99. Stezka - 30.4.-5.5.2013


Byla Stezka, byla? Ale jistě a to po devadesáté deváté. Pro některé začala v úterý odpoledne a skončila v neděli Valčíčkem na Hlavním nádraží v Praze.
Zvláštní uznání patří Vencovi, který na svou kytaru začal hrát v úterý večer v Žihli, aby posléze hrál po mnoha hospodách i hospůdkách po cestě, ale i pod širým nebem, a který svou kytaru uložil v neděli v 19.50 na zmíněném Hlavním nádraží.

Noclehy i stravování cestou výborně domluvil Můra s Inkou následovně:

  • 30. 4. Žihle (u Můry)
  • 1. 5. Vidžín (Penzion U Jakuba)
  • 2.5. Bezdružice (KD, hospoda Sport)
  • 3. 5. Konstantinovy Lázně, Alžbětin Dvůr
  • 4. 5. Pernarec, Pizzerie a squash klub, spaní ve škole

Fotky přidali Soňa, Roman, Ota, Drahoš,
[yt-nw:xZuo1MJ4hSY Video::se otevře ve vyskakovacím okně. Stopáž 32min.][yt-nw2:video] na kanál youtube Šíma,
a Stezkovou statistiku MaPe.

 

Do Žihle nás v úterý vyjelo rychlíkem 5. Od nádraží to k Můrovu batolecímu domu není daleko a ostatně Můra s Inkou neponechali nic náhodě a šli nám naproti. Obcí chodilo množství čarodějnic a začalo mrholit. Pálení čarodějnic jsme pozměnili na pálení klobás u Můry na zahradě a pak odešli do hospody u hřiště. Spolu s těmi, kteří přijeli auty nás bylo v hospodě 13 čtyřkařů. Hrálo se fest asi do 2 hodin. Petr se přiznal k narozeninám...

Ráno 1.máje jsme posnídali, rozdělili si chléb, Venca pod rozkvétajícím stromem líbal a líbal... a po té jsme se vydali na Blatno. Po vydatném dešti cesta suchá opravdu nebyla a Můra vynechal jen málo sestupů k úžasným meandrům obtížně překonatelných potoků.

Do Blatna jsme dorazili oproti plánu mírně později, nicméně dva pekáče francouzských brambor, které Můra předem objednal, jsme stačili do příjezdu vlaku zkonzumovat.

Mezitím jsme se díky mobilnímu spojení dozvěděli o tom, že hlavní voj má zpoždění... Navzdory tomu jsme odjeli podle plánu a z Luhova se vydali do noclehu. V Třebouni jsme otevřeli krám a v sychravém počasí popíjeli v zahradním altánu. K Jakubovi do Vidžína to bylo z Třebouně asi 9km.

Tam již byla zábava v plném proudu: Prasáček s Martinem Kaplanem a ostatními se opravdu tužili. Cilka rozdávala klíčky od nevytápěných chatek, ale kdo chtěl spát na zemi v 1.patře nad hospodou, mohl. Podával se zvěřinový guláš s knedlíky (3bramborové+3houskové). Hrálo se asi do 3 hodin.

Žihelská pěší sekce to měla asi za 20km, vlaková z Prahy asi za 12km, procházku po Rakovníku nepočítaje.

Ve čtvrtek pršelo a pršelo. Pak se Olinka ustrnula, zamávala ve složitých obrazcích rukama a pršet přestalo. I vydali jsme se do Úterý. Zde pro nás Můra zamluvil řízky s bramborovým salátem. Jedlo se a hrálo a zpívalo.

Cesta do Bezdružic vedla nejprve podél potoků nádherně zelenými nivami a pak se zdvihla. Ubytovali jsme se na sále místního Kulturního domu a vydali se kolem připravených kolotočů asi 300m do hospody u Hřiště. Hospoda byla právě tak velká, abychom se do ní vešli. K večeři bylo kuřecí s rýží. Hrálo se asi do 3hod.

