Srí Lanka 2015

Wickie se vydala s Vaškem opět mimo Evropu - tentokráte na Srí Lanku. Přiložené vyprávění je z jejího Deníčku (kredit: hicsuntleones.info) uspořádaného chronologicky s víceméně doplněnou diakritikou...

Den první

30.08.2015 18:51
Letošní výpravu jsme naplánovali na přelom srpna a září, kdy se na Srí Lance koná hned několik velkých slavností. Na první vyrazíme hned po příletu - do městečka Munneswaram. Hinduistický svátek Esala Perahera probíhá několik dní v čase před úplňkem. Každý den začíná pudzou a pokračuje průvodem uličkami města. Osvětlené vozy s oltáříky božstev ověnčené květy doprovázejí hudebníci a davy věřících. Lidé rozbíjejí kokosy o zem, mléko stříká na všechny strany, hořící pochodně, pestrobarevná sárí, ryk a vřava. Vychrtlý tanečník předvádí úžasné kreace. Je to silné, autentické.

Banánové opojení

30.08.2015 19:07
Následující den nabírají oslavy na síle. Vyvrcholením průvodu je symbolické podtínání banánovníku. Desítky mužů nesou nosítka se symboly šivajistických božstev, lidé přinášejí mísy s obětinami pro požehnání, hudba stále sílí a zrychluje nosiči s nosítky se náhle prudce rozbíhají zpátky a ještě jednou aby nakonec v šíleném tempu oběhli skupinku banánovníků uprostřed nádvoři. Za obrovského jásotu davu jeden z mnichů podtíná stvoly a lidé se rvou o odštěpky pro štěstí a hojnost. Jen já jsem štěstí neměla a v reportérském zaujetí jsem šlápla do díry po banánovníku a rozsekla jsem si patu - taky hojně.

Mají to na háku...

31.08.2015 09:35
Poslední den oslav z přístrešku před chrámem vyjíždějí nazdobené alegorické vozy - "rathy". Každý zasvěcený jednomu z pěti hlavních hinduistických božstev. Ten největší, Šiváv má na výšku asi 8 metrů a je tažený na tlustých lanech pažemi věřících. Zase přicházejí lide s mísami obětin a mniši-pomocníci je podávají nahoru na vršek vozu k žehnajícím. Metr za metrem v obrovském poledním žáru, to je samo o sobě velké pokání! Hory kokosových skořápek se vrší na vozech úklidové čety, na několika místech se bezplatné podává voda jako na maratonu... Ten nejsilnější zážitek nás ale teprve čeká! Pozdě odpoledne se na scéně objevují vyznavači bohyně Kálí, zavěšeni velkými háky za kůži na zádech i stehnech. Pomocníci je pro větší efekt rozhoupávají a mučedníci se šťastné usmívají. Před nimi křepcí tanečníci v kostýmech pávů, přidávají se diváci. Stařeny s rozpuštěnými šedivými vlasy v extázi víří jako čarodějnice na sabatu. Je to hodné silné, trochu až děsuplné!

V Kandy

31.08.2015 10:12
Další den přesun do Kandy, kde se koná největší Perahera v celé zemi. Kandy je velké město, dnes narvané k prasknutí místními i bílými návštěvníky. Sehnat ubytovaní je skoro nemožné, ceny jsou až trojnásobné než běžné. Musíme sebou hodit, abychom získali dobré místo. Tady už nejde tolik o víru, spíš o komerci a nejlepší V.I.P. místa jsou placena! Přesto jsme se s nutnou dávkou asertivity prodrali až pod nohy televizního štábu. Program je velkolepý, připomíná skvěle cirkusové představení. V úvodu jdou chlapci s dlouhými bicí, za nimi tanečníci v úžasných kostýmech, bubeníci a pištci. Muži s ohnivými kotouči, dokonce i na chůdách. Důstojným krokem přichází první slon v bohaté zdobeném rouchu a světelnou výzdobou. Takových uvidíme ještě mnoho, každý z pěti místních chrámů jich má hned několik. Ten nejstarší nese na zádech schránku s relikvií Buddhova zubu. Průvod kolem nás procházel celé 4 hodiny a to ho čeká ještě celé město!

Divoké včely pana Liptona

03.09.2015 14:30
Všechny místenky na vlak z Kandy jsou beznadějně vyprodané na týden dopředu, zbývá jen třetí, nemistenková třída. Ta je narvaná k prasknutí už při příjezdu, ale přesto jsme se do ní probourali. Stojíme tělo na tělo v uličce, děti pláči, žena vedle mne pravě omdlela. Až po dvou hodinách jsme ulovili sedadlo a pak už se mohli kochat krasným pohledem na krajinu. Večer, zcela zmoženi, jsme dorazili do Haputale a padli za vlast... Ráno vstáváme brzy, čeká nás výstup na Liptons Seat. Nádherný den, nádherný trek mezi čajovými plantážemi, sběračky ukazují v úsměvu oslnivě bílé zuby, po dvou hodinách jsme nahoře. Avšak co to? V ústrety nám vybíhají dva domorodí kluci a mávají tričky nad hlavou. Snad uvítaní? Trochu jiné, nez bych si přála - na vrcholku řadí rozzuřené divoké včely! Díky nim jsme dole o půl hodiny dřív, než jsme čekali... Jen bronzovému Siru Liptonovi to nevadí!

