49. TAKová (88. čtyřková) Stezka - KYJOV


Koncem září 2007 jsme se toulali kolem 49. rovnoběžky a Stezku pořádanou zrozenci v roce 1949 (tedy v 1. polovině posledního století minulého tisíciletí) jsme zakončili v areálu letního kina Kyjově. V průběhu Stezky se uskutečnila historicky první 4ková plavba lodí (nepočítáme-li nějaké ty přívozy či přepavu na pramici po Kamenici...)
Noclehy:

  • St 26.9. Bučovice
  • Čt 27.9. Ždánice
  • Pá 28.9. Hovorany
  • So 29.9. Vracov

 


Středa 26.9.

Srážíme se na Holešovickém nádraží a zjišťujeme, že týmiž vlaky pojede i 12ka. Brněnský Drak sice nemá ani bufeťák, ale zato jede na čas. V Pardubicích, kde máme stát asi 2 minuty vybíhá Můra pro pivo. Úvahy o tom, kdo ponese jeho bágl, vyřešil nakonec sám, když někde za Českou Třebovou dostihl své coupé.

V návazném vlaku Brno-Bylnice dochází ke společnému hraní a k tanečkům s 12kou. Přítomen je, co "inspektor", i majitel TAKu Petrof.

Bydlíme v DDM v Bučovicích, kde je několik vhodných místností, čisto, sprchy a kuchyňka. Veselíme se v "Kaťáku", tedy v restauraci Katolický dům vzdálené asi půl kilometru.

Po půlnoci jsou pěti přítomným devětačtyřicátníkům předána pamětní trička a bílé rukavičky.

Čtvrtek 27.9.

Ráno nás vítá nechutně zamračená obloha a sotva dorazíme do Katolického domu na snídani, začíná pršet. Přesouváme se k zámku, kde si prohlížíme rekonstruovanou, resp. znovuzaloženou zahradu z roku 1963. Část 4kařů si pěkný renesanční zámek prohlédne i zevnitř.

V poledne hledáme hospodu s jídlem. S Luďkem a Markem se pokoušíme uspět v Kloboučkách, kde však otevřou až za několik hodin. Přesto jeden ze spěchajících místňáků po dotazu na palírnu zpozorní a klusem zaběhne domu pro litránek 52% výborné slivovice. Po koštu je transakce uzavřena a vydáváme se po červené kolem plynových vrtů do hlouby Ždánického lesa, kde nás pod stromy na Velkém Radlovci zastihuje docela prudký déšť. Naštěstí nás skvělá nálada chráněna tekutým deštníkem neopustila a zůstali jsme uchráněni jakýchkoli pohrom. Potom déšť pomalu ustával a cestou do Ždánice ostýchavě vykukovalo i sluníčko.

Kolem šesté se ubytováváme opět v DDM. V hospodě se zpočátku ztrácíme, ale pak se vše dostává do Stezkového normálu. Posléze přijíždějí posily. Kamil dostává tričko "1949". Okolo budoucího plakátu do trasové soutěže, se utváří výtvarný tým obklopen radily. Po půlnoci si připomeneme st. svátek sv. Václava a kolem půl jedné se dohrabává Rumpál s basou.

Pátek 28.9.

Budíme se do deštivého rána, snídáme a posloucháme prasáčkoviny. Platíme za nocleh a zakupujeme lodní lístky na zítřek. Prší a prší. Potom se na chvíli kamsi vytratí známá nejmenovaná čarodějka, patrně abychom nemuseli být svědky věcí, které vidět zrovna nemusíme, vrací se a přestává pršet, ba dokonce i sluníčko vylézá.

Do noclehu v Hovoranech prakticky nevedou turistické značky, a proto jsme poněkud rozpačití při volbě trasy po polních v mapě čárkovaných cestách. Nakonec se ukázalo, že v kraji zrušených železničních tratí jsme prakticky neslezli z asfaltu. Tedy abych byl přesný, byla jistá šance jít asi 4km polní cestou kolem Trkmanky, ale tu nám po předchozích deštích místní vřele nedoporučili. Kolem druhé svítí sluníčko ze všech sil babího léta, ale silný vítr nám dává znát, že na nátělníky to není. Na východě je zataženo a asi tam prší. Úsilovným pochodem na jih se dostáváme do kraje vinic, a protože i vinař se potřebuje dostat na vinice a zpět s moderní technikou, je místní infrastruktura polních cest, pomineme-li sem tam nějaký ten výmol, slušně vyasfaltovaná. Když jsme asi tak míli před Hovorany, nabídl nám jeden mladý vinař, že nás rodinným traktůrkem domácí konstrukce (volant Š100, motor Š1203,...) do Hovoran dopraví. Zastavujeme i s úrodou u jeho sklípku a máme šanci poznat, jak taky může chutnat správný burčák. V Hovoranech bydlíme v tělocvičnách místní školy a večer se veselíme v poněkud umakartové Myslivecké kolibě pana Malatínka (..."to je ten důle, co dělá ty autobusové zájezdy"). Gulášek, vína a burčák a taky na můj vkus trochu zběsilá degustace lahvových rozlévaných vín. Jako druhá večeře tlačenka, škvarky a trochu moravského uzeného a něco sýrů. I veselili jsme se do ranních hodin.

