50. Stezka (89. čtyřková) - 7.-11.5.2008

Pro připomenutí následuje "deníček"...

Středa 7.5.
Do vlaku vypravovaném z Vršovic se nás dostává asi 40. Claimujeme přes půlku posledního vagonu s tím, že zbytek zabírá 12ka a "hosté".Na hlaváku se ke 4ce přidává již jen několik jedinců.
Do Mladé Boleslavy sice přijíždíme s mírným zpožděním, leč před přípojným rychlíkem. V České Lípě se k nám přidávají zástupci liberecké sekce. Vystupujeme ve Skalici u České Lípy a po přivítání Kamilem Haťapkou (nápisy "Vítáme umělce z Prahy", "Ať pije, pěje, hýří slavná trasa čtyři") jsme za několik okamžiků - jaká náhoda - v hospodě. Po příjezdu motorizované ústecké sekce je nás i s hosty ze trojky přes padesát a asi pět psů.
Po gulášku se rozvíjí hraní (pivo. gambáč 10^o za 20, plzeň 12^o za 25).

Čtvrtek 8.5.
Asi v 6.45 dostávám úžasné SMS od Marečka z Klokánie, odkud nás všechny zdraví. No nic, nakonec jsem se překonal a mobil o zeď nerozbil - stejně za nic nemohl, teda ten mobil. Kolem půl jedenácté vyrážíme po silnici na Slunečnou, odkud se chystáme po modré na Panskou skálu. Před Práchní neodoláváme a směřujeme na Českou skálu s vyhlídkou. Nakonec se několika z nás podaří přes všechny záludnosti místních značkařů vyhlídku najít.
Po zdolání Panské skály se odebíráme do motorestu "U koně". Koně na jídelním lístku sice nemají, před restauračním zařízením však parkuje přívěs se dvěma těmito ušlechtilými zvířaty a kolem nich se otáčí Neckář s přítelkou Nelou (a co asi především - majitelkou toho přívěsu). Obsluha nějak nestíhá (což jak se ještě několikrát ukáže, je jakýsi krajový folklor). Přes všechny nástrahy obsluhou kladené, přece jenom poobědváme a následně absolvujeme odpolední siestu venku pod deštníky/slunečníky. Dochází k domluvě muzikantů, která vyústí v příjemné hraní.
Po skupinkách se vydáváme do Kytlic. Naplánované trasy jsou různé a ne vždy se je podaří dodržet, ale i improvizace na náladě v nádherný podvečer neubírají.
Dorážíme do noclehu, kam mezitím dojely i další posily. Personál opět nestíhá (tedy abych byl přesnější, nestíhá zejména jeden velmi sebevědomý pikolík, z něhož má ostatní personál tak trochu legraci). Večer startuje pomalu, přicházejí k nám trojkaři - mimochodem v jejich "Jitřence" není po poruše kompresoru točené - a pak dochází ke čtené zkoušce Tragedie na Mississippi, čímž je večer rozbit téměř dokonale. Herce, ani muzikanty není moc slyšet a v hovoru ostatních zaniká nejen to, že řada herců "ty své dvě věty nezná", ale zaniká i tradiční ráz stezkového večera. Navzdory všem potížím, začínají po 23h muzikanti z obou tras hrát pro všechny.(Pozn. Nejen, že klarinet má cosi do sebe, ale což teprve dva...)

Pátek 9.5.
Zvolna vstáváme a nakupujeme v místním koloniálu. Hospoda nefuguje, protože personál (tedy ta šikovnější část) zaváží asi 2km vzdálené Lesní divadlo, kam se postupně odebíráme. Kolem 11h máme možnost shlédnout generálku, při níž se herci seznamují s taji a záludnostmi zdejší scény. Oproti včerejší zkoušce se většina herců-tanečníků naučila text i krokové variace. Je nutno poznamenat, že naprostá většina herců i ve správném pořadí. Vlastní představení za hojné účasti TAKového obecenstva proběhlo ve skvělé atmosféře, kdy mnozí herci na scéně téměř vypustili duši, jak jim ostatně jejich role v Tragedii velely. Hra sama byla kvitována množstvím kladných ohlasů a nadšeným potleskem nejen hercům a přítomné autorce a režisérce Hanče Malinče, ale i jako pocta pachateli muziky Jardovi Kohoutovi, který už s námi na Stezky nepojede.
Po ukončení představení byly přítomným prodávány Jetony, za něž bylo lze nakoupiti služeb lepých lazebnic, švarných gigolů a svůdných girls. Napjatě očekávaní indiánští jezdci jaksi do Lesního divadla nedorazili včas a nakonec ani - po obdržení zavádějících informací - do amfiteátru nevjeli. (Neckáři, Neckáři...).
Po ukončení hraní na scéně, se začalo hrát v hledišti a setkání lidí z různých tras se přerodilo v hraní a zpívání mající ráz Stezkového ustředění.
Pak jsme se vydali na žst. Jedlová, kde jsme v tamním hostinci zakoupili množství piv a v pozdně odpolední pohodě konzumovali, někteří v hospodě, jiní u stolů před nádražím. Thajská ani jiná kuchyně se navzdory inzerci nekonala, ale nakonec se poněkud vrávorající příležitostný kuchař Pepa uvolil k přípravě šneků docela slušné kvality (bylinkové máslo, česnek, chilli pasta...). Další skupiny neváhaly a využily nádherného počasí s azurovou oblohou k hraní v přírodě.
Kolem osmé docházíme do noclehu. Bydlení přihlašujeme na recepci, kde jaksi neakcetují American Express, o využití čteček cestovních dokladů nemluvě. K večeři je v nekuřácké jídelně nabízena tzv. pórková polévka a hovězí guláš s knedlíkem, který přes svůj vzhled měl i chuť. Po desáté jsme měli všichni zaplaceno ubytování (včetně 32CZK vzdušného).
V narvané hospodě vypukla zábava, která končila - jak jinak - kolem čtvrté ráno.

