67./122. "Jiřinková" Stezka - 24.-28.9.2025

• 1. 24.-25.9 Náchod, ChZ Zámek, U Přírodního divadla eč. 818, Na Koupališti
• 2. 25.-28.9. Srubový kemp Rozkoš, Velká Jesenice evč.233
• Zakončení 28.9. Letní Kino Rozkoš v České Skalici

Před Stezkou…

Zakončení 67. Stezky organizovala 13. trasa - TAK jí odsouhlasil konotaci Jiřinkových bálů v Letním kině Rozkoš na břehu stejnojmenné vodní nádrže v České Skalici na den sv. Václava. Tomáš, šéf 13ky, se snažil, aby trasy nahlásily počty účastníků nejlépe již v červnu, což mu bylo naštěstí úspěšně rozmluveno.
Ale i tak termín možnosti odhlašování 5 týdnů před Zakončením byl vnímán jako zbytečně časný. Obavy pořadatelů vyplývaly zejména z trvalého sestupného počtu přihlášených na Stezku a zejména do stezkového vlaku, který se domlouvá s velkým předstihem. Nakonec se ukázalo, že přihlášených bylo oproti předchozí Stezce o dva lidi méně a do vlaku přibylo 15 osob (tedy +6%). 

Organizace noclehů na 4. trase se chopil Vašek L. a je třeba říct, že hodně zodpovědně. Několikrát byl osobně na místě - dojednal tři noclehy ve Srubovém kempu ve Velké Jesenici a v souladu s rčením "není to na 4ku málo, Antone Pavloviči?" posléze přidal čtvrtý, tedy nultý středeční nocleh v Náchodě, komponoval doporučené trasy, zjišťoval výše vstupného atp.

Vůbec to vypadalo, že celé to má hlavu a patu, avšak patou Achilovou bylo Vaškovo zdraví a nucené pozorování ve špitále za přísné diety.
Nakonec nezlomný Vašek ukončení své hospitalizace usmlouval s tím, že dieta bude a na Stezku ve čtvrtek večer dorazil. Některá dietní jídla si přivezl, jiná mu v kuchyni připravili tak, že se Vašek nestačil divit, jak může být i přísná dieta chutná.

Do Náchoda

Do 0. noclehu v Chatové základně poblíž náchodského Zámku se nakonec přihlásilo 13 lidí. Nevím s kým vším Vašek mluvil, ale hodil by se sem bonmot "chcete-li rozesmát Pána Boha, vyprávějte mu o svých plánech!" K tomu ještě měl čtvrtek kompletně propršet.

Výsledkem bylo, že na sraz do plánovaného vlaku jsem se měl dostavit jenom já. Ostatní jeli auty nebo přijeli později, případně až ve čtvrtek. Sluníčko svítilo a cesta rychlíkem mi rychle ubíhala. Když tu mi zavolal Gulka, že je již od pondělí v Náchodě a ať se připravím na silný vítr. Dali jsme si plánovaný oběd a první stezková piva U Barešů. Po zevrubné prohlídce centra Náchoda jsme se v 17h sešli na Základně, kde Můra právě přebíral chatičky. Od 18h jsme měli rezervovaný stůl Na Koupališti. Tam dorazil ještě Václaf Sam O'Hell i bylo nás sedm kolem stolu, psici Okinu nepočítaje. Večeře à la carte byla vesměs kvitována s chválou. Mé omáčce s liškami, daly nejspíš lišky dobrou noc, ale masu ani příloze nebylo co vytknout.

Po opuštění restaurace jsme zdárně dorazili na Základnu, kde jsme měli i co pít a Václaf se mohl chopit kytary.

Do Velké Jesenice

Ráno bylo chladné, pršelo, silný vítr srážel pocitovou teplotu někam k nule a kapky deště do vodorovna. Na cestu se nám nechtělo - předali jsme Základnu a různými trasami se vydali k Barešům, že snad odpoledne bude lépe. V restauraci se k nám přidali Jitka s Pepou, kteří byli dopoledne na zámku v Novém Městě ⁿ/Metují. Po obědě jsme se přesunuli do Srubového kempu, kam mezitím dorazili další čtyřkaři.

