Děčínská vrchovina - 15.-17.1.2010

Lidičkové z různých tras, včetně několika 4kařů, si vyjeli na děčínsko na akci, kterou pořádal Vladimír Švejda (T10) v Ostrově u Tisé. Tahle oblast je profláklá spíše mimo zimní sezonu... V dalším je Lojzův popis a Vaškův komentář, dále odkazy na fotky a video.

Základna byla ve  Vojenské zotavovně 50 m od hranice v Ostrově u Tisé na děčínsku.
Mezitrasová zabijačková akce dokonale připravená Vláďou Švejdou.
Bylo nás šest  - tedy každý čtvrtý z celkových 24 bytostí byl čtyřkař (Jana Ště., Václav a Jana, Fanda Kahoun., Lojza a Oli).
Z dalších známějších např. Tomáš Rozsíval, Javor, Vlnaska s Lenkou, Michal Borges, hudební objev Petr Šach s veselou chotí, Řehákovi ....ostatní viz foto.
Sněhu sice od bíle zavalené Prahy spíš ubývalo, ale v místě ho bylo dost.
V sobotu jsme vyrazili za hranici republiky směr Ottomühle. Když byla konečně restaurace, tak měla zavřeno. Tak jsme "na sucho" pokračovali do nitra Germánie. Naštěstí však se mezi námi neslo různé posilnění použité u kdejakého rozcestníku - TAKová pohoda. Jediná hospoda, kterou jsme našli, byla spíš pro slušnější germány - bílé ubrusy, načinčané kytičky na stolech....
Hned zkraje nás zklamali, že odmítli přijmout naší tvrdou měnu i mezinárodní tvrdé karty Visa - teda divnej kraj.
Zkousli jsme to, protože už dlouho jsme nejedli a nepili pivo. Museli jsme se ale bratrsky a sestersky rozdělit o přítomné Eura, aby každý měl pivko nebo svařáka. Někdo i jídlo, ostatní z baťůžku - z pod stolu nebo za rohem venku - hahaha jako za mlada.
Zpátky už jako tradičně potmě, takže jsme plánovanou cestu skrz Tisské stěny nenašli. Tedy Tomáš za to může, tak chudák za trest většinou prošlapoval stopu v docela vysokém sněhu. Museli jsme zase do Ottomühle a pak germánama rozdupanou cestou domů. A jak jsme se těšili na český dostatek jídla a pití! Někteří se ani nezuli, jak to hnali ke kuchyni.
Tam se o nás od pátku láskyplně starali páni Burešové - majitelé zabijačkových a chlastových produktů.
Teklo pivo, víno, slivovice - načež byly ochotné tanečnice. Hrálo se hodně i na balkonku pod stropem, kam jsem podával občerstvení v igelitce na několika metrovém koštěti za všeobecné pozornosti a ohrožení hlav přítomných.
V noci mě nebylo úplně volno, no spíš naopak. Hlavu jsem si lámal, nevěda dlouho proč - moc jsem tak zase nepil - bylo to asi zkverblovaným žaludkem od neustálého tanečního poskakování, kterým jsem musel nahradit všechny netanečníky. Byl jsem proto za to dobro i jinak hezké chvíle po zásluze potrestán.
V neděli jsme chtěli vyrazit co nejdřív, když se pak odjíždí. Po snídani začali zlobit muzikanti - jak tak pěkně hráli, že to zase bylo před polednem. Směr Děčínský Sněžník. Nebyl ale ve vichru, mlze a vánici skoro vidět, všude zavřeno, tak jsme to obrátili nazpět. Po krásném sjezdu jsme se odměnili v hospodě ve Sněžníku, kde byla sic trochu hloupá ale krásná usměvavá číšnice. Špatně si rozuměla s elektronickou účtenkou, tak jsme sušili hubu přes několikeré urgence. Přežili jsme to a bylo to dobré a Václav byl rád, že k nám tolikrát musela přijít. Cesta zpátky se nám "překvapivě" vymkla z rukou (Vašík byl rád), někdo odstranil značky na stromech. Po kufrování mezi krásnými lesy a skalami a freestyle sjezdu lesem jsme se docela dobře trefili cestu přímo vedoucí k domu. Tak šupky dupky sbalit, rozdělit zbytky potravin, někdo nasadit řetězy a domů. -ab-

Venca S. k tomu sděluje: "...byli jsme v Ostrově u Tisé. Bylo to moc fajn - v krajině, kde jsem nikdy neběžkoval. Jeden den jsme jeli do SRN (směr Bad Gottleuba) - dojeli jsme do Bahratalu a pak jinou cestou zpět - cca 25 km, v neděli na Děčínský Snežník - cca 14 km. Ale na pláních dost funělo. Nicméně vydařená akce - po celý víkend jsme žili ze zabijačky, kterou připravili naši hostitelé. Sněhu - cca 25 - 30 cm - perfektní!!!!!"

Odkaz na album (picasa) fotek Jany Vorlové (trasa 14)

Video Jany Vorlové