Jemen 2009

Vážení a milí na čtvrté,
tak se nám ta velká Stezka nějak posunula a prodloužila. Nastoupili jsme do autobusu , trochu jsme zadřímali a najednou koukáme: Jemen - konečná, vystupovat. Tak když už jsme tady, koukáme si to užít.
Zdraví Wickie a Vašek

V dalším je text z webu http://www.hicsuntleones.info (doplněný oproti původním zprávám o diakritiku).

A je to tady...

Po roce se opět cestovatelské vybavení kupí na hromadách a zdá se, že se nemůže vejít do batohů. Dolaďujeme dle (ne)bezpečtnostní situace itinerář. Přílet do Sana'a, prohlídka města a okolí. Ruiny Ma'rib. Přechod ostrova Socotra jeho úžasnou přírodou. Delfíni a želvy v okolí Mukally. Památky oblasti Hadramawt. Oblast Dhamar, Ibb a Al Hudayah, trek v Jabal Haraz. Další treky a horské vesnice v Hayahu a Mahwitu.

Bude-li možnost, budeme sem vkládat po celý říjen průbežné zprávy. Pokud typujete, že jedeme do Jemenu, je váš typ správný! Držte nám palce.

Vašek a Saša

Sana'a

Nehledě k faktu, že nám již v Mnichově nabrali VZORKY prachu na test trhavin na kameře a v Káhiře mi odebrali vidličku(!), jsme dorazili do hlavního města Jemenu v pořádku ve 3h. ráno. Taxi i ubytovaní v této noční hodině bez problému, útulný a ČISTÝ pokojík na okraji Old city.

Hned ráno výlet do Imamova Paláce v Dar al Hadzar. Den začíná krasně, na nádvoří právě tančí muži s vytasenými tradičnímu dýkami-jambyija. Tanec velmi rychlý, dýky oboustranně broušené. Palác-orlí hnízdo úchvatný, lidé nesmírně vstřícní, ač s angličtinou většinou neobstojíme. Komunikativnější jsou černě zababušené ženy. Při neúspěšné cestě za "sokolím mužem" jsme obdrželi pozvání na oběd k prosté místní rodině. Pět synů, pět dcer, matka opět těhotná. Báječný začátek. Dnešek byl smutnější, seškrtali nám mnoho míst, kam se momentálně nesmí díky rozvinutému terorismu.

Zato cestou z Turist policie nečekané setkání s Jemencem, který studoval v Brně a mluví perfektně česky. Z domluvené večerní schůzky může vzejít mnoho dobrého!

Divoká Socotra

Ostrov Socotra je hodně zvláštní. Přímo endemický. Endemické je tu všechno - zvířata, stromy i lidé. Původně byl prý domovem bájného Fenixe. Teď tu žijí supi-mrchožrouti, kozy a Socotranci. Kočovníci bydlí stále ještě v jeskyních, zdraví se třením nosu o nos a mluví socotransky, aby jim nikdo nerozuměl. Jinak jsou moc mili. Rostou tu samé úžasné stromy: dračí stromy s červenou mízou, která léčí zraněni, okurkovniky, lahvovniky, myrhovniky, kadidlovniky... Chybí už jen frňákovník. Každý den kempujeme na nějakém úžasném romantickém místě, šnorchlujeme s korálovými rybičkami, fotíme červené a žluté kraby a koupeme se s delfíny. Hluboké kaňony, průzračné laguny, sem tam zapózuje oslík či velbloud. Krom těchto úžasností není na ostrově skoro nic. Chleba, pivo, internet, téměř žádné silnice či hromadná doprava - prostě nic, co by člověka rušilo při obdivovaní divoké přírody. Proto se ozýváme až teď po návratu na pevninu.

Zážitky z Hardamawtu budou nasledovat doufejme s menším zpožděním.

Želví blues

Je jedno úžasné místo na jižním pobřeží Jemenu, kam chodí obrovské želvy karety klást vejce. Kladou a kladou každou noc bez oddechu, a tak nám možná konečné splní jeden dávný sen. Hledali jsme je v Indonésii i v Kostarice, ale vždycky nám zbyly jen slzy pro pláč. Želví slzy. V Ras Sharma prý přicházejí snášet mezi 18:30 až 22:00 hod. Ho-ho, to už jsme párkrát slyšeli! Želva není autobus a nedodržuje jízdní řády - to dá přece rozum! Uhodli jsme - ta první měla skoro půl hodiny zpozdění... Prožili jsme s ní nejdůležitější noc jejího života, od příchodu na pláž přes nakladení vajec až po návrat do moře. "Porod" včetně vyhrabání a zahrabání hnízda trval téměř čtyři hodiny a dal jí pořádně zabrat. Ke konci už doslova sotva lezla... Drželi jsme jí palce až do konce, kdy se její tmavý krunýř ztratil ve vlnách a my jsme si oddechli. Dobrá práce, holka! Byl to úžasný a neopakovatelný zážitek. Jen šumění moře, štěkot polodivokých psů a funění vyčerpaných rodiček nás provázelo do snů...

