Čtyřkové mikulášování - 7.-8.12.2013

Nebešťany i pekelníka uvítala letos čtyrka v penzionu U Hastrmana v Kamenném Přívoze.

Mikuláš mne letos dost zaskočil. Ne, že by důstojný svatý muž překvapil novým oděvem nebo zázrakem, ale byl neočekávaně velký zájem o účast. Lůžka v Hastrmanu byla rychle obsazena, naštěstí bylo možno využít i těsně sousedního druhého penzionu, kde se ještě několik volných postýlek našlo. Dokonce nám paní majitelka Hastrmana půjčila i vlastní obývák. Ale stejně to bylo málo a tak 5 muselo dojíždět do sousední Prosečnice. S těmi, co přijeli jen na mikulášské nadělování nás bylo o sobotním večeru 43 dospěláků a 12 dětí, do neděle zůstalo 40 včetně pěti prosečnických, mezi nimi i oba marodi Milan a Rumpál, které jsme zase moc rádi uviděli. Do zaplněné hastrmanské hospody se mikulášská trojice málem nevešla.

V sobotu odpoledne si dojedší účastníci udělali vycházku podél Sázavy do Žampachu, kde jsme my starší vzpomněli na čtyřkové Mikuláše let osmdesátých v chatě Mitasky (nyní hotel a restaurant Troníček), někteří mladí na to, jak tam deklamovali, že Mikuláš ztratil plášť...... Došli jsme ještě kus až pod vysokánský drážní viadukt přes rokli Kocour (nedávno krásně restaurovaný). Do Hastrmana jsme se vrátili už za šera, konečně se ubytovali a vyčkali řízků vepřo i kuřecích. Zkušená mikulášská trojice (Franta, Jirka a Lenka) se nachystala rychlostí přímo bleskovou a hned po večeři dorazila s pytlem dárků. Mikuláš byl důstojný, anděl půvabný a vytáhlý čert ve vypraném kožiše (díky Stáňo) sice toho moc nenamluvil, ale respekt si zjednal hned při vstupu, když si jedno děcko odchytil (myslím, že to odnes Vašík Matoušek). Jako loni byla dětská skupina mezinárodní, ale Mikuláš se nemusel dřít angličtinu a italštinu, dítka cizojazyčná pokud už mluvila, tak suvereně česky. Všechny děti byly ve věku, kdy Mikuláše ještě uznávají a snažily se o básničky, písničky, zpívané i hrané. Šikulka Jírovcovic stačila zastoupit nejen sebe, ale i oba nepřítomné bratry, čímž zejména dědečka Mikuláše určitě potěšila. Dárky byly rozdány a děti připustily, že Mikuláše napřesrok zase můžou ....

Milan k mé velké radosti naladil kytaru a s Dejem, Vláďou T. a i s přispěním Terezky Tr. hráli až do popůlnoci. Dospělácký Mikuláš sice nebyl (přeci jen jsme tam nebyli jen čtyřkově sami, potřebná chuť se nějak nedostavila), ale myslím, že to bylo pěkné setkání.

Bohužel, po jedné hodině přišly i smutné věci, Wickie nenašla svou peněženku. Věšáky, kde měla kabát, byly bohužel na místě špatně kontrolovatelném a byli tam i cizí ....

Ráno byla snídaně optimisticky nastavena na "od půl deváté", ale děti nebyly nijak nedělně časné, takže jsme se ve většině vyhrabali k snídani až po deváté. Mimo jiné byla moc dobrá držková a došlo i na slibovaný hemenex. Pak se mohlo jít i na vycházku a místní sázavské nutrie určitě vzpomínají na jablíčka, která dostávaly za pózování fotografům.

Kolem poledne nastalo loučení a odjezdy. Já jsem se nechal ukecat na pěší posázavské putování po pravém břehu do Luk pod Medníkem. Bylo nás pět a šli jsme romantickou cestou starými trampskými osadami. Doporučuji. Kdyby nebyla hospoda u nádraží v Lukách mimořádně zavřená, nemělo by to chybu.

Díky všem, kteří se podíleli na zajištění bydlení, mikulášování, dopravě, muzice a i všem, kteří přijeli. Tak napřesrok.

MaPe