V. FATRA (+ Milena Ř.) - 21.02.01


Zimní přechod Velké Fatry, kde zahynula Milena Řezníčková.

Letos se konal pod garancí turistické jednoty při ZŤS Martin 44. ročník přechodu Velké Fatry. Tohoto přechodu se tradičně účastní i řada lidí z TAKu. Akce, která je za pěkného počasí pohodová, se v horším počasí stává akcí extrémní. Jakékoli dodatečné rady lidí, kteří tam nebyli, jsou dnes radami starého hraběte.
Ze svědectví lidí z TAKu, kteří ve skupině na Ostredku 21.2. byli, vyplývá, že k chybám došlo. Bohužel měly tragické následky: jeden z pořadatelů, který měl zajišťovat skupinu vzadu, 67 letý bývalý dobrovolný člen HS nakonec umrzl, Tonda Peterka z jedničky měl, při vší smůle, kdy spadl několik desítek metrů s hřebene a spletl si směr kam vlastně padá, nakonec štěstí, protože se mu podařilo dojít do Vyšnej Revúce. Štěstí naopak scházelo naší kamarádce Mileně Řezníčkové, která byla po 14 dnech nalezena v Lopušnej Dolině asi 400m pod hřebenem.
Na Milenu, která byla na přechodu V.Fatry již poněkolikáté a velmi se na letošní ročník těšila, budu vzpomínat vzdycky jako na příjemnou, neokázalou kamarádku, která kdykoli to bylo potřeba dělala, např. sedla do auta a prostě bez komentářů a potřeby se "zviditelňovat", zajistila perfektní stezkové noclehy, namísto, aby budovala svou kariéru nebo trávila čas s rodinou.

IvanŠ


Dokumenty, které se týkají tragedie na 44. ZPVF

 

Zpráva pro TAK

Vážení,
     Připadla mi smutná povinnost informovat Vás stručně o neštěstí, které nás potkalo při 44. ročníku Zimního přechodu Velkou Fatrou. Této akce organizované odborem turistiky KST ZTS Martin se pravidelně účastníme (na vlastní nebezpečí) již několik desítek let. Letos jsme obsadili 2 skupiny. Naše prvá skupina byla vedená zakladateli této akce bratry Ivanem a Vladem Štefkem (z KST ZTS Martin), z Prahy nás jelo celkem 8, dále se k nám připojili 3 košičtí kolegové v čele s Džusym a Pepa Trávníček z Martina.¨Druhá skupina byla vedena bratry Zacharovskými (z KST ZTS Martin) a jela den po nás, z TAKu (organizačně kočíroval Michal Borges) zde byli většinou členové horooddílu, cyklisté a jejich příznivci celkem 22 lidí. Jejich postup byl ovlivněn naším varováním, které jsme jim sdělili našimi mobily (jakožto jediným dorozumívacím prostředkem v dané situaci) a tak po redukci vrcholové části zvládli Fatru bez potíží.
     Naše skupina se dostala po úvodní mírnější části za Križnou do pasti, náhlé zhoršení počasí s nárazy větru (v zádech od Križné s rychlostí až 90 km/h), s minimální viditelností a sněžením nám nedovolilo návrat. Snažili jsme se dojít přes Suchý na salaš Martina. Postup vpřed byl navíc komplikován chybějícími, resp. zlomenými tyčemi. Milena Řezníčková byla na Fatře již popáté a byla připravena zvládnout tento náročný úsek spolu s námi. Příroda a nešťastné okolnosti způsobily, že spadla z Ostriedku (1 590 m) do lavinového svahu a zahynula (dle pozdějších informací – prakticky okamžitě). Obdobný pád prožil Tonda Peterka se šťastným koncem, Ivan Štefko bohužel takové štěstí neměl a zahynul. Snažili jsme se naše kamarády nalézt ze všech sil, ale přes neustálé pokusy jsme nebyli úspěšní. Fyzické a duševní útrapy (omrzliny, vyčerpání, …) nám ubraly síly v boji s přírodou. I snaha HS byla později, v důsledku velkých potíží (které měli sami se sebou), bezvýsledná. Hledání jsme ukončili v nočních hodinách a noc jsme přečkali nouzově v salaši Martina. Další postup byl doporučen HS –sestoupit dolů a vyhnout se hřebeni. Tragedie mohla mít ještě větší rozměry. Zůstáváme tu se vzpomínkou na Milenu a Ivana, nezapomeňme na tuto krutou daň přírodě v horách, která byla nakonec silnější než naše odhodlání a snaha Mileně a Ivanovi pomoci. Jednáme o zhotovení pomníčku Mileně, tak jako kolegové z Martina Ivanovi a jejich umístění na Ostriedku.

V Praze 23.3.2001      PaS

 

Z dopisu ing. Trávníčka PhDr. Khandlovi

Byli jsme informování o tom, jak se ing. Trávníček snaží rehabilitovat nepravdivé informace, které šíří p. Khandl na Slovensku.

