Ohlasy ze Spanilky 2011

Jak to viděli Lojza(A), Zuzana Vlachová(B) a Pavel Stulík(D).

TAKé jsou přiloženy odkazy na fotky a videa (Martin za klan Popelů a Popelek, Miloš Neuman, Tomáš Kubát, Pavel Stulík)

Martin Popel (A) http://spanilka.najevisti.info/

Miloš Neuman (B) [yt-nw:2y0kvhI8x1s Ustředění::stopáž 1:39][yt-nw2:video]

Miloš Neuman (B) picasaweb.google.com/milos.neuman/SpanilaJizda2011KrusneHory#

Tomáš Kubát (D) picasaweb.google.com/tomas.kubat.sen/SPANILKA11#

Pavel Stulík (D) pastulik2.rajce.idnes.cz/110205_Spanilka_34/

Pavel Stulík (D) videa pastulik2.rajce.idnes.cz/110205_Spanilka34_videa/

Ohlasy:

Lojza B. (houfec "A"): Spanilka začala nezáživným časným vstáváním, abychom byli v 6.30 na Smíchově u autobusu. Tady byla směsice lidiček ze všech tras. Samozřejmě nejhorší autobus zbyl na naši – nejlepší – trasu.  Hejtmani zařídili na Božím Daru předčasné otevření restaurace k příjemnému občerstvení před časným startem (asi 11.30 hod.) do stopy. Ta byla nejdřív rozmoklá, takže mi stará klistrová máza fungovala dobře. Ale se stoupající výškou a změnou sněhu to lepilo bakule až k nutnému omytí benzínem. To ale byla hořlavina na oheň zadáka Petra, jehož vyčítavé kolíbání a koulení očima bylo bolestné.

No bolestné bylo i hledání penzionu patřícího k hotelu Seifert v Nových Hamrech, kde se fasovaly klíče. První instrukce někde naproti rozprostřela část trasy po okolních domech v několika nejbližších křižovatkách. Když klíče do žádných domů nepasovaly, tak zvědové šli zpět pro lepší instrukce – prý kousek za mostem vlevo. No byl tam mostek pod silnicí, jinde byl železniční most nad silnicí a všude odbočky – zase nic. To už i jinak klidná a fyzicky zdatná Irenka Koutská řekla, že jde zpět a zůstane tam. Další zvědové zjistili, že to má být 200m. No bylo to tak 800m, skoro na druhé straně vesnice. A mají to i v prospektech!!! Pension byl úplně nově hezky rekonstruovaný a personál asi taky – ale hůř. Večeře proběhla podobně „prakticky“ místo od 19 hod., ve 20,30 hod. Chvíli šel guláš, pak něco jiného, pak tatarka ke snědenému sýru, zase guláš – no byl v tom guláš, který jsem se snažil s úsměvem řešit. Řekl jsem servírce, že se pohybují jako trdla, tak mě chvíli neobsluhovala, ale pak jsme se udobřili, i jsem jim pomáhal. Za to mi někdo sežral můj již z Prahy objednaný guláš a já hladový za to dostal vynadáno od hejtmana Míši, že v tom dělám bordel. Pak se hrálo, ale mnozí byli po TAK náročném předešlém dni unavení a trousili se do kutí už v 11 hod. Nenapravitelný hrdina Vašík zůstal až do ½3. Zda a kdo s ním byl nevím...

Snídaně na švédský způsob proběhla zdárně a my mohli vyrazit do deštivé silnice. Ale rychle nás vyvedl místní znalec Charlie stále se zlepšující a krásně mírně stoupající stopou směr Jelení. Akorát vichr byl chvíli silný, až jsme se potáceli. Pak dokonce jsme si krátce užili i prošlapávání div ne půlmetrovým sněhem. Ustředění bylo téměř na ideálním sněhu a za hezkého počasí. Připravily se klasické na sněhu stoly pohoštění pro protijezdce – zase jsme měli samozřejmě ten nejlépe lahůdkami vybavený..., byl oheň, byla hudba, tanec, jídlo, pití, radost ze setkávání starých milých ksichtů, veselo vůkol....

