107. 4ková Stezka - 26.4.-1.5.2017

107. Stezka je za námi.
Zajištění noclehů pro čtyři noci se zdařile ujala Stáňa s Vojtíškem (středeční -1. zajistil Ota).

• 26.4. - Křižánky, Na Kyšperce
• 27.a 28.4. - Penzion Poslední míle , Milovy 20
• 29.a 30.4. - Polnička, Turistická ubytovna , Polnička 151

Kromě letních veder a bouří všeho druhu bylo snad jakékoli počasí a přesto stesků na Stezku snad ani nebylo.

Na Stezku v předstihu

Ota do tohoto kraje jezdil velmi často, ať již na kurzy nebo za turistikou všeho druhu. I zachvátila ho touha navštívit právě Křižánky. Děvčata z dávných let zůstala, jen si Ota neuvědomil, že na rozdíl od něho poněkud zestárla.

Leč popořádku. Ačkoli Ota ve středu neustále někomu vysvětloval, že na Otu svátek neslaví, nakonec uznal, že Stezka je dostatečným svátkem, takže důvod k napití by tu byl. Do Žďáru n.S. jsme přijeli na čas, drobně pršelo a tak jsme našli azyl v bufáči, kde bohužel nepříjemně profukovalo. Linkovým busem jsme dojeli do Svratky, kde na nás už celý nedočkavý čekal Mlok. Ten Stezku zahájil letos jako prvý úprkem od vlaku v dešti z Čechnova do Svratky. Požili jsme teplé krmě a piva, abychom se v dobrém rozmaru vydali do deště polními a lesními cestami do Křižánek. Abych si vyndal pláštěnku/pončo, tak o tom mne fakt nemusel nikdo přesvědčovat.

Po hodince putování jsme dorazili do - možná až přetopené - chalupy Na Kyšperce v Křižánkách, kde nás uvítal majitel, shodou okolností syn provozního školícího střediska, kam Ota kdysi jezdíval. V družném hovoru s majitelem probíhala ne(z)řízená degustace vzorků toho, co se pije na Ukrajině, Moravě i jinde.

Ve čtvrtek ráno již tolik nepršelo, jen malinko sněžilo, avšak teplota 2°C nepřála tomu, aby se sníh udržel. V Křižánkách jsme se vydali přes řeku Svratku, která zde tvoří hranici, do Čech, kde však měla hospoda pro nemoc zavřeno. Lehounce disgustováni jsme se otočili a vrátili do náruče pohostinné Moravy. Od mostu jsme se přesunuli busmo do Sněžného, zakafovali v cukrárně a v "Záložně" dali oběd.

Po obědě jsme se vydali po červeně značených i neznačených cestách do Daňkovic. (Mlok si ještě ve Sněžném odběhl pro inspiraci do Japonské zahrady - inspirace by byla, ale chatrné cash flow mu ji zřejmě nedovolí realizovat.) V Daňkovicích jsme chutně pojedli v Selském dvoře a pak se vydali přes "Buchťák" - to je takový ten kopec se zdaleka viditelným radarem, patřícím Správě letového provozu - do nultého noclehu na Poslední Míli v Milovech.

Tady už byli někteří 4kaři přijedší "jinak". Protože naše večeře byla později a personál musel ještě nasytit a napojit účastníky "Školy v přírodě", vydali jsem se ke Šlechtům, kde bylo dobře.

Společně z Prahy

Houfného odjezdu v 16.04 se zúčastnilo 22 čtyřkařů. Většina se vzájemně našla před horní odjezdovou tabulí, kde se vyčkalo ohlášení nástupiště pro rychlík Sázava. Takticky jsme usoudili, že k našemu místenkovému vozu hned za lokomotivou musíme popoběhnout po nástupišti hodně dopředu. Povedlo se a při příjezdu vlaku jsme svá skoro tři kupata dobyli bez konfliktu s jinými pasažéry. Cesta proběhla v pohodě za průběžného koštování vezených tekutin, převážně alkoholických. Trochu nervozity vnesla jen informace průvodčí o výlukách na trati s rizikem zpožděného příjezdu do Žďáru, ale nakonec bylo zpoždění jen několika minutové. Před nádražím ve Ždáru už čekal objednaný a avizovaný bílý bus s červeným nápisem společnosti ZDAR, který nás v počínajícím dešti přivezl k Poslední míli do Milov.

Ubytovali jsme se v chatičkách, které byly opatřeny na dveřích jmény dle zaléhacího pořádku a odebrali jsme se na večeři, která kulinářsky nenadchla, ale ani neurazila (to "obávané" švédské stoly na snídani byly 4kaři hodnoceny příznivěji).

A pak se hrálo, zpívalo, ale i konverzovalo. Kolem půlnoci začalo docela hustě sněžit. Jaký bude prvý stezkový den?

