Lochovice - 5.-6.6. 2010

I tento rok jsme navštívili Janův mlýn. Nosné téma bylo ryby, ale jako každý rok se nejen jedlo, ale i zpívalo a hrálo.

První červnový víkend jsme se sjeli na mlejně, abychom tentokrát okusili nikoli darů moře, ale našich řek, potoků a rybníků. Někteří volili cestu vlakem, ostatně jeden z dopoledních rychlíků z Prahy do Českých Budějovic staví v Lochovicích. Jiní se vydali snad až v příliš slunečném počasí do mlýna na kolech. Vesměs věnovali přípravě svých strojů patřičnou péči, takže nedošlo k nějakým zádrhelům. Můra dokonce věnoval přípravě kola péči dvojnásobnou. Bohužel pro jeho souputníky si až ráno povšiml, že dokonale připravil bicykl Inky, která jej nepotřebovala, ale svůj stroj s prasklou duší zanechal nepovšimnut. Díky tomu se na své stíhací jízdě za Stáňou a Míšou seznámil s nizozemci, z nichž jeden jakoby Míšovi z oka vypadl.

Většina účastníků akce nakonec dorazila v automobilech, i když byli i tací, kteří si kola přivezli a vydali se na výlety do okolí... A tak se stalo, že na mlejn se dostali až ve chvíli, kdy vanu zaplnily dary našich vod, v nichž znalci poznali ***cenzurováno*** a možná i zástupce dalších druhů.  K tomu možná jen připomínku, že nákup  konzumovaných potravin nebyl  až tak úplně centrální a že se konzumované skvosty dostali na náš stůl z různých zdrojů. Nejprve se Mireček pustil do přípravy "vyprošťovací" polévky, ta se může hodit ostatně vždy a je třeba říci, že se mu vydatná slepičí polévka povedla.

Při kuchání ryb se vystřídalo několik lidí, ale s jistým oddechnutím jsme přivítali příjezd bratrů Pařízkových a skutečnost, že si Luděk nezapomenul ani své profi nástroje a ani svůj pověstný fortel. Navzdory tomu, že se před třemi dny vrátil z "rybadřiny" v norských vodách, nezklamal a tak se mohla Vojtíškova žulová deska, kterou má prý připravenu na hrob, začít rozpalovat na ohni.

Ryby byly připravovány jedním z nejjednodušších způsobů - na zmíněném lehce omaštěném kameni byly vydatně pocitronované ryby potírány marinádou tvořenou nasekanou petrželkou naloženou ve výborném oleji. A byly všechny vynikající. Pro nás neznalce, kteří mnohé z druhů okusili poprvé v životě, byla neřízená degustace možná mírně frustrující v tom smyslu, že až s jedinou výjimkou, nebylo snadné určit kousek, které že to ryby vlastně jíme.

Kdo se nepodílel na přípravě pokrmů a nebavil se pod střechou pily, mohl obdivoval nové přírůstky Jirkovy sbírky, vč. dvou motorů, které Jirka předváděl v chodu. K tomu ochotně prováděl, jako ostatně pokaždé, po mlýně.

Hrálo se vydatně do časných ranních hodin. Dokonce i dělník kytary, Venca, nerozvinul naplno své sklony k hudebnímu terorismu a nechal se dalšími hudebníky přesvědčit, aby alespoň občas dodržoval rytmus, na němž se shodli hudebníci ostatní. Zde je třeba se, stejně jako v letech minulých, pochvalně zmínit o Tomovi Charvátovi a Sumovi z 5ky, kteří zde výrazně oživili 4kovou hudební scénu.

V neděli jsme se probudili opět do horkého dne. Sluníčko brzy vysušilo vydatnou rosu a nastaly chvíle úklidu a loučení.

TAK zase na shledanou příště.