Dunhinda Falls a Little Adams Peak

03.09.2015 14:49
Diky přítulným včelkám jsme stihli odpoledni vlak do Baduly a brzo ráno nato jsme první návštěvnici vodopádu Dunhinda nedaleko města. Voda spadá do hloubky 63m a vede k němu příjemná cesta lesem, plným opiček a krámků s občerstevním. Zase je krasně, vodní tříšť odnáší větřík a nebe září blankytem... Jako z Máchova Máje! Přichází partička místních mladíku s bubny. Budou mít piknik! Postarší domorodý pár se dává do tance. Tihle lide se umějí radovat ze života! I my jme si to ráno hezky užili a už zase svištíme na vlak, tentokrát do Elle, kde dáme v rámci pohybových aktivit ještě výstup na Malého Adama. Jak název napovídá, až tak moc velký není, dá se vyšlápnout za hodinku, když trochu mákneme. Nahoře je zase krásný výhled na strmou Ella Rock a půvabné údolí pod ní. Chvíli si povídáme s přátelským Australanem, co vypadá jako krokodýl Dundee v mladším vydáni a pak už hurrah zpátky dolů a na autobus. Čeká nás jeden z vrcholů našeho putování (doufejme) - NP Yala. Ale to zas příště!

Stín levharta

05.09.2015 16:03
NP Yala je znám největší populací levhartů na celém světě - na 142km2 jich mají třicet kusů! Je tu samozřejmě i spousta dalších zvířat, viděli jsme spousty vodních bůvolu, divoká prasata, krokodýly, dvě mangusty a šakala, tlupu opic a asi 1,5 m dlouhého varana. Leopard je ale to, za čím se sem jezdí především - a je to pěkný cirkus! V šest ráno vyrazí do parku několik desítek džípů a zuřivě projíždějí křížem krážem krajinou, aby ho vystopovaly. Divím se, ze se z toho humbuku šelmice nezblázni! Možná pro ně Správa parku fasuje zvláštní příděl uklidňujících prostředků? Ani tak není moc snadné nějakého spatřit, na stříbrném podnosu se zrovna neservírují! Zato na stromě nebo v houští, jenže tam zas nejsou moc vidět! My jsme měli úžasne štěstí, prý naprosto neobvyklé, protože jsme viděli, nebo při nejmenším zahlédli ŠEST kusů. Ovsem postupně, protože levharti jsou až na dobu páření samotáři. Pravě proto bude teď park celý měsíc zavřený, aby měli na ten "honey moon" aspoň trochu klidu!

Tissamaharama

06.09.2015 17:18
Jeden den jsme věnovali památkám Tissamaharamy. Dagoba Yatala je opravdu stará z 2.století před naším letopočtem, i když dnes trochu "vylepšená" bílou fasádou. V muzeu provádí mladíček - archeolog, který nám předvádí nejlepší kousky z vykopávek. Nedaleký Menik by se nemusel stydět před známějším Stonehenge, alespoň co do množství sloupů. Nikdo ale neví, k čemu sloužily. Třetí Dagoba Sandagiri zůstala v daleko původnějším stavu, její kopule je postavena z neomítnutých cihel. Plánované koupání v jezeře Tissa Wewa jsme po shlédnutí bahnících se bůvolu raději vynechali...

Posvátná šlépěj

07.09.2015 19:08
Adams peak (2243m) není nejvyšší hora Srí Lanky, ale patří k nejposvátnějším. Každoročně v prosinci a lednu proudí na vrchol tisíce poutníků, ale teď je po sezóně a nahoru se drápe jen pár bílých bláznů. Není divu, protože vystup, který začíná ve dvě ráno je jenom pro otrlé! Nahoru vede neuvěřitelně strmá stezka s údajné více než pěti tisíci nestejně vysokými schody a kdyby se tudy musel na svůj vrchol šplhat Adam, byl by to možná jeho konec a lidstvo by nikdy nevzniklo! Ostatně i s tou posvátnou slepěji (sinhálsky Srí Padá) je to složité, protože se připisuje jak samotnému Buddhovi, tak Šivovi, dále Adamovi a dokonce i svatému Tomášovi. Jedno je fakt: I my jsme se připojili k hrstce šílenců a za úsvitu stanuli na vrcholu. U konce s dechem, na hranici sil. Každý náš krok na roztřesených nohách při zpáteční cestě byl pokáním za všechny naše hříchy - včetně těch budoucích.

