NORA 2001 - 23.-25.02.01


Lojza co starý harcovník byl opět na Noře.

Po extrémní akci "Spanilá jízda" s Honzou Popelem jsem se těšil na regeneraci na poklidné Noře, kde se člověk nemusí dřít od svítání do noci, aby dorazil do dalekého noclehu, ale v klidu si ustele, kde se mu chce.
V pátek ráno 23.2. se na nádraží Somráku (=hnusné uvítání pro přijíždějící návštěvníky hl. města) sešly 4 osoby: Tomáš Souček, Filip Melichar, Marcela Kobíková a já - jediný zástupce starých harcovníků.
Hned zkraje mě lehce vyděsila nepřítomnost Mirka Podoláka, který měl přinést se mnou společný vařič, mapu a plachtu na přikrytí.
Tou dobou řádila v Praze a polovině Čech sněhová kalamita. S báglem a lopatou jsem si připadal jako člen záchranné expedice na vyprošťování aut na dálnici zavátých tam 12 hodin. Hned za Prahou by se dalo krásně norovat. V teple vlaku, dospávajíce noc, jsme posléze konstatovali, že sněhu ubývá a v cíli v Českých Velenicích nebylo skoro nic.
Odporná vyhlídka na pěší chůzi s lyžemi v rukách se stala skutečností pro celý první den. V silniční čvachtě jsme dorazili do Nových Hradů, kde nás zachránila útulná hospoda u Václava. Den jsme dokončili stoupáním do Novohradských hor a v 17 hod. rozbili tábor na hranici sněhu. Večer už byl příjemný - posezení u ohně, který nám i v dalších dnech dal vždy pocit dobře ubytovaných hostů.
Noc byla teplá –4 st., tak se spalo v přetopeném spacáku, další noc bylo –10 a poslední asi –15, to už bylo k ránu slabší ale spalo se dost. Ráno nás vždy čekal zase milý oheň, u kterého jsme pojedli a dosušili potřebné a kolem 10 hod. vyrazili. Sníh nás naštěstí provázel po zbytek dnů ve zdejších pustých končinách, kde jsme mohli obdivovat přírodu plnou srnčí a občas také hezké stavby, jako např. rekonstruovaná dřevěná pumpa u chalupy. Bohužel jsme minuli nejstarší prales ve střední Evropě a také jižní kout republiky „Pohoří“ – snad příště.
Tomáš Sýc Souček byl důstojnou náhradou svého otce, kterého letos zradila záda, skoro všechno ví a srší energií. Pro Filipa bylo typické jeho bombí bahno, které nás příjemně na cestách zahřálo. Marcela nám ukazovala záda, kde měla užitečný teploměr a jediná rum na grog a já jsem zase naštípal holýma rukama skoro každé dřevo na oheň na pěkně krátké kusy.
Nora byla bez norování ale počasí nám přálo, obloha plná hvězd a slunce, takže mírné podmínky. Těšíme se příště zas.

Lojza

Sdílej to!

Be the first to comment