Benecko 17.-19.3.2017

Severčiny 4. patnáctiny


Po loňské návštěvě mimozemšťanek došlo letos na Severní hvězdu. Vadou bylo, že 4ka měla mít letos k dispozici na chalupě méně míst něž obvykle a tak se jelo "bez dětí".
Jak jsme konečně udělali pořádek ve vesmíru … napsal Petřík a svůj pohled a poděkování zapsala Severka. Fotky jsou zde.

Na otázku: Jak bylo? Lze jednoduše odpovědět - mokře a dobře. Zase to jednou meteorologům vyšlo a z nebe pořád padala voda – jen jednou mokrá bílá sněhová a podruhé běžná mokrá tekutá.

Náplň společenská letos překonala náplň sportovní, ale myslím, že to nikomu nevadilo. Bylo mezi kamarády dobře. Oslavu svých kulatin ohlásila tentokrát Severka, tak se bylo na co těšit.

Objednaný autobus dorazil již po ½5, v pět nás ale bylo "všichni mínus jeden", neboť Cepín se zapomněl na poště, takže jsme vyrazili až o ½6. Cesta pak proběhla bez problémů, ale na Benecku jsme objevili sníh jen na sjezdovce. Z nebe něco drobně padalo, tak se dalo doufat, že přisněhne. Objednaných 2x½hl 11° Svijan již na nás čekalo díky Fidlovi a Mikimu na chatě, pivní stroj se podařilo tentokrát rychle nastartovat a tak navečeření účastníci rádi zasedli k napěněným pohárkům. A bylo nás letos 38 (32x4ka posílená 6x17kou), samozřejmě s cca 5 majiteli z 5ky.

Muzika, tentokrát posílená i basou (Pivana ráda našla místní krásný kontrabas) to rozjela a bylo nám se zpěvy i řečima dobře. Venku se zatím dalo do sněžení …

A mokře sněžilo i ráno, leč sněhopád během dopoledne přešel ve vodopád. Nutno ocenit, že skoro všichni našli v sobě morál a vyrazili do sloty, někdo na běžkách, více však pěšky. Můra s Jirkou a Lenkou dokonce doběhli až na Mísečky, kde se přesvědčili, že i dříve relativně levné hospody přecházejí na euroceny (Jilemnická), takže už jsou pro nás k ničemu. Nás několik na chatě zbylých napřed řešilo problém doplnění pivních zásob, které utrpěly neplánovaný úbytek. Naštěstí byl Franta Hr. ještě na telefonu a na Skalce měli volný 12°Prazdroj, takže mohla být zásoba doplněna.

Poté si vzal kytaru Franta Kr. a hrál takové ty písně, co se normálně nehrajou. Venku zatím nesmlouvavě lilo.

Odpoledne jsme začali chystat výstaviště pro přehlídku Severčiných fotek. Provázky byly nataženy, fotky přikolíčkovány a bylo se na co dívat – od časného mládí po stezkovou současnost.

Krátce po osmé nastal čas spustit narozeninové dění. Oslavný čtyřkový chorál uvítal Severku v místnosti – vesmíru, kde se všichni při té příležitosti stali hvězdami, vyzdobeni na čele stříbrnou hvězdou a byli součástmi souhvězdí obtočnových (Draco, Lynx, Camelopardalis, Ursa maior, Ursa minor, Casiopeia). Vzápětí se do „vesmíru“ přihnali anděl s čertem (Vašek S. a Pepa V.), kteří se o oslavenkyni začali přít a probírali jí život. Myslím, že se jim to moc povedlo – smáli jsme se „furt“. (Hlášky – Jestli je Stezka záležitostí pekelnou nebo nebeskou – zjištěno: Večer nebe, ráno peklo!  čerty nalezený dopis od Severčiných dcerek Ježíškovi a další perly!!). Nakonec to byla plichta a čert chtěl vědět, jak to vlastně ve vesmíru s hvězdami chodí. Já (jen „přicmrda“ – no krása, ne ??) jsem ten hvězdný stroj spustil a nastal chaos, až do chvíle, než Severka dostala své oslavenecké tričko (se Severkou v Malém voze) a byla zařazena do svého souhvězdí. A teprve potom nastal ve vesmíru pořádek - A BYLO JASNÉ KOLEM KTERÉ HVĚZDY SE VŠECHNO TOČÍ.

Sedmnáctka předvedla veršovanou gratulaci a poté přinesly loňské mimozemšťanky Romana s Květou oslavenecký pohár. Oslavenkyně měla trochu problémy vycucnout nadávkovaných 4x15ml blatenské griotky a taky ten už hodně těžký pohár vůbec uzvednout. Tak dostala ještě posilovací udělátko, aby zesílila.

Bouchl šampus a po přípitku se na place objevili skvěle pikantní utopenci a soudek se pil bez pivníku. Život si hvězdy mohly osladit domácím Severčiným medovníkem. A pak už se krásně hrálo i tančilo hodně k ránu. Jen s Fúziho hruškovicí se nenakládalo právě bezpečně, takže došlo k „poškození“ některých konzumentů.

