121. Stezka - 7.-11.5.2025

• 1.-4. TZ Domino (Hluboká u Skutče)

Fotkami přispěli Mirka B., Helena E., Ája, Vašek L., Irča, Roman, D. Lapajda Š., Jana Š., Ivan Š. a Jirka U.

Před Stezkou…

Proč tentokrát byla Stezka svépomocná? Na Stezkách čtyrka chodila přírodou, večer i přes den se veselila v hospůdkách, ale stravu i pitivo jsme mívali z místních „hospodských“ zdrojů. Párkrát jsme si zajistili vlastní pivo, víno a jiné pití vlastní (Pepo díky), ale sami vařit jsme si dosud nemuseli.

Táborovou základnu Domino Hluboká-Březiny blízko romantických Toulovcových maštalí měl Roman předem zamluvenou skoro rok. Koncem října 2024 to tam byli s Evou skouknout. Hezké místo na louce, kolem les. Spaní v chatkách i ve dvou zděných objektech, velká společenská místnost. Ale není hospoda! Pitivo jsme si byli schopni zařídit sami. Základna funguje často jako letní tábor a je vybavená dobře zařízenou kuchyní. Naproti tomu má paní správcová čerstvě mimčo a vařit nehodlá.

I padl návrh – Pojďme to zkusit sami – svépomocí! Jestli to bylo od Romana nebo Evy nevím. Mně se to zalíbilo. Každopádně to bude něco nového ve čtyrkové stezkové historii.

Zařídit stravování pro cca padesátku čtyřkařů není žádná sranda. Roman se toho ujal velmi zodpovědně, přes zimu připravil jídelníček včetně rozpisu potřebných surovin a předpokládaných nákladů. Vše pěkně v Excelu! Polopenze - snídaně včetně pomazánek, polévky, večeře (i sobotní slavnostní jako pozornost k oslavě první čtyřkové zlaté svatby - Jany a Pepíčka Musilových).

Zdálo se nám to pro nás - kuchyňské amatéry - příliš složité a snažili jsme se Romana přesvědčit, aby to zjednodušil. Roman požádal Luďka Pařízka, aby se šéfování kuchyně ujal, ale ten se tak snadno ukecat k minimalismu nedal a naplánoval to ještě dokonalejší.

Tak jsme se všichni 25.3. s Romanem a Luďkem do Březiny vypravili skouknout tu zázračnou kuchyň i ubytování. V kuchyni stálo kouzelné zařízení zvané konvektomat, které podle paní správcové „vaří samo“. Ale musí se s tím umět. Také rychlomyčka nádobí nám to značně usnadní.

Tak jsme se rozhodli, že do toho půjdeme. Ustoupili jsme od představy jednoduchých pokrmů typu kolínek s omáčkou (ÚHO) a ponechali jejich „fajnové menu“. Jediné v čem jsme Romana a Luďka ukecali, bylo zrušení francouzských brambor a středeční fazolové polévky. Na naši námitku, že brambory jsou i jako příloha moc pracné, Roman reagoval zajištěním brambor již oloupaných.

Bylo jasné, že Luděk bude potřebovat v kuchyni pomocníky a tak součástí stezkové přihlášky bylo i zjištění ochoty pomoci v kuchyni. Severka pak připravila „rozpis služeb v kuchyni“ i „služby po celou dobu Stezky“ - je dole v příloze. Pivo včetně pípy přivezl Pepa Vosol (8x30 l Ježka 11°), víno zařídil Roman. Drahoš se ujal přípravy „sportovní stránky“ - výletů.

Dne 4.4. ve 4:44 se otevřelo přihlašování a do 24.4. se přihlásilo 67 čtyřkařů! A taky 56 přihlášených polopenzí. Tolik jsme tedy nečekali!

Příjezd a nultý večer 

Ve středu 7.5. se houfně vlakem do Pardubic a pak busem  přes Skuteč do Perálce dopravilo 9 lidí. Odtud to byly 2 km do Březin. Potěšilo nás, že pivo už teče a ve společenské místnosti jsou kamna, dřeva je dost, takže očekávaná chladna (a ta nás provázela celou Stezku) překonáme. Vyvěsili jsme harmonogram služeb. A lidi se začali sjíždět.