 

 

Martin 14. marca 2001

Vážený pán Khandl,
...
     Pevně verím a môžem preto súhlasiť s tým, že keby sa sám nestratil, určitě by sa bez váhania pokúsil pomôcť ohrozeným. Pretože to Ivan už nemohol urobiť, pokúsili sa hľadať stratených: Antonína Peterku, Milenu Řezníčkovú a Ivana Štefku, ostatní účastníci prechodu.
     Vaše skreslené informácie totiž vrhajú na ostatných účastníkov prechodu veľmi zlé svetlo, ako by nerobili nič pre nájdenie stratených kamarátov.
     Najskôr ja a Pavel Stulík (z Prahy), potom znovu kamaráti z Košíc - Július Csonto, Dezider Ghuler a Vladimír Kováč. Po ich neúspešnom pokuse išli na hrebeň znovu - Vladimír Štefko a Pavel Stulík, ktorý už za tmy mali sami problémy pri zostupe zo Suchého vrchu nájsť útulnu pod Suchým.
...      Vzhľadom na uvedené skutočnosti, prosím Vás pán Khandl, aby ste opravil nesprávne údaje v nekrológu a zaistil zverejnenie opravy. Keď opravu a zverejnenie nezaistíte, budem nútený túto informáciu poslať ako otvorený list do slovenských a českých denníkov.

...

 

Další nekomentované články obsahující i nepřesnosti...

Na hřebenech Velké Fatry se ztratili Slovák a Češka

ZVOLEN/DONOVALY 22. února (zpravodaj ČTK) - Již čtyřiadvacet hodin jsou pohřešováni dva lyžaři - Slovák a Češka, kteří se zúčastnili turistického přechodu hřebenů Velké Fatry na středním Slovensku. ČTK o tom dnes informoval člen Horské služby (HS) Donovaly Michal Bömches. "Pátrání momentálně ztěžuje husté sněžení, silný vítr a téměř nulová viditelnost," uvedl. Turisté se podle něj vydali ve středu od hotelu Králova studna směrem na Borišov, avšak v průběhu dne se počasí výrazně zhoršilo a čtrnáctičlenná skupina se rozptýlila.
Členové hlavní skupiny upozornili HS na Donovalech na nepřítomnost tří turistů kolem 17:00 mobilním telefonem prostřednictvím českého operátora.
Podle Bömchese se pohřešované vydalo hledat 15 členů horské služby z Donoval, Martina a Ružomberku. Jeden z pohřešovaných, také český občan, se dnes ráno objevil v obci Liptovská Revúca. "Je naděje, že ostatní dva našli před nocí a nepřízní počasí útočiště v některé z opuštěných salaší, kde nakonec přečkala i hlavní skupina," říká Bömches.
Skupina Slováků z Klubu slovenských turistů v Martině pořádala letos již 44. ročník zimního lyžařského přejezdu Velkou Fatrou. Podle Bohuslava Lovicha z martinského klubu se na pochod přihlásilo 63 lyžařů ze Slovenska a České republiky. Všichni měli absolvovat čtyřdenní 93kilometrový etapový pochod z Královy studny přes Borišov a Smrekovici do střediska Malino Brdo nedaleko Ružomberku.

Jozef Poliak zm hej xkm


Slovenského lyžaře našli mrtvého, Češka je nezvěstná

ZVOLEN/DONOVALY 23. února (zpravodaj ČTK) - Martinského lyžaře, jednoho z dvojice turistů, kteří se ve středu ztratili při přechodu hřebenů středoslovenského masivu Velké Fatry, našli dnes odpoledne členové Horské služby (HS) Donovaly v Suché dolině mrtvého. ČTK o tom informoval vedoucí tamní HS Vladimír Vítek. Česká turistka je ale dosud nezvěstná.
Naděje, že žena přežila, je podle Vítka minimální. "Uplynulou noc sice v jednom z tamních srubů přečkali dva slovenští lyžaři, avšak na nocování byli dobře vybaveni. V hledání nezvěstné ženy budeme ale pokračovat," řekl Vítek.
Noční teplota se v horách pohybuje od minus pěti po minus deseti stupňů Celsia a přežít v některém opuštěném srubu či salaši se dá jen s patřičným vybavením.
Od brzkého rána dnes pátraly po pohřešovaných dvě skupiny záchranářů; jedna vyrazila z Donoval směrem na Tureckou a Suchou dolinu, druhá postupovala od Martina přes Gaderskou dolinu. Protože počasí bylo o poznání lepší, uvažovalo se také o letu vrtulníku. Odpoledne se však viditelnost opět zhoršila.
Jak ČTK řekl Antonín Peterka, jeden z účastníků pochodu z Prahy, povětrnostní podmínky na hřebenech Velké Fatry byly ve středu opravdu špatné. "Přestože jsme na sebe čekali, nebylo vidět ani na metr. Mne samotného strhla malá lavina, přičemž jsem se dostal několik desítek metrů od trasy. Pak mi už nezbývalo nic jiného, než se starat jen o sebe." Zčásti za pomocí lyží, zčásti bez nich se Peterka kolem 19:00 dostal k obydlím v Liptovské Revúce, odkud kontaktoval Horskou službu.
Skupina Slováků z Klubu slovenských turistů v Martině pořádala letos již 44. ročník zimního lyžařského přejezdu Velké Fatry. Podle Bohuslava Lovicha z martinského klubu se letos na pochod přihlásilo 63 lyžařů ze Slovenska a ČR. Všichni měli absolvovat čtyřdenní 93kilometrový etapový pochod z Královy studny přes Borišov a Smrekovici do střediska Malino Brdo nedaleko Ružomberku. Jozef Poliak zm pz xkp