Sobota 29.9.

Ráno svítí vydatně sluníčko. I nakupujeme v místní sámošce, případně v místním řeznictví a snídáme opřeni o jihovýchodní zeď tělocvičny. Dojíždíme burčák.

Před polednem se vydáváme na vlak do Čejče. Ba dokonce zbýva i chvilka na brzský oběd v místní restaurační hospodě.

V poledne odjíždíme do Hodonína. Kousek cesty jedeme s jedničkou, čtyřka hraje, skoro všichni zpívají. V Mutěnicích vyhlížíme kamarády, kteří zvolili delší pěší trasu, leč marně. V Hodoníně máme asi hoďku v přístavní krčmě, či pod kaštany před ní. Ve dvě se naloďujeme na prám se vstřícnou posádkou, který je vybavený grilem, pivem, vínem, burčákem a kořalkami. Hraje se, zpívá a konverzuje a příjemná cesta po říční části Baťova kanálu ubíhá. po obrátce se v Rohatci vyloďuje několik kamarádů, kteří pokračují pěšky do Vracova. Po houpací vsuvce nad hladinou Moravy se Venca vrhá střemhlav do vody. Soudíme, že asi přece jenom stárne, protože ještě před pár lety by tam určitě skočil oblečený i s batohem. Po přistání se přesouváme vlakem či auty do Vracova. Tělocvična, kde je též pár pokojíků, je od hospody (bowling baru) poněkud z ruky a ani personál není dvakrát vstřícný, ale vcelku to překusujeme.

Neděle 30.9.

Ráno ty z nás, kteří spí v tělocvičně , budí v půl osmé stolní tenisté, kteří si přesunuli mistrák do časnějších hodin. Prasáček nám do balení a jim do rozcvičování zapreluduje "Už mi koně vyvádějí...", nicméně vyklízíme pole. Protože podle harmonogramu zakončení musím být s MaPe v deset v Letním kině, odjíždíme a o poněkud zvláštním účtování snídaně v Bowling baru se dozvídáme až později z doslechu.

Zakončení 49. Stezky (v okolí 49. rovnoběžky) pořádali narozenci v roce 1949 a nikoli, jako doposud nějaká trasa, dopadlo snad dobře a vcelku podle plánu. Po vystoupení famózních mažoretek, narozených 1949 a dříve, vedených Karlem Moravcem, vypukly soutěže. Soutěž králů a rytířů byla sloučena a adept musel naplnit koštýřem 4 kelímky v co nejlepším čase, tak aby celkový objem byl nejméně 0,795 l. Myši házeli své věnečky na lahve, rovněž trasová výtvarná soutěž, kdy dodaná výtvarná díla byla vystavena zrakům příchozích u vchodu do areálu, byla hodnocena velmi kladně. Těsně (všelidovým hlasováním) nakonec vyhrála 3ka, jejíž možná méně nápadné dílo, bylo famózně prezentovánou Dinou N., před 15kou. Dílo reprezentující 4ku se jen těsně do užšího finále nedostalo, bylo však diváky hodnoceno velmi kladně.

PaS publikoval na Youtube [yt-nw:lSqy16FtPF0 PaS::čili Pavel Stulík z 1.trasy. Video se otevře ve vyskakovacím okně.][yt-nw2:video], kde jsou i záběry ze setkámí se 4kou (1:47) a ze Zakončení včetně Majoretek.

