druhý: Pá/So 10./11.5 Vyhlídka

Do Staré Olešky to je docela dálka, takže většina lidů si pomohla vláčkem. Jelo se třeba do České Kamenice, kde jsme dali oběd v restauraci U Slunce. Odtud po červené přes bývalý koncentrační tábor Rabštejn do Veselého pod Rabštejnem. Cesta po modré do Staré Olešky byla hrůzně zdevastovaná těžbou zřejmě kůrovcového dřeva. Vybagrovanými kaňony jsme sešli dolů a po chvíli dorazili do známé Vyhlídky. Postupně přicházeli další a bylo pěkné posezení a popití na verandě. Lidi se ubytovali (i ti co původně tam být neměli...). Milanův známý kytarista (Čvaňhák) nás pozval do muzea a kostela v Jetřichovicích, což jsme pak v sobotu využili.

Fúzy chtěl na Vyhlídce v Olešce oslavit své 70tiny spolu s Vojtíškem, Prasáčkem a Kamilem. K tomu už bohužel dojít nemohlo. A tak jsme oslavili narozky jen Prasáčka a Vojtíška. Oba oslavenci věnovali trase po sudu desítky. Večer se krásně hrálo i tančilo, náladu nezkazilo, ani když došla desítka a byla už jen plzeň za vlastní.

Nocleh třetí: So/Ne 11./12.5. Vyhlídka

Po krásném ránu se zatáhlo a vypadalo to na déšť, rosničkáři hlášený. Většinou jsme se vydali místním busem do Jetřichovic. Dalo se do deště a v Jetřichovicích už lilo. Po občerstvení v nejbližší restauraci jsme vyrazili do zrekonstruovaného kostela sv. Jana Nepomuckého, od Čvaňháka jsme vyslechli starou i novou historii kostela, prohlédli si kostel i zvony, Prasáček zahrál na varhany a pak jsme si tam krásně zahráli a zazpívali. Pár vlčáků se vydalo deštěm na prohlídku skalního města, zbytek si k přečkání deště vyhlédl stylovou restauraci Dřevák. Zpět do Olešky se odjelo busem. Po cestě do penzionu jsme zakopli o hospodu Havaj, kde naši návštěvu již v pátek slíbili Vobrázek s Lapajdou. Tak jsme tam zapadli a celou ji zaplnili. Hrálo se nádherně, všichni muzikanti, Venca, Pepa V., Jitka, Franta Kr., Jana Šť. Z toho jsem měl moc radost, s očekáváním krásného večerního hraní. Spokojená paní hostinská nám dělala pomyšlení. Přišel i zadní voj a bylo tam krásně stezkově. Nechtělo se pryč, ale museli jsme, čekala večeře. K večeři byl na Vyhlídce řízek jako sloní ucho.

Další parta se po dopoledním Milanovo hraní na terase, na jejíž střechu bubnovaly velké dešťové kapky, také zastavila v nedalekých Dolních Habarticích u Pivany, která tuhle Stezku ještě vynechala. Přijetí "Ve Veselých vráskách" bylo tradičně skvělé.

Už byla i desítka a byla na oslavence. Pěkně se hrálo. Mirunka přijela ze závodů ve skupinovém tanci a pochlubila se medailí! Moc jí to slušelo. K půlnoci si nachystal Vojtíšek překvapení. Pánský striptýz nebyl zrovna moc estetický zážitek, ale překvapil a měli jsme z Vojtíška radost!

Odjezd: Neděle 12.5. Vyhlídka

Už večer bylo rozhodnuto, že závěrečné Valčíčky budou nadále po posledním noclehu, aby si to všichni mohli užít. A tak jsme dali krásný valčíček, poděkovali hlavní zajišťovatelce Dádě a Vobrázek přešel plynule k Labadě. A po Labadě přišlo to, co už dlouho nebylo – Hoki-koki. Po tanečcích nastalo loučení s těmi, co nejeli do Prahy.

Trocha tradiční statistiky:
Stezkou prošlo 67 lidí a 1 pes a 1 pejsek, 2 lidi nepřijeli (z toho 1 dlouho odhlášena)
Vlakem tam – 20 lidí
Mínus první nocleh - 4 lidi
Nultý nocleh – 53 lidí (včetně 4 v autě)
První nocleh - 55 lidí, (5 v autě)
Druhý nocleh – 53 lidí, (5 v autě)
Třetí nocleh – 49 lidí (5 v autě)

Na vlak do Děčína jsme se s Ivanem vypravili po žluté romantickým údolím Olešničky a pak po silnici na nádraží ve Veselém. Můra a spol. to vzali přes Havaj na bus do Děčína. U rychlíku jsme se sešli a v pohodě usazeni dojeli v 15:10 do Prahy.

Na závěr ještě několik poznámek. Protože 8.5. byl svátek, byl nultý nocleh atypický s příjezdem v poledne, díky volnu na nultý přijelo i mohem více lidí než obvykle.
Až na sobotu nám zase sv. Petr přál, když pršelo, tak jen drobně a v noci nebo ráno. Podle ohlasů se 111.Stezka líbila a myslím, že by se líbila i Fúzymu. Měl jsem radost z muziky.
Pořadatelská stížnost: Při vyžadovaných pevných objednávkách noclehů každá změna bývá problém (např. zajistit postel pro toho, kdo ji nemá přihlášenou).

Díky patří hlavní pořadatelce Dádě, všem muzikantům, Stáně a Cilce za náročnou práci na zaléhacích pořádcích a všem co přispěli pro pohodu na 111. 4kové Stezce.

Sepsal MaPe

Sdílej to!

Be the first to comment