SR: Nezvěstnou Češku ve Velké Fatře dosud nenašli

ZVOLEN/DONOVALY 25. února (zpravodaj ČTK) - Českou občanku, která se ve středu spolu se svým slovenským kolegou ztratila při přechodu hřebene středoslovenského masivu Velká Fatra, se dosud nepodařilo najít. ČTK o tom dnes informoval vedoucí Horské služby Vladimír Vítek. Druhého pohřešovaného, slovenského lyžaře z Martina, objevili záchranáři v oblasti zvané Suchý vrch v pátek odpoledne již mrtvého.
Podle Horské služby pokračovali záchranáři v sobotu a dnes za pěkného počasí v prohledávání místa, kde byl nalezen slovenský lyžař. "Terén jsme obhlédli také za pomoci vrtulníku, avšak bezvýsledně," řekl jeden ze členů Horské služby. Podle něj je dosti pravděpodobné, že ženu strhla lavina do některého údolí nebo do četných sutí. "Hledání nám ale komplikuje výška sněhu a také skutečnost, že se opětovně zvýšilo nebezpečí pádu lavin."
V oblasti vrchu Ostředek (1592 metrů nad mořem), kde byl Slovák nalezen, je v současnosti kolem třičtvrtě metru sněhu, přičemž v přilehlých dolinách mohou být po vichřici naváté i několikametrové závěje.
"V důsledku zvýšeného nebezpečí lavin je pohyb v terénu riskantní i pro záchranáře, avšak v hledání nezvěstné budeme i nadále pokračovat," řekl ČTK představitel Horské služby. Podle něj v pondělí bude v terénu nasazeno několik desítek záchranářů z celého Slovenska.
Slovenský lyžař Ivan Š., kterého našli v pátek, byl podle kolegů z Klubu slovenských turistů v Martině zdatným a zkušeným turistou. Všichni se ale shodují, že situace na hřebenech musela být v kritický den extrémně náročná.
Tělo Slováka bylo v sobotu převezeno do Ružomberku, kde bezprostřední příčiny smrti určí pitva. Jozef Poliak ank xkp


SR: Pátrání na Fatře po ženě z Prahy stále bezvýsledné

ZVOLEN/DONOVALY (Slovensko) 26. února (zpravodaj ČTK) - Pátrání po nezvěstné pražské turistce, která se uplynulý týden ztratila při přechodu hřebenem středoslovenského masivu Velká Fatra, je i po dnešku bezvýsledné. ČTK o tom informoval vedoucí Horské služby (HS) Donovaly Vladimír Vítek.Téměř dvě desítky členů HS a další záchranáři pátrali po nezvěstné dnes již pátý den. Podle Vítka byli dnes opět nasazeni pátrací psi a trasu prohledával současně vrtulník letky ministerstva vnitra.
"Sníh je prašný a tak psi ztráceli stopu (...), budeme zřejmě muset počkat, až se sníh usadí," řekl Vítek. Pokud to počasí dovolí, bude podle něj nasazen ještě větší počet psů. "Šance, že žena ještě někde žije, je ale nulová."
Podle informací záchranářů je dosti pravděpodobné, že ženu strhla lavina do některého údolí nebo do četných sutí. "Hledání nám ale komplikuje výška sněhu a také skutečnost, že se opětovně zvýšilo nebezpečí pádu lavin," řekl Vítek.
Slovenského lyžaře z Martina, jenž se na túru vydal spolu se svou českou kolegyní a rovněž se ztratil, našli záchranáři v pátek mrtvého. V oblasti vrchu Ostředek (1592 metrů nad mořem), kde byl nalezen, je v současnosti kolem třičtvrtě metru sněhu, přičemž v přilehlých dolinách jsou po vichřici naváté i několikametrové závěje.
Slovenský lyžař byl podle svých kolegů z Klubu slovenských turistů v Martině zdatným a zkušeným turistou. Všichni se ale shodují, že situace na hřebenech musela být v kritický den extrémní a všichni podcenili počasí. Jozef Poliak kj ank xte


V EX POST vyšel 6. března rozsáhlý vzpomínkový článek na Ivana Štefka. Zde je uvedena část vypovídající o situaci na hřebeni.

Tam si biela smrť vybrala víťaza

....