Slogan "Stezka bez stezkového vlaku není Stezka" došel naplnění nejméně dvojnásobně. Společnost Posázavský Pacifik najala v Plzni soupravu vozů Bam, doplněnou vzadu nám známým Hurvínkem se dvěma bufetovými vozi s roznáškou piva po vagonech. BTW přenášet plato piv v "průvanu" na lávkách mezi vagony není žádná legrace a chce to dost zkušeností a grifu. Pár vagónů bylo sice bez osvětlení, ale to jen způsobilo, že v rezervní části předního bufetového vagonu, kde chybělo několik řad sedadel, vznikl spontánně taneční parket, přičemž muzikanti převážně ze 4ky a 14 dělali co mohli.

Do Prahy jsem přijeli s asi půlhodinovým zpožděním, ale to nám skivělou náladu rozhodně nezkazilo. Ještě valčíček a už se můžeme těšit na jarní jubilejní 50. TAKovou Stezku (89. čtyřkovou) se zakončením na Tolštejně.


Možná, že všechno nedopadlo tak, jak si bylo lze při zajišťování představit. Pokud někdo někdy Stezku zajišťoval, tak ví o co jde. A pokud si někdo myslí, že by to udělal v terénu, který zná jen z návštěv osobních či v rámci malé skupiny či rodiny, lépe, tak ať se příště v dostatečném předstihu přihlásí.

Na dokreslení ze zajišťovací korespondence:

------------ Původní zpráva ------------
Od: Luděk P
Předmět: Upřesnění objednávky večeří + posezení + snídaní
Datum: 19.9.2007 11:13:21
----------------------------------------

Dobrý den,

vážená slečno Matulová, rád bych s Vámi v dostatečném předstihu probral ještě několik detailů, tak jak jsme se domluvili ústně.
Již nyní vím, že nás sobotní večer 29.09.2007 (na večeři a posezení + snídani 30.09.2007) bude cca 65. - účastníků 49.Stezky TJ TAK Praha ze 4.Trasy.
Budeme se k Vám do "Bowling baru" trousit cca mezi 18 - 20 hodinou. Pokud dojdete k závěru, že cca 65 hladových a jistě i žíznivých hostů stačí na mírné zešílení, pak uzavření podniku pro veřejnost by bylo možná přínosem.
Co by pro Vás nebylo příliš obtížné nám k večeři nabídnout? Tak jak budeme docházet - nečekat s večeří na určitou hodinu. V předchozích "noclezích" budeme mít :
1.- Vepřový gulášek s knedlem, nebo chlebem.
2.- Kuřecí řízek (nebo steak) se šťouchanými bramb.
3.- Hovězí guláš s chlebem + zabijačkové dobroty vč. klobás (sklípek)
4.- A u Vás ?
Snad by neurazilo takových 55 porcí Vepřové pečeně s moravským zelím + knedl. Nebo vepřové Kung-pao s rýží či hranolky - a pro ty, kteří se těmto dobrotám vyhýbají - tak třeba pokud něco zbylo z hotovek od oběda - jako na výběr, když by někdo "Vepřo-Kung" nechtěl.
Možná se bude někdo dožadovat i nějaké minutky...? No, je to již čtvrtý večer, tak někteří budeme rozmlsaní . Možná také něco málo něčeho bezmasého? Nějakou zeleninu na salát určitě mít budete a kousek sýra také. No a posedíme-li a zábava se rozjede - třeba i přetáhneme zavírací hodinu, abychom si mohli zahrát a zazpívat pro radost - tak se hodí nějaké klobásky, párky, nebo studený šmakulík, ale to se jistě též najde. Toho nebude moc. K pití pivo, víno, nealko a nějakého toho panáčka. Nepodceňujte nás - pije se fernet, becherovka, griotka, dobrá pálenka . . . Co se snídaně týče tak asi tak na 9. - 10. hod. pro téměř stejný počet lidí - budete-li mít nějakou snídaňo-svačinovou léčivou polévku, třeba zelňačku (kapustnici) nebo dobrou kulajdu - takových min. 35 porcí jen zahučí. Někdo si zase dá párečky, míchaná vejce, máslo, rohlíky, měkounký chleba . . .
Někteří si dají pivo, druzí raději čaj, někdo kávu, někdo led na hlavu . . .
Tak asi takhle by to bylo skvělé .

A jaká bude tvrdá realita?
Jde mi o to, slečno Matulová, aby kamarádi byli spokojeni a Vy jste nebyli škodní a třeba se i trošičku bavili s námi a byli na nás hodní.
Snad jsem nic důležitého nevynechal.
Dejte mi prosím vědět jestli to tak nějak bude možné.

Velmi se k Vám těšíme.

Srdečně Vás zdravím a zatím moc děkuji.

Luděk P.

Sdílej to!

Be the first to comment