Rozloučení se Zdenkem Cejpem


V úterý 7.1.2020 jsme se rozloučili s Cepínem. V dalším je Petříkova řeč a Ruměnino poděkování a odkazy na fotky.

Zdenek "Cepín" Cejp
*1945 - †29.12 '19

Chtěl bych se s Cepínem - Zdenkem Cejpem - rozloučit za TAK tedy Turistický akademický klub. Je nás v klubu 170, ale když se na Stezce sejdeme i se všemi příznivci z 23 tras, tak je parta stezkařů skoro devítisethlavá.

Zdenek přišel na naši 4. trasu někdy v druhé polovině devadesátých let a byl hned nepřehlédnutelný. Maskáčová bunda, stejný klobouk a vždy ohromný batoh, z něhož vyjímal a sebe i nás poděloval pochutinami i popitinami. Jeho energie byla obdivuhodná. Volil si cesty dlouhé a náročné – snad s myšlenkou, že zážitky nemusí být krásné, ale musí být intenzivní. Kdo by očekával, že večer padne do spacáku, šeredně by se mýlil. Byl hvězdou parketu a musel večer provést všechny přítomné stezkařky. Neváhal se však účastnit i akcí sportovně náročných jako byly zimní přejezdy českých, moravských i slovenských hor.

Běžný stezkař je většinou členem své „rodné“ trasy a účastní se zdejšího turistického i společenského dění. Ne tak Zdenek. Jedna trasa mu nestačila, tak se vyskytoval i na trasách jiných – oblíbil si zejména jedničku a sedmičku. A tak mi jako vedoucímu čtyřky při přihlašování na Stezku hlásil: »Víš, budeš to mít se mnou zase složitý. Já se hlásím na čtyrku, ale budu s vámi jen první 2 dny a noclehy a pak si přejdu na jedničku (nebo sedmičku či jinam) a na zakončení Stezky (kdy se všichni sejdou) zase přijdu k vám a vlakem pojedu taky s vámi.« Když jsem se pak na mapě podíval na vzdálenosti plánovaných přesunů, musel jsem před jeho energií smeknout. A to i nedávno, kdy už to neměl být podle věku žádný junák. Ale byl. Byla s ním sranda, nadšeně se účastnil různých s prominutím „blbin“ , které jsme vymysleli na TAKu i  na trasách. Byl například mezi 7 odvážlivci, kteří se vydali 133 km pěšky z Prahy na 55. Stezku do Krkonoš. Ve vztahu k TAKu to byl člověk přímo PanTAKový a to s velkým „P“.

Nedovedli jsme si představit, že by se na jeho stezce životem objevila hora, kterou by nedokázal svojí energií a optimismem zdolat. Bohužel se taková našla v podobě té nejhorší nemoci.

Zdenku, Cepíne, je nám to strašně líto. Budeme na tebe vzpomínat!


Všem účastníkům pohřbu mého milovaného Cepína, Zdenka Cejpa moc děkuji za  podporu a vše okolo. Myslím, že se zapití našeho nezapomenutelného kamaráda vydařilo, až na  ten personál v  Želivárně, který nám zakázal hrát. Nicméně moje milovaná trasa  7 mi nahradila to, co mi chybělo. V hospůdce U  Žaludu to stálo za  to.
Nevadí, i tak moc, moc děkuji. Jste všichni prima a mám vás moc ráda.
 Ruměna


Několik fotek s Želivárny je v albu zde...

Několik fotek vyhledaných na tomto serveru v media gallery.

Sdílej to!

Be the first to comment