Pro houfný odjezd rychlíkem Krakonoš ve čtvrtek v 10:10 se rozhodlo 14 čtyřkařů. Mělo být deštivo a taky bylo. Na hradecku ještě silně větrno. Náš rychlík odjel s půlhodinovým zpožděním (čekal až přijede ten „odfouknutý“ od Hradce). Měli jsme místenky, což bylo dobře. Cesta proběhla v pohodě, zpoždění trochu ubylo. Jen nebylo stále jasné, kam v České Skalici zajdeme na slíbený oběd. Do vhodné a blízké hospody Na Bojišti neexistoval telefon, další možností byla školní jídelna, kde by to bylo zřejmě bez pivka…. Naštěstí to zachránila Jirunka, která na nás ve Skalici u nádraží čekala, na Bojiště zajela a potřebné zamluvila. Bylo to tam příjemné, dobré a levné. Jídlo v neočekávaně pestré nabídce. Déšť neustával, někteří využili nabídek do kempu dojet autmo. Po Zorce jsme poslali zaléhací pořádek a vyrazili asi 1 km na náměstí na autobus do Velké Jesenice. Dojeli jsme za vytrvalého deště. Cesta 1,5 km odtud do Srubového kempu proti větru a dešti byla „pěkným“ stezkovým úvodem.

Stáňa už na místě řešila, zda se na všechny dostanou postele podle plánu. Díky přistýlkám jsme se všichni do 9 srubů měli vejít, což se po malém stěhování (matrací s palandy) nakonec povedlo. Místo i sruby byly pěkné, zařízení prosté, ale s pěknou květinovou výzdobou okolí. I vyhlídková věž nescházela. Dilema, kde budeme večer sedět, zda na zastřešené, ale otevřené verandě nebo dlouhé (asi neakustické) jídelně, za nás vyřešily kuchařky, které odmítly nosit večeře venkem na verandu. Ta jídelna se nakonec ukázala jako docela akustická pro všechny večery (a bylo tam taky zatopeno!).

Pan „kempný“, který pro nás zajišťoval jídlo a pití, měl představu, že nám dodá pitivo a my mu to pak vše najednou zaplatíme (jednoduché pro něj…). Aby to bylo realizovatelné, zavedli jsme pivník a děvčata nadepsala a rozdala příchozím naše číslované jmenovité konzumačky. V neděli to budeme muset sečíst a vybrat sami… I na cenách (poněkud aktualizovaných) jsme se po Vaškově příjezdu nakonec dohodli.

K večeři byla vydatná knedlíčková polévka a údajně hovězí guláš.

Přišli i Milan s Pepíčkem a Pájou, kteří bydleli v penzionu asi 1 km daleko. Milan zahrál ty svoje a pak se hrálo asi do ½3.

Do Babiččina údolí, Pekla i jinam

Snídaně v devět byla formou švédského stolu, docela pestrá a hlavně doplňovaná.

Hlavní voj měl absolvovat trasu asi 16 km. Vydal se pod vedením náčelníka Vaška na bus ke škole ve Velké Jesenici. Po upřesnění, kdeže ten bus zastaví (zastavuje na smyčce v protisměru) a akceptování 12 minut zpoždění se podařilo v žst. Nové Město ⁿ/Metují nastoupit a po té dojet do Olešnice. Několik dalších stezkařů pokračovalo na konečnou, aby si v Novém Městě prohlédli Zámek, navštívili Bartoňovu útulnu Peklo od Jurkoviče nebo další turistické cíle.