Začal sa 44. ročník lyžiarského prechodu Veľkou Fatrou. Nad Kráľovou studnou ...(nečitelný fax)..., no súrny vietor eště nefúkal. Až keď sa 14-členná skupina účastníkov prechodu dostala k pútaču na Královej skale, niektorí si už začali obliekať oteplovačky. To boľ signál, že prituhuje. Na lyžiach postupovali po hrebeni na Krížnu. Vietor im fúkal do chrbta a poľahky sa dostali do sedla za Krížnu. Na hlavnom hrebeni byla viditeľnost eště prijatelná, bolo dokonca vidieť objekty na Krížnej.
Navzájom sa počkali. Prišli poslední. Vietor však stále silnel. Skúsenému turistickému vedúcemu, 67-ročnému Ivanovi Štefkovi, sa nezdal natoľko nebezpečný, aby nemohli pokračovať v pochode. Dostali sa až k vrcholufrčko, kde už poriadne fúkalo. Nárazový vietor silnel, na lyžiach sa už šmýkalo veľmi ťažko. Preto menej zdatní účastníci si na doporučenie odopli lyže. Po čase vznikla väčšia medzera medzi lyžiarmi a pešiakmi. Pred posledným kopcom - Ostredkom, boli eště všeci po kope. Pri výstupe na tento vrchol sa eště viac zhoršila viditeľnosť, až nebolo vidieť od jednej tyče k druhej. Silnelo sneženie, pribúdalo hmly. Dráma vo fujavici "Pred Ostredkom Ivan zaostal, opravoval si niečo na lyžiach" - spomína Josef Trávníček, jeho dlhoročný priateľ, ktorý boľ priamym účastníkom toho tragického pochodu. -"Tam navyše zistil, že mu vietor odvial čiapku, ja som mu požiřal svoju rezervnú, najskôr aj tú stratil. Ostali sme dvaja, ostatných sme sa snažili dobehnúť. Pri odbočke do traverzu sme videli stopy, preto sme išli do sedla pred Ostredkom traverznou cestou. V sedle sme zostali asi čtvrt hodiny. Až neskôr som sa dozvedel, že skupina na nás čekala na vrcholku. To už zistili, že im chýbame. Išli sa pozrieť naspät za nami, lenže nás nenašli a tak pokračovali pod Ostredok, postupne do sedla pred Suchým. Niekde v týchto miestach sa stratila Milka Řezníčková a Tonda Peterka. Tomu sa odtrhol závej, našťastie zliezol do doliny a zíšel do Vyšných Revúc... S Ivanom som sa dostal na Ostredok. Tam so si všimol, že mu omŕza ľavé líce a ľavá strano nosa. Zahrieval som mu tvár rukou, previazal som mu pres tvár vreckovku, poriadne som ju zauzlil a pokračovali sme vytúčenou trasou. Ivan dvakrát spadol a držal už lyže v rukách. Vzal som mu ich, aby som ho odbremenil ...(nečitelný fax)... vrátim sa a pomôžem mu s jeho veľkým batohom. Keď som smeroval k sedlu Ivan pravdepodobne zišiel z trasy smerom doprava. Keď som sa poň vrátil, nenašiel som ani stopy, všetko už bolo zaviate."
Priateĺ sa snažil náisť priateĺa, ale márně. Keď dorazil do sedla, prichádzali z Ostredku ďalší zo skupiny. Tam sa rozhodli, že Vlado Štefko, ktorý sa ujal vedenia, pôjde popri tyčiach zo Suchého na salaš nazývany Martina a bude informovať z mobilu Horskú službu o ich trápeniach. Napokon nikto z nich Ivana Štefka už živého neuvidel.
...


Nezvěstná česká turistka nalezena na Slovensku mrtvá

 

ZVOLEN/DONOVALY 8. března (zpravodaj ČTK) - Pohřešovanou 53letou českou turistku Milenu Ř. z Prahy, která se před dvěma týdny ztratila při přechodu hřebene středoslovenského masivu Velké Fatry, našli dnes členové Horské služby (HS) Donovaly zmrzlou na úpatí hory Ostredok. ČTK o tom informoval člen HS Róbert Gazdarica.
"Tři členové HS ji objevili již dopoledne na základě telefonátu lyžařů, kteří se v dané lokalitě pohybovali ve středu," řekl Gazdarica. Mrtvá se nacházela necelý kilometr od místa, kde bylo objeveno tělo slovenského lyžaře Ivana Š., který v inkriminovaný den turistickou výpravu vedl.
Podle náčelníka HS Donovaly Vladimíra Vítka, který se sám záchranné akce zúčastnil, tělo převezli skútrem přes Královu studnu do Harmance a odtud ho dopravili do Banské Bystrice na soudní pitvu.
Podle záchranářů je dost pravděpodobné, že žena v osudný den přepadla přes sněhový převis do rokle. Zda byl bezprostřední příčinou smrti pád, nebo vyčerpání a podchlazení, určí až pitva. Podle Vítka však měla turistka v příruční tašce netknuté jídlo.
Slovenští záchranáři hledali ženu od 22. února, kdy se v podvečerních hodinách za špatného počasí a téměř nulové viditelnosti ztratila společně se slovenským kolegou při lyžařském přechodu hřebene Velké Fatry.
Přibližně ve stejné době v roce 1997 se obětí zimního přechodu Križné ve Velké Fatře stal 34letý Čech Lubomír Kvasnička. Ve skupině, která tehdy přechod absolvovala, byl i někdejší ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský.

Jozef Poliak zm pz xkp

 V SME 9.3. byla nasledujici zprava.

