Bretaň - Normandie 2009


V červenci 2009 se vydala skupina 4kových sportovců (šílenců) - doplněna jedinci stejné "krevní skupiny" z jiných tras či společenství, dobývat Svět. V dalším je přiložen Irčin Deníček, doplněný fotkami (Mireček).

Pozn.: 1. Deníček byl šířen mezi účastníky zájezdu již před mnoha měsíci a pouze díky pozvolnému překonávání vrozeného ostychu pachatelky je předkládán široké světové veřejnosti až nyní...

Čtvrtek 2.7.

Ve čtvrt na sedm večer přijíždí bus a začíná nakládání kol, následně bagáže a nakonec se nakládáme sami. Ostrý start přesně ve 20.00 hod. směr Rozvadov.

Pátek 3.7.
Po několika nočních zastávkách jsme v Paříži – kolem půl deváté ráno jsme na předměstí Bercy, parkování autobusu v podzemních garážích. My na metro (stanice Bercy), utvářejí se skupinky s individuelním programem. My jedeme zelenou linkou č.6 na stanici Charlese de Gaulla–Etoil. Vítězný oblouk – dolů po Elysejských polích – kolem Americké katedrály – cca v půl druhé jsme u Eiffelovy věže (výšlap do 2.patra) – Vojenská akademie – Invalidovna – Tullerie (posezení u piva) – Louvre (pouze obhlížení z venku). Pod Montmartrem zastávka v hospůdce na večeři, před devátou večer přicházíme k Sacre Coeur - prohlídka, poté před ním na schodech shledání téměř všech účastníků zájezdu, popíjení vína, sdělování dojmů …
O cca 11 hodině noční odcházíme na poslední metro. Linkou 2 na stanici Charlese de Gaulla, přestup na zelenou linku č.6 zpět do Bercy. Už zase naším busem pokračujeme směr Bretaň.

Sobota 4.7.
Ráno v 7.30 jsme v CARNACU, v kempu nás nechtějí, ale doporučují jiný poblíž. Zastávka v obchodním domě SuperU v PLOUHARNELU pro nákup základních potravin, potom městečko PENTHIEVRE, kde se chytáme v kempu u nádraží. Po vyložení zůstává přívěs coby základna, autobus musí na parkoviště. Postavení stanů, občerstvení a ve 13.00 vyrážíme na kolech, opět po skupinkách, převážně do Carnacu na prohlídku Alignements, což jsou řady přibližně 2000 menhirů, táhnoucích se více než 4 km severním směřem od městečka a které jsou dokonce starší než egyptské pyramidy. Při zpáteční cestě odbočka ke klášteru benediktýnů (je funkční, pro veřejnost  zavřený). Zpět v kempu asi ve 20 hod. – večeře, očista, víno, hraní a zpěv cca do jedné hodiny s půlnoci.

Neděle 5.7.
Ráno časné vstávání a přesun kolmo (ve skutečnosti přímo, zato na kolech) do asi 10 km vzdáleného přístavu QUIBERON  - individuální prohlídka a ve ¾ na 11 nalodění na trajekt na ostrov BELLE-ILE-en-MER, který je nazýván králem bretaňských ostrovů. Opět po skupinkách okružní cesta ostrovem. Cestou mírné přepršky, jinak vcelku teplo. Ve vesničce BANGOR nákup a vedle v hospůdce káva a konzumace nakoupeného, potom dál k (zavřenému) majáku ve vesnici jménem KERVILAHOUEN. Zastávka v hospodě, kde hraje kapela, ve složení tahací harmonika, kytara a keltský bubínek, nejen francouzské šansony, ale i Ježka. Poté pokračujeme na PLAGE de DONNANT, kde se koupeme a Pavel je zachraňován "pobřežní hlídkou". Poté již bez výrazných zastávek kolem menhirů Jean a Jeanne po bočních silnicích do přístavního městečka Le PALAIS. Stíháme kávu v pobřežní hospodě, nalodění na trajekt a zpáteční cestaou těch 10 km z přístavu Quiberon do kempu. Dojíždíme kolem půl desáté, hrací večer se dnes nekoná a kolem půlnoci jdeme spát.

