77./44. STEZKA - 7.-12.5.2002


Noclehy:

  • (út 07.5.)Rábí
  • (st 08.5.)Rejnštejn
  • (čt 09.5.)Prášily
  • (pá 10.5.)Dolejší Krušec
  • (so 11.5.)Velhartice kde bylo zakončení

Otrlí jedinci sdruženi Václavem, takto mužem s neuvěřitelnou kondicí, vyrazili do "minus prvního noclehu" již v úterý. K nim se ve "sváteční" středu přidala většina ostatních, aby absolvovala STEZKU ve znamení zelených šťavnatých šumavských luk, porostlých kvetoucími žlutými pampeliškami, jakož i kvalitního hraní a "gambáče".

Zakončení, které na hradě Velhartice pořádala 4ka, bylo TAKovým lidem hodnoceno vesměs vysoce kladně.

Tradice je třeba dodržovat a tak i tato na čtyřku končící Stezka zamířila na Šumavu a bylo dodrženo i tradiční místo zakončení šumavských Stezek - hrad Velhartice. Na Stezce bylo 811 účastníků, stezkovým vlakem nás odjelo 529. Vlak byl zajišťován jen pro cestu zpět a byl přistaven do 5 km vzdáleného Nemilkova. Vlastní Stezka proběhla za optimálního počasí, kdy slunce svítilo, ale nepálilo, bílé mraky rodu Cummulus na modré obloze slibovaly pěkné pozadí na fotkách z přírody a kam oko pohlédlo, byly zelené šťavnaté louky plné rozkvetlých pampelišek.

Co si tak po letech vzpomínám: V Rejnštejně nemotivovala k nějakým vyšším výkonům personál ani případná zvýšená tržba, některé turistické cesty mezi Rejnštejnem a Prášily byly čerstvě uzavřeny kvůli tokajícím tetřevům, načež v Prášilech také došlo k přijetí Jitky a Petra Postráneckých na čtyřku tradičním "otlapkáním". Jinak jsme se zde potkali s jedenáctkou, která bydlela v chatě KČT. My jsme bydleli v chatě meditujících vegetariánů, kteří kupodivu přežili i naši ranní, tuším čočkovou, polévku s UZENINOU! Z Prášil do Dolejšího Krušce pršelo, ve vesnici před noclehem byly v restauraci téměř žrací orgie. V Dolejším Krušci, kam dojeli Kořínci se svým bernským salašnickým psem, pak nemírné požadavky na placení.

Kastelán na Velharticích byl velmi vstřícný, nezalekl se počtu stezkařů, takže poprvé od 14. Stezky bylo možno uspořádat zakončení přímo v areálu hradu.

Atmosféra velhartického hradu se promítla i do rázu zakončení. Stezkaře uvítal král Karel IV., doprovázený zbrojnoši. Tři kardinálové v červeném se přimlouvali o odvrácení hrozícího deště a byli vyslyšeni! Po tradičním pasování rytířů (tentokrát důsledně "na holou") vyřkl král zaklínací formuli a v tom okamžiku v hledišti povstalo 20 hradních strašidel. Byly to vlastně zakleté princezny a úkolem soutěžících o Krále Stezky bylo je vysvobodit. Jméno své vyvolené našli ukryté na etiketě lahve "Buška z Velhartic" (zevnitř - takže se k němu museli "propít" červeným), mezi strašidly museli objevit tu svou, najít na ní klíč k jejímu pásu cudnosti, odemknout zámek. Nikoliv - nevyhrál ten, kdo byl nejrychlejší. Teprve po polibku se ukázalo, že jen jedna z nich byla ZLATOVLÁSKA. Tu i Krále vyhrál Petr Havránek ze 13. trasy. (Zakletou Zlatovláskou byl Vlado Ďatko !!) Dámy soutěžily o Myš Stezky "Elišku". Inspirovány Eliškou Pomořanskou lámající meče měly za úkol ohnout "zlatý prut" (drát do betonu průměr 8mm). Se silou paží se však pojil i sexappeal, takže vítězku udával největší rozdíl změřených hodnot: obvodu přes prsa a vzdálenosti konců ohnutého prutu. Vítězkou se stala Zoo z trasy 26, která ač spíše menší postavy dokázala po dobu přeměřování svůj hrudní koš naplnit neuvěřitelným množstvím vzduchu a zkroutit prut do smyčky byla pro ni zřejmě obvyklá zábava po odpoledním čaji.

Trasová soutěž se opět týkala strašidel. Každá trasa před odjezdem dostala dopis, který mohl být otevřen až ve vlaku při cestě na Stezku - tak jako dříve, když jsme se až ve společném vlaku dozvídali, co nás na zakončení čeká. Trasy měly předvést na zakončení strašidlo nebo spíše trasového Ducha, které na Stezce potkají nebo s nímž se jinak ztotožní. Úkolu se zhostila asi polovina tras. Bohužel, již nejsem mocen si vzpomenout na vítěze. Organizace Stezky se vzhledem k číslu 44 ujala čtvrtá trasa, o Stezku se sice dříve přihlásila šestnáctka, ale dobrovolně ustoupila čtyřce.

Petříkův popis pro 3. Almanach doplnil Šíma

Sdílej to!

Be the first to comment