Mareček v Klokánii IV.
O agamách a pekle
Jednoho slunečného dne, kdy se kolo již vzpínalo v garáži a žádalo o výlet, jsem se tedy rozhodl udělat mu radost a vyrazil na objížďku bloku s návštěvou bottle shopu. Spojit příjemné s užitečným není nikdy od věci. Přijdu ke kolu, vyndám klíče, zasunu klíče do zámku s nápisem "Designed in Australia", dalším nápisem "Made in China to our exact specification", to aby zákazník nezůstal na pochybách, jaký šmejd si to vlastně kupuje. Kolo odemknu s ladným pohybem jako ostatně vždycky a tlačím kolo zpět (zpátečka) ze stojanu. Najednou mám pocit, že kolo něco přejelo. Lehce, ale přejelo. Kouknu již méně ladně na zem a chvíli mám chuť uskočit, leč to co vidím je agama velikosti 25 cm i s ocasem. Tudíž jsem přejel agamě ocas. Agama stoji na všech čtyrech a nehýbe se. Jdu si pro foťák a moudře fotím. Toliko k agamě a kolu. O výlet zde vlastně ani tak nejde.
Na celou událost jsem zapoměl a druhý den odjížděje kolmo (tentokrát ne do bottle shopu) opět odemykám stejný zámek, který má ještě další nápis "hardened", to aby zákazník nebyl na pochybách, že když ztratí klíč, tak bude mít problém přeříznout zámek pilkou na železo. A hle! naše zdejší agama opět trůní na přední vidlici. Levé - oblíbila si z mě neznámého důvodu vždycky levou přední vidlici. No nic, agamu zaženu. Něžně do ní rýpnu, ona se snaží něžně vzbudit dojem útoku, takže do ni musím rýpnout prstem, aby opravdu pochopila, že na mém kole se vozit nebude, notabene, že bych ji nezapletl do kola jako ve středověku, když bych se snažil vycouvat s kolem ze stojanu. Cpu kolo do auta, neb kolo se mnou hodlá jet do SA (South Australia), neb by mu tu beze mě bylo smutno. Anebo obraceně. Což znamená, že ještěrka má smůlu, na rozdíl od kola.
Cpu tedy kolo do auta, což není jednoduchá záležitost, aby zabralo co nejméně místa a zároveň se snažím, aby se nezachytávalo svými výstupky, výčnělky a šlapkami o cokoliv v autě. Není to, slovy klasika, žádná sranda, nicméně úkol byl zdolán. Vracím se okolo stojanu na kola k výtahu a náhodou zavadím svým bystrým zrakem o stojící kola. Ta mrcha agama, už je zase na levé přední vidlici zeleného kola našeho vrátného. Hmm.. říkám si. Tu odsud nedostaneme, nebo ji někdo přejede či vplete do kola. Smutný konec plaza. Zelenou barvu kola nezmiňuji náhodné: zajímavé bylo, že bystrý plaz vždycky lezl na přední vidlici mého kola, tedy kola černého. Když mu, šupáci, zabrali jeho oblíbenou černou větev, vlezl tedy alespoň na zelenou větev. Červenou větev kola vedle vynechal. Takže problém se zdá být vyřešen, neb se bystře domnívám, že si černou větev agama vybírala kvůli mimikrám. Sama je taková načernalá s bílo žlutými fleky. Pro zelenou větev nemám vysvětlení, snad jí připomínala přírodu a rozhodně na ni lépě splyne než na červené větvi.
Náš vrátný je tak trochu, jak to říci, no prostě, aby to zapadlo do spisovné češtiny a zároveň to vyjádřilo realitu. Hovado? To ale není důležité. Důležité je, že když o tom neví, tak zdestruuje agamu. Takže jsem se snažil agamu odehnat z levé přední vidlice školníkova kola. Jak na to. Předchozí pokusy byly sice dobré a úspěšné, nicméně jsem chtěl zvolit elegantnější způsob. Vzal jsem tedy dvoulitrovou lahev od koly, vypláchl, naplnil vodou (studenou) a jal se lití na plaza vodu větším i menším proudem. Tak mrcha se ani nevzbudila, naopak budila zdání, že se jí zdá, že prší a nechutně si to užívala. Ani oko neotevřela. Na to už jsem ale neměl a velkopansky jsem ji nechal jejímu osudu. Budu jenom muset říci školníkovi, aby dával pozor na kolo, až bude vyjíždět. Foto agamy, přední vidlice, části garáže přikládám pro ilustraci. Takže tedy, pozor na agamy, když tlačíte kolo. Ostatně autralani nazývají kolo nikterakvěk bicycle, alebrž pushbike. Je-li to kvůli agamám či tlačení kol, když se vracejí z nálevny, těžko říci.
Že Rockhampton, přezdívaný Rocky, není pupek světa, o tom žádná. Že si to nemyslím jen já, ale i místní, o tom svědci přiložená fotografie. Co k tomuto faktu říci: inu, rád jsem přijel, rád také odjedu. Vykradli mi tady auto, s prací je to podobné a všude daleko. Change is life. A hlavně, No worries, že... Takže no worries a jedeme se podívat potřetí na Mt. Archer. Důvody jsou dva. Jednak, aby Rocky dostalo své pověsti, když vyjedete (pěšky mi to jednou stačilo) na Mt. Archer na západ slunce a zároveň vyčkáte do tmy nejhlubší, světla města prý tvoři nápis HELL. Tedy peklo. Tudíž se vyjelo nahoru, vidělo se a musím říci, ze opravdu tvoři. Sice je třeba trochu invence a představivosti, ale je to tak. Takže místní nelhali. Místní také říkali, že aby, když už je Rocky taková díra, se trochu vylepšila image města, bude potřeba založit či osvítit ulice tak, aby tam na konci přibylo alespoň "O". Bude to sice nudné a tuctové a možná i lživé, ale sejme to z města tu strašlivou pekelnou kletbu. No, ne že bych tomu věřil, ale na mýtech stály i jiné civilizace, tak proč ne. Cestou zpátky z Mt. Archer sjíždíte serpentinami dolů k městu. A aby se místní jenom utvrdili v tom, že nápis HELL je na místě, je třeba osvětlit další legendu Rocky.
Kdysivá, když ještě Rocky nebyl tím, čím je dnes, se jeden chlapec a dívka vraceli z Mt. Archer stejně jako já tohoto večera. Chcíplo jim auto a zhasla světla... Stává se. No a chlapec řekl dívce, aby šla tlačit (bylo to trochu z kopce:) a že zkusí nahodit motor na dvojku. Dívka tedy šla a zezadu přijíždějící auto dívku zabilo. To, říkají místní, se opravdu stalo. Věřte jim, ale, že. No a dnes? Dnes, když jedete z vyhlídky dolů do města a na chvíli zastavíte, vypnete světla a motor a zavřete oči, tak máte (mít) pocit, že Vaše auto něco postrkuje dopředu. A druhý efekt celé historky je ten, že (prý - mě se to nestalo a byl jsem tam autem třikrát) když sjíždíte dolů, tak se občas někomu záhadně vypne motor sám od sebe. Co říci... No snad už jenom dobře, ze odsud mizím. Jinde je koneckonců taky pěkně. A rozhodne mají další historky, které je třeba prozkoumat. Takže na zdraví a další pekelná místa.
Související