Našli zamrznuté telo českej turistky

KRÁĽOVA STUDŇA - Traja členovia donovalskej horskej služby včera dopoludnia po vyše dvoch týždňoch pátrania našli zamrznuté telo 53-ročnej Pražanky Milany Ř., ktorá sa v stratila počas lyžiarskeho prechodu hrebeňom Veľkej Fatry. Mŕtvolu matky dvoch dcér znášali chlapi z hrebeňa v nepríjemnom počasí osem hodín. Pre silný vietor nemohli záchranári použiť na transport ani vrtuľník.
"Pravdepodobne prepadla cez preveje a kĺzala sa dolu takmer pol kilometra," povedal krátko po akcii šéf donovalských záchranárov Vlado Vítek. Pri sebe mala batoh, palice a jednu lyžu. Záchranári sa v tejto súvislosti domnievajú, že zomrela na vyčerpanosť a následné podchladenie. Podľa nich aj keby sa jej nič nestalo a pokračovala by ďalej Lopušnou dolinou, nebola by došla.
Ešte v stredu večer zatelefonovali neznámi turisti do Martina, že videli niečo, pravdepodobne nohu, trčať zo snehu a predpokladali, že môže ísť o človeka.
"Mysleli sme si, že pôjde o hľadanú Češku, a tak to aj bolo." Telo našli len kilometer od miesta, kde pred niekoľkými dňami objavili mŕtvolu ďalšieho turistu, skúseného horala Ivana Š., ktorý viedol skupinu hrebeňom Fatry.
"V strašnom vetre sme museli ženino telo ťahať asi 350 metrov na hrebeň," dodal Vítek. Záchranári sa v mieste nálezu pohybovali počas hľadania už niekoľkokrát, ale pre zlé počasie a množstvo snehu sa im ženu nepodarilo nájsť.
Za vrcholne nezodpovedné a nebezpečné označil šéf donovalských záchranárov Vlado Vítek konanie turistov, ktorí vyrazili na hrebeňovku. Počasie sa totiž náhle prudko zhoršilo a nedostatočne vybavení turisti sa dostali do problémov. Prvý sa stratil Anton Peterka, našťastie sa náhodou zjavil v obci Vyšné Revúce pri Ružomberku. Krátko nato sa v oblasti Ostredka stratila práve spomínaná Češka. Vodca skupiny Ivan Š., bývalý dobrovoľný člen horskej služby, ju šiel hľadať.
Na tohtoročný, 44. ročník zimného lyžiarskeho prechodu Veľkou Fatrou sa prihlásilo 63 turistov zo Slovenska a z Čiech. Za štyri dni mali na etapy prejsť 93 kilometrov z Kráľovej studne cez Borišov a Smrekovicu do strediska Malino Brdo. Dvaja z nich však neprežili.
Pred štyrmi rokmi sa obeťou prechodu stal 34-ročný Čech Ľubomír Kvasnička, ktorý v silnej víchrici zahynul od vyčerpania.

Daniel VRAŽDA


PRAVDA 9.marec 2001

Stratenú českú turistku našli v žľabe Ostredku

Zamrznutá pod snehom Českú turistku, 54-ročnú Milenu Ř. z Prahy, ktorá sa stratila 21.februára vo Veľkej Fatre, našli vo štvrtok pod snehom v Lopušnej doline.
Žena bola v 14-člennej skupine, ktorá sa v osudný deň vybrala na bežkách na dvojdňový prechod Veľkou Fatrou. V prvý deň mali namierené na Borišov. Tam sa však dostali len niekoľkí. Hneď na začiatku prechodu v okolí Ostredku za hustého sneženia skupina zistila, že traja ľudia chýbajú, medzi nimi aj vedúci skupiny, 67-ročný Ivan Š., inštruktor vysokohorskej turistiky. Oznámili to Horskej službe (HS), ktorá ihneď začala pátranie. Jedného z trojice stratených zachytila menšia lavína, ale dostal sa z nej sám a dezorientovaný zišiel do obce Liptovské Revúce. Inštruktora našli mŕtveho o tri dni neskôr. Po českej turistke bez výsledku pátrala HS dva týždne. Na niekoľko dní bolo pátranie zastavené pre nepriaznivé počasie, vysoké lavínové nebezpečenstvo a hrubú vrstvu nového snehu, v ktorej nemali šance ani lavínové psy.
V stredu oznámili lyžiari z Ostredku, že videli vo východnom žľabe jednu bežku. Podľa slov službukonajúceho člena HS na Donovaloch Róberta Gazdaricu traja muži z HS vo štvrtok na označenom mieste hľadanú ženu našli pod snehom. Pravdepodobne spadla cez snehový previs na hrebeni do doliny. Telo vo štvrtok HS zviezla na saniach do Harmanca.


Nový čas 9.3.2001

BANSKÁ BYSTRICA, ok
Nezvestnú Češku našli lyžiari len podľa bežky trčiacej zo snehu Zmrznuté telo dva týždne ležalo v žľabe Trčiaca bežka, o ktorú zavadil náhodný lyžiar, bola jediným znamením, že pod snehom leží ľudské telo. Po bezvýslednom viac ako dvojtýždňovom pátraní po 53-ročnej Češke Milene Ř. našli jej mŕtvolu v žľabe Lopušnej doliny neďaleko Harmanca.
Milena Ř. bola jednou z trojice stratených turistov, ktorí 21. februára spolu s ďalšími desiatimi Čechmi vyrazili na dvojdňovú túru po Veľkej Fatre. Dvaja muži a žena sa však v hustom snežení stratili. Kým jeden zo zablúdilcov doslova dezorientovaný v presvedčení, že je na martinskej strane, trafil do obce Vyšné Revúce, skúseného 67-ročného inštruktora vysokohorskej turistiky Ivana Š. z Martina našli zamrznutého v snehu až o tri dni. Pri sebe vraj mal v termoske ešte teplý čaj. Silný vietor, sneženie a hustá hmla záchranárom sťažovali orientáciu natoľko, že pátranie po Milene Ř. bolo niekoľkokrát prerušené.
Náhoda chcela, že ju objavili na východnom svahu Ostredku lyžiari. Náročné podmienky v extrémnom žľabe, kde žena pod snehom ležala, včera spôsobovali členom Horskej služby ťažkosti. Nehybné zamrznuté telo sa totiž snažili dostať na sánkach z doliny na hrebeň. Na vrchole čakal pripravený skúter, ktorým sa po hrebeni dostali na Kráľovu studňu a pokračovali do Harmanca. Podľa pracovníkov Horskej služby v takom namáhavom teréne nemusela byť žena len vyčerpaná, ale mohla dostať aj infarkt, či spadnúť hlavou na skal.

