105./58.Stezka 4.-8.5.2016


Noclehy pro 4.trasu zajišťoval Rumpál vydatně podporovaný Romanem a Mirkou B., která vše předjednala

  • 3.5. Kemp Brodský ("Broďák") u Červeného Kostelce (tento -1.nocleh zajišťoval Mlok)
  • 4.5. Velký Dřevíč - kemp, veselili jsme se s osmičkou v hospodě Na Návsi
  • 5.5. Police n.Metují - turistická ubytovna a Divadelní klub
  • 6.5. Police n.Metují - turistická ubytovna a Divadelní klub
  • 7.5. Jestřebí bouda

V úterý vyrazili s předstihem čtyři čtyřkaři, tedy Helena, Mlok, Vobrázek a Fidla. Mlok a Helenka spolu cestovali s Rozkoší, Vobrázek s Fidlou přijeli z Police nad Metují, kde Vobrázek zanechal své auto. Parkování neznámého auta před ubytovnou trochu znervóznilo paní šéfovou, ale Vobrázkovi se auto hodilo v pátek, kdy mizel na jakýsi sraz spolužáků.

Všichni čtyři se sešli ve Studnici asi ve ¼5, kdy již začínalo pršet. Hospoda však otvírala až v 5h. Společně se třemi kolemjdoucími chlapy z 8.trasy (též směřujících do svého -1.noclehu) zasedli před hospodou pod stříšku.

Hostinský to dlouho nevydržel a otevřel. Dle mínění kolemjdoucích se docela rozjeli. Pak je, čtyři čtyřkaře, čekalo asi 8km v dešti do noclehu v kempu Brodský u stejnojmenného rybníka.

Další den dopoledne ještě pršelo, tak ho strávili převážně v Červeném Kostelci v Divadelní restauraci a pak v cukrárně, kde taky měli pivo, a odpoledne, již bez deště, došli do noclehu ve Velkém Dřevíči.

Tahle Stezka se vyznačovala hned dvěma neobvyklostmi – všechny noclehy pro většinu byly v povlečených postýlkách a byl zákaz vstupu pro psy i pejsky do 1. a 2. noclehu. To první bylo uvítáno, to druhé zkomplikovalo několika páníčkům či paničkám stezkovou účast. To druhé – daň za to první.

Středeční houfný odjezd na Stezku v počtu 21 byl hodně brzo – v 15:09. Kvůli tomu, že pro výluky nejezdily vlaky z Pardubic do Jaroměře, zvolili jsme časnější rychlík Kyšperk do Týniště n./O. Avšak až do Nymburka to nebyl rychlík, ale courák, takže časová rezerva na přestup v Týništi byla záhy ta tam. Průvodčí však nahlásil problém „vejš“ a osobák na nás počkal. Tím si u mne ČD vyžehlila známý „podraz“ v Berouně, kdy nám ujeli. V Náchodě jsme si počkali na „spěšňák“ a nakonec vystoupili v Hronov zastávka jen asi 15 minut opožděni. Do autokempu ve Velkém Dřevíči to bylo kousek, rozdaly se klíče od chatiček a za chvíli jsme už byli na večeři v hospodě Na Návsi, kde již byli dříve přibyvší čtyřkaři a taky asi 15 osmičkářů, kteří s námi tuto hospodu po dohodě sdíleli. Hospoda měla trochu nešťastnou dispozici, takže jsme byli dost rozstrkaní. Po kuřeti à la kachna se Venca chopil kytary a podporován Jitkou, Pepou, Petrem Vaňkem a Achylem zahájili večerní muzicírování. Z Osmičky se oproti očekávání nikdo nepřidal...

