87. Stezka - Železné hory (Můj milý deníčku...)

Stezka v oblasti Železných hor se vydařila. Noclehy byly vesměs s postýlkami:

• pá/so Třemošnice
• so/ne Horní Bradlo
• ne/po Horní Bradlo
• po/út Vápenný Podol

Noclehy zajišťovala Mirka s Jasánkem a nutno řící, že se jim to povedlo, včetně doporučených tras, které byly úměrné průměrnému věku účastníků a daly se prodloužit.

V dalším je "deníček"...

Pátek 4.5. Odjezd z Prahy

Sraz byl stanoven na 17.30, s tím, že rychlík na Čáslav odjíždí v 17.54. Mape s Vojtíškem k hromadné jízdence zajistili přes Internet místenky i pro režisty! Vojta krom toho objednávkou půlky vagonu pomohl odhalit drobný bug v softwaru, který vydával na coupé až 9 míst oproti předpokládaným osmi, ale tato šedá teorie nic neznamenala proti tomu, že kupé 2. třídy měla v dotčeném vagóně po šesti sedadlech... Vlastní cesta byla v pohodě. Rychlík sice opustil Prahu hl.n. s 10 minutovou sekyrou, ale v Čáslavi nám přípoj i díky navigaci čekajícího Vaška Lomiče neujel a do jednoho motorového vagonku, se krom nás (44+) vecpala i dvacítka malých špuntů s batohy, ba i na nějaké to kolo se našlo místo. Zdeněk Cejp se však nedal a do Třemošnice dojel na bicyklu silou svých svalů.

Ubytovali jsme se à 150CZK (povlečené postýlky, přistýlky, přilehlá ubytovna) a pojedli něco z předložené krmě (filé, guláš). Po několika písničkách se kapela sehrála ke standardně vysokému výkonu. Vobrázek si pochvíli "vzpomněl", že na své první Stezce byl na jaře právě před čtyřiceti lety. A nedal jinak, než že si se všemi zapanáčkoval. To, že 4kové tričko měl ozdobeno padesátnickým řádem a na rukou bílé rukavičky netřeba zvlášť zmiňovat.

Sobota 5.5. Třemošnice - Horní Bradlo

Po snídani (gulášová polévka) přišel čas pro zvolení dalšího postupu. Parta ovlivněná charismatem Vaška S. se před postupným cílem "hospoda v Běstvině" přesvědčila, že geografické podklady jsou pro Vencu pouhou inspirací. Nicméně po překonání vodního toku a vynechání jedné hospody bylo tohoto dílčího cíle přece jenom dosaženo. V hospodě bylo lze spatřiti Prasáčka u piána, jakož i další 4kové hudebníky a sbor... Aby se k nám připojili hudebníci z klanu Švestků z 8ičky, kteří mají v Běstvině chalupu, jsme pro termínovou kolizi se "Stezkou ...a půl" ani nepředpokládali. Kolem jedné dorazila motosekce a několik opozdilců. To se již hraní rozjelo naplno. Úvahu po jednom songu zda, případně kolikrát se Wabi otočil v hrobě, ukončila Wikina rázným "ani se nehnul, vůbec by to nepoznal...".

Pokračovali jsme se zastávkami hospůdce Pod Drnem a v Pilském Mlýně. Kolem osmé mírně sprchlo, ale to již byla nadpoloviční většina, včetně několika nově přijedších, v noclehu. Mírně uvolněný ráz večera byl poznamenán skutečností, že část 4kařů si lízala rány a část radostně konverzovala. Jistá houslistka J.P. konstatovala, že byla jistým nejmenovaným vedle sedícím hudebníkem V.T. několikrát za večer udeřena balalajkou a kopnuta, přičemž si ale opravdu nebyla vědoma, že by hrála až tak falešně.

Neděle 6.5. Horní Bradlo

Kolem 11 jsme se vybatolili různými směry. Ačkoli to tak podle předpovědi na první pohled nevypadalo, prakticky skoro pořád jemně mžilo. Parta MaPe&spol. se vydala do České Lhotice, kde má Mirda příslušný do 3.trasy a rovněž pořadatel Vítání léta ve Vojankách, chalupu, aby obhlédla rozhlednu, na jejímž dokončení se TAK především finančně podílel. Dorazili jsme tam asi v půl jedné odhodláni natřít vnitřní dřevěné konstrukce. Leč toho třeba nebylo a natírání šindelové střechy ve zmíněném mžení nebylo vhodné - TAK tedy příště.

Z akce tedy zbyla ta příjemnější část: buřty od starosty a další bohaté občerstvení, které zajistil Jasánek s Mirkou a z Horního Bradla přepravil Pepákův rodinný klan.

