Dušičková vycházka - 17.11.2024
aneb vzhůru na Chvojen
Po loňské premiéře této vycházky se vzpomínkou na kamarády, co odešli na věčnou Stezku, jsme se letos vydali na jiné symbolické místo – hřbitov u kostela sv. Jakuba a Filipa ve Chvojenu.

Toto místo na vyvýšenině blízko Konopiště vybral Roman. Pozdně románský kostel ze 13. století na místě keltského oppida byl zrekonstruován počátkem 20. století. Místo slibovalo důstojnou romantiku a zajímavou cestu přes konopišťský park.
Výchozím místem bylo nádraží v Benešově, kde jsme se kolem ½11 sešli. Z Prahy se jelo buď zážitkově osobákem nebo urychleně rychlíkem. Bylo nás ke dvaceti. Někteří stačili ocenit otevřenou nádražní restauraci. Předpověď počasí valná nebyla, ale začalo se objevovat slunce a tak bylo přes Můrovy protesty rozhodnuto vyrazit navzdory tomu, že vynecháme původně plánovanou restauraci Na Bejkárně.
Lobkovickou alejí jsme přes východní část parku došli k zámku. Z místa před branou jsme v příkopu hledali známého medvědího obyvatele. Ano byl tam, spočíval pod přístřeškem a na nás kašlal. Asi byl nakrknutý ze zpráv, že se má na stará kolena stěhovat, chudák…
Různými cestičkami jsme se spustili dolů ke Konopišťskému rybníku, kde jsme našli potřebnou žlutou značku. Po ní jsme obešli rybník po severozápadní straně. Slunce již odvážně svítilo a užili jsme si krásné fotogenické pohledy přes rybník na zámek. Značka nás pak od rybníka odvedla na silnici. Po chvíli jsme značku opustili a šli nábližkou ke kostelu, jehož věž byla zdáli viditelná. Místo bylo opravdu romantické, křížová cesta kolem, kamenný kříž a krásný výhled do kraje. Hřbitovní zeď lemovala kostel, procházeli jsme mezi pěkně udržovanými hroby a hledali místo, kde bychom mohli ve velmi čerstvém větru zapálit svíčky. Našli jsme místo u zdi kostela, položili kytky. I nějaké svíčky se povedlo zapálit. Vzpomněli jsme těch 36 jmen na seznamu a jen si přáli, aby se nezvětšoval… Venku nás čekalo chutné překvapení, Luděk a catering! Několik druhů salátů, rohlíčky, klobásky, plechovkáče i lahvinka borovičky pro zahřátí. Moc milé! I Můra byl již uspokojen. Prošli jsme zastavení křížové cesty a pak se vydali dolů po žluté kolem Chvojenského dvora a pak už bez značky opět k rybníku. Přešli jsme Žofiin most. Zde u přístřešku jsme se poněkud rozdělili, část obešla rybník po východním břehu, část se vydala po naučné stezce „pod stromy“ do kopce.
Po cestách a cestičkách jsme se touto částí parku promotali a trochu i probloudili opět na Lobkovickou alej a k východu z parku. S nastávajícím soumrakem jsme doputovali do kýžené restaurace Na Bejkárně, kde jsme se sešli s druhou skupinou. Bylo pivko, bylo jídlo (na něj se názory hodně lišily…).
Pak už jen na nádraží a osobákem do Prahy. Po cestě jsme vzpomínali třeba na to, že už jsme dlouho neslyšeli o pyšelském Jardovi Soprovi. Za tři dny jsme se dozvěděli, že Jarda 18.11. zemřel…
Takový je život.
Související