61. (112. 4ková) Stezka

Povodím Volyňky


Stezku původně pojmenovali organizátoři jako „Povodím Blanice“, na plakátu změnila jméno na „Stezka Zlatá“. Podle 4kových noclehů se nabízí název „Volyňská“ nebo „Kolem Volyňky“.

Stezku nechtěl dlouho nikdo zajišťovat, vždyť žádný letopočet nevyzýval příslušnou trasu k akci (19.trasa totiž není). Až se objevil Tomáš Svoboda, který má k Šumavě vztah a nabídl zakončení na Helfenburku u Bavorova. I přes varování škarohlídů, že se tam nikde neubytujeme, se na valné hromadě tento záměr schválil. Našli se i TAKoví pomocníci (ze 4ky IvanŠ.) a nakonec i jednička si pomoc Tomášovi v pořádání této Stezky vzala za vlastní. Pro naší trasu se chopil nesnadného úkolu Neckář, který do tohoto kraje jezdí za koněm, a užil si to do sytosti, když zajistil tři noclehy ve Volyni a nakonec objezdil i Můrův strakonický nocleh. Ono najít nocleh pro 50-60 lidů v okolí Bavorova v postýlkách s vhodnou hospodou byla opravdu výzva. Nakonec se mu podařilo zajistit noclehy i hospodu v hotelu (sic!) ve Volyni. Je hotel důstojné bydlení pro čtyřkaře? I tohle se řešilo. V hotelu bylo jen 36 postelí a žádný sál pro spaní na zemi, takže Neckář domluvil ještě nějaké postýlky v Domově mládeže, kde bydlely trasy 3 a 13, ale ubytovaní pro čtyřkaře bylo nejisté do začátku září. I nabízený blízký, ale o dost dražší Hotel Ostrovec jsme nakonec využili…

  • 25.9. - Strakonice, areál koupaliště, Na Křemelce 305
  • 26.-28.9. - 3x Hotel Na Nové, Volyně, Nádražní 254, někteří spali v DM, či v Penzionu Ostrovec

Minus první nocleh spíš nebyl, jen Mlok „přespal u mladých“, aby po ránu odjel do Ražic a odtud po svých do noclehu.

Středa

I když to vypadalo skoro na „pobytový zájezd“, bylo možno z Volyně využít poměrně četných vláčků směr Vimperk, Volary, ale i podniknout cesty po okolí, kdy návrat do Volyně jistil vlak. Do Strakonic je přeci jen nejlepší dopravit se autobusem, podařilo se najít dopravce s předprodejem, takže jsme v počtu 2x4 vyjeli z nástupiště č.4 v 17 hod z nádraží Na Knížecí.

Bus jel načas, ve Strakonicích jsme byli v ½7. Posíleni o autovo cyklistickou sekci jsme  hned zamířili do domluvené hospody U Tomáše, kde jsme očekávali další přijedší. Koštli jsme pivo a pak se přesunuli k ubytování do nedalekého areálu strakonického koupaliště a těšili se na večer i guláš U Tomáše. A nezklamal – ani guláš z pravé kližky, ani večer. Bylo nás 23, na hospůdku tak akorát, muzikantů bylo skoro jako posluchačů a bylo dobře. Ubytování bylo možno vytknout snad jen to, že i do splachovačů tekla horká voda, což mohlo být hodně nebezpečné ….

Hned po ránu měl Neckář urgentní telefon, který si vyžádal jeho nezbytný definitivní návrat do Prahy, což z pozice organizátora této Stezky i vedoucího trasy byl dost malér! Ale nešť, ať žije Stezka a čtyrka, vstanou  noví bojovníci, jede se dál!

Čtvrtek

K snídani byla avizována dršťková polívka, opravdu byla a byla SKVĚLÁ. Ve Strakonicích stálo za to se podívat na hrad (Rumpál tam má svojí věž…). Cesta po červené podél Volyňky byla příjemná, s využitím zkratky jsme měli pauzu v hospodě ve Strunkovicích, kde svůj objednaný oběd konzumovala devátá trasa. Seděli jsme na dvorku pod střechou před krbem a taky se na nás potrava i pitivo dostalo. Hrálo se a taky dorazili Otík s Mikim, který se rozhodl tuhle Stezku absolvovat před návratem domů do Kanady. Co bylo ve Strunkovicích dál a jaká byla další cesta do Volyně nevím, neboť si mě vyžádala paní hoteliérová z hotýlku Na  Nové, když tam s dojedší Cilkou realizovaly náš zaléhací pořádek. Tak jsem tam dojel s Haničkou autem a zaplacením tučné zálohy situaci uklidnil.

