4kový Mikuláš 10.-11.12. 2016 v Provodíně

Mikuláš je po Stezce nejtradičnější čtyřkovou akcí. Po několika mikulášských v Loučeni bylo potřeba již změnit krajinu …

Dřevěnku v Provodíně vytypoval Roman na cyklocestě do Splavů, ostatně tuhle hospodu u nádraží Jestřebí jsme znali z výletů ze Starých Splavů. Byly tam objeveny i pokojíky a zjištěny solidní ceny, takže padla volba na tenhle podnik. Pro případ naplnění jistilo akci i ubytování v nedalekém penzionu Sylva. Roman vše vytelefonoval, Můra ještě na místě ověřil a tak se mohli zájemci přihlašovat.

Už léta Mikuláš se svojí suitou přichází na čtyřku hlavně kvůli dětem a vnoučatům, ale i dospěláci se rádi sejdou na pokec a probrání událostí nedávných i těch již legendárních, zejména když pak mohou spočinout v  postýlce.

Na vyhlášeném srazu kolem sobotního poledne nebyli zdaleka všichni přihlášení, ale sluníčko svítilo a tak jsme asi v ½2 vyrazili na výlet. Blízká zřícenina hradu v Jestřebí lákala (díky Dádě jsme měli půjčeny klíče), ale cesta po silnici tam i zpět od plánu odrazovala. Vydali jsme se tedy na 2½km vzdálenou Lysou skálu (Spící pannu) - součást Provodínských kamenů. Skalnatý čedičový suk (419m.n.m), trčící nad okolím asi 50m se objevil po 1km mírného stoupání po zelené a vypadal opravdu impozantně strmě. Dva protijdoucí nám sdělili, že cesta na vrchol vede a když se od koncové odbočkové značky vinula zřetelná pěšina vzhůru, bylo jasné, že převáží všeobecný názor kopec zdolat a užít si výhledu. To, že si užijeme i trochu adrenalinu začalo být jasné poměrně brzo, když kamenné stupně začaly dosti strmě stoupat. Na obtížnějším místě byl upevněn řetěz a tak si děti vyzkoušely a mnozí dospěláci zopakovali něco z VHT. Vrcholu jsme dosáhli všichni, děti tam navíc našly i poklad bonbónů (na místě vytvořila Eichi), my jsme se dohadovali, který že ten kopec v krajině vidíme. Když se Slunce posunulo k západu a viditelnost slábla, pustili jsme se do sestupu.

Děti byly velmi ukázněné, sestoupit jsme dokázali bez úrazu, jen mírně ušmouraní (myslím tím, že děti i dospělí).

Po večeři jsme se soustředili v „klubovně“ - místnosti na první pohled ne moc krásné, ale nakonec pro náš počet „tak akorát“ velké i útulné pro přivítání nebesko-pekelné suity. Mikuláš (po roce opět Franta K.) s krásným andělem (po roce opět Lenka K.) a velkým čertem (po roce opět Jirka Šl.) byli dokonalí, děti roztomilé a ochotné k předvádění básniček, písniček i hudebních produkcí (viz fota). Jediné slzičky (Babetka) nebyly ze strachu o sebe, ale o dvojče bratříčka Kubíka – aby si ho coby zlobivého čert neodnesl ….

Večerní „slezina“ byla hlavně kecací (Pivana a Fúzy si museli vynahradit neúčast na Stezce), ale velmi příjemná. V průběhu večera se kytary chopil Slávek (Kelímkův kamarád) a hrál i naše „prastaré“ songy, které byly mimo jeho repertoár. Kelímkovi přátelé (Slávek, Dita, Markéta, Bohunka) na Mikuláše jezdí a jsou fajn.

Nedělní dopoledne si zahrávalo s plánem jít na hrad do Jestřebí, ale střídavě pršelo a byla obava (moje) ze schůdnosti vstupu do hradu. Tak jsme poplatili, ještě pokecali a postupně se loučili.

Díky všem zajišťovatelům i účastníkům, že jsme čtyřkovou mikulášskou řadu ani letos nepřerušili.

Bylo nás: 32 dospěláků (z toho 21 i nocovalo) a 17 dětí (13 nocovalo).


Zapsal: MaPe