Sychravé počasí nás opravdu neinspirovalo k vycházce keltskou naučnou stezkou, i pokračovali jsme do místní soukromé hospody s krycím názvem "Český plyn". To nás bylo na 40 a celkem snadno jsme se usadili v prosklené verandě a Prasáček začal hrát na piáno. Pokusy o "karaoke" nebyly většinou přítomných přijímány s nadšením a byly v zárodku utlumeny. Majitelka po chvíli celkem pružně doplnila obsluhující personál a tak ani obsluha nevázla, i když stínem bylo, že zejména teplé pochutiny mizely z jídelníčku dost rychle. Protože piáno bylo dle Václava S. naladěno o tón vedle a kombinačky nebyly jako na potvoru k sehnání, přemístili se zbylí muzikanti do přilehlého salonku a nedali Prasáčkovi přímou odpověď na dotaz "kdo je vyhnal"...

Rozhledna je fakt pěkná - výhled je docela daleký. Pod ní je za Takové zásluhy stůl a lavice k posezení. Vedle stojí Mírový sloup darovaný až z Japonska a malé parkoviště pro auta i koně.
Rozhledna je na nově přeložené modré značce do NASA vrk. Chtěli jsme i udělat nátěr šindelí ale bylo mokro, tak jsme snědli starostovy buřty zatím bez zásluh.
Myslím, že nakonec je to dobré řešení pro prezentaci a památku TAKU i když plakátek samý se znakem TAKU nebude moc věčný. Proto uvádím NÁMĚT NA DALŠÍ SBÍRKU a příspěvek, při jehož realizaci by mohl být TAK vyryt do trvalého materiálu - totiž ZHOTOVENÍ POPISU KRAJINY na vyhlídkové plošině rozhledny, který tam chybí.
  Okolí stojí rozhodně za návštěvu - kouzelné údolí Chrudimky s úžasným mlýnem Na Pilce, výletní hospoda U Drnu s pravou prostějovskou griotkou u Sečské přehrady, Běstvina, hodní lidé atd.  (-lojza-)
 

Večer byl ve znamení kapely doplněné Kosákem.

Pondělí 7.5. Horní Bradlo - Vápenný Podol

Ráno jsme se vzbudili do prosluněné pohody. Posnídali jsme z donesených zásob dílem z baťůžků, dílem z místního konzumu. Strategickou neminutelnou pozici před dveřmi penzionu zaujal tajemník Z., který interpretoval svým osobitým způsobem písně z repertoáru Nohavici, Dobeše ... Do Vápenného Podola jsme zamířili dílem po zelené přes Bojanov a dílem po modré se zastávkou v Pilském Mlýně, kde jsme byli za výrazně mizernějšího počasí předevčírem. Mírně ospalé poetické odpoledne jsme si zpříjemnili konzumací i zpěvem za hudebního doprovodu Vency S., Jitky P., Oliny B. a Andreje, který se svým banjem vytrvale seděl na prohnilé ohradě vedle stolů pro pasanty.

Postupně jsme se vydávali na cestu a je třeba poznamenat, že někteří i na cestu domů. Nicméně většina se sešla v hospodě na okraji Seče, odkud to bylo necelých 5km do noclehu v rekonstruovaném čistém hotýlku "Šenk" (kdysi Lešák) ve Vápenném Podole, kde nás přivítala motosekce a příjemný personál. Kapela se rozjela k slušnému výkonu a pěveckému sboru nic nevadilo, že se neúčastnily některé hudební 4kové primadony.

Andrej, který byl, pomineme-li loňskou "vizitu" v noclehu ve Svaté Kateřině, na své první Stezce, se přiznal ke své čtyřiačtyřicítce.

Úterý 8.5. - Vápenný Podol - Třemošnice

Ráno jsme se probouzeli do silného deště. Avšak po deváté začalo sporadicky vykukovat i sluníčko. Stínem bylo, že několik aut na hotelovém parkovišti mělo poškozené ventilky a vypuštěná pneu, dílo to s pravděpodobností, hraničící s jistotou, někoho ze zhrzených místních obyvatel, kteří byli vykázáni kolem půlnoci z námi obsazeného objektu. Organizaci snídaňového hraní vzal na svá bedra Prasáček a lze říci, že přehrál a přezpíval většinu písní svého všeobecně známého svébytně poetického repertoiru. Po snídani se kapela rozrostla o další členy a došlo i na poděkování Mirce (a nepřítomnému Jasánkovi), která "je vůl...stará kráva...". Stezka byla vymyšlená perfektně, trasy odpovídaly průměrnému věku účastníků a daly se prodloužit, noclehy vynikající. A pokud Mirka něco na místě organizovala, dělo se tak bez zbytečného halasu a okázalosti. TAK ještě jednou: Mirko a Jasánku dík!

Po jedenácté jsme se vydali na cestu do Prahy. Těžké černé mraky se střídaly se sluníčkem, avšak prudší sprška nás zasáhla jen jedna, těsně nad Vápenným Podolem. Vzhledem k nejistému počasí jsme zvolili přímější trasu po červené značce a vyhnuli jsme se tak Kraskovu s hospodou. Za Starým Dvorem jsme se rozdělili na dvě party: jedna šla podél potoka do hospody v Třemošnici, zatímco druhá vyrazila po silnici, aby se občerstvila poblíž impozantní zříceniny hradu Lichnice.

Z Třemošnice jsme vyjeli po 16 h. a do Prahy dorazili asi o dvě hodiny později.