Neckářovy Pyšely bez Pyšel - 14.3.2020

aneb když vir sežere Benecko


Na Benecko jsme se těšili. Leč COVID-19 způsobil, že se nejelo. MaPe vyzval 4kaře k cestě do Pyšel, kam posléze odjeli 4 lidé, aby u Bundáše opékali uzenky...

Svérázně to pojal Neckář, jak popsal níže. Zahájil tím, že na místo srazu přišel o hodinu dříve a vzápětí odjel...

Ač zdám se býti slepým, dosud nejsem. Ani hodina sem, hodina tam, mě už nerozhodí. Mariánský či solný sloup by mě asi překvapil stejně, jako osamocená postava „Neckáře“ v 9.15 na Hlavním nádraží na místě obvyklém.

Vzpomněl jsem si na kulaté výročí a odjel do Benešova u Prahy. Vbrzku tomu bude 55 let, kdy jsem coby rekrut prošel branou Táborských kasáren. Škoda, že k vyvzdorovanému výletu nedošlo před 11 lety.

Při pohledu na obnažený „buzerplac“ se mi orosilo nejen čelo, ale postupně obě oči. S pohnutím sobě vlastním jsem si přečetl úžasný nápis burcující bojechtivost pochytaných mladíků: ÚPLNÉ ZVLÁDNUTÍ ZBRANÍ A BOJOVÉ TECHNIKY – ÚKOLY PŘÍSLUŠNÍKU/ů/ AČR!!!

Ale jisté, věkem pěstované sociální cítění mě hned nasměrovalo k ušlechtilejším myšlenkám. PROČ na bývalém buzeráku už dávno nestojí dimenzovaný bytový komplex pro potřebné? Pak už to bylo veselejší. Pivovar FERDINAND s vlídnou, službu konající dámou. Nepasterovaný nefiltr to jistil.

Centrum města bylo asi kvůli KOVIDu 19 vylidněné, přesto hezké. Nejen na pohled, ale i na poskok či pokrok. Poprvé na sklonku života jsem mohl na náměstí použit platební kartu na samoobslužném WC.

Následovala koupě zatím ještě dotované jízdenky ČD do Mrače a konečně příroda v totálním nasazení. Raději budu stručný, abych se nerozněžnil. Podél potůčku až do Čerčan. Pan Klosterman by to popsal lépe, takže dost!

Když jsem se po kafíčku s přáteli podíval na ČAS a na kopec vedoucí do Pyšel, vzal jsem místo nohou na ramena, rozum do hrsti a nechal se odchytit projíždějícím vláčkem směr domov.

DÍK, ŽE JEŠTĚ ŽIJU……..

Sdílej to!

Be the first to comment