(ela)


V časopise PLUS 7 dní (http://www.plus7.sk) vyšel v čísle 11/2001 článek:


Tragédia na hrebeni

Dvaja turisti prišli o život, ale ich
kolegovia napriek tomu pokojne
pokračovali v zimnom prechode Veľkou Fatrou

   Zimný prechod Veľkou Fatrou považujú členovia Klubu slovenských turistov za svoju najnáročnejšiu akciu. V organizačných pokynoch je jasne napísané, že prechod sa koná za každého počasia a každý turista sa ho zúčastňuje na vlastné nebezpečenstvo. „To určite neznamená, že zbytočne riskujeme,” ubezpečuje nás predseda klubu Róbert Fris. „Ak je počasie mimoriadne nepriaznivé, obídeme jednu trasu a pokračujeme v menej náročnom teréne. O našom zodpovednom prístupe svedčí aj fakt, že za štyridsaťštyri rokov sme mali problémy iba s tromi ročníkmi.” „Za posledných dvadsať rokov, čo pracujem ako profesionálny záchranár, si pamätám iba
Na hrebeni: Zimný prechod deväťdesiatkilometrovej trasy sa koná za každého počasia.
 málo ročníkov, kedy nemusela horská služba zasahovať,” oponuje s ironickým úsmevom náčelník horskej služby na Donovaloch Vlado Vítek. A po tom, čo sme sa dozvedeli podrobnosti tohtoročného prechodu Veľkou Fatrou, počas ktorého zahynuli dvaja turisti, začíname spolu s ním o nejakej zodpovednosti silne pochybovať.

   Vietor zhadzoval bežkárov na zem: „Zorganizovať tohtoročný zimný prechod sa podujal nebohý Ivan Štefko. Bol to skúsený chlap, zaslúžilý majster turistiky a hoci už mal šesťdesiatsedem rokov, bol fyzicky zdatný. Deväťdesiat kilometrov dlhú trasu, ktorú sme rozplánovali na štvordňové etapy, prešiel nespočetnekrát, takže ju poznal naozaj dokonale,” spustil Róbert Fris, len čo jeho manželka postavila kanvicu na kávu. „Ale o tom, ako sa to všetko stalo, vám lepšie porozpráva Pepo Trávniček,” obracia sa na staršieho priateľa, ktorý vyťahuje z tašky množstvo fotografií a papierov. „Pepo nastúpil do Ivanovej skupiny, ktorá vyrážala z Dolného Harmanca ako prvá. V tej boli väčšinou starší turisti. Ich priemerný vek odhadujem na päťdesiat rokov. Väčšinou to boli Pražáci, ale boli medzi nimi aj traja Košičania.” Jozef Trávniček už rozložil na stole mapu a prstom na nej kreslí čiaru od Dolného Harmanca cez Kráľovu studňu, Krížnu, Borišov, Ploskú, Čierny Kameň, Smrekovicu, Malinô až po Ružomberok. Na túto trasu vyrazilo dvadsiateho februára štrnásť ľudí. Ďalšie dve skupiny nastupovali vždy o deň neskôr. „Prvý deň sme zvládli bez problémov a prenocovali sme na Kráľovej studni. Ráno bolo veterno, hmlisto a mierne snežilo. Vedeli sme, že počasie sa má zhoršiť, aj keď sme samozrejme netušili, ako veľmi. Na Krížnej sa síce dalo odhadnúť, že tento úsek nebude jednoduchý, ale vedúci Ivan Štefko sa rozhodol, že pôjdeme ďalej. Prvý kráčal on, ja som šiel posledný a dával som pozor, aby nikto nezaostal,” opisuje pán Trávniček, ako sa chystali zdolať na lyžiach najťažšiu trasu prechodu, hoci nie každý zo skupiny bol presvedčený o tom, že je to najlepšie rozhodnutie. Počasie sa veľmi 

Ivan Štefko: S červenou čapicou a batohom na chrbte, druhý sprava. Kondične zdatného a skúseného muža, ktorý spočiatku kráčal ako vedúci skupiny, našla horská služba s tvárou pokrytou vrstvou ľadu.
rýchlo zhoršovalo a pred Frčkovým sedlom ich už chytil silný nárazový vietor, ktorý dul od severozápadu. Čím ďalej, tým ťažšie bolo nielen postupovať dopredu, ale aj udržať sa na nohách. Vetrisku sa podarilo zhodiť na zem i zdatného Ivana Štefku.