Pondělí 6.7.
Vstáváme časně, abychom do 9ti hodin vše sbalili, naložili autobus a přesunuli se do dalšího kempu. Skutečně v půl desáté odjíždíme. Jedeme přes Lorient a Quimper na nejzápadnější pevninský bod celé Francie – POINTE DU RAZ. Tam přijíždíme po jedné hodině a do půl čtvrté si dáváme rozchod. Jdeme fialovým vřesovištěm, cestičkami lemovanými zlatým janovcem, kolem sochy Notre-Dame-des-Naufragés (Spása trosečníků) až nahoru na skaliska. Někdo se vydává po skalách až na samý konec výběžku. Po návratu do turistického centra nakupujeme pohlednice a nějaké dobroty a téměř na čas (skoro ve 4 hodiny) odjíždíme.  Jedeme do dalšího kempu v CAMARET-SUR-MER, kam přijíždíme před večerem a kde budeme opět 2 noci. Stavíme stany,  bus i s vlekem zůstává přímo v našem centru. Budova hygienického zázemí je co by kamenem dohodil, jen k moři je to trochu daleko. Ten večer se k němu vydali jen Můrovi. Večer probíhá v pohodě, trochu jen narušuje počasí – začíná pršet. Nám to však nevadí, nad hlavou máme modrou plachtu, nataženou od přívěsu a soustavou gumicuků přivázanou k železným tyčím, které v trávě u blízkého hřiště nalezl Vojtíšek. A tak popíjíme červené víno, hrajeme a zpíváme až do pozdních nočních hodin.

Úterý 7.7.
Po snídaní všichni vyrážíme na kolech na sever. Projíždíme Camaretem, sjíždíme dolů do přístavu, projíždíme po nábřeží a opět stoupáme , abychom se napojili na hlavní silnici. Kousek za městem Pavel zjišťuje, že píchnul, tak s Karlem mění duši. Brzy nás dohánějí a pokračujeme  po silnici podél pobřeží, která je ukázkovým fortifikačním systémem – je zde jedna pevnost za druhou. U jedné malé pevnůstky se z informační tabule dočítáme, že pevnosti jsou z dob napoleonských (tato je z roku 1811), budované proti Španělům. Ve vesničce jménem ROSCANVEL posedíme při kávě a pivu na zahrádce místního krámku a baru mezi obřími růžovými hortenziemi. Asi po hodině pokračujeme směr CROZON. Už nejsme jedna veliká skupina, utvořily se menší frakce (z toho jedna vynucená rozpadem převodovky na Kubově kole, z čehož vyplynulo asi 2hodinové opravování a pak přímá cesta zpět do tábořiště). Skupinky, které dojely do Crozonu, se potkávají na náměstíčku, nakupujeme v místním supermarketu a přečkáváme menší přepršku. Z Crozonu někdo pokračuje na jihozápad na MENHIR, někdo se vrací přímou cestou do Camaretu.
Večer – večeře, hygiena, večerní hraní a klábosení a po půlnoci šup do spacáků.

Středa 8.7.
Ráno balíme, abychom se přesunuli do dalšího kempu. Vyrážíme k desáté hodině, cestou zastavujeme na nákupy v  LECLERCu ve  městě PLOUDALMÉZAU  a po poledni jsme v kempu u městečka LAMPAUL-PLOUDALMÉZAU, kde v dunách budujeme naše stanové městečko. Jen jednou dunou jsme odděleni od moře, bohužel je opět odliv, takže moře je zase asi 20 metrů od pláže. Ten den jsme si určili jako sanitární a koupací, bereme kola a vydáváme se na jinou pláž. Že jsme raději nepočkali na té naší, až se moři uráčí vrátit se s přílivem k nám. Ale i tak jsme si odpočinuli a navíc jsme měli krásný zážitek jízdy na kole po pláži (já tedy ano). Asi v šest večer se balíme a projížďkou přes vesničky se vracíme do kempu. Po večeři se jdeme podívat na naši pláž na západ slunce. A pak už jen sedíme pod plachtou u přívěsu, popíjíme a celkem brzy jdeme bez hraní spát.