V pátek to bylo do dalšího noclehu asi 3km. I ubytovali jsme se, někteří poobědvali a rozutekli se na individuální výlety "nalehko". Někdo šel na místní hradiště, jiní pak na asi 5km vzdálený hrad Krasíkov (Švamberk) s rozhlednou. Na Krasíkově se hrálo komorně a pěkně (Venca, Irča, Jitka a Petr). Později jsme sešli do nedalekých Kokašic, kde se hrálo a zpívalo v hospůdce turistické ubytovny.

Večerní zábava se rozjela navzdory tomu, že s příjezdem "víkendových" Stezkařů se přece jenom o něco víc konverzuje. K večeři byli moravští brabci s knedlíkem.

Cesta do Pernarce vedla až k bufáči v Daňkově výhradně po silnici (cestou jsme si připomínali hospodu v Okrouhlém Hradišti, kde jsme spali v květnu 1986). U bufáče jsme pili točené, pojídali klobásy apod., nakonec se i hrálo. Někteří navštívili jelení farmu. Cesta pokračovala přes zříceninu hradu Gutštejna, kolem Úterského potoka na Bezemínské hradiště, z něho dolů přes potok a nahoru na Šipín, abychom u Mydlovar opět uviděli Úterský potok... Značka do Pernarce se někomu občas ztratila, někoho zastihla na cestě bouřka s kroupami, ale nakonec jsme se zdárně dostali do Pernarce, kde jsme bydleli ve škole. Veselili jsme se v Pizzerii a squashovém klubu, otevřeném "na zkoušku". Zde bych učinil drobnou výtku zajišťovateli Můrovi, který mi tvrdil, že jiná hospoda v Pernarci není. Neměl pravdu. Ani někteří místní o téhle hospodě nevěděli, zato věděli o hospodě, kterou letos v březnu majitelé zavřeli a změnili na skladiště. Díky tomu se vloudila do Návodu chyba, za kterou se tímto omlouvám.

Věčeře byla dle jídelního lístku, nejčastěji vepřový či kuřecí řízek s bramborem, případně pizza.

Hrát se začalo až po hokeji před 23 hodinou, ale bylo to jak s letošním jarem - čím později s tím větší intenzitou.

Ráno jsme se vzbudili do prosluněného dne. Začalo loučení s lidmi, kteří odjížděli domů auty. Pěší sekce se vydala přes Čerňovice, kde byla sice zavřená hospoda, ale otevřený krám se sympatickým Vietnamcem, na nádraží Pňovany, kde jsme na pavlači hospody Nový Dvůr vyčkali příjezdu vlaku. Na kytaru hrál ponejvíce Venca a Achyl. Menší skupinka to vzala přes hráz přehrady Hracholusky a do vlaku přistoupila posléze.

Cesta vlaky uběhla rychle - při přestupu v Plzni někteří stihli večeři - a Valčíčku na Hlavním nádraží se účastnilo asi 25 lidí sledováno třemi psy, když při brumendu doběhl z podchodu již vymydlený Můra.


Tradičně pozdě, ale přece, připojuji něco stezkové statistiky.

Z 69 přihlášených nakonec Stezkou prošlo 64 lidů, Před Stezkou se odhlásili 4, nepřijel(a) 1. Na Stezku nepřihlášeni dojeli 4, z toho 3 to předem zavolali.
Co mne moc potěšilo - 95,3% lidů se přihlásilo i zaplatilo do vyhlášeného termínu. To je dobrá morálka - díky!

Vlakem tam jelo 21, na -1. noclehu už bylo 13 !
1. nocleh 41
2. nocleh 49
3. nocleh 59 (z toho 2 v autě)
4. nocleh 48 (2 v autě).
Zpátky nás bylo ve vlaku 26 (z toho 2 nejeli až do Prahy; režisti byli 3).
Pejsci byli 3 (2 na celou Stezku), psi dva (jen na část Stezky).

Čtyřkařům se omlouvám, že nevisela vlajka. Ale potvrzuji, že obě vlajky ji celou pěšky prošly.

Sdílej to!

Be the first to comment