120. Stezka - 25.-29.9.2024
z Mostku pod Zvičinou
- 4x Autokemp Mostek tamtéž
Fotkami přispěli Eichi, Irča, Jana Šev., Věra D., Wickie, Miloš, Drahoš, Achyl a Šíma, videa jsou od Vaška L. a Šímy.
Prolog
Zajištění 120. Stezky "Pod Zvičinou" se ujal Drahoš. Spolu se Severkou, která má nedaleko chalupu, vymysleli bydlení v AK Mostek. Drahoš se věnoval především plánování výletů, ale naštěstí zde byli další, kteří doladili bydlení a stravování, "domovenky", přihlášky apod.
Krajem východně od Dvora Králové jsme už prošli v květnu 1980 na 22. (33.) Stezce, tehdy bylo zakončení na Pecce. Také „docela nedávno“ jsme oblastí částečně prošli za Severní hvězdou v říjnu 2006 na 86. 4kové Stezce.
Narozdíl od těchto Stezek jsme bydleli na jednom místě, měli jsme 4 noclehy v chatičkách v Autokempu Mostek, (3 postele a ve druhé místnosti palanda, WC a umývárna pro kemp společné) .
Náročnější (bylo jich nakonec pět) měli možnost si zajistit ubytování a snídaně v blízkém penzionu, kde jsme měli jednotné večeře, snídaně pro ty v chatkách byly individuálně z vlastních zdrojů, nebo je bylo možno objednat u kioskáře Filipa, člověka k nám vstřícného a ke všemu ochotného. Udělal nám hromadně i hovězí guláš k páteční večeři.
V penzionu to bylo docela pěkné, leč tam panovala omezení pro nás nepříjemná. Večeře byly jen od 18 do 19 hod a ve 22 hodin byla konečná a odchod. Naštěstí byla v kempu vedle kuchyně „společenská místnost“ s asi 40 místy a správce kempu nic nenamítal proti soudku s pípou. Obojí zajistil vstřícný kioskář Filip, vlastní sklo a kelímky přivezla Severka.
Houfný odjezd
Odjezd byl ve středu tentokrát neobvykle už dopoledne. Jeli jsme z hlaváku v 10:09 rychlíkem do Jaroměře a pak osobákem do Mostku. Jelo nás 9 na předem zakoupené jízdenky a místenky. Cesta proběhla bez mimořádných událostí. Jedna věc však zaslouží zmínku. V osobáku (Arriva) je cestující vyzván, aby před zastávkou „na znamení“ předem stiskl tlačítko signalizace. Po té, co jsem žádné nenašel, mi průvodčí sdělila, že tam žádné není a výstup se má ohlásit průvodčímu nebo strojvůdci…
Do kempu jsme zvolili něco přes kilák dlouhou cestu "přes les". Slunce svítilo a na četné louže bylo vidět.
Průběh
V kempu jsme byli před druhou, vyfasovali klíče od chatek, zaplatili a vyvěsili zaléhací pořádek.
Na úvodní aklimatizační vycházku na kopec Bradlo šla s Drahošem Marcela, zbytek šel očekávat dojedší do kiosku pod slunečníky. S ochotným kioskářem jsme zavedli náš lístkový systém (třeba zmínit, že tentokráte jsme měli lístky dvojí – se čtyrkovým razítkem pro kiosek a v penzionu ty jejich). Čtyřkaři dojížděli a při povídání u kiosku bylo veselo. Několika lidem to nedalo a podnikli 5km dlouhou naučnou túru kolem kempu.
K večeři jsme dostali řízek s dobrým domácím salátem. V penzionu jsme do 22 hráli a pak se přesunuli k vlastnímu pivu do kempu. Muzika pro středeční večer byla na Irče, Prasáčkovi, Janě Šť, u basy se střídal sádrou ozdobený Achyl s Prasáčkem. Nutno zmínit výraznou posilu Mílu Ottovou - Severčinu sousedku z nedalekých Chotěvic.
Ostatně úrazy si mezi muzikanty pro tuhle Stezku zařádily, Vašek, který přijel v pátek, měl pilou zdevastovanou pravačku, Achyl přijel s rukou v gypsu, problémy s karpály byly považovány za banality.
