Ohlasy ze Spanilky


Letošní Spanilá jízda se odehrávala 5.-7.února v Krkonoších. V dalším jsou ohlasy a odkazy na fotky či videa...

Přidáno:

  • Lojza Bláha (text - trasa A)
  • Venca Samohel (text - A)
  • Martin a Jana Popelovi (fotky - A)
  • Jirka Halfar (fotky - A)
  • Karel Provázek (fotky - A)
  • Zuzana Vlachová (text - B)
  • Jitka Velíšková (fotky -C)
  • Pavel Vilím (fotky - C)
  • Pavel Stulík (text, fotky, videa - D)
  • Tonda Peterka (fotky - D)
  • Jirka Čada (fotky - D)
  • Zdeněk Kocábek (fotky - B)

Lojza Bláha (sice po jistém zdráhání, ale přece) napsal, jaké to bylo na A-čku:

Hejtmani: Pepa Soukup a Míša Musil (a Petr  Navrátil jako neběžící gauč)
Hudebníci: Hudebníci: VáSa, FrKa, KaPr, JuSl, OBl, JiPa, MiT, Bohouš, Mišák, mladí, JaMaň - před svítáním
Plán: Jizerka - Orle - Vosecká bouda (noclech) - Luční bouda (ustředění a nocleh)
Realita: 14 dní před akcí si kotelník na Luční odkládal popel z kotle mezi papundeklové krabice... takže bylo po společném noclehu i po společném ustředění. Nocleh změněn na Richtrovky s pokračováním na Jánské Lázně.

Hejtmani dostali zabrat ještě než jsme vyjeli. Po požáru na Luční hrozilo zrušení akce. Museli proto narychlo hledat náhradní noclehy, trasy... - no, zkrátka nervy. Pak se o nás starali a snažili se udržet houf 38 lyžníků ve správném směru a stejně tak při zdraví a životě i na hřebenových partiích nejvyšších hor Čech. A že to byl houf někdy neposedný a jindy až moc posedný.
Nejsnažší to hejtmani měli den prvý. To mezi polským Orle a noclehem nebylo prakticky nic lákavého k posezení. Po pohodlné Terex cestě jsme stále stoupali upravenými stopami. Občas se zastavilo v závětří, ulevilo vnitřnostem, zádům, nohám a povznášelo mixem tekutých zásob. Přitom se líce  těšily ze sluníčka a oči s obavami zíraly na protější kopce s valícími se mračny mlhy. Večer si únava prvního dne vybrala své oběti. Tak se stalo, že někteří spanilí jezdci šli spát už po večeři. Jiní naopak a k tomu ještě několika z nich -  s poměrně nedávným datem narození,  zřejmě alkohol natolik omámil hlavu, že se ještě po 2 hodině ranní vytrvale dobývali do uzamčeného dámského pokoje tak hlasitě, že se na patře nedalo spát. K tomu ještě ti zoufalci volali, že chtějí vidět naše vrstevnice nahé, chacha. Muzika bezva - bylo i piano, ba i tanečky byly.
Druhý den byl zase těžký dlouhý bez sluníčka, zato v mlze a větru. Občas jsme se neplánovaně ustředili s částmi jiných tras - u Petrovky, na Špindlerovce, v hale Luční.... Po sejití nebezpečného klesání k Výrovce někteří z nás jen nahlédli a ihned opustili toto až nelidsky strohé zařízení. Sjezd úzkou cestou k Richtrovkám byl zpestřen úhybnými manévry ke zkrocení rychlosti nebo před valící se rolbou do vedlejšího hlubokého sněhu, kde to skončilo zpravidla hlavou pod sněhem. Obdiv patří těm odvážným, co to jeli po mně a potmě.
Nově zrekonstruovaný rozsáhlý objekt nás přivítal krásnými sociálními zařízeními a vyhrazenými stoly k večeři. Večerní hudba byla obohacena zapůjčením akordeonu a griotkovou oslavou narozenin J. Wericha a I. Koutského. Tanečky opět byly.
Ranní probuzení v pěkných pokojích prosvětlilo jiskření slunečních paprsků skrze venkovní obrovské závoje rampouchů přes celé okno.
Cestou jsme se jen mihli kolem Bufetu na Rozscestí, abychom si užili prvosjezd panenskou loukou v čerstvém sněhu. Každý si mohl vyzkoušet své jezdecké fintičky. A pokud se stalo, že někdo upadl, tak zmizel a mohl si zároveň zkusit, jak hluboko lze klesnout  v kyprém metrovém sněhu. Slunce, výhledy a rozjásané tváře byli pak odměnou za přestálé předešlé dny. Dobrá nálada ještě více vzrostla o polední zastávce na Tetřevích boudách. Příjemný majitel - takto kámoš Jirky Papeže - i obsluha, stejně jako posezení s výhledy do oblohy pod námi, to vše dohromady postupně přimělo všechny muzikanty vybalit pracně uložené nástroje a dát osazenstvu  i  dalším hostům ochutnat kvalitní sousto z naší muzikoterapie. A tanečky ani tentokrát nechyběly.
Potom jsme se jen prosmykli kolem Pražské boudy,  Kolínské boudy a Černé hory dlouhým sjezdem do Jánských Lázní, přerušeným již jen jedinou občerstvovací zastávkou.
Společná cesta busem uběhla obvyklým způsobem a TAK jsme mohli letošní Spanilku zakončit na Černém mostě rozlučkovým Valčíčkem, po kterém jsme se rozprchli do svých domovů.
Díky všem aktérům a aktérkám za pěkné časy. Skol. -ab-