Postupně dojížděli „čtvrtečníci“, řešilo se hlavně ubytování „na zemi“, zejména s ohledem na utajenou fenku (sice malou, ale psy tam opravdu nechtěli!). Taky dorazil další zahraniční „kořen“ - Gulka. Byl guláš (slušný, ale ne tak dobrý jako U Tomáše).

Večer se hrálo, taky čekalo na Vencu, jehož skupina po cestě v jedné hospodě chytila pravý stezkový intenzivní zážitek…

Pátek

Hotel Na Nové měl tu výhodu, že stál přímo proti nádraží, odkud vláčky společnosti GW Train směřují dále na Vimperk, případně Volary. Protože ve Volyni bydlelo více tras, byl v pátek ráno na nádraží docela stezkový nával. Já si vymyslel cestu do Kubovy Huti, odtud po modré na Boubín a pak se uvidí. Stoupání táhlé, v závěru po dřevěných schodech a chodnících. Na Boubíně se nakonec moc neuvidělo, mlha byla do všech světových stran. Vystoupalo nás tam postupně asi deset, někteří si vylezli prohlédnout mlhu i na rozhlednu. Naše skupinka se rozhodla pro cestu po červené do Vimperka hezkou cestou s pauzou u hájovny(?) Veselka. Z Vimperka to zase jistil vláček do Volyně.
Velká čtyrková parta měla hezké hrací odpoledne v pěkné hospůdce někde u Čkyně (doufám, že někdo z účastníků tohle povídání doplní).

Po večerním řízku jsem byl jediný, kdo netušil, že se něco chystá. Mohlo mne to napadnout při spatření několika děvčat oděných za dámy. Takže jsem byl dokonale překvapen a zaskočen oslavou mých 70tin, kterou trasa připravila. Skvělý dort v trasově tričkových barvách (prý objednán ve volyňském cukrářském učilišti), nádherný nůž z Fidlovy dílny a k němu kožené pouzdro se čtyřkovými motivy od stejného autora, fungující křesadlo pro případ ztroskotání a griotte přímo Hanácká. Dojatého a pasovaného Vobrázkem na 1.rytíře včetně rytířského řetězu se mne zmocnila děvčata a z kruhu mi nebylo dáno se vycuknout. Trase velké díky!

K večeru patřila i návštěva muzikantů z 9.trasy, hrálo se krásně, zejména housle jeden plus dvě byl zážitek. Taky se prý podařilo zlikvidovat veškeré zásoby Jägermeistra.

Sobota

Snídaně byly formou švédského stolu, to je vždy dobré pro časnější ranní vstávání. Nutno přiznat, že stůl byl doplňován, i když třeba míchaná vajíčka fofrem mizela…
Většina lidů v sobotu zvolila cestu z Volyně po červené do Malenic. Opět moc pěkná cesta i s výhledy. V Malenicích byla nějaká sláva u kapličky a pak se všichni sešli v hospodě u kostela, hostinská (vypadala na trampku) otevřela dřív než měla a nelitovala, natož my. Bylo to krásné odpoledne, hodně hrací i s malou oslavou Zuzčiných kulatin.

Sobotní večer jsme měli původně mít v hospodě na  volyňském koupališti, pak zase v suterénním sále Na Nové (provozováno tím samým koupalištníkem), neboť si hospodu zamluvila trasa 13, taky se nám tam na poslední chvíli drala trojka. Asi jsme se dostali do střetu obchodních zájmů, nakonec je radikálně vyřešila paní hoteliérová, my se z hospody nestěhovali, třináctka byla v sále téhož objektu a trojka byla nakonec spokojená ve svém Domově mládeže.