Ráno jsme Na Návsi pod dohledem šikovné paní hostinské dobře posnídali a nad mapou vymýšleli cestu do Police nad Metují. Pro mne byla tato Stezka testovací – zda ji budu umět projít i s batohem. Zvolil jsem západní variantu po zelené a modré do Stárkova, kde Mirka B. avizovala excelentní hospodu. Opravdu tam byla, jídlo i pivo bylo dobré a k tomu posezení na zahrádce představovalo přímo sluneční lázeň. Poněkud přehřátí jsme pak vyrazili do kopce na Vysoký Kámen, slušný krpál diretissimou. Pak traversující zelenou a 1km po panelovce ke žluté, která nás přivedla k Metuji. Údolí Metuje po modré bylo hezky romantické, značka pak vyústila na frekventovanou silnici pod továrnou Merkur. Lepší bylo se překonat a vystoupat vlevo nahoru, kde se pak překvapivě a mile objevila osvěžovna v areálu Zděřina (spala tam Čtrnáctka). Odtud to byl už kousek do Police a podařilo se najít i turistickou ubytovnu, sprchy a povlečené postýlky. Na dvoře si už někteří autaři a stanaři vyhledávali rovná místa, takže zdarma v ubytovně vysprchovaní a vykakaní neleželi hlavou z kopce. V Polici jsme vzali zavděk Divadelním klubem, kde nás uctili výživným bramborákem s masovou směsí (chutná krmě bohužel zbyla). Večer byl poněkud rozpačitý a hlavně ukecaný, ale přeci se hrálo a myslím, že dost lidů vydrželo docela dlouho.

Snídaně ráno byla různorodá z četných místních polických zdrojů. Šlo se nalehko s domluveným odpoledním srazem na hřebenu Broumovských stěn v chatě Hvězda. Možností, jak projít den bylo hodně, s Ivanem jsme to vzali přes Suchý Důl Hájkovou roklí na „hřebenovou“ červenou. Ovšem o hřebenovce se zde mluvit nedá, bylo to nahoru dolů po kamenech přes rokle a vršky, ale krásně romantické s pár hezkými výhledy (ze Supího hnízda na Krkonoše, Hejšovinu i Korunu, kousek dál Skalní divadlo do rozeklané Kovářovy rokle). Na Hvězdě už venku sedělo a hrálo několik převážně čtyřkových muzikantů četnému mezitrasovému publiku. Taky jsme si zahráli čtyřkové pexeso, které vyrobila Eichi s Karolínou. Po příjemném posilnění i pozpívání jsme vyrazili po červené dolů do Hlavňova, kde U Doležalů sedělo hodně čtyřkařů a hrál Milan. Chtěl jsem být brzo v ubytovně (klíče) a tak jsem si to odtud do Police nablížil s Mirečkem autem. Při placení za ubytovnu se mladá paní ubytovnová správcová nastačila divit, že ta naše neorganizace dokáže fungovat... V Divadelním klubu nám tento večer nabídli řízek se salátem, po včerejší zkušenosti jich udělali méně a tak se na všechny nedostalo. Spát jsem šel brzo, o večeru moc nevím.

V sobotu to na Jestřebí boudu bylo dlouhé přes 22km. V cestě byl kopec Ostaš (po zelené), osvěžovna pod ním byla plná různotrasových stezkařů, tak jsme se pěkně setkávali se známými. Několik nás pak zvolilo variantu po modré na nádraží do České Metuje. Velká budova, avšak staví zde jen některé vlaky... Na jeden jsme si hodinku počkali a stejně pak i v Teplicích n./M a objeli Adršpašské skály do Radvanic. V hospůdce U Píšťalky seděla Trojka, proto jsme se usídlili na zahrádce. Pivo bylo dobré a nálada taky a tak se probral i nápad pro trasovou soutež. Dobře napojeni a naladěni jsme vyrazili do obávaného stoupání na Jestřebí boudu. Nakonec to nebylo vůbec tak zlé a za chvíli jsme byli nahoře. Jestřebí bouda otevírá jen o víkendech (proč?! nájemci přes týden pracují?), proto zde musely být večeře přesně objednané. Bylo nás méně než mělo být, takže o zbylých výpečcích (stejně ne moc vypečených) musel Rumpál s vedoucím trochu diskutovat. Bylo potřeba taky vymyslet a zorganizovat hrátky na zakončení (Babičku, Viktorku a trasovou soutěž), takže se vybalovaly a zkoušely kostýmní doplňky, chystal scénář a tak vůbec. Byly vybráni aktéři (Babička – Rumpál, Viktorka – Eichi, Božka Němcová – Eliška, Jára Cimrman – Můra). Muzikanti se snažili k tomu hrát, ale myslím, že jejich snahu jsme dost prokecali.