Nasnídaní jsme v deset vyrazili směr Pecka – podle Drahošem naplánovaného čtvrtečního putování. Cestou od kempu jsme u Hájovny narazili na modrou a po ní zajímavou a pestrou krajinou přes Staňkov do Pecky. Wickie s Vaškem nás po cestě zavedli k trampské osadě Severní Karolína – nádherná romantika! Déšť napřed hrozil a pak spustil až do Pecky. Tam byl na náměstí jeden hotel na prodej, restaurace zavřená, ale zachránila nás otevřená cukrárna, kde měli všechno možné a taky vynikající červený burčák. Déšť ustal a my se vydali po silnici a žluté na sever ke kempu s restaurací, kde by nás mohli nasytit. Byl tam, uvnitř plno a kravál. Umístili nás do prosklené chladné prostory, ale jídlo i pití bylo. Za zmínku stojí, že k pivu se platila 50 Kč záloha na sklo, kteréžto všimné se později někteří jedinci pokoušeli přetavit do vtipné historky…
Polovině skupiny se zdálo, že máme spoustu času a ke kýženému zpátečnímu vlaku se vydali do lesů po zelené do Borovničky. Opatrnější část pokračovala po „lepší“ žluté k vlaku do Borovnice.
Ta "lepší" žlutá se ukázala jako místy strmá a trochu krkolomná zkratka mezi zákruty silnice. Nad Borovnicí je rekonstruovaný větrný mlýn, kde jsme na verandě blízké chaty dopili Achylův burčák a pak z nádraží odjeli do Mostku. V Borovničce jsme marně vyhlíželi druhou polovinu naší výpravy. Nebyli tam, neboť je Drahoš vedl celou cestu do Mostku pěšky (a taky to jistil bus až před kemp )… Podle vystavených úlovků jsme v kempu zjistili, že houby tady rostou.
K večeři bylo kuře s rýží. Usoudili jsme, že není nutné pít drahé pivo v penzionu a tak jsme po večeři odešli k našemu soudku. Severka zařídila, aby nám Filip dodal i výběr různých kořalek a vína včetně panáků. Pak se hrálo a pělo, přijeli a posílili hudbu Jitka s Pepou i Pivana. Ráně jsme připili ke kulatinám…
Byl plánován výstup na dominantu této Stezky – Zvičinu. Vyrazili jsme po silnici směrem na Horní Brusnici. Čekali jsme, zda poznáme stavení s hospodou, kde 4.trasa byla v květnu 1980. Bylo tam, po rekonstrukci, ale vstup se schody, kde tenkrát vzniklo trasové foto snad s největší účastí v historii čtyrky, tam stále byl. Pokračovali jsme po červené, která začala stoupat k vesnici Zvičina, už se otevíraly pěkné výhledy hlavně na jih a západ. Na vrcholu Zvičiny jsme našli zavřenou Raisovu chatu včetně kiosku a zavřený kostel. Tak jsme se dál kochali výhledy a snažili se identifikovat jeden vzdálený kopec (doma pak Drahoš zjistil, že to byl zřejmě Bezděz).
Dalším cílem byla hospoda U Šmídů u nádraží v Bílé Třemešné, kde jsme měli být očekáváni. Dalo se čekat, že se rozdělíme, taky ano, část šla po zelené, část po červené. Na té jsme si užili i horo vložku, díky sesuvu cesty. U Šmídů jsme zjistili, že se účast na Stezce neočekávaně rozšířila o Milana, Rumpála a Pepíčka Mastíka. Nedalo jim to, našli si nocleh někde v penzionu a přijeli.
Seděli jsme venku, dávali si dobrý oběd a pivko, Milan k tomu hrál. Pak přijel vlak a v něm další neočekávaný, ale všemi moc vítaný čtyrkař. Vašek Samohel s pravačkou v obvazech přijel rovnou z nemocnice ve Vysokém. Ochladilo se, tak nás přesunuli dovnitř (aby se servírky nenastydly…). Vašek zkoušel, jestli mu to bude s raněnou pravačkou hrát. Všichni koukali, že jo. Vašek sice plektr, či chcete-li trsátko, v pochroumané ruce neudržel, ale jistil to průhledný plastový prstýnek pro hru na banjo, který se však v hospodském šeru na podlaze špatně hledal…
Protože jsme páteční večeři (guláš) měli v kiosku, do Mostku jsme nemuseli hromadně. Někdo jel busem, někdo počkal na vlak.
Kioskový guláš byl opravdu hovězí, ale dost „zamoučněný“. Přijeli pátečníci a ve společenské místnosti začalo být hodně těsno, přinesly se lavičky. Hrálo se, přijel i Petr Vaněk, Vaškovi to nedalo a dal se do toho taky, po desáté dorazil Martin a bylo to moc dobrý. Narazila se druhá padesátka Krakonoše 11°.
