O 4.trase (Pro 1. Almanach aneb čtyry, čtyry, čtyry .........)


Jak to všechno začalo...
Vzpomínkový text pro 1. TAKový almanach napsaný někdy v roce 1983/4 (k dvacetiletí TAKu) mírně doplněný několika poznámkami v roce 2008


Miki kolem r.66

Na počátku jsme byli u toho - tedy 1. Stezka Krkonoše jaro 1964. Mezi zakladatele patří Miki Schwertner, Jan Čapek a určitě řada dalších, kteří se na mne naštvou. Vedoucím až do 6. Stezky byl Miki, na 7.- 9. Stezce Pepa Obrhel, na 10. Venca Zykán a Luděk Bártl (Vobrázek), od 11. do 15. Luděk Bártl a pak ještě na podzim 1972 soukromá stezka, Jirka Škvor (Kníráč) od 16. do 17. Stezky, Vlastík Pařízek (Bundáš) do 19. Stezky a od ní až dosud Petr Lebenhart (Malý Petřík).

Pamětník 1. Stezky je už mezi námi jen jeden - Tonda Šach, ale ten ji tenkrát šel s dvojkou. 2. Stezku se čtyřkou pamatují Magda Součková a Jiřka Kunzová, od 3. Stezky se čtyřkou jezdí Mira Malcová.

Pozn. Magda Součková, sestra spoluzakladatele 4.trasy - Honzy Čapka, chodila do roku 1972 se čtyřkou, kdy se "provdala" na jedenáctku, po úrazu nohy s TAKem na Korsice "pajdala" na Stezkách s různými trasami a poslední léta se vyskytuje na jedničce. Jiřina Kunzová (tehdy Živná) se dnes jmenuje Šlancová a po letech odmlky se snad zase zjeví na nějaké akci věrna čtyřce (i se svým milovaným boxerem?). Mimochodem na zmíněnou Stezku za ní co host měl dojet Šerlok. Mira "Maminka" Malcová zemřela nedlouho po své padesátce v roce 1996...

Jak šel čas zakladatelé strojaři dostudovali a odcházeli z Prahy. V létech 1967-68 nastal jakýsi exodus ze čtyřky na jiné trasy.

(Pozn.: V roce 2008 se dá již napsat, že dosti lidí taky emigrovalo).

Vše se upravilo kolem 10. Stezky, trasa se začala přeměňovat na ekonomickou. Začali přicházet ekonomové z Jarova - parta kolem Vobrázka a Fúzyho - Petra Malce. 13. a 15. Stezka znamenala další přísun lidí z přírodovědy, elektrotechniky a práv. Kníráč se naučil na kytaru a přivedl kolegy muzikanty z Albertova.

Velice významná byla 16. Stezka, kdy se čtyřka napřed vzájemně naházela do potoka a pak vyhrála zakončení - tam se asi upevnila nynější parta. Na malé Stezce v Adršpachu se dotvořila kapela, basu osobně koupil Vláďa Nosek - a hrálo se fest. S Bundášem a jeho kamarády proniklo na trasu i jakési trampské podhoubí, jezdilo se na vandry a hrál se Ryvola a Pacifik. Kooptovali jsme i kus osady Alabama, čímž jsme měli za kamarády trampy - a v TAKu zlidověla píseň o "práci, která je největší nebezpečí". Taky se chodily dálkové pochody. To byla většina lidí svobodných a děti se daly spočítat na prstech. Kolem roku 1977 se do TAKu začali hlásit čtyřkoví lidé a čtyřka se začala více zajímat o TAKové dění. Na trase začala svatba stíhat svatbu, času začalo být méně. V roce 1980 nám zbourali Viktorku (Pozn. : Místní hospoda na stadionu na Žižkově - dlouhodobé místo trasových slezin) a trvalo skoro jeden a půl roku, než jsme zase zakotvili. Nyní je stav dá se říci až moc setrvalý.

V současné době je v adresáři cca 90 poměrně "živých" lidí, s těmi, kteří se objeví 1-2x za rok na Stezce či na PTH je nás kolem stovky. Dnes jezdí na Stezky kolem 80 lidí. Silné mimopražské sekce sídlí v Pyšelích a v Ústí nad Labem, řada dalších je roztroušena po celých Čechách - Hradec Králové, Liberec, Brandýs atd.

Vysokoškoláci mají převahu, hlavně ekonomové před elektrotechniky a strojaři a chemiky obou škol. Zastoupena je i medicína, pedagogové, filosofie, FTVS, stavaři, zemědělci, právníci. Asi třetina trasy jsou středoškoláci, last but not least i dělníci. Jsou mezi námi i čtyři studenti (z toho dva před ukončením) a jezdí s námi i jedna nastávající babička. Svobodných lidí zůstalo dvacet, každý třetí na trase je buď svobodný nebo rozvedený. Současný věkový průměr je 32 let, dětí je celkem asi sedmdesát.

