Dovolená na Cresu - 09/2004

Týdenní dovolená 4kařů na chorvatském ostrově Cres v Kvarneru. Franta Kahoun skoro 60...

V září 2004 se dohodla parta 4kařů, že spolu prožije dovolenou na Chorvatském ostrově Cres v Kvarnerském zálivu. Protože možnosti zúčastněných byly různé, sjížděli jsme se postupně: ve středu 22.9. přijeli autobusem od CK NYKAR Franta Kahoun s Magdou, Ája s Honzou, Píšťalka s Věrou D., Dejo s Janou, Kája Wolf s Terezkou, Jindřiška Votánková s Vláďou a já. Po tom, co v Táboře zjistil řidič, že může zařadit jen trojku a oprava nepřichází v úvahu, dal se do telefonování a stáhl prázdný autobus z hranic. Po přeložení zavazadel jsme pokračovali bez zbytečných zastávek, takže jsme stihli trajekt, jak bylo plánováno.

Ubytovali jsme se a ve spořádané skupině jsme s paní Kárnou vyšli na prohlídku okolí. Pokoušeli jsme si vyfotit asi zraněného orla bělohlavého, který se však celkem úspěšně schovával ve větvích borovic. Výprava prošla centrum městečka křížem krážem, aby byla zakončena ochutnávkou zmrzliny.

Ve čtvrtek byl pro větší vlny odvolán lodní výlet na Modrou jeskyni a tak pan Kárný vyzvedl ve městě klíče od asi hodinu vzdáleného kostela sv. Spasitele, kam jsme se v příjemném počasí vydali. BTW na velké vlny to v uzavřené zátoce místní mariny nevypadalo a votivní obrazy s vykreslenými potápějícími se loďmi nevypadaly dvakrát věrohodně - tady že by se mohlo něco potopit? Po prohlídce kostelíka jsme se rozpadli na menší skupinky. Několik lidí vyrazilo další hodinu cesty na pěknou pláž sv. Blaži. Ostatní se vydali dolů k pobřeží a pak zpátky. Nacházeli jsme si ta svá místa na koupání a zvolna jsme se přesouvali domů.

Když jsme dojídali večeři, dorazil Jasánek s Mirkou a švagrovou Romanou a Romanou Klatovskou.

V pátek se počasí zhoršilo, přesto jsme se vydali na výhled ke sv. Bartoloměji, odkud je výhled jak na západ k městečku Cres a čtvrti Melinu, kde jsme bydleli, tak na východ, kde jsme viděli Krk. Počasí se rychle zhoršovalo a do města Cresu jsme docházeli za deště. Jasánek byl povolán svými svěřenkyněmi, které uvízly v hospodě na cyklovýletě k zásahu. A tak si mohl ověřit, že při jisté rychlosti větru prostě kola na střechu nedá. Povolal proto k záchranným pracem NYKARskou Toyotu, kterou vítr sice na chvíli sfoukl mimo silnici, ale "konec dobrý - všechno dobré". V sobotu dopoledne přijel Luděk Pařízek s Hanou a Věrou spolu se "strašným lesů pánem" Honzou s Radkou. Rumpál dovezl v Tranzitu obě Miry, Vlastu s Hanou, Bundáše a Zuzanu. Zbytky místa v Tranzitu pak byly vyplněny hudebními nástroji (basa, kytary...). Přivezli sice též sluníčko, ale na koupání to příliš nebylo.

V neděli se podařilo Rumpálovi dát dohromady partu na volejbal. Sluníčko stále žhnulo a tak nebylo obtížné se čas od času svlažit ve vodách Kvarneru. (Srovnej s Vančurovým Rozmarným létem, kde "Major označil koupel za vlahou"!) Večer se hrálo, zpívalo, klábosilo, případně tančilo - jak kdo. Na nedělní večer zorganizoval Rumpál Překvapení: "Oslavu narozenin Franty Kahouna". (On je má sice v prosinci, ale to by nebylo žádné Překvapení...) Paní Kárná upekla patrový dort a tak se mohla odehrát předčasná, ale pro FrantuK o to více překvapivá, oslava jeho kulatin. Krom zpěvu a vína k dotvoření atmosféry přispěly i ženy, mj. instruktorky orientálních tanců, které operativně angažoval Rumpál... a pak už se hrálo a tančilo...

V pondělí jsme se vydali na modrou jeskyni. Část výpravy absolvovala obě cesty lodí, jiní vyjeli v autech na kopec, prohlédli si středověkou vesnici Lubenici, aby pak sešli dolů na pláž z vápencových valounků. Tam, krom prohlídky Modré jeskyně, došlo k naplnění osudu norských makrel, které - byvše dovezeny co velkorysý příspěvek pánů a dam Pařízkových - byly na grilu připraveny a sežrány. Poslední večer našeho zájezdu zahájily svým vystoupením frekventantky kursu orientálního tance. A pak se naše "slezina" rozjela naplno. Ba i kapitán naší výletní lodi (a grillový kuchař, jakož i bytný některých z nás...) se přidal s vypůjčenou kytarou. Příjemné úterý, kdy z vymetené oblohy svítilo na nádherně čisté moře sluníčko, kalilo jedině to, že sezona končí a že odpoledne jedeme domů.....Od pondělí sluníčko sice svítilo, ale chladný vítr a vylidňující se pobřeží přece jen naznačovalo, že konec sezony se blíží.