Nalehko do závějí

V pátek ráno bylo řádně nasněženo - asi po kotníky těžkého zvolna tajícího sněhu. V areálu stanující hrdinové si tak mohli vyzkoušet, jak jsou na tom s termoregulací. Po snídani jsme se po skupinkách vydali na okružní poutování dle nálady a možností. Asi hlavními postupnými cíli byly Samotín (s hospodou U Kolouška, která otevírala v poledne), Kadov (restaurace Klokočí), Pasecká skála či Blatiny s hospodou U Kosků a kavárnou s výčepem u pražírny Hofr.

Prosím komentujte! (Dole je na to zelené tlačítko, přihlášení neopisují pro vložení obrázky...)
Díky

Po telefonátu s Bundášem byl postaven Stezkový sněhulák, Roman zaznamenal událost mobilem a odeslal co pozdrav zmíněnému Bundášovi. (Nebyl to první Stezkový sněhulák. Přinejmenším na 47. Stezce do Moravského krasu v roce 1987 napadl přes noc sníh na noclehu v Senetářově 22. května. Ráno jsme postavili sněhuláka, který byl menší než ten letošní a který měl místo knoflíků žluté květy pampelišek. Byla z toho i fotka.)

Večer se přiznal Fúzy k narozeninám, čímž večer dostal o něco větší spád než předchozí.

Přesun do Polničky

V sobotu se počasí zlepšovalo, odpoledne se začalo mezi mraky objevovat i sluníčko a tak jsme občasné mrholení nebo několik spadlých krupičkovitých vloček ani nevnímali, tedy rukavice to jistily, navečer už bylo docela pěkně.

Většina se vydala z Milov na červenou hřebenovku a po ní přes Malínskou skálu na Devět skal, pak na Žákovu horu a dále do Škrdlovic.

Několik rekonvalescentů se jednotlivě nechalo nablížit do Třech Studní a odtud po zelené lesními a lučními cestami do Světnova a pak vzhůru do Škrdlovic, kde se většina trasy setkala. Původní plány - posezení a oběd v hotelu U Hrocha - zhatila svatba, zatímco v náhradní hospodě vedle hasičárny, tuším, zase pohřeb... nakonec jsme se uchytili ve Vysočině, kde jsme se občerstvili a po skupinkách vyrazili do asi 5km vzdáleného noclehu. Cestou bylo několik občerstvoven, takže pohoda. Zde by měl Rumpál připojit poznámku, jak je to s jeho láskou k bližním a jak se vyvíjí jeho smysl pro pomoc nechodivým kamarádům.

V Polničce jsme se ubytovali, případně osprchovali v suterénu, kde byla též kuchyňka vonící čerstvým chlebem, který obětavě zajistila Stáňa.

Veselili jsme se v asi ½km vzdálené restauraci Polnička. Daňčí guláš chmury rozhodně nezpůsobil.

A zase nalehko

Probudili jsme se do nádherného dne a po snídani z vlastních zásob, vyrazili dle nálady do kraje. Někdo obešel Velké Dářko po naučné stezce s obědem a hraním v Radostíně, jiní se vydali směrem na Žďár n.S.

Večer nás opět čekali v restaurantu Polnička, kde byla od 20h večeře (plněná kuřecí prsa). Hudební seskupení oživil Erik, který přivezl Magdu - několik 4kařů se s ní znalo z Chotěvic - ale Magda se nechala přesvědčit k hraní na akordeon až nad ránem. Nelze nepřipomenout dodatečné gratulanty k Severčiným 4. Patnáctinám.

Domů

V pondělí na 1. máje nás čekala cesta domů. Dost lidí odjelo z Polničky auty nebo busem. Na nádraží do Žďáru to bylo asi 9km, které se daly od okraje Žďáru nablížit MHD. Cestou jsme (se) fotili u Zemských kamenů, mnozí navštívili Zelenou horu a dvě skupinky 4kařů si nenechaly ujít ani Černou horu v hospůdce Na stezce. Rychlíkem v ½4 nás odjíždělo 14, z čehož Václaf vystoupil v Kolíně.

Valčíček na Hlaváku byl - TAKže "Ať žije 59. (108. 4ková) Stezka v Železných horách!"

Poděkování

patří zejména Stáně, kterou nezaskočilo nic a která to všechno nejen vymyslela, ale především dotáhla sny ve skutečnost, o práci se zaléhacími pořádky, včetně jmenných seznamů na dveřích, vyplňování "knih hostů", čehož si mnozí ani nevšimli, a o zajištění pečiva na Polničku, nemluvě...

Odkazy, poznámky

Album fotek z této Stezky je zde... (Přispěli: IvSi, Drahoš, Roman, Petra, Dáda E., Jirka U.)

Návod aneb jaký byl plán je tady...