Čtvrtek 9.7.
Ráno sice dlouho spíme, ale kolem desáté už vyrážíme na kolech. Míříme podél pobřeží jižním směrem. Silnička je mírně zvlněná a není příliš frekventovaná, takže se můžeme kochat pohledy na moře i na okolní krajinu. Hledáme zátoku, kde má být potopený tanker. Asi po hodině k té zátoce přijíždíme, ovšem tanker není, jen informační cedule s vyznačeným místem, kde najel na skalisko. My se tady seskupujeme, abychom se náhodným chodcem nechali vyfotit Pavlovým mobilem a fotku pak poslali Petříkovi. Pak pokračujeme dál. Je něco po poledni a tak vyhlížíme ve vesničkách nějakou hospodu, kde bychom poobědvali. Moc se nám nedaří, nakonec nás 8 zůstává ve městečku LANILDUT v docela slušné restauraci, kde si objednáváme menu za €15. Zábavné je tam, že mají pouze 3 poháry na velká piva, ostatní velká piva nosí po dvou v malých sklenkách. Obědváme přímo velkopansky, s předkrmem a dezertem. Pak nacpaní pokračujeme na kolech. Hledáme menhiry, které nalézáme uprostřed ohražené pastviny s černostrakatými kravami. Přelézáme ohradník, fotíme a chvílí sedíme na velikém povaleném menhiru. Pak zase na kolo a přímou cestou do kempu. Chceme se konečně jít koupat. Je příliv, moře je studené a jsou pěkné vlny, ale stejně se v něm rácháme. Pak ale rychle do teplých sprch. Večeři (výborný těstovinový salát, připravený Kamilem) zapíjíme opět výborným červeným vínem a s ním pokračujeme i v průběhu hracího večera, který končí opět až po půlnoci.

Pátek 10.7.
Opět likvidace tábořiště, balení a přesun do dalšího kempu. Vyjíždíme po čtvrt na deset. Po hodině přijíždíme do SAINT-THÉGONNECu, kde je nejucelenější farní dvůr v Bretani (z konce 16. a začátku 17.století). Farní dvorce (enclos paroissiaux) -  zdí obehnané kostely se hřbitovem, kalvárií a kostnicí jsou ukázky osobitého charakteru bretaňského katolictví, které má blíže keltské minulosti než Římu.   Naproti kostelu nacházíme malý krámek se suvenýry, na které se všichni vrháme a nakupujeme trička, hrnečky, muziku a další a další. Odjíždíme v 11.45 a míříme na pobřeží růžové žuly – COTE DE GRANIT ROSE. Je to nejsevernější úsek bretaňského pobřeží mezi Bréhatem a Trégastelem. Moře je v tomto úseku poseto obřími žulovými balvany růžové barvy s fantastickými tvary.   Procházíme se po nábřeží, na pláži sbíráme mušle a oblázky, pak se vydáváme při pobřeží na vyhlídku. Zpět jdeme přes městečko, abychom nakoupili bagety. Bageterie ale otevírá až ve tři. To už sedíme v autobuse a vyjíždíme na poslední úsek dnešní cesty, končící na CAP FRÉHELu. Do kempu přijíždíme kolem 6té hodiny večerní, stavíme stany a zabydlujeme se. Někdo ještě jede na kole na kratší vyjížďku. My jdeme raději  (Helena, Cilka a já) po večeři na menší procházku po pobřeží, vracíme se po setmění asi v půl desáté. Na večerní hraní to nevypadá, opět jen popíjíme a tlacháme.

Sobota 11.7.