Zuzana Vlachová (trasa B, jinak t14) napsala:

Letos hejtmani hezky vymysleli, že se nebudeme ustřeďovat někde venku u ohně, ale celou noc hezky v teple u kamen na Luční boudě. Jenže nějaký Soptík si rozdělal ohýnek na Luční o čtrnáct dní dřív a bylo po velkolepých plánech. Mnohé účastníky jsem tak viděla se zalepenýma očima jen na Černém Mostě v pátek půl sedmé (kdo vymyslel odjezd v noci?) nebo až na fotkách na webu. Po veškerém konspiračním utajování vystoupilo Béčko přeci jen v Krkonoších a Spanilá jízda okolo Harrachova mohla začít. Že nám na Voseckou dopravili piáno, aby nám celé odpoledne mohl preludovat samotný Chopin, (nebo to byl jen jeho kůň?), jsme považovali za bonus patřičně promítnutý do ceny piva, ale že nám v polovybydleném Lesním zátiší zajistil číšník z Adamsovy rodiny basu a přesto pivo stálo pouhých 25 K, považuji za malý zázrak. Celou sobotu jsme se ustřeďovali - na Dvoračkách, Labské, ale teprve na Martinovce jsme si mohli sednout Céčku na klín, jen Karel byl zase koni. Naštěstí trasa A a D se dostavila jinam a v jiný čas, a tak jsme neseděli ve čtyřech vrstvách. Když dohrála trasová hudba, zatrsal nám i reinkarnovaný Miki Volek. Ale to už byl čas na hrdinské činy. Vzdor mlze a varování céčkových horalů se Béčko vydalo na Voseckou přes Vysoké kolo. A přežilo nejen hřeben, ale i sjezd po prodlouženém pobytu na Vosecké. Jen zábava se na vejminku v Zátiší, kam jsme byli odsunuti hlučným šramlem, rozbíhala velice pomalu. Ale když našeho hejtmana zmohlo šampaňské a jeho šest žen, nastoupila rodina Režných a za svou úžasnou produkci dostala od konkurenční kapely dokonce zlatou medaili.
Nedělní slunečné ráno se ještě více prozářilo posledními zásobami Bohemek, a tak jsme mohli vesele, jen vesele vystoupat do nyní již povolených Dvoraček. Zatímco jízda na Vysokém kole se dá směle zařadit k hrdinským činům, nejsem si jistá, zda volba cesty do Jablonečku přes Rezek není spíš dána pouhou neschopností číst v mapě. Ale nevadí, nevadí, aspoň jsme získali dvě hodinky na vylepšení už tak skvělé nálady konzumací panáčků a piva. A ostatně nebudu popuzovat naše hejtmany, příště chci jet na Spanilku rozhodně zase! (Převzato z
http://trasa.ctrnactka.net/)