Byly dvě možnosti. S Drahošem naplánovaných 15 km z Borovnice, nebo s Můrou k přehradě Les Království a do Nemojova. Do Borovnice jsme odjeli vláčkem, tam si dali v klasické hospodě U Myšáka skvělou a levnou držťkovou a vyrazili po modré do lesů. Po silničce, pak údolím podél Ždírnického potoka. Před Ždírnicí se dalo do deště, za ní se sice objevily v lese houby, ale v bahně po svozu dřeva se ztratila značka. Přebrodili jsme to, značku našli a pokračovali na červenou a po ní k Mostku – nádraží. Od nádraží jsme našli šikovnou zkratku do kempu a uondání po 16 km si dali zasloužené pivo.
V penzionu jsme povečeřeli dobré vepřoknedlozelo. Část odešla do naší místnosti v kempu, část zůstala v penzionu. Tam hrál Milan, v kempu Jitka, Pepa, Jana, Bundáš, Prasáček, Martin a Vašek, ti dva ještě dlouho po půlnoci. Pili jsme naše pivo, ale ještě o půlnoci to vypadalo, že to neporazíme. Kupodivu ráno byla padesátka prázdná…
Trocha tradiční statistiky:
Stezkou prošlo 52 lidí lidů a 1 host, 1 pes a 1 pejsková
Předem přihlášeno 51, 4 bez přihlášení,
2x storno (penzion)
Noclehy v kempu:
postel st 25 jinak 1
postel čt 28 jinak 1
postel pá 39 jinak 4
postel so 37 jinak 4
V penzionu v Mostku: st 1, čt 3, pá 5, so 5
penzion někde jinde pá 3, so 3
Balení, placení piva (mně) a útraty z kiosku. U kiosku se povedlo trasové foto. Pak velký závěrečný valčíček. Loučení. Ale to nebyl konec. Severka domluvila v Chotěvicích návštěvu kostela. Ale tam jsem už nebyl.
Stezku garantoval Drahoš, souhlasil s výzvou Čtyrlístku, aby se toho ujal, má blízko chalupu. Místo vytipovala Severka, která má chalupu taky blízko…
Drahoš připravil perfektně podklady pro výlety a propozice, Roman uplatnil své diplomatické vlohy v jednání s provozovatelem kempu a Severka vyjednávací talent se zajištěním potravy a pití v penzionu i v kiosku. A Filip – kioskář byl k nám neobyčejně vstřícný. Díky Ivanovi za přihlášky a Stáně za vymyšlení zaléhacího pořádku.
Epilog
Severka vymyslela hraní a zpívání v Chotěvickém kostele sv. Petra a sv. Pavla. Tenhle chátrající kostel získala Nadace - za níž stojí Richard Krajčo a Karin Krajčo Babinská - AnděLové, která se jej snaží opravit. V poněkud nekonvenčně pojatém prostoru se konají různé akce s dobrovolnými příspěvky na charitu, ale i na další rekonstrukce. Jde to pomalu, práce jak na kostele, ale pokrok je pozorovatelný.
Takže Severka přesvědčila několik v Mostku přítomných řidičů a řidiček, aby doplnili svá vozidla o pěší čtyřkaře a čtyřkařky a vydali se ke kostelu. Přiznávám se, že jsem ji drobátko proklel, protože po zkušenostech z letošního července bychom si s Vaškem Lomičem vzali lepší (i když těžší ) vybavení, než jsme na 120. Stezce s sebou měli - zejména na stereo záznam zvuku, protože akustika je v tomto kostele výborná.
Po menších zmatcích, kdy jsme přijížděli na etapy, přijel i Martin, obhlédl situaci - Venca s Irčou a spol. pěkně hráli a spolu s dalšími zpívali v zadní části kostela - pak poznamenal, že si musí naladit housle, a vzdálil se.
Po té se postavil doprostřed kostela a zřejmě pod dojmem, že si na Čtyřku musí dát Bacha, spustil.
Bylo to úžasné, jeho housle se rozezněly zcela jinak než po hospodách, neřku-li v prostorách s lignátovými stropy.
Martine, díky za nádherný zážitek !!!!
Potom bylo pod kněžištěm další hraní a zpívání, abychom se po třetí rozjeli ke svým domovům, leč to už je jiná historie…
Související