Pro ty „méně výkonné“ vymyslel Můra trasu poloviční - bylo nás asi 6. Z Velké Jesenice jsme přes Skalici a Hořičky odjeli busem na odbočku Pohodlí (jak případné) a odtud se vydali po zelené do kýženého údolí. Bylo vidět, že krajinou prošla před 2 dny vichřice. Po cestě jsme se museli často prodírat přes čerstvé vývraty velikých listnáčů. U Viktorčina splavu jsme vzpomněli na dávnou Stezku v květnu 1980, kdy jsme tu taky byli… Přes Staré Bělidlo a Gutfreundův Babiččin pomník jsme konečně narazili na osvěžovnu – Restauraci Viktorka nad Panskou hospodou. Uvítali jsme se s trojkou, prohlédli filmařské exponáty pana režiséra Magnuska a hlavně se nasytili i napojili. Když jsme odcházeli, právě přicházel náš hlavní voj. Pak už přes Ratibořice po červené a žluté do Skalice. Na náměstí jsme se v hospodě nakonec sešli s hlavním vojem a vyčkali na bus do Skalice. Můra však dokončil svůj plán a s malou skupinou přišel do kempu cyklostezkou podél vodní nádrže.

K večeři byla dobrá gulášovka a kuřecí řízek s brkaší. A měli jsme návštěvu z t26, přišla "Cilčina" Jana (Šedová) s Medúzou a s Honzou Vaňkem, kteří směřovali do společného noclehu soutrasí 69 ve Velkém Poříčí až u Hronova. Opuštění trasy měli povoleno s tím, že "do půlnoci doma!". Zvládli to ale již do 23h!
Večer se sedělo a hrálo skoro do tří. Kapelu posílil Petr Vaněk.

Přes pevnost Josefov do džungle Staré Metuje

Po snídani nám otevřeli místní rozhlednu, což stezkařům dovolilo nejen výhled na krajinu, kterou občas osvětlilo vykukující slunéčko mezi obláčky polojasné oblohy, a plochu Rozkoše, ale i srovnání "domovenky" s realitou, přičemž realita byla mnohem zarostlejší.

Do pevnostního města Josefov čtyřkaři vyrazili, po obligátní pěší míli, autobusem v 11:07 od školy ve Velké Jesenici. Na dvoře Bastionu I. bylo lapidárium z tvorby Matyáše Brauna. Po prohlídce kasemat Bastionu I. se svíčkami, si prohlédli model pevnosti s výkladem syna autora. Někteří se v cukrárně u historické pekárny zásobili burčákem; k mání byl nejen bílý, ale i červený. Po obědě U Josefa II. vyrazili kolem opuštěných kasáren, vojenské nemocnice a kostela na náměstí do dramatické džungle přírodní památky Stará Metuje. V pastevní rezervaci Josefovské louky si fotili divoké koně a pokračovali po zelené podél Staré Metuje do Rychnovku na bus, který je dopravil ke škole ve Velké Jesenici. Byli však i tací, kteří busem opovrhli, a vydali se do kempu pěšky.

Já jsem si poprvé dopřál na Stezce autovýlet. Byli jsme na zámku v Opočně a prošli jsme se Peklem. Večer jsme s Vaškem a kempným poseděli nad závěrečným účtem.

Po půlnoci už slavili naši Václavové svůj svátek, byla griotte i rum…

K večeři vývar s nudlemi a výpečky s knedlíkem a zelím.

Na Zakončení a domů…

Snídaně byla na osmou, neboť jsme museli sečíst a hlavně zaplatit naši útratu. Čtyřkaři spořádaně seděli(sic!) ve frontě na kasírování. Všechny účtenky se sešly, pivník byl v mínusu jen 50 Kč. Nakonec jsme s Vaškem ve slíbených 11 hod panu kempnému mohli ty tisíce předat a pak odjet na Zakončení.

Před odchodem na Zakončení do České Skalice ještě naši tanečníci pod vedením Míly (Anděla) pilovali polonézu pro trasovou soutěž. Míla přichystala choreografii a přesvědčila i tanečníky (přidali se: Miloš B., Jana Chl., Luděk P. , Kačenka R., Eichi, Lobi a Můra). Pak se Můra chopil vlajky a čtyřkaři vyrazili v ½12 pěšky po cyklostezce na 6km dlouhou tůru, takže na Zakončení v Letním kině, které je v areálu českoskalického autokempu, byla 4ka včas.