Chrám Buddhova zubu

08.09.2015 17:58
Jsme zpátky v Kandy! Jako vždycky máme plný porogram - dopoledne Botanická zahrada, která je ostrůvkem klidu v jinak šíleně rušném městě. Místní sem chodí hlavně v neděli na piknik a na rande! Všude pod stromy se tulí mladé dvojice a cudně se drží za ruce. Je tu pěkné orchidarium a spousta rostlin i stromů, dobré označených tabulkami. V jedné častí parku rostou vysoké stromy, celé obsypané hejny kaloňů - flying fox. Užili jsme si tady moc příjemné dopoledne a hurá na památky! Prohlédli jsme si slavný Chrám Buddhova zubu a přilehlé muzeum. Dopřáli jsme si i podvečerní divadelní představení typických kandyjskych tanců se zlatým hřebem - ukázky chození po ohnivém koberci. A ještě na závěr stihli pudzu a krátce zahlédli i zlatou schránku, vystavenenou za stříbrnými dveřmi, které se otvírají věřícím jen na par minut.

Skalní chrámy

11.09.2015 18:42
Z Kandy míříme do skal! Čekají nás hned dva skalní chrámy - prvni je Aluvihara. Rozlohou malý a intimní, ale s nečekanou nabídkou mimořádně krvavých motivů! Zdejší umělec se vyřadil v zobrazování nejrůznějších druhů mučení hříšníků. Čtvrceni za živa, klování oči krkavci, vybírání mozků... Na druhou stranu některé výjevy silně připomínají křesťanské příběhy - třeba ten o Adamovi, Evě a hadovi. Zvláštní, jak se legendy různých náboženství podobají. Možná byla kdysi jen jediná pro všechny? Odpoledne nás čeká Dambulla - jeden ze skvostů Srí Lanky. Na vrcholku kopce se ve skalní stěně ukrývá pět unikátně vyzdobených jeskyní, plných soch Buddhů, Bodhisatvu a králů. Nejuznávanější jsou stropní malby, které pokrývají celou plochu přírodní skály. Zobrazují hlavně různé úseky Buddhova života v zářivých barvách a naturalistickém pojetí. Dambulla stojí opravdu za shlédnutí!

Sigiriya - Palác rozkoší

14.09.2015 19:48
Původní pevnost na vrcholu skály dal král Kassapa v 5.stol. přestavět na svůj Palác rozkoší patrně proto, aby se v případě dlouhého obléhání nenudil. Na úpatí jsou zahrady s jezírky a pak už jen schody a schody... V poledne bychom to jít nechtěli. Za každý platíme krom námahy i tučnou částku (40-ti násobek toho, co místní). Na terase pod převisem se předvádějí unikátní fresky tzv. Sigirijských krásek, pak následuje Lví plošina, odkud se stoupá mezi dvěma obrovskými lvími prackami na samotný vrchol jakoby stolové hory, kde stál vlastní palác. Tuto část výstupu bereme fofrem díky hnízdům divokých včel, které z rozmaru napadají občas návštěvníky bez rozdílu rasy. Z plošiny je pak nádherný kruhový výhled na okolní krajinu. Ale na samotnou Sigirii nejlíp uvidíte z protější skály Pidurangala, kde je rozumné vstupné.

Sloní sešlost

15.09.2015 17:36
Tolik historie, jako jsme si dopřáli na Sigirii (včetně davů turistů) je na jednoho až dost! Vyrovnáváme si skóre návštěvou NP Minneriya, proslulou největší populaci asijských slonů. Afrika to tedy není, ale občas se jich tu sejde až dvě stě. Džípů "jen" asi čtvrtina, tj. zhruba čtyři sloni na jedno auto. Zase jsme měli štěstí na šikovného řidiče. Nepochopím, jak může někdo při řízení teréňáku po polňačce zaregistrovat na větvičce deseticentimetrového chameleona! Slony naštěstí přehlédnout nejde, dneska je jich tu kolem šedesáti včetně úplně maličkých slůňat! Pasou se kolem jezera a z přiměřené vzdálenosti si je můžeme užívat skoro dvě hodiny! Nás řidič (jmenuje se Kelem) je nadšený z našeho zájmu - tuhle vozil čtyři Japonce, ti přehlédli stádo, odfotili a po patnácti minutách zaveleli: Do hotelu! Odškrtnuto, už to stačí!