Je vyhlášen volný den, každý si může zvolit činnost jakou chce. Těm, kdo chtějí vyrazit na kole, jsou nabídnuty okruhy, které se ale nemusí akceptovat. Objevují se i návrhy, že by se dalo jet do St.Malo, i když je to hrozně daleko.
Vstáváme po osmé a kolem desáté vyrážíme (Vepřkovi, Cilka a já) na kolech směrem k nejsevernějšímu výběžku Bretaně – majáku na Cap Fréhel, postaveném na útesu 70m vysoko nad mořem. Poutáme kola k plotu, procházíme se po mysu a fotíme. Pak se zastavujeme v krámku, kupujeme pohledy. Pokračujeme na kolech dál na FORT DE LA LATTE, což je pevnost na skalnatém výběžku, postavená ve 14. a přestavěná v 17. století, která má růžové zdi a věže. Je to staré sídlo rodu Grimaldi (monackých knížat). Prohlídka stojí €4.90 a je možná pouze v doprovodu průvodce. Prohlídku vzdáváme a raději za branou v objeveném zahradním Jazz baru sedíme asi hodinu u kávy a piva. Poté jedeme zpět na hlavní silnici a po ní míříme na PLÉVENON. Odtamtud zamíříme přes ST.AIDE, PRELÉHEL a FRÉHEL-PLAGE zpět do kempu. Před večeří jdeme na pláž, je příliv a valí se studené vlny, přesto se někdo do vody odhodlá.
Večer opět víno, ženy (muži) a zpěv něco přes půlnoc.
Poznámka: Do ST.MALO a DINANU dojeli jen Moravcovi.

Neděle 12.7.
Ráno je kalné, občas mží, je chladno. Po sbalení tábora vyjíždíme přesně v 9.00 hod. a přesouváme se do už posledního kempu. Nejdříve ale zastavujeme v PLÉNEUFu  v Leclercu nakupovatl, je to poslední možnost většího nákupu zásob a hlavně dárků domů. Po čtvrt na 11 odjíždíme a v 11.50 už přijíždíme k první a zároveň poslední zastávce dnešního přesunu z kempu do kempu – k ostrůvku MONT-ST-MICHEL, což je opevněná směs románských a gotických staveb dosahujících až  k úrovni nejvýše položeného kostela. Na prohlídku máme cca 2 hodiny. Po vstupu do komplexu se mísíme s davy turistů (a že jich není málo), většina se nás ale schází před vchodem do vlastního kláštera. Vstupné je €6,50, ale u pokladny je fronta tak na hodinu. Zjišťujeme, že skupiny od 20ti lidí čekat nemusí, tak přibíráme 1 Francouze a je nás 20 a můžeme do areálu. Pohybovat se můžeme v rámci dané trasy jak chceme. V chrámu je právě zpívaná mše, celý prostor je naplněn varhanní hudbou. Fascinuje mě např. technické řešení výtahu, který je sem do horního hradu veden z nádvoří, ohromné krby v kuchyni, sloupová síň krypty. Po půl druhé opouštíme vnitřní komplex, prodíráme se ven houfy turistů, kteří stále proudí dovnitř a scházíme se na parkovišti u autobusu. Ve 14 hod. odjíždíme směr severní pobřeží Normandie. 
V 17 hod. přijíždíme do ARROMANCHES LES BAINS, kde v kempu (po značném Zorčině domlouvání) dostáváme místa pro stany i přívěs, jen autobus zase musí ven na parkoviště. Stavíme stany, v rychlosti do sebe házíme nějaké jídlo a hurá ještě na kola. Jedeme dolů k pláži, jedné z těch, kdo se vylodila spojenecká vojska (GOLD), prohlížíme zbytky opevnění. Nechceme jet po promenádě, tak jedeme přímo po pláži, cestou sbíráme mušle. Potom po silnici stoupáme na kopec nad městečkem, kde stojí socha Panny Marie. Je tam také vyhlídka s vyznačenými směry pohledu. Přes mořskou zátoku vidíme Le Havre, vzdálený 57km. Při návratu do kempu se zastavujeme v krásné kavárničce na kávu a crépes. Po dojetí do kempu zjišťujeme, že dnešní mejdan se nekoná u přívěsu, ale na pláži. Bereme víno, skleničky, nástroje a jdeme na pláž. Jak jinak – je odliv, tak můžeme sedět přímo na pláži na kamenech a písku. Zatímco popíjíme, hrajeme, zpíváme a kocháme se půlnočním nebem je příliv a moře se k nám blíží víc a víc. Kupodivu není ani studené. Naše kameny jsou zaplaveny v půl třetí, tak můžeme jít do kempu a spát.

