4ková dovolená - 13.-20.srpna 2011


Do Malého Ratmírova se přihlásilo 44 účastníků a jeden neplatící kojenec. A jak to viděl Můra? Fotky přidal Roman a Jasánek.

Organizaci zájezdu trochu pokazil Vojtíšek, který se hodil marod a nechal všechno na mě, i když musím podotknout, že mi dal k dispozici svoji ženu. Leč ani účastníci zájezdu se nechovali podle předpokladů. Někteří nezaplatili zálohu a někteří dokonce vůbec nepřijeli. Místo tentokrát vyhlídla Mirka Oháňková, která přijela až na konec.

Místo to bylo pěkné, rybník zelený, chatičky takové trochu ušmudlané, jakož i personál. Panu hostinskému před pár lety spadnul při uragánu na střechu auta strom a byl rád, že to vůbec přežil, takže je invalidní důchodce, jeho žena je nejspíš „vyléčená“ alkoholka, neb se jí pořád třesou ruce a furt se něčeho bojí. Už při našem rodiném příjezdu se jí značně přitížilo, neboť naše čuba se vrhla na jejího yorkshira a držela ho v zubech. Jen díky pohotovému zákroku obou mých Jinder nedošlo k nejhoršímu. Následkem toho se paní hostinské tak roztřásly ruce, že neudržela půlitr, aby natočila pivo. Ke cti personálu ale nutno říci, že byli velmi ochotní a rychlí, během týdne rozšířili sortiment zboží (původně měli jen pivo a rum) a vydrželi s námi vždy až do noci. Ubytování proběhlo v klidu a doufám, že k všeobecné spokojenosti, zejména zamilovaných dvojic.

Skupina se rozdělila jako vždy na kolaře a pěšáky, moc nového jsme nepoznali, neboť jsme se pohybovali na místech známých z dřívějška. Největší atrakcí se stala hospoda v Jindříši, kde točili Bernarda v několika provedeních a vařili výborně a hlavně hodně. Všichni, až na Neckáře, přešli brzy na dětské porce. O něho jsem měl při jídle opravdu strach, byl úplně rudý, potil se, měl nepřítomný pohled a skoro nekomunikoval. Na kraji vsi byla zatopená pískovna, u níž jsme odpočívali po obědě. Další oblíbenou atrakcí se stala bizoní farma nedaleko Landštejna, kam nás zavedli Míša s Věrkou. Mimo 30ti hlavého stáda, bylo možno požít výborné klobásy a steaky. Jeden pán si dal steaka a přišel ho vrátit, že je tvrdý jak podešev, zatímco jiní si steaky nemohli vynachválit. Typická ukázka lidské různorodosti! Náš malej tam dostal kuželníkovou koulí do hlavy.

Postupně jsme obrazili stará známá místa: Jindřichův Hradec, Řásnou s Velkopařezitým rybníkem, Babičku v Lovětíně, nádraží Kaproun s Járou Cimrmanem a všechny hospody v okolí dle seznamu, který připravil Prasáček. Ten nám po všechny večery hrál až do úplného zničení. Zdatně mu sekundoval Franta Němec, který přezpíval celý svůj tlustý zpěvník, několikrát! Prasáček umí dodneška všechny písničky zpaměti - neuvěřitelné. Hudebníků bylo celkem 11, úžasná kapela, kdyby tak občas přišli zahrát i na slezinu!

Závěrem si musím trochu postesknout nad sportovní činností. Dříve jsme si večer dali volejbálek nebo pingpong, teď nic. Že by to bylo věkem? Když se tak při dohadování s lidmi, zejména s některými, nemůžu dohodnout, tak si říkám, že už se na to příště vyprdnu. Když ale potom, při samotné dovolené, vidím ty krásné drštičky, jak jim chutná pít, jak zpívají, jak maj šťastný voči, jak jsou rádi, že jsme spolu, tak mi to nedá a už přemýšlím nad rokem dalším. Byl bych rád, kdyby si to uvědomovali všichni ti, kteří umí té naší partě něco dát.

Můra

 


Odkaz na album fotek.

Sdílej to!

Be the first to comment