   Lyže do ruky: „Zvažovali sme, čo ďalej. Človek nedovidel na desať metrov a vietor mnohých oberal o psychické sily. Lenže vracať sa proti vetru, ktorý mohol mať silu okolo sedemdesiat kilometrov za hodinu, bolo už v danej chvíli ťažšie ako postupovať smerom k Suchému vrchu. Preto sme šli ďalej. Odporučil som slabším, aby si dali dolu lyže a sám som to spravil tiež,” spomína Jozef Trávniček. „Vedúcemu sa rozviazala kapucňa na vetrovke a vietor mu odniesol čapicu. Keď som si všimol, že kráča prostovlasý, vybral som zo svojho batoha náhradnú čiapku a Ivan si ju dal na hlavu.” Ďalšou cestou sa pre husté sneženie a hmlu orientovali iba podľa tyčí na hrebeni, či podľa lyžiarskej stopy a vzdialenosti medzi nimi sa zväčšovali. Jozef Trávniček kráčal stále posledný, pričom netušil, čo sa deje vpredu. Tí vpredu zase nemali zdanie o posledných v skupine. A tak si nikto nevšimol, že znenazdajky nešliape za sebou štrnásť, ale trinásť ľudí. Antonín Peterka kamsi zmizol. „Pred posledným kopčekom pred Ostredkom som si uvedomil, že Ivanovi Štefkovi zase odvial vietor čapicu, tak som mu zaväzoval kapucňu, aby mal hlavu aspoň trochu 

Stredisko horskej služby na Donovaloch: Po hlásení o stratených turistoch vyšlo v noci do terénu jedenásť chlapov.
chránenú. Trošku sme sa tým zdržali a ostatní nám zmizli z dohľadu. Zdalo sa nám, že traverzom vedie stopa, a preto sme sa vybrali podľa nej. Netušili sme, že celá skupina nás čaká a vlastne sme všetkých predbehli.”

   Omŕzajúca tvár: Na vrchole Ostredku už Ivanovi Štefkovi začínala omŕzať tvár, a aj keď tvrdil, že to nič nie je, Jozef Trávniček sa mu snažil pomôcť, ako len vedel. Odstránil mu z tváre ľadový nános, uviazal mu popod oči veľkú vreckovku a zobral na plece jeho lyže. „Lenže Ivan mal nové topánky, ktoré nemajú na podrážke dezén, takže sa mu šmýkalo. Dohodli sme sa, že zanesiem veci do sedla a prídem mu pomôcť. Rozišli sme sa niekedy po druhej hodine poobede, asi pri druhej tyči pod vrcholom. Keď som sa vrátil, Ivana som už nenašiel,” vzdychol si pán Trávniček. „Predpokladám, že spadol, stratil orientáciu a vybral sa nesprávnym smerom.” Keď sa Jozef Trávniček stretol s ostatnými členmi skupiny a oznámil im, že netuší, kde by mohol byť Ivan Štefko, na chvíľu ich zachvátilo zdesenie. Medzičasom sa totiž okrem neho a Antonína Peterku stratila aj Milka Řezníčková. Traja ľudia, s ktorými sa ešte pred chvíľočkou každý z nich rozprával, akoby sa prepadli pod zem. Kým dvaja zo skupiny ešte niekoľkokrát bezvýsledne prečesali okolie Ostredku, torzo vystresovanej a uzimenej turistickej skupiny došlo na Salaš pod Suchým vrchom. Tam sa zahriali, zregenerovali a opäť sa snažili hľadať stratených kamarátov. Medzi tým sa mobilom spojili so synom Ivana Štefku, ktorý požiadal o pomoc Horskú službu na Slovensku.

   Dobrá správa: „V ten deň mohlo byť na hrebeni pri silnom vetre okolo mínus pätnásť až mínus dvadsať stupňov a nulová viditeľnosť,” hnevá sa Vlado Vítek, náčelník horskej služby na Donovaloch, že sa vôbec v takom počasí niekto vyberie do hôr. „Od syna Ivana Štefku sme dostali chabú správu, že sa stratili nejakí turisti, ale nevedeli sme, ani kde sa stratili, ani koľkí sa stratili... Viete, im sa skoro každý rok stratia nejakí turisti,” neskrýva roztrpčenie náčelník. Vtedy večer nemal čas na dlhé nadávanie a okamžite poslal smerom na Borišov a salaš siedmich chlapov. Z martinskej strany sa vybrali nezvestných hľadať ďalší štyria. Nasadili si na lyže „tulenie pásy”, ktoré umožňujú aj strmé stúpanie po svahu a v tme a nepríjemnej zime prehľadávali terén. Okrem skúseností musel náčelník nasadiť do akcie aj svojich vlastných pätnásťtisíc korún, pretože ministerstvo školstva „zabudlo” na účet horskej služby poslať aspoň nejaké peniaze a nádrže všetkých záchranných vozidiel boli takmer suché... Okolo ôsmej večer prišla z Vyšných Revúc dobrá správa. Antonín Peterka, s ktorým sa pod hrebeňom odtrhol sneh a menšia lavína ho zmietla do doliny, sa po menšom blúdení dostal do revúckej horárne. Nebol zranený, ba nezdal sa ani veľmi vyčerpaný. Po tejto informácii skupinka na salaši pookriala. Keď sa zachránil on, hádam sa 

Jozef Trávniček a Róbert Fris: „Členov horskej služby na prechod Veľkou Fatrou nepozývame, lebo nechceme akciu zbytočne predražiť.”
podobne vodí aj ďalším dvom, vraveli si. A kým oni zaspávali o čosi pokojnejšie, členovia horskej služby naďalej stúpali proti mrazivému vetru a vykrikovali do čiernej tmy v nádeji, že sa im ozve ktosi živý.