Máme historický původní prapor trasy - původní. Vzhledem ke zteřelosti je však rozvinován pouze na zakončení Stezek, běžně chodíme s jeho kopií. Držíme tradice a lpíme na tanečcích. Nemáme malých ani pidi-Stezek- i ty soukromé, trasové podnikáme nejméně na tři noclehy (ale už taky na pět). Celé trasové Stezky se zúčastňuje kolem 30 lidí. Moc si zakládáme na Valčíku na rozloučenou v kruhu spojených dlaní při loučení na nádraží. Mezi významné počiny (aspoň si to o nich myslíme) patří zejména: Na kočáře přivezla trasa svou kapelu a vedoucího na zakončení 16. Stezky. V roce 1973 jsme na jedné Stezce nalezli griotku a nechali ji zlidovět. Na jaře 1977 jsme vyjeli na soukromou Stezku do Slovenského Rudohoří - mimochodem velmi úspěšnou a v létě výprava Argonautů sjela durch Sázavu z Kácova do Čerčan v historických úborech. Snad jsme taky přispěli k posílení pantakového ducha podniky, otevřenými i pro jiné trasy (Ft. Pishel, volejbalový turnaj "O velkou cenu 4. trasy"), Zapomenout nelze ani na kapelu R.C. Folk, která ovlivňovala a ovlivňuje muzicírování na trase. Třeba připomenout i dvě zakončení na Stezce, která jsme zajišťovali.

(Pozn.: Šlo o 21. Stezku Třeboňsko jaro 1979 - rybník Rožmberk a 24. Stezku Plzeň jih jaro 1982 - Velhartice).

Máme i sportovce, neváhající se zničit pro slávu trasy. Na LPH jsou výborné oba fotbálky, dámy a dívky byly několikrát přebornicemi, o špici bojuje volejbal, bodují štafety a i kvalitní yalmara. Jednotlivci z trasy několikrát vyhráli víceboje. Už třikrát jsme vyhráli Lauří pohár pro nejlepší trasu na LPH.

Na jaře 1974 jsme měli soukromou Stezku v Českém ráji se společným noclehem s 5. trasou. Vůbec s pětkou nás pojí jakési spojenectví, dané společným názorem na dost věcí i společnými písničkami ("45,45"). Blízko máme i k trase šestnácté, jedním z počátků sblížení byla i společná účast na Haltravě

(Pozn.: Šlo o přeslesní běh s názvem "Běh osvobození Chodska" - což v té době bylo docela drzé).

Máme i své maléry - mezi nejpamětihodnější patří pečení kuřete v rezervaci u Vydry a zastavení stezkového vlaku na 20. Stezce. Chybí nám více mladé krve a více trasových akcí pro děti.

Jaká jsme trasa ? Vyrovnaná, víceméně uzavřená společnost, trávící spolu převážnou část volného času. Scházíme se krom Stezek a jiných podniků též na akcích weekendových (hlavně ti svobodní či jinak volní), na volejbale a fotbale každý týden a každou středu na slezině. Na sleziny chodí tak kolem třiceti lidí, většinou se hraje, někdy jen tak kecá, někdy obojí dohromady. Občas se promítá film či diapozitivy z cest. Návštěvy z ostatních tras přijímáme rádi, pokud jich není 20 ks, salónek je malý (Pozn. : Chodili jsme na Komutovku v Řehořově ulici na Žižkově). Protože je nás moc, zakrátko bychom se nevešli na Stezce do žádného noclehu, proto nové lidi na trasu přijímáme opatrně. Osou stezkových večerů je kapela, která je přes rok roztroušená po celých Čechách, na Stezku se tedy muzikanti sjíždějí patřičně "nadržení" a hraje se nadšeně. Někdy se dá dohromady až 17členné těleso a stezkový večer přechází v taneční zábavu a časem v ráno.

Romantikou jsme většinou načichlí, na Stezce jsou lidi nadšeni z pikniků v přírodě, nejlépe kolem ohně s kapelou, písničkami, kuřetem v Seton-Neckářově hrnci a vhodným nápojem v lahvi. Dost čtyřkových lidí se dostalo aktivně k trampingu, vyplývá z toho záliba v "drsných podnicích", jsou-li načichlé aspoň trochu srandou. (Obliba Lesních her, Nory apod. je na trase značná). Organizuje i pro TAKovou veřejnost (Utajený podnik, Bismarck). Hospodám se nevyhýbáme, zejména když v nich můžeme hrát a zpívat, mají tam dobré pivo a griotku.

Máme rádi vandry, čili čundry pod širák, ať už v rámci dovolené v létě, o weekendu v listopadu či v prosinci (Pozn.: Říkalo se tomu "Drsnej vandr"). Pronikli jsme i do zahraničních horstev, trasové expedice navštívily Fagaraš, Retezat, Rodnei, Rilu, Julské Alpy, Prokleté hory, tříčlenný team přešel i Korsiku.

Pozn. : V Almanachu se pozapomnělo na několik expedic do dunajské delty.

 

 

  Z 1.Almanachu opsal a několika poznámkami doplnil MaPe a malinko Šíma.

Sdílej to!

Be the first to comment