117. Stezka Ralskou pahorkatinou - 10.-14.5.2023

Opravdu jsme tady nikdy na Stezce nebyli?

Noclehy:

• 10.-12.5. Stráž pod Ralskem, Uran
• 12.-14.5 Sloup v Čechách, Permon

Když se podíváme na mapu 4kových stezkových noclehů, zjistíme, že jsme v téhle oblasti opravdu nikdy nebyli. Na mapě je tam prázdno. Kroužili jsme kolem na 67. (1997 jaro) Podještědí, 85. (2006 jaro) Máchova a 89. (2008 jaro) Českosaské Švýcarsko. Roman se rozhodl tuto mezeru doplnit a vymyslel a zajistil noclehy na dvou místech této krajiny. Bydleli jsme dvě noci ve Stráži pod Ralskem a dvě noci ve Sloupu v Čechách.

Počátkem února byl proveden průzkum v místě a bylo shledáno, že by to mohlo být dobré.

Ivan nachystal přihlášku a k datu 30.4. se přihlásilo 54 čtyřkařů. A Stáňa mohla připravit zaléhací pořádky.

Stráž pod Ralskem 

Do Stráže pod Ralskem to vlakem dost dobře nejde, byl proto zvolen autobus z Prahy Střížkova. Vybaveni místenkami jsme odjeli v počtu 11ks v 15:20 směr Jablonné v Podještědí. Cesta romantickými serpentinami směrem na Dubou se skoro o půl hodiny protáhla díky několika objížďkám před Mimoní. Ale bylo na co koukat. Před šestou jsme dorazili do Stráže a vydali se po červené k Horeckému rybníku, kde jsme našli Penzion Uran a o kousek dál restauraci Hotel Uran.

Ubytování bylo na stezkové poměry skoro luxusní, péčí o nás byla pověřena šikovná dívčina v restauraci (padlo na ní vše od rozdávání klíčů, točení piva, roznášení večeří až po nalévání panáků). Postupně jsme se sjížděli či scházeli až nás bylo 27. Po příchodu Vaška S., který dorazil po zdolání Ralska poněku zkrvaven, bylo vidět, že výstup na tenhle dominantní kopec nebude žádná sranda. Po večeři (krkovice se zelím, dobrá, poněkud suchá) se hrálo a pělo (Prasáček, Fidla, Jitka, Pepa, Václaf, Achyl, Vobrázek) a taky kecalo, jak bývá na úvod Stezky zvykem.

Ráno nás mile překvapila bohatá snídaně formou doplňovaného švédského stolu. Většinovým cílem pro tento den byl Hamr na Jezeře, kam jsme se vypravili po různě dlouhých cestách (většina po červené a pak přes zříceninu Stohánek a kolem Sochorova pomníku po zelené do Hamru asi 13 km). V Hamru nás přijala, nakrmila a napojila restaurace Pacifik, zde se i hrálo a bylo tam hezky. Pak podél jakéhosi kanálu z Ploučnice. Před místní věznicí jsme narazili na vyhlášenou zmrzlinárnu se čtyřmi desítkami druhů, včetně speciální zmrzliny pojmenované "Nevím kterou". Došlo i na přivítáni s dojedší Pivanou a Ráňou. Pak jsme se vrátili do Stráže.

Večer nás už přibylo (39). K večeři byly objednané mexické fazole, avšak nebyla to správná trefa, ale zachránilo to několik porcí rybího filé... Muziku večer posílili Petr Vaněk a Karolína.

Sloup v Čechách

V pátek bylo třeba se přesunout do noclehu ve Sloupu. Protože je to daleko, pomohli jsme si většinou autobusem v 10:35 do Zákup. Můra zorganizoval partu ochotnou vystoupit na „obávané“ Ralsko, cestou přes průrvu Ploučnice. Na Ralsko vystoupili a stálo to za námahu.

V Zákupech jsme nahlédli do zámku a také do pěkného parku u něj. V restauraci pod zámkem dali oběd a vyrazili po zelené směr Svojkov. K překvapení však značka po výstupu k Mariánské výšině nás oproti mapě hnala dolů na silnici a dále podivnými oklikami k Paninu rybníku, kde byl altán a v něm Pivana s Janou, které sem přibloudily z opačného směru. Tu jsme přečkali přeháňku pokračovali záhadnými cestami (nápisy na šipečnících vůbec neodpovídaly směru značky) do Svojkova. (Poznámka z podzimu 2023: Po aktualizaci mapy.cz mají ony okliky zakresleny. -is-) Tam jsme sedli před otevřeným konzumem na lavičky a pak i zamířili do konzumu, kde jsme díky laskavému majiteli a zároveň poštmistrovi přečkali další déšť při konzumaci lahváčů chlazených mezi nanuky. Dva km do Sloupu už jsme dojeli busem.

Ve Sloupu jsme bydleli v penzionu PERMON. Skromněji než v Uranu, ale dobře. Paní majitelka, čerstvá maminka (1 týden) byla příjemná. Večeře jsme měli domluvené v sousedním objektu (měli tam asi školu v přírodě) v rozmezí 18- 19 hod. Jídlo bylo dobré, ale bylo vidět, že vaří pro děti. 

V přízemí penzionu byl sál a kuchyň pro nás (na snídaně z vlastního). Pivo i víno jsme měli taky vlastní. Pivo (11°Ježek) včetně pípy zajistil a přivezl Pepa Vosol, víno v „bag-in-box“ v obou barvách přivezl Roman. Večer nás bylo 46. Konečně se našlo i důstojné místo pro trasovou vlajku, takže jsme byli konečně „čtyřkoví“. Hrálo se dlouho....

Dopoledne jsme většinou vyrazili na prohlídku hradu Sloup a pak vystoupali na kopec s rozhlednou Na Stráži, kde se dalo i najíst. Odtud část pokračovala skalním městem na Modlivý důl a pak k občerstvení u zámku Svojkov, část vyhlídkovou cestou k altánu nad „Liščí dírou“ a dále Konvalinkovým dolem k Samuelově jeskyni a do Sloupu.

Večer se pěkně hrálo. Já jsem na poslední chvíli zjistil, že tahle 117. Stezka je mojí STOU ! Věděl jsem, že by to mělo někdy teď nastat, ale špatně jsem to spočítal až na tu letošní podzimní. Naštěstí jsem to večer přepočítal a tak jsem to neprošvihnul. Díky za gratulace.

Už po několikáté se na trasových Stezkách loučíme Valčíčkem poslední den dopoledne, před tím, než se rozejdeme a rozjedeme. Tak i tentokrát. Potom jsme provolali poděkování Romanovi za pěknou a bezproblémovou Stezku tradičním čtyrkovým „Roman je vůl....“

Můra, Vobrázek, Václaf, Jana, Honza a Ája ještě zamířili na hrad Sloup, který předtím nestihli. Najali si průvodce a prý si to moc užili. Jó odborník je odborník ...

Já jsem vyrazil na cestu asi 5 km do Nového Boru na bus do Prahy. Prošel jsem si hezké město zbytečně až na autobusové nádraží. Ti chytřejší přistoupili na náměstí, takže předtím stihli pěknou hospodu v Pivovaru...

Myslím, že jsme doplnili bílá místa na stezkové mapě o pěknou Stezku v krásné i zajímavé krajině.

O uran s malým „u“ jsme nezavadili.....

Fotky jsou zde…