Pondělí 13.7.
Dnes je opět individuelní program. Naše skupinka vyráží před desátou směr západ, na místa, kde se za svítání dne D neboli 6.června 1944, vylodila spojenecká vojska. Zhruba v 11 hodin jsme v městečku PORT-en-BESSIN-HUPPAIN. Zastavujeme u kostela, který je otevřený, protože tam právě probíhá zkouška dětského pěveckého sboru z Anglie. Chvíli zůstáváme a posloucháme. Poté sjíždíme dolů do přístavu, prohlížíme jej včetně rybího trhu a zase stoupáme nahoru na silnici a pokračujeme na západ s přestávkou ve vesnici COLLEVILLE-sur-Mer, kde půl hodiny posedíme a občerstvujeme se v hospůdce ve statku.

Z Collévillu je to už jen kousek k OMAHA BEACH, kde je nejrozsáhlejší americký hřbitov a památník spojeneckých vojáků s dokonale vyrovnanými řadami bílých křížů. Procházíme mezi nimi… 
Po návratu ke kolům se rozhodujeme, jak dál. Trojčlenný výsadek pokračuje asi 10-15km dále na západ,na místo zvané POINTE du HOC (v rámci pláže OMAHA). Tam na vrcholku útesů vidíme zbytky německých bunkrů a hluboké jámy po granátech. Zdržujeme se asi půl hodiny a před půl čtvrtou už jsme zase v sedlech a stejnou cestou se svižným tempem vracíme do kempu v Arromanches. Přestávka na rychlou kávu v STE-HONORINE-des PERTES a ve čtvrt na šest jsme v kempu.

Tam již panuju čilý ruch při rušení tábořiště, nakládají se kola, vaří se rychlá večeře, strhávají stany – musíme kemp vyklidit dřív, než jsme předpokládali. Zvládli jsme to do čtvrt na osm a přesně v 19.20 odjíždíme z kempu. Směr jihovýchod, na Caen a následně na Paříž.  Paříží projíždíme mezi 23 a 24 hodinou, Eiffelovka krásně bliká, všude kolem nás tryskají ohňostroje - je předvečer 14.7. a Paříž slaví 220. výročí dobytí Bastilly. O půlnoci máme poslední hygienickou zastávku ve Francii.


14.7. Úterý

Francouzsko-německou hranici přejíždíme ve 3:36 hod., ve 4:44  (to opravdu byl čas na autobusovém časoměřiči) stavíme u benzínky v PFALZU a po tankování a výměně řidičů pokračujeme ve 4:55 směr MANNHEIM a NÜRNBERG. V 8:52 míjíme návěstí: PRAG 226 km, v 9:30 jsme v ROZVADOVĚ přejeli hranici. Praha je 165km. Na parkovišti u Kladrub máme ¾ hodinovou přestávku na hygienu, snídani a v 10:50 pokračujeme na PLZEŇ. V pravé poledne jsme na okraji Prahy a v Butovicích na parkovišti zastavujeme ve 12:12 hodin. Vykládají se kola, bagáž a nastává velké loučení.

A za tenhle krásný zájezd


Pavle, Jirko, Zorko,
Vojto, Petře

i celá bando účastníků

veliký dík.

Sdílej to!

Be the first to comment