Dušičková vycházka - 17.11.2025

Již potřetí jsme se vydali vzpomenout na kamarády, co odešli na věčnou Stezku.

Roman navrhl, aby letos byl místem pro vzpomínku barokní areál na Skalce nad Mníškem pod Brdy. Pondělí 17. listopadu se vyznačovalo zamračeným nebem s přeháňkami. Samozřejmě, v neděli i v úterý bylo docela hezky. Ale s tím se nic nenadělá. Výchozím místem bylo nádraží v Řevnicích, kam jsme houfně dojeli vlakem v 11:20. Spočítali jsme se a bylo nás překvapivých devatenáct! Drobně pršelo a bylo jasné, že poledne musíme přežít pod střechou, nejlépe v restauraci.

Po tradičním dohadování jsme se rozhodli, že bude nejlépe zajít do hostince U Rysů, který máme na náměstí po cestě, tedy po zelené, která nás měla přivést až na Skalku. Marta s Ráďou nevydrželi naše předchozí váhání a zapadli do restaurace v hotelu blízko nádraží.

U Rysů jsme se vešli do salonku, ale jen do ½1 (čekali akci). Ale dostali jsme dobrou polévku a taky pivo. Před hospodou jsme se hromadně vyfotili a i s Martou a Ráďou a vyrazili v drobném dešti na cestu. Čekalo nás 5½ km a 340 m do kopce. Kolem lesního divadla jsme Pod Strážným pokračovali hlubokým údolím podél Babského potoka. Cesta byla úzká a blátivá, na spadaném bukovém listí místy i pěkně kluzká. Naštěstí déšť ustal. Stoupání si vyžádalo několik občerstvovacích zastavení nad ořechovkou, slivovicí i skvělým medovým perníkem. Na Skalku jsme to zvládli za internetem předpovězené 2 hodiny.

Od prvního stavení v areálu - u Poustevny jsme sešli dolů pěkně zrestaurovanou Křížovou cestou k Zastavení IV (Pán Ježíš potkává svou Matku). Pod pískovcový reliéf ve výklenku kapličky jsme položili věnec, zapálili svíčky. Pak jsem přečetl 40 jmen na seznamu kamarádů, co odešli na věčnou Stezku, s přáním, aby se seznam co nejdéle nemusel doplňovat.

Před sestupem do Mníšku jsme využili služeb občerstvení Skalka. Bohužel slibovaný oheň na opečení buřtů nehořel, ale byl svařák, kafe, pivo i párky. Vzhledem ke strmosti a kluzkosti terénu jsme předpokládali pohodlný delší sestup obloukem po zelené. To se nám však nepovedlo a když jsme zjistili na kamenité schodovité cestě, že jdeme špatně, bylo už pozdě se vracet. Tak jsme potrápili bolavá kolena sestupem, po sice kratší, ale o hodně horší cestě.

Z Mníšku byl byl plánován odjezd PID autobusy (každou půl hodinu na Smíchov), ale před tím bylo nutno zakončit vycházku v restauraci U Benáků. Cestou jsme na náměstí poblíž Píďova domu na něho zavzpomínali.

U Benáků jsme dostali skvělý Ratar, jako zákusek třeba tataráček s topinkami a dobře jsme si pokecali a zavzpomínali...

Postupně jsme se rozcházeli na odjíždějící busy, naše poslední šestice odjela již za tmy v ½7.

Myslím, že vzpomínka byla důstojná a určitě nás potěšilo, kolik lidí, i přes nepřízeň počasí, přišlo.

Zapsal MaPe