Pavel Stulík napsal:

Trasa D s větším počtem členů Jedničky zahájila Spanilku z Jánských lázní a nocleh měla zajištěn na chatě Rozhled (Rennerovky). První den se putovalo přes Zrcadlovky, Husovu boudu (s obědem: husokachna...), vodovodní cestou k Lahrbushově cestě a na Rozhled (cca 20 km). Mlha a mírné sněžení s větrem komplikovalo cestu jen v otevřené části před chatou Rozhled. Další den se větší část trasy vydala na Špindlerovku s cílem setkat se alespoň s některou z tras. Potíž nám způsobil požár na Luční, která nám odřekla společný nocleh s ostatními trasami a tak jsme na poslední chvíli objednali další nocleh na Rozhledu. Pro větší vzdálenosti k novým noclehům se nezdařilo společné ustředění všech tras a byly jen dílčí ustředění: trasa A s C na Petrovce, A s D na Špindlerovce a Luční, B s C na Martinovce. Počasí se vylepšilo a tak nádherné scenerie můžete nalézt na fotografiích (viz níže). Zpáteční cesta vedla přes Lišku, Husovu Boudu (opulentní oběd s řízkem), kolem Černé hory (specielní trasu vymyslel Vl. Kánský) do Jánských lázní. Bus Kukly nás dovezl perfektně do Prahy. (Převzato z http://1trasatak.webnode.cz)

Venca sděluje:

Spanilka byla úžasná!!!! Z Jizerky přes Orle (polské pivo nic moc), kolem Szklarske Poremby a nahoru na hřeben na Voseckou boudu. Velmi příjemný večer, ráno dost hnusně, mlha - ale pak se to začalo trhat - přes Ptačí kameny, kolem pramenů Labe na Martinovku (pivko) a dále na Petrovku (zavřená), před ní setkání s „C“, zastávka na Špindlerovce a pak Luční, v hnusné hale jen automat na Coca colu. Setkání s „B“, pak na Výrovku a za svitu čelovek sjezd na Richterovy boudy (fabrika na rekreaci). Ale večer byl opět hrací a pěkný. V neděli zpět na Výrovku kolem bufíku a Dvorské boudy na „vodovodní cestu“ (zelená) a tou na Tetřevky, oběd, pivko. A pak kolem Kolínské boudy na Zrcadlovky a do Jánských Lázní na bus…..a v Praze na 3 Plzně k Jagušce….jako by toho nebylo dost…..
Počasí - kromě mlhy v sobotu půl dne - bylo pěkně, v neděli úžasné „azúro“, sníh prvotřídní, společnost rovněž. Ze čtyřky byli na „A“ kromě mé maličkosti Olinka a Lojza Bláhovi, Franta Kahoun a Mirka Tůmová.

(Pozn. Vašek byl akcí TAK okouzlen, že si zřejmě ani nevšiml, že jedním z hejtmanů "jeho" trasy A je Míša Musil, avšak, že zapomenul i na Věrku M., zvláště když s oběma mj. seděl u jednoho stolu - viz foto..., to se mi nechce věřit.)

Odkazy na své fotky poslali:

Videa Pavla Stulíka z YouTube jsou zde:

Sdílej to!

Be the first to comment