Sobota 10.5.
Ráno po snídani se trousíme ve větších či menších skupinkách jen tak nalehko na výlety po okolí. Pod stále azurovou oblohou navštěvujeme vrchol Jedlové s hospodou a rozhlednou, "pokořujeme" (před)vrchol Malého Stožce, či zavítáváme do území Chřibské vodní nádrže s pitnou vodou, případně zkoušíme pohostinství v Chřibské nebo na žst. Jedlová (kuchař Pepa už občas spadne ze židle tak, že se bez cizí pomocí nezdvíhá), nebo "U Suchánků", eventuálně u Můry v Jiřetíně pod Jedlovou. Muzikanti na zastávkách hráli jako o život a potěšili svou hrou i lidi z jiných tras.
K večeři nabízena vývarová polévka a řízek s br.salátem.
Před 22h je hospoda již plně obsazena a starosta/senátor vyhlašuje vítěze, tedy vítězku soutěže o získání co největšího počtu razítek do Vandrovního pasu Tolštejnského panství. Vítězka Ruměna i díky svému bicyklu získala, kromě značného množství piva, které prošlo jejími ledvinami též 15 razítek. Po TAKové hymně a oslavě vítězky i starosty byl přítomným majitelem hostince Hrošíkem dán do placu sud 10^o Gambáče a pak již začala zábava posledního večera 50. Stezky.
O přestávce MaPe objasňuje záměr přípravného výboru ohledeně zakončení, vlaku apod. Můra demonstruje opileckou chůzi, pomocí níž lze dosáhnouti kýžené žst. Jedlová za 30 minut. Aby toto nebylo přeceňováno, předvede s ním Vojtíšek a Lojza, jak se celá věc může zvrtnout, je-li opilců na poměrně úzké cestě více. Fúzy avizuje Setkání na půli cesty Pivany, Jíti a Pídi, ale to už se opět hraje a tančí až do časných ranních hodin.

Neděle 11.5.
Po snídani se vydáváme na asi 3km vzdálený Tolštejn, pod nímž se odehraje zakončení. Lidi ze všech tras se převlékají do triček, jejichž barva zavisí na tom, kolik absolvovaných Stezek uvedli na přihlášce. (Příklad: Láďa Hlavatý/trasa15 na dotaz, jaktože jako celkem zasloužilý stezkař má žluté tričko, odpověděl "Za prvé, mně se žlutá líbí a za druhé, na všechny číselné dotazy jsem v Přihlášce odpovídal 15!")
Vlastní zakončení začalo ve 14h. Po proslovech majitele TAKu, starosty Jiřetína dorazil se svou zdravicí i vladař Tolštejnského panství Berka s dcerkou. Byly oceněni zasloužilí Stezkaři, zde za větší zmínku snad stojí připomenout Láďu Lindauera, který jako jediný na světě se může pochlubit řádně získanou kompletní sadou padesáti stezkových odznaků. Byli připomenuti přítomní účastníci 1. Stezky (z našich řad byl tenkrát s dvojkou Tonda Šach), kteří dostali bublifuuky.
Trasová soutěž na zakončení nebyla, pořádalo se pouze defilé zástupců tras. Za 4ku zahájila Sylvie K. na koni třímající 4kovou vlajku, následována dalšími jezdci (Neckářem a Nelou), za nimi nastoupili zástupci trasy různých 4kových generací. Myši obírali přítomné "pocestné" o penízky (značené korunkové uzávěry) a králové mámili v časovém limitu na přítomných dámách podprsenky (Rumpál s počtem 32 skončil těsně druhý). Došlo i na ukázky z Tragedie na Mississippi.
Po 17h jsme se postupně odebírali na vlak. Ten "Kyjovský", byť od stejné společnosti, překonán nebyl, ale zásobování pivem i kořaličkami nevázlo. Dokonce i obava z přeplnění se nenaplnila, protože řada lidí odjela neplánovaně auty.

Ještě jednou všem, kteří se na zajištění Stezky podíleli, DÍKY !!!!