V neděli bylo třeba dorazit na Zakončení do Úpice do 13 hodin. Většina pěších zvolila možnost po zelené hřebenovce na modrou a po ní přes Malé Svatoňovice do Úpice. Bylo to asi 8km, ale dalo se to v pohodě stihnout. Na zakončení nás dorazilo skoro 40 – což mi udělalo velkou radost.

Zakončení v areálu Dlouhé Záhony se pořádající šestnáctce povedlo. I sluníčku se na nás chtělo koukat a tak se snažilo. V soutěži Babiček jsme moc nezazářili, ale Viktorka Eichi byla druhá, sice nekvílela nejdivěji, ale určitě jí to nejvíc slušelo. (Ozývaly se i hlasy, že vítězná Viktorka/t20 vyhrála podvodem, protože nic nehrála, neb taková prostě je.) Naše ukázka setkání Božky Němcové s Cimrmanem a co z toho vzniklo, byla odměněna slušným aplausem. Ovšem vítězný devítkový Ovčí mluvčáček neměl chybu. Vytknout by se snad dala jen nepříliš mrštná obsluha v kioscích a restauraci, ale kdo Zakončení organizoval ví, že tohle se příliš ovlivnit nedá.

Na stezkový vlak do Malých Svatoňovic nás v několika vlnách dopravily autobusy. Oba vlakové bufety už fungovaly, takže čtyřkaři v první vlně dopravení žízní ani hladem netrpěli. Bohužel jsme si vytáhli Černého Petra, neboť jsme byli umístěni do kupátkového (sice lehátkového) vagonu, takže spíše než ke zpěvu to lákalo ke zdřímnutí. Kdo však chtěl jásat, mohl, v bufetovém voze to žilo intenzivně.

Přes všechny výluky a traťové opravy dojel vláček skoro na čas a tak jsme chvilku po desáté vystřídali na hlaváku vlakové klimbání tradičním a myslím povedeným valčíčkem.

Co dodat. Díky patří našim organizátorům, Rumpálovi, který si to zkusil (a třeba i zopakuje), Romanovi (vymyslel trasu a obdiv patří jeho vyjednávacímu talentu), Mirce B. (včas vše objela a předjednala), Ivanovi (přihlašování fungovalo na 1*). Chyběl mi Prasáček, který umí rozdovádět i na počátku „zamřelý“ večer. A moc bych byl rád, kdyby muzikanti alespoň na Stezce zapomněli na to s kým zásadně nehrajou a pořádně to rozjeli.

 

Trochu tradiční statistiky:
Celkem Stezkou prošlo nebo projelo 61 přihlášených lidů, přihlášeno a nejelo: 5
nepřihlášení: 1 (není započítán),
ohlášení hosté 2, neohlášení hosté 3 (jeden večer)
vlakem tam 21, stezkovým vlakem zpět 29

  1. nocleh: 40 (z toho neubytovaných 4)

  2. nocleh: 51 (z toho neubytovaných 13)

  3. nocleh: 58 (z toho neubytovaných 14)

  4. nocleh: 52 (z toho neubytovaných 9)

Včas se přihlásilo a zaplatilo: 95,5% - díky !!!
Psy a pejsky radši tentokrát sčítat nebudu.
Těm, kteří zaplatili za noclehy a nepřijeli bude nocležné vráceno. Nevyzvednuté odznaky mám u sebe.

 

S tentokrát větším zpožděním z paměti vydoloval MaPe

 

JAK, JAK, JAK vystoupit z anonymity……. TAK, TAK, TAK.
„Postezkové“ pondělí 9. května v ½8 večer šlapu na kole a funím do kopce na Dlouhý Most. Fofrem mě míjí sjíždějíc z kopce jiný cyklista. Vlastně „TAKista“. Zaslechnu: Babička? Než mi to došlo, frnk a byl fuč. TAK, TAK, TAK …...
Stačí jedna minuta na pódiu s Můrou na Zakončení Stezky a s anonymitou je konec.

Sdílej to!

Be the first to comment