Ráno nás navnadilo sluníčko, ale dlouho nevydrželo a dalo se do sněžení, které vydrželo až do odjezdu. Většina vyrazila pěšky do krajiny, přesto se třetí soudek ve dvanáct dopil. Návrat na úklid byl vyhlášen na 14hod, lze řící, že ve 14,30 byla většina na chatě, v pohodě se uklidilo co se má a odvezly sudy i odpadky – díky autařům. Za hustého sněžení jsme došli na parkoviště, bus přijel načas a my ve čtyři odjeli.

Letošní Benecko bylo bez dětí – čekala se díky prázdninám velká obsazenost chaty (včetně štítovky s postelemi). Podle původní domluvy bylo pro nás rezervováno 40míst. Obsazenost se nakonec nekonala, ale to jsme se včas nedověděli a sami dotaz nepoložili. Příště musíme komunikaci vylepšit, nejlépe U Olmerů.

Díky všem co pomohli – s přípravou oslavy i zajištěním potřebností, Irča – fotky, skvělí anděl s čertem Vašek s Pepou, Pepa s Jitkou udělali pro všechny stříbrné hvězdy a nemohu zapomenout na muzikanty.

Zapsal MaPe, který tentokrát z chaty paty nevytáhl, ale vůbec mu to nevadilo! Běžkové boty z bazáru vyzkouší teda jindy …

Tento rok jsem na Benecku slavila své kulaté 4x15.

Chtěla bych moc poděkovat všem kamarádům, kteří to se mnou oslavili a připravili mi tak krásný zážitek. Obzvláště bych chtěla poděkovat oběma protagonistům, kteří coby anděl a čert se jali posuzovat mé dobré a špatné skutky. Pepa byl vzorně připraven do posledních detailů. Nejen, že měl obsáhlou knihu hříchů, ale aby to hodnocení nějak příjemně ubíhalo, tak vytvořil i úžasné viněty na kořalu, kterou čertandělem museli vždy zapít těžké hodnocení. Anděl svou knihu dobrých skutků ztratil a když jí našel, tak zjistil, že tam nic není. Při tom hodnocení a míře spotřebované kořalky scénka dostávala na obrátkách. Nakonec se vždy anděl s čertem nějak dohodli a vyšlo to „šul:nul“. Takže pro mě dobrý! Zatím si mě nevzali ani do nebe ani do pekla.

Moc děkuji též Jitce, která si dala vekou práci s vytvořením všech hvězd a souhvězdí, které se nakonec, jak jinak, „točily kolem Severky“ .
Kamarádi ze sedmnáctky pod vedením Soni Vašicové připravili oslavnou báseň a umělecky ji zarecitovali. Pak už přišli mimozemšťané, kterým se tu loni moc líbilo a předali mi pohár.
Další dík patří Irče (a kopírce jejího zaměstnavatele), která soustředila, upravila a vytiskla fotky, až jich bylo dokola kolem celé světnice.
V neposlední řadě též děkuji svým dcerám, které se aktivně podílely jak na fotografické výzdobě, tak na pohoštění a značnou měrou přispěly i náměty čertovi v hodnocení mých špatných skutků, až je bylo těžké vyvažovat.
Velký dík též samozřejmě patří Petříkovi, který to měl, jako vždy, celé „na hrbu“.

Sportovně bylo tentokrát „Benecko“ podprůměrné.

Sníh, který z pátku na sobotu napadl do neděle roztál, protože do něj začalo pršet. Někteří stateční sice vyběhli na běžkách, někteří se vydali pěšky a až na pár jedinců se nedostali dál než na Rovinky. Jen Můra s jejich mladejma se za neustávajícího deště dostal až na Mísečky a Honza Maňák lítal Bůh ví, kde. Většinou jsme se pak sešli v hospodě na parkovišti na obědě a se zbytkem sportovců jsme se potkali v další hospodě na Hančově Boudě jen 300m vzdálené.

Zamračený hostinský zprvu vypadal, že nemá dobrou náladu a vyloženě mu tam vadíme, ale pak přistoupil na naši hru brát vše s humorem a aktivně se zapojil. Na chalupu tentokrát všichni dorazili včas a mohlo se slavit.

V neděli se vydala většina osazenstva tradičně na pěší výlet na Žalý. Bylo hezky a svítilo sluníčko. Vašek se celé nedělní dopoledne vzpamatovával z toho velkého hereckého výkonu.

Pro změnu mě tentokrát nikam nehonil a zdržoval, jak jen mohl, aby nikam nemusel. Až do odjezdu jsme strávili čas příjemným hovorem s Pivanou a Fúzim a odpočinkem

A tak letošní „Benecko“ bylo více hudební než sportovní. I když výkony přece jen byly. Lenka Krevňáková se v pátek vydala na Benecko z Dvoraček přes Kotelní jámy, zabloudila a nakonec si vyzkoušela jaké to je být navigována přes mobil horskou službou. Naštěstí nespadla žádná lavina. A tak vše dopadlo dobře. Pivo nedošlo (díky Frantovi), poslední prsklo v neděli dopoledne.

Všechno se dojedlo, víno dopilo a nikomu se nic nestalo. Co víc si může oslavenec přát.

Díky !!!

Sdílej to!

Be the first to comment