Podél trasy do Letního kina nás vítali pořadatelé, kteří byli označeni jiřinami. U vchodu do vlastního kina obdržely trasy od Pořadatelů z 13ky, odznaky a stravenky (2x50Kč/os) směnitelné do 16.oo za potravu či pivo. (Pidiřízeček za 80 se snadno schoval pod krajíček chleba, klobásy byly brzy vyprodány.) Stánek byl na tribuně jen jeden s frontou 30-40 lidí, časem, když jídlo a stravenky mizely, i kratší. Později se ukázalo, že vně kina bylo ještě jedno výdejní okénko (asi v pokladně kina). WC v areálu kempu bylo pro staroušky poměrně daleko.

Program v bálovém jiřinkovém stylu zahájily debutanti a debutantky z nové trasy 24. Pak následovaly polonézy jednotlivých tras, v pojetí různém, některé hojně kostýmované, některé i vtipné. Naše polonéza nemohla vyniknout v plné kráse, neboť čas pro předvedení byl omezen na 30 vteřin, což nedovolilo plně rozvinout Mílinu připravenou choreografii. Ale potlesk byl hlasitý. V Myší losovací soutěži nás reprezentovala Marcela, svoji výhru jiřinkových semínek, plakátu a porcelánového košíčku moc ovlivnit nemohla.

Pořadatelé z t13 chtěli vytvořit dost času pro společné hraní a zpívání, což se myslím zdařilo. Nás bylo na zakončení 47.

Nádraží bylo od místa Zakončení necelou míli daleko a Stezkový vlak tam už na nás čekal označený. Vašek S. se krátce po odjezdu chopil kytary a s Olinkou a Káčou hráli celou cestu ku potěše čtyřky i okolí. Václaf dojel až do Prahy, aby mohl zahrát Valčíček. Stezkový vlak (zvláštní R10101), úšpěšně projížděl řadu plánovaných zastávek a přijel na Hlavní nádraží s asi 40 minutovým předstihem. I konal se zde výše zmíněný Valčíček, který stihla i Wickie s Vaškem, kteří dorazili do Prahy mezitím autem. Tím jsme se rozešli my čtyřkoví a s námi i někteří sousední. Ale Valčíček si příště dáme radši jen ten náš trasový.

Musíme poděkovat Vaškovi za obětavost a elán, které zajištění a organizaci Stezky věnoval. A také velké díky patří našim muzikantům za krásné a svorné hraní po všechny stezkové večery.

Sepsal MaPe, doplnil za vydatné pomoci dalších účastníků a posléze editoval IvSi

Vašek L. tímto děkuje Můrovi za převzetí vedení v Náchodě a Drahošovi za to, že byl k témuž připraven na Rozkoši, kdyby se náhodou nevysmekl doktorům...
…a dále píše: Ještě jednou velké díky Romanovi za prvotní ulovení kempu Rozkoš, Ivanovi za perfektní softwarovou aktualizovanou evidenci účastníků, Stáně za citlivý zaléhací pořádek, Míle za přípravu polonézy pro trasovou soutěž, všem muzikantům za skvělou muziku, zejména Vencovi S. za to, že si zajel až do Prahy, aby zahrál tradiční Valčíček na Hlaváku a v první řadě Petříkovi za vedení a obsluhu finanční stránky akce, cenné rady a nezištnou pomoc. Smekám i před všemi dalšími, kteří se zasloužili o naší další krásnou Stezku.

Fotky jsou na více stranách (viz čísla vpravo nad a pod náhledy fotek) zde… Přispěli (abecedně dle příjmení) MirkaB, Jasánek, Eichi, Zorka, JanaCh, VašekL, Irča, Achyl a Ivan.