   Mŕtvi-nemŕtvi, ide sa ďalej: „Ráno som dal prvej skupine turistov príkaz, aby zišli po žltej značke dolu Necpálskou dolinou. Druhú skupinu, ktorá sa chystala vyjsť hore, sme vyzvali, aby sa vrátili a my sme pokračovali v hľadaní. V piatok 23. marca našli moji chlapi na hrebeni iba štyridsať metrov od tyčového značenia mŕtveho človeka. Ležal s rozopnutou vetrovkou, akoby mu bolo teplo a v ruke držal lyžiarske palice. Tvár mu pokrývala silná vrstva ľadu, takže sa nedalo rozoznať, o koho ide. Na chrbte mal batoh s jedlom i termosku s čajom. Až podľa dokladov zistili, že je to Ivan Štefko,” hovorí Vlado Vítek a smutne dodáva: „Osobne som ho poznal. Na Slovensku bol medzi turistami suverénne jednotka. Akurát už mal svoje roky...” Vzhľadom na zlé počasie museli chlapi z horskej služby nechať Ivana Štefku - mimochodom na hlave mu vôbec nechýbala čiapka - v horách ešte jednu noc. A v sobotu, aj to iba vďaka spoločnosti Flight service, sa konečne podarilo nebohého zniesť helikoptérou z hôr. Každý ďalší deň bolo v teréne okolo pätnásť chlapov, ktorí neúnavne hľadali Milku Řezníčkovú. Jej dcéry i spolupracovníci bombardovali telefonátmi stredisko na Donovaloch niekoľkokrát denne. Jej staručká mamka chcela dokonca osobne prísť z Prahy a hľadať ju tiež. A čo robili v tom čase ostatní turisti, ktorí sa vybrali na tohtoročný zimný prechod Veľkou Fatrou? „Prvá skupina si urobila jeden deň oddych, druhá a tretia skupina išli podľa harmonogramu, ale tú najťažšiu trasu z Kráľovej studne na chatu pod Borišovom vynechali,” rozpráva pán Trávniček. Nechce sa nám veriť, že pokojne obdivovali krásy zimnej prírody napriek obrovskej tragédii, za ktorú niesli istým spôsobom zodpovednosť aj oni, a tak pán Trávniček veľmi rázne pokračuje: „A čo sme mali robiť? Predstavte si, že tí ľudia sem prišli až z Čiech, mali dopredu zaplatené nocľahy, stravu aj spiatočné lístky na konkrétny termín!”

   „Počasie sa už iba zlepšovalo. Keby nebolo príkazu horskej služby, pokojne by som s treťou skupinou prešiel aj hrebeň. Veď v piatok už bolo úplne krásne,” dopÍňa ho predseda Klubu slovenských turistov Róbert Fris a my žasneme. Krásne? Veď v spomínaný piatok nemohli zniesť 

Náčelník Vlado Vítek: Keďže na účte horskej služby nebolo ani koruny, musel na záchrannú akciu vytiahnuť pätnásťtisíc z vlastného vrecka.
členovia horskej služby telo Ivana Štefku, pretože na hrebeni sa pre silný vietor nedalo ani udržať na nohách!

   S lavínovými psami v náručí: Milenu Řezníčkovú sa stále nedarilo nájsť a nádej, že sa ukryla do niektorého senníka, aby tak prečkala zlé počasie, sa každým dňom zmenšovala. Ešte dvadsiateho šiesteho februára zorganizovala horská služba veľkú pátraciu akciu, do ktorej sa zapojil aj vrtuľník ministerstva vnútra a štyri lavínové psy. „Pilot sa vrtuľníkom približoval k žľabom až na dotyk. Chlapi sa pohybovali v lavinóznom teréne a psy sa brodili v takom hlbokom snehu, až ich museli psovodi v niektorých úsekoch niesť na rukách. Celú lokalitu sme dôkladne prepátrali, ale pani Řezníčkovú sme nenašli. Psom sa jej pachovú stopu nepodarilo zachytiť, pretože museli vdychovať prachový sneh, čo dosť oslabuje ich schopnosti,” opisoval akciu náčelník z Donovál. Až po dvoch týždňoch, keď došlo k výraznému otepleniu, sa v žľabe pod Ostredkom vynorila zo snehu takmer polovica zamrznutého tela pani Řezníčkovej s lyžiarskymi palicami i jednou lyžou v rukách. „Pravdepodobne zablúdila, spadla cez prevej, skÍzla sa takých tristo metrov smerom dolu a zrejme tam už podchladená aj zostala. Topánky, aké mala na nohách, rozhodne nie sú obuv do takého zlého počasia,” povedal nám unavený Vlado Vítek cez okno terénneho vozidla, ktorým práve zvážali telo pani Řezníčkovej. Aj táto akcia horskej služby sa pre nepriaznivé počasie pretiahla z plánovaných troch-štyroch hodín na viac ako dvojnásobok.

   Podľa našich posledných informácií plánuje Klub slovenských turistov organizovať zimný prechod Veľkou Fatrou aj na budúci rok. Členovia horskej služby sa už teraz chytajú za hlavy.
 

ĽUDMILA LACKOVÁ

Sdílej to!

Be the first to comment