Neděle

Na nedělní zakončení na Helfenburku to bylo z Volyně dost daleko. Protože bylo potřeba dopravit trasy z hradu na vlak do Bavorova, zařídili organizátoři pendl busy, které také pomohly i k přiblížení k Helfenburku. Nám i třináctce pomohl bus, původně požadovaný šestnáctkou k vlaku ve Volyni, který nám t16 kamarádsky přenechala – díky!

Ale nečekaná spousta čtyřkařů se rozhodla těch cca 13 km na zakončení, které začínalo již v ½1 dojít pěšky!

V nedělním dopoledni se loučí ti, co nejdou na zakončení, tak bylo i nyní (odznaky mají u mne).

Pomocný bus nás vysadil na parkovišti – louce pod hradem. Odtud to bylo asi 1,5 km táhlého stoupání na hrad. (Pro ty nepohyblivé zařídil organizátor dopravu autem – což ho šlechtí, ale Honza M./t7 odmítl a vyjel na hrad na svém elektrickém invalidním vozíku.). Rozlehlá romantická zřícenina Helfenburku začala polykat stezkaře, ti měli možnost se najíst i napojit v několika stáncích, dokonce jsme dostali i stravenky za 30 Kč! Zakončení mělo začít ve 12:30, začalo o 5 minut dříve. Bylo hodně tradiční – Rytíři, Myši. Rytíři soutěžili o Krále (měli na místě zhotovit prak a tenisákem sestřelit plechovky, Myši současně soutěžily o Bílou paní – hledaly v ruinách hradu nějaký letopočet, který pak sloužil k vyluštění tajenky. Trasovou soutěž vyhrála trasa s nejvíce účastníky (to bylo kritériem). Já jako povolaný rytíř jsem neshodil nic, ale prý to byl esteticky pohledný met či hod. Zuzka datum rychle a nesobecky našla, pro luštění ale - na rozdíl od jiných - nechtěla hledat přítele na telefonu.

Trocha tradiční statistiky:
Stezkou prošlo 57 lidí a 1 utajená fenka, odhlášení: 1 dlouhodobě, 5 před Stezkou, 2 se přihlásili až před Stezkou
busem do Strakonic – 8 lidí
0. nocleh 19 (mimo – auto či jinde další 4)
1. nocleh 40 (mimo 5)
2. nocleh 54 (mimo 8)
3. nocleh 52 (mimo 7)
stezkovým vlakem zpět – zaplaceno 27, reálně 25

Zakončení bylo na krásném místě, organizačně dobře zajištěné. Bohužel čas odjezdu vlaku (16:48) i potřeba dopravit stezkaře do Bavorova nutila se zakončením spěchat. Ale bylo pěkné a užili jsme si blbnutí i setkávání s kamarády. Pendl busy fungovaly spolehlivě, jedničkové pořadatelky nás do nich nacpaly, takže jsme v pohodě dorazili na nádraží v Bavorově. Stezkový vláček byl tentokrát z poloviny dvoupatráček (kvůli krátkému nádraží), výčep fungoval (provozovala t17!), díky různým objížďkám (přes Tábor) jsme jeli dlouho, ale dojeli podle jízdního řádu. Před devátou jsme byli na hlavním, dali valčíček (tentokrát nám do něj nikdo nekecal a nerušil).

Díky Neckářovi, který obětavě a ne snadno Stezku pro nás zajistil a nakonec sám si ji užít nemohl.
Díky muzikantům za hudby plné večery i hrací hospůdky po cestě. Čtyřkařům díky za včasné přihlášení, kdy termín 31.7. byl tentokrát hodně časný a Ivanovi, který to přihlašování elektronicky podržel.
Co udělat jinak. Myslím, že 3 noclehy na jednom místě by měly být jen nouzovým řešením. Pokud jsme v jednom objektu s jinou trasou, neškodí, když si o tom před Stezkou vzájemně pohovoříme, aby nedošlo k nedorozuměním.
A last but not least – pokud někam psi nesmějí, dodržme to.
O hádání s pronajímateli nemáme fakt na Stezce zájem.

Letos zase o něco později sepsal MaPe.


Album fotek, včetně nezahrnutých do slideshow výše, najdete zde...

Sdílej to!

Be the first to comment