Pak následovalo povznesené dojíždění do noclehu ve Stříbrné – penzion Barbora. Tam byla lepší akustika, tak nás hudba zmotivovala i k tanečním výkonům, večer snad i pro ostatní bezva. Jeden z nás pak z toho měl bolestnou noc a ráno s hladovkou bez společné snídaně, podle hesla: "Včerejší  mámení, dnešní trápení" - a přemítání, zda ty Bolesti stojí za ty Radosti - no pohyb na zdravém vzduchu vše vyléčí. Směřovali jsme do zahraničí po německých stopách plných jehličí a jednotvárnými lesy bez výhledů až do Schönecku. Trefovali jsme se tam obtížně, protože to je běžecký areál s mnoha okruhy nedobře značenými. Mozkovému trastu pod vedením hejtmana Míši se i v jazykově nepříznivém prostředí podařilo díky přemýšlivým zastávkám podařilo vyhnout zbytečnému kroužení  po tom jejich blbém sněhu.

Spanilka skončila na Smíchově trochu uspěchaným valčíkem na rozloučenou, který zakončil jeden vyšší  borec  odnesením a odvezením kraťoučkých lyží naší Olinky až do Pardubic. No už je zas přivezl.

Díky hejtmanům starostům za úspěšnou letošní Spanilku  – ať žije příští Spanilka 2012!

Zuzana Vlachová (houfec "B". Převzato z FB@čtrnáctka): Letos proti odjezdu v noci brblal (nahlas) jen pan profesor, ale nakonec byl časný start zcela opodstatněný, neboť jsme se rozhodli dobýt Krušné hory obchvatem přes Plzeň. Po čtyřech hodinách nás autobus vyvrhl do mlhy. Nikde nic. Ale stačilo udržet v paměti jediné kouzelné slůvko Kammloipe a prostup německými hvozdy po parádní stopě byl zcela hladký. Než jsme se nadáli, měli jsme za sebou šestnáct kiláků a před sebou půjčovnu lyží. Jak krásně jsme se mohli namazat, kdyby jim nedošlo pivo. Hranici do Čech překonal každý dle svého rozumu a díky tomu jsme se v Bublavě rozptýlili po různých podnicích. Vltavu tak slyšela ve Vichřici jen vybraná místní elita. Tou dobou už měla umělkyně z Prahy v Barboře zdatnou náhradu. Dvacítka rozšířila na Spanilce své hudební řady a jejich pro nás naprosto netradiční repertoár (přebrali od otců-zakladatelů snad jen korouhvičku) dokázal udržet i pivaře u Gambrihnusu až do čtyř do rána.

Spali jsme pokaždé hluboko v údolí, ale ani jednou jsme se nemuseli drápat nahoru vlastními silami. V sobotu za nás kopec ze Stříbrné vyřešila lanovka, v neděli z Nových Hamrů vlak. Ovšem každá výhoda má svůj háček. V sobotu byly rovnou tři. Převedli jsme sjezdařům komická čísla na téma nastupování, vystupování a sjezdu po černé sjezdovce dolů. Ustředění u cínového dolu u Přebuze proběhlo bez trasy D, která rozhodla, že "D" značí Deutschland. Ale i my jsme začali počítat ztráty. Když jsme se rozhodli opustit bojiště a likvidovali spotřebovanou munici, znělo trasou B jediné: Zachraňte hejtmana Hrabala. Podařilo se. Ale za cenu, že podpírači minuli hospodu na Jelení. A to byla škoda, neboť po pivech a panáčcích se nám v hlavách tak rozsvítilo, že čelovek nebylo třeba, pouze děvčata recitovala Maminku, abychom nezapomněli, kamže to vlastně v té tmě míříme. U Seiferta to zpočátku vypadalo všelijak. Místo potřebného hašení žízně se neustále půjčovaly klíče. Ale když jsme se důvěrněji seznámili s personálem a rozjela se hudba, padly ledy. Číšník Petr mluvil ve verších a slečna Šárka se na nás všechny mile usmívala. Ale jen usmívala. Dvacítce se sice určitě podařilo zanechat nesmazatelnou hudební stopu, nicméně genetickou ne.