Kulturní orgasmus

15.09.2015 19:21
Polonaruva, jeden z vrcholů tzv. Kulturního trojúhelníku je podle nás opravdu tím nejlepším z architektury a umění, co Srí Lanka může nabídnout. Vzhledem k rozloze bývalého historického města a Sasinu naraženému kolenu jsme si skoro na celý den pronajal tuk-tuk (motorovou tříkolku) i s řidičem, který nás pěkně vozil od jedné zajímavosti ke druhé. Začíná se muzeem, které je na asijské poměry velmi dobré. Zde je také nutné koupit vstupenky do celého areálu za cenu opět nabourávající rozpočet. Nelze zde podrobně vyjmenovat natož popsat všechna místa. Snad jen dojem. Muselo to být ve 12. století vskutku velkolepé hlavní město království s obrovským množstvím svatyní, klášterů i paláců zdobených nádhernými freskami, sochami, vlysy, umělými jezírky, vše v zeleni, ze které ční zvonovité dagoby. Lahůdka pro každého milovníka umění!

Starověká Anurathapura

16.09.2015 17:50
Anurathapura patřila k největším městům své doby. Památky jsou roztroušené v délce 25km a často vzdálené jedna od druhé, takže se ani zde neobejdeme bez tuk-tuku. Po celý den objíždíme místa počínaje posvátnými převisy až po obrovské dagoby. Na rozdíl od Polonaruva jsou zde chrámy a kláštery většinou "živé", probíhají tu bohoslužby. V chrámu Srí maha bodhi uctívají nejstarší posvátný strom Bo, který prý vyrostl z odnože původního stromu, pod kterým došel Buddha osvícení. Dagoba Ruvanvalisaya je pro změnu 55m vysoká, nejuctívanější ve městě a měla mít tvar dokonalé polokoule, což se lehce nepovedlo, takže ze všeho nejvíce připomíná "krtkův dort" v bělostném provedení. Dokonalost prý mrazí... Mnohem intimnější je 12km vzdálené Mihintale, kde se prý pro Srí Lanku zrodil buddhismus a z jejíhož vrcholu je nádherný výhled do okolí.

Konečně prázdniny!

17.09.2015 17:14
Uppuveli je přesně to místo, jak si naši kamarádi představují náš den na Ceylonu. Pláže, palmy a desítka "beach resortů". Večer planou na pláži kolem stolů před restauranty louče a servírují se dary moře. V 6 ráno jsme na vodě - právě začíná tah velryb! Po půl hodině jízdy něco zafunělo kousek od lodi, zahlédli jsme tmavá záda a typickou zahnutou hřbetní ploutvičku - a už je v háji. Toto se opakovalo několikrát, vždy pár sekund a dost... Nafotit se sice nepodařilo zhola nic, ale fakticky jsme potkali pět velryb modrých. Velitel výpravy si pak ještě "švihl" ponor pod Suami Rock, kam kdysi Portugalci svrhli sochy z pobořeného hinduistického chrámu a ty jsou teď k vidění pouze pod vodou. Na mě zbyly zase jenom medúzy - potvory pálivé! Alespoň že velitel udělil na celé! Odpoledne volno na pláži...

Od severu na jih

19.09.2015 18:48
Z nejsevernějšího bodu naší cesty jsme se přesunuli na ten nejjižnější. Půvabné koloniální město Galle, vesnička Ambalangoda proslulá výrobou dřevěných masek, rybáři sedící na kůlech a zdejší "div přírody" Hoo-maniya blowhole, který bych já nazvala "velký šplouch". Poslední zastávka je Sinharaja - rezervace území deštného pralesa. Až do teď jsme měli úžasné štěstí na počasí - je čas na změnu! V deštném pralese neprší, ale leje! Větší zvířata díky tomu sedí schovaná pod lopuchem, ale viděli jsme dva nádherné chameleóny, varana, barevné šneky, obří stonožky, pavouky a hlavně pijavice. Náčelníka nejvíc potěšila ta, kterou jsem měla na tváři. Jo, jo, deštný prales je holt deštný prales!

Meditační přestávka

19.09.2015 19:05
Teď se na pár dnů odmlčíme. Budeme meditovat v buddhistickém klášteře Kandubonda a světské záležitosti necháme chvíli stranou!

Buddha a my

23.09.2015 22:32
Posledních pět dní pobytu jsme strávili v meditačním centru v Kandubode. Byla to pro nás opravdu zajímavá zkušenost. Dozvěděli jsme se mnoho o teravadskem buddhismu, který se zde na Srí Lance praktikuje. Zdůrazňuje práci na  sobě prostřednictvím meditace a studia sutt (buddhových rozprav). Učili jsme se meditovat v chůzi (ale spíše při ploužení), v sedě a také metta meditaci (meditace laskavosti) - na té ale bude potřeba ještě trochu zapracovat!
Dnes jsme se vrátili do Colomba, prošli dvě jeho čtvrti a v jednu v noci místního času výrazime na letiště a pak směr domů.