V kuchyni zatím Luděk s Romanem a pomocnicemi porcovali a marinovali 24 kuřat, která se měla stát surovinou pro čtvrteční a sobotní večeři a taky pro čtvrteční drůbeží polévku. Eva specialistka na pomazánky se pustila do tuňákové. Jen brambory odmítaly měknout, ale nakonec se lepenice zdařila a se světlým prejtem vznikla chutná večeře.

Vlajka byla vyvěšena a Stezka i první stezkový večer mohly začít. Vzhledem k uzavření silnic v okolí Hluboké nebylo vůbec jednoduché se do Březin autem dostat. O tom se přesvědčil Vobrázek, který najezdil asi 100 km po okolí, než se ho pomocí telefonu Drahošovi a Evě podařilo navigovat a přesvědčit, že správná silnička vede mezi ploty jakoby k vesnické "socialistické bytovce", takže lehce po půlnoci do tábora dorazil.

Do Budislavi

Ráno nás k snídani čekal talířek s tuňákovou pomazánkou, salámem a šunkou, máslem a pečivem, který připravila ranní směna.

Byla sice pěkná zima, ale pak to sluníčko napravilo. Výlet byl naplánován přes Zderaz skalami do Budislavi a návrat busem do Perálce. Ve Zderazi jsme si prohlédli pididomeček s miniexpozicí "Zderaz dříve v zimě i v létě". Posléze jsme si prolezli zderazské pískovcové sklípky, někteří doplnili zásoby pitiva v samoobslužném sklípku siláka Strachoty. Pak jsme se vydali do "cyklistické" cukrárny v Boru u Skutče, kde jsme načerpali důležité kilojouly i tekutiny. Neckář sice svůj životní rekord 34 kopečků zmrzliny těsně nepřekonal, ale zato si s personálem pěkně popovídal o místních plaveckých legendách. Potom jsme šli přes Toulovcovy maštale na bus do Budislavi, když někteří si trasu zkrátili do Prosečnice, aby v restaurantu U Toulovce vyčkali příjezdu téhož busu. A aby jsme se nebáli, o pár kilometrů přistoupila další skupina opozdilců, kteří vyrazili za hlavním vojem o několik hodin později. Z Perálce jsme ony 2 km na základnu zvládli v pohodě. Slunce svítilo a občas bylo zakryto fotogenickými oblaky.

V kuchyni mezitím krotili konvektomat na kuřecí řízky a vařili polévku, vejce a brambory.

K večeři byl tudíž drůbeží vývar s masem a nudlemi a přírodní kuřecí řízky s bramborem. A jako ňamka pečená křidélka (Pepíček).

Večer oznámil Drahoš, který musel ráno odjet, že předává funkci „sportovního šéfa“ Vaškovi Lomičovi. Ten oznámil změnu pátečního programu, neboť cesta údolím Krounky je dosti obtížná (řetězy) pro hromadný sobotní výlet. Bylo rozhodnuto, že pro pátek budou 3 varianty. A pak se hrálo a pělo.

Do Luže

V pátek byl k snídani talířek tentokrát s pomazánkou vajíčkovou, šunkou a sýrem, i drůbeží polévka.

Bylo několik variant. Někdo si prohlédl místní "Versailles" v Nových Hradech, expozici mopedů, Muzeum dýmek v Prosečnici aj. Asi většina se vydala společně do Předhradí pak buď na Rychmburk (bohužel hrad uzavřen), nebo dále na hrad Košumberk, pak do Luže a následně zpět busem, případně údolím Krounky do Šilinkova dolu. Každý si mohl zvolit podle chuti. Já jsem s Ivanem obsolvoval variantu Rychmburk a pak busem do Zderazi s obědem v Renospondu a návratem přes zderazská pískovcová obydlí.