Po probuzení a snídani jsme si připili šampaňským nedělnímu ránu a dobře utajené teenagerce a jali se konzumovat další výhodu - vlak do Perninku. Jenže jsme se od nádraží vydali pod vedením (jak jsme se mylně domnívali už vystřízlivělého) hejtmana - na opačnou stranu. Nevadí, v Horní Blatné U Medvěda je taky dobře. Dívali jsme se z hospody na počasí a nestačili se divit, že v Krušných horách slunce svítí i mimo nástěnný kalendář. A další překvapení nás čekalo, když jsme se usilovně snažili dostat včas do Božího Daru. Mladí v klidu dopili - a stopli si bagr. No řekněte, kdo z vás na to má jet s plnou lžící? Lyžařská stopa končila na Božáku přímo u hospody Špičáku, kde jsme důstojně rozloučili se Spanilou jízdou L.P. 2011. Sám majitel firmy Kukla nám přistavil nejluxusnější dostavník ze své sbírky autobusů. A tak když jsme sjížděli z hor do údolí proti slunci, které právě zapadá, mohli jsme s úžasem vydechnout:

Jó, Tenkrát na Západě... Krušných hor - to byla Jízda.

Pavel Stulík (převzato z webu 1.trasy): "D" houfec pod vedením hejtmanů Tondy Peterky a Pavla Stulíka začínal v Božím Daru a přivítala jej obleva a jarní počasí . Zformovali jsme se v hospůdce "Špičák" gulášovou polévkou a vystartovali do mlhy směr Rýžovna. Zprvu nás vedl "znalec" nádhernou krajinou a zasněženou silničkou. Na  Rýžovně jsme poobědvali (někdo halušky, jiní držkovku...) a pokračovali přes kopec k magistrále přes Muscherelub, Mauritius, Bludnou až do Horní Blatné (restaurace "U medvěda"). Cestou byla mlha, pěknej fukejř (zejména mimo les) . Po občerstvení jsme se lesní silničkou sklouzli do Nových Hamrů, kde nás uvítal penzion "Na faře" perfektně vytopen, kvalitně vybaven (doporučeníhodné ubytování-díky Ivanovi Perglerovi). Fotografie najdete na rajčeti.idnes. Celkem jsme najeli první den kolem 20 km. Další den byla obleva v plném proudu a na štěstí jsme našli pěknou stopu kolem říčky Rolavy a po nalezení hospody v Jelení (kolem poledne) jsme doufali, že se na ustředění dostaneme včas. Ale sebeuspokojení nám zavinilo, že jsme lehce minuli odbočku k ustředění a po delším pochodu jsme se dostali k hranicím se Saskem, což byla chybka. Po prohlídce mapy a konzultaci s protihejtmanem (z "C" houfce) jsme se vrátili a našli cestu k ustředění kousek za tou hospodou v Jelení. Bohužel jsme se tím připravili o 1,5 h společné zábavy s ostatními houfci a hostinu od "C". Tím manévrem jsme dokončili 21 km pochod od N.Hamrů. Z ustředění jsme pak po 12 km jízdě sjeli až do Stíbrné, kde v penzionu Marty jsme trávili zbytek dne i noci (sem tam zpěv, tanec...). Nedělní ráno bylo opět teplé (ca +4 C) a po zanechání báglů v penzionu jsme nalehko vyjeli šleprem nad Bublavu a sklouzli se přes sjezdovku k Bublavě, našli jsme poztrácené kamarády (ti pod vedením Tomáše Kubáta sjeli sjezdovku na běžkách). Pak si po magistrále za pěkného počasí zajeli až k skoro k odbočce na Přebuz, tam to otočili a vrátili se do Bublavy (tam oběd v 15 h, celkem najeto 21 km) a vyčkali busu, který nás odvezl zpět do Prahy. Celková suma najetých km po změklém , špinavém sněhu byla 75 km. Ještě jednou díky za pozvání do tohoto kraje od hejtmanů "C" houfce a za perfektní ubytování. Za rok zase pojedeme a doufejme, že nebude takové teplo....