Návštěvou u Usamy

Wadi Doan v provincii Hadramawt patři prý k nejkrásnějším oblastem Jemenu. Vysoké rozeklané skály lemují hluboká a široká údolí - wádí. Pod skalními stěnami se krčí městečka a vesničky. Vysoké úzké domy jsou postavené z nepálených cihel, mají malovaná okénka a vyřezávané vstupní dveře. Z dálky vypadají jako z pohádky. V uličkách a na polích se pohybují rázovití vesničané, muslimské ženy v černém i beduínské pasačky koz s vysokými černokněžnickými klobouky. Navštívili jsme i rodný domek Bin Ladinova otce, ale nikdo nebyl zrovna doma - rodina je prý pravě na cestách...

Dnes jsme navštívili ohromný a krásný sultánův palác v Sayunu a především městečko Shibam, zapsané mezi světové poklady UNESCO. S úžasem jsme zjistili, ze paneláky nevymyslel Panel Panelovic Panelenko v 60. letech minulého století, ale někdo mnohem starší, moudřejší - a snad i romanticteji založeny.

Přepřahání

Ze Sayunu letíme do Sana'a na poslední přepřahání. Agentura, se kterou podnikáme tento trip (jinak je vše mnohem složitější až nerealizovatelné) se jmenuje Yementrek a vede ji poněkud splašený, ale jinak vynikající Noman. Dnes spíme v Sanaa v nejrealističtějším funduku Old Sana'a hotel, který ma osm pater naprosto neuvěřitelných schodů - každý jiný, všechny převysoké. Bydlíme v sedmém! Matrace na zemi, ale ten nejúžasnější pohled na město ze střechy. Náš nový řidič se jmenuje Khalid a sláva Allahu - mluví anglicky! Vi nejlíp, kde, co a kdy vidět. Pravé požehnání.

Svatba bez nevěsty

UNESCO. My mamé ještě bonus - pravou jemenskou svatbu. Je to úžasné! Všichni krom ženicha (ten chudák sedí u zdi na kameni, kolem hlavy ma květinovou korunu a tváři se nejistě) se skvěle baví, tančí s jambyijemi a dokonce i malé holčičky s henovými ormanenty na rukou se ochotně nechávají fotit. Jen nevěsta schází... Očekává svého nastávajícího v domě svých rodičů a nikdo jiný ji nesmí vidět. To by bylo neprosto společensky nepřijatelné!

Orli hnízda v Harazu

Prožili jsme překrásný třídenní trek v Haraz Mountains s východiskem v Manakha,procházeli po kozích stezkách mezi terasovými políčky na úbočích hlubokých údolí a na každé z rozeklaných skal obdivovali jinou romantickou vesničku s kamennými domky jako z Tolkiena, nebo z dobrodružství Haryho Pottera.Neuvěřitelné, nádherné, pohádkové - takové jsou Haraz Mountains. Nocleh v jediném horském funduku v Hajjara, orlím hnízdě ve výšce 2.300m.n.n. Ostatní noci kempujeme pod temným nebem, vítr silně fouká a my tančíme jemenské tance spolu s místními.

Ještě strmější

Opustili jsme Haraz jen proto, abychom pokračovali trekem v Bura Mountains, které jsou ještě strmější. Stále kempujeme na divoko. Z Jebel Bura jsme sestupovali téměř 1.500 m dolů do wádí. Cestou jsme opět potkali svatbu - opět jiné tance, tentokrát s holemi. Svatba tu trvá v ostrém tempu tři dny a tři noci. V závěru hustý zelený porost (zde nazývaný LES) a v něm tlupa paviánů. Vedro k zalknutí, ale převeliká krása! Náladu nám zkazil až průjezd místem, kde dnes ráno havarovala Toyota s pětatřiceti vesničany. Selhaly brzdy, přežil jediný. Zůstaly jen kusy auta ve svahu, cáry šatů v kaktusech... Nám naštěstí klekla jen baterie, ale tady to z kopce frčí i bez motoru.

Bayt al-Faqih

Dnešním vrcholem programu je návštěva největšího jemenského trhu v Bayt al-Faqihu. Je to obrovská podívaná, pro nás je zajímavý především dobytčí trh. Ovečky vyrovnané v radách jako salámy na krámě, kozy, které se vodí za přední nohy, krávy zebu, oslíci. Kráva se vybírá podle odstříknutí vemene, osel podle rychlosti a poslušnosti. U velbloudu jsme hledisko vyberu nezaznamenali - možná jak dlouho vydrží bez vody...