V kuchyni se mezitím Dejo se chopil uvaření dršťkové polévky (s využitím drůbežího vývaru) a chystalo se maso na houbách.

K večeři byla skvělá dršťková polévka a vepřové na houbách s knedlíkem a/nebo s rýží.

Při večerním hraní oslavila Věrka M. narozeniny, dostala květiny a my od ní soudek. Rozdováděná Mirča si dala vlasy do culíku a usoudila, že by to určitě slušelo všem, kterým to vlasy jen trochu dovolují. A tak se do toho spolu s Eichi a dalšími pustila, za chvíli přešly od dam k pánům a byly v tom velmi urputné. Jsou z toho parádní fotky dlouhovlasých i těch v tomto smyslu beznadějných…

A přišla sobota

K snídani byl talířek se šunkou, sýrem a  budapešťská pomazánka, taky šunková klobása.
Tentokrát se jelo busem do Nových Hradů, po prohlídce se šlo pěšky přes Polanku a Zderaz do tábora. Bližším cílem pro mnohé byla rozhledna Borůvka zajímavé konstrukce.
Protože výlet do Nových Hradů vyžadoval odjezd busem z Perálce až v poledne, sedělo se venku na sluníčku, hrálo se a byl zapálen oheň, aby bylo možno si k obědu opéci špekáčky. Bylo zřejmé, že osmý sud piva stačit nebude, tak Roman přivezl ze Skutče devátý a další víno.
V kuchyni se chystala slavnostní večeře, vařila hovězí polévka a připravovala se kuřecí stehna pro konvektomat. Vinuly a plnily se šunkové rolky.
Připravila se slavnostní tabule (Severka přivezla ubrusy), květiny a dcerou Petrou sestavené origami labutě. 

Zlatá svatba Jany "Šeri" a Pepíčka Musilových

Po předkrmu (šunková rolka s křenovou šlehačkou a rozpečenou žemlí) se dostavil ceremoniář Milan a po písni „Když si náš dědeček babičku bral“ uvedl matrikářku Irču a úřední osobu Rumpála, který pronesl řeč a formuli k obnovení manželského slibu. Jana i Pepíček, oděni v slušivých mikinách "MUSI love", na zádech "50 let spolu", řekli své „ANO“ a vyměnili si sladké věnečky a rakvičky. Po polibku a přípitku si zatančili.

Jako pozornost od kuchaře Luďka dostal Milan speciální kuře à la kachna. A pak pokračovala slavnostní večeře hovězí polévkou s játrovými knedlíčky, kuřecím retrosteakem Florida s broskví, sýrem a oblohou. Na závěr dostala a rozkrájela zlatomanželka dort medovník s „50“ od Romana a jeho včeliček. A byl hromadný přípitek šampaňským od zlatomanželů (a dostali jsme i soudek).

Hrálo se, zpívalo, tančilo. A taky byla oceněna „kuchyň“. Luděk, Roman a Eva dostali od Vaška Samohela vlastnoručně vyrobené „Michelinské hvězdy“. Určitě zaslouženě, byl to pro ně permanentní „zápřah“ a dokázali čtyrku skvěle nasytit.

Domů…

V neděli byla k snídani sýrovošunková pomazánka a vše co zbylo, bylo k dispozici. Uklízelo se, mylo nádobí, kontrolovalo vypnutí přímotopů v chatkách.

A před tím, než jsme se rozjeli domů, byl moc pěkný až dojemný valčíček…

Myslím, že to byla Stezka, na kterou bude čtyrka vzpomínat. Roman uskutečnil svoji představu a díky všem, kteří v tom pomohli, jak v kuchyni tak i jinak.

Celkem brzy po Stezce sepsal MaPe

Fotky jsou zde, přispěli (podle abecedy příjmení , jméno) Mirka B., Helena E., Ája, Vašek L., Irča, Roman, D. Lapajda Š., Jana Š., Ivan Š. a Jirka U.

Příloha: ROZPIS SLUŽEB A KOMPETENCÍ

Kliknutím zobraz/skryj