Míříme k Rudému moři, krajina se zase proměnila. Nejprve šťavnatá zeleň datlových palem, později žhavá poušť , kde jen prudký vítr žene oblaka prachu a písku. Venku je 49`C, v autě "jen" 44 st.C. Nocujeme v rybářské vesnici Al Fazah. Kvůli větru je nutné postavit stan v rybářském přístřešku, kde nás v průběhu noci navštívila řada domorodců, psů a koček.

Moře, na které jsme se tolik těšili je bouřlivé až k nekoupání. Písek máme všude. Tedy ÚPLNĚ VŠUDE...

Spadl z minaretu

Prcháme z písečné bouré zpět do hor, kde se v širokém údolí rozprostírá město Taiz. Veliké a příjemné. Příjemné je i setkaní se skupinou Čechů, kteří jsou tady s Geosem a spí ve stejném hotelu. Městu vévodí pevnost na kopci, bohužel zrestaurovaná skoro do Disneylandu. Hlavně aby to bylo hezké a ne moc staré!

Navštívili jsme také dvě nejdůležitější mešity, kde nám bylo povoleno vstoupit JEDEN krok do modlitebny. Viděli jsme i královskou hrobku dynastie Rassuliah. Nejzajímavější byl ale místní průvodce, který při výkladu seděl, neboť, jak nám sdělil, před dvěma měsíci spadl - nikoli z višně, ale z minaretu!!! Nadvakrát zlomená noha po pádu z 15m je hezký úspěch. Alláh si svého služebníka dobré ochránil!

Druhý den ráno v korytu potoka pod vysokým stromem báječný "ženský" trh Addapad. Tady obchodují ženy - a pěkně tvrdě. A hlavně, vyjimečně mají nezakryté tváře! Skvělé! Na zpáteční cestě jsme si nechali u silnice nadojit čerstvé velbloudi mléko přímo z vemene. Velmi osvěžující!

Velbloudí karavana a šejk z Arábie

Na cestě z Taizu jsme potkali obrovskou velbloudí karavanu - asi 150 velbloudů zatarasilo na dost dlouhou dobu čtyřproudou dálnici. Pastva pro oko, kameru i foťák.

V Ibbu je krasné Staré město, uprostřed na kopečku stojí další mešita. Dovnitř se nesmí, ale nafotili jsme ze střechy protějšího domu. Na místním trhu si Vasek konečně koupil šátek "arabáš" a bílý kaftan, takže konečně vypadá jako pravý arabský šejk. Město Jibla je zase úplně jiné, než ty předešlé, ale zase moc architektonicky zajímavé. Navštívili jsme další mešitu, kam smí i nevěřící psi s hrobkou královny Arwa.

Opravdu horká lázeň

Zafar a Dhafar jedno město jest. K viděni tam není téměř nic, ale je to bývalé sídelní město princezny Hymiarite, po níž tam zbylo pár zhroucených zdi, a několik zajímavých predislamskych figurálních motivů na reliéfech, které jinde nejsou k viděni.

Do lázeňského města Hammam Damt jsme zvolili cestu o to delší, o co nesjizdnejsi. Ale zato ty vyhledý! Krajina jako z pohádky. Lázně jsou silné kuriózní, vyvěrá tu horký pramen a v kobkách kolem vývěru si lze dát koupel. Horkou? Ne! Vroucí! Nad městem trčí kráter sopky Haradha, který ale nikoho nezajímá. Jen holuby, krkavče a nás. Jezero uvnitř je plné plovoucích PET lahvi a igelitek.

V dobrých rukách

Město Rada leží už na hranici nebezpečné oblasti a panují tu přísná bezpečnostní pravidla. Turisté se mohou pohybovat volně - ovšem s doprovodem policejní hlídky.

Nám se podařilo dost dlouho unikat. Prohlédli jsme si tentokrát skvěle zrekonstruovanou a odsvěcenou Al-Amiriya Mosque se skvělými malbami na stropě a štukovou výzdobou. Nakonec nás policie přece dostihla a s vojenským doprovodem jsme jeli dalších 60 km přes hranice dalších dvou krajů.

Ale není se co divit, zrovna včera v blízké vesnici terorista navštívil mešitu, pomodlil se a odpálil bombu... Vracíme se do Sana'a s poslední zastávkou v Bayt Baws - rozkošné ruiny, obývané dnes jen dvěma rodinami. Čeká nás už jen zítřejší odlet.