54. (97. 4ková) Stezka


Velmi svědomitě a hlavně dobře ji zajistili Věrka a Míla:

  • 4.5. Borohrádek, Havlíčkova 323, hosp. "U Medvěda" - foto ze zajišťování
  • 5.5. Oucmanice, Obecní hospoda (čp.34) - foto ze zajišťování
  • 6.5. Ústí n./Orl., Sporthotel Tichá Orlice, V Lukách 1362
  • 7.5. Zhoř, hospoda (čp.37) - foto ze zajišťování

(Mapa s noclehy se zobrazí zde.)

Počasí: Teplo, většinou slunečno, pršelo večer nebo v noci (2x)

Komentujte, doplňujte - úmyslně nehodnotím hraní, chybí i "taneční hlídka"....není zde ani zmínka o společné cestě do Borohrádku. Jsou přidány odkazy na fotky.

Co s načatým dnem?

Vždyť pokud mám jet odpoledne po čtvrté na Stezku, tak už toho stejně moc neudělám, tak proč neodjet už ráno a do nultého noclehu dojít. To si asi řekli Mlok s Vobrázkem. Později se k nim přidala Helenka a já, abychom byli v Holicích Pod kaštany dostiženi "starými" Musilovými. Po dobrém obědě zapitém zlatavým mokem jsme se vydali po zelené do Horního Jelení. Marná však byla má snaha svést skupinu z cesty pravé doleva na Veliny, kde je pěkný dřevěný kostelík.

V Horním Jelení jsme "U Floriána" doplnili tekutiny, omrkli vystavené hasičské přilby a jiné stylové artefakty a setkali se s předvojem 8ičky. Do Borohrádku to bylo převážně po silnici, celková dálka pěšího putování asi 18km. Já osobně jsem si za přispění nevhodně zvolených ponožek způsobil otlačeniny, které mi zase po létech připomenuly, že příprava výstroje se podcenit nesmí.

V Borohrádku jsme se veselili "U Medvěda" na sále u baru a spali ve floorbalové tělocvičně.

Do Oucmanic

Ještě, než jsme vyšli z městečka, zastavili jsme se na výbornou kávu v pražírně Petra Frolíka. Šli jsme po červené, která vedla opět převážné po silnici. Cesta vedla širokým údolím proti proudu Tiché Orlice, ale kde tato řeka zrovna meandruje, se dalo jen tušit. Před Chocní jsme se dočkali prvního zaregistrovatelného převýšení. V Chocni samé jsme se občerstvili, případně poobědvali. Zjistili jsme, že se do Oucmanic dá dojít po zelené značce, která na starších mapách chyběla. Asi míli před noclehem se sešla třicítka 4kařů, aby na trávě mezi lesem a polem relaxovala. Stezkové hraní je při těchhle příležitostech velmi příjemné, ale uvolňování všech těch endorfinů po předchozí námaze je na fotografie či pohyblivé obrázky nezaznamenatelné a nesdělitelné.

Po páté hodině se začalo nebe zatahovat a trochu se ochladilo. I vydali jsme se po skupinkách do noclehu. Bouřka a déšť nás našla již v Oucmanické hospodě. Výjimku tvořili švagří, kteří uvízli v Chocni a třeba dojíždějící Martin - "pan houslista" - v Brandýse n.O. K večeři byly řízky s bramborem, příjemná vstřícná obsluha.

Do Ústí n.Orlicí

Ráno nás přivítalo sluníčkem a modrou oblouhou. Po snídani jsme se vydali po zelené na východní kraj Brandýsa nad Orlicí, kde u pomníku Jana Amose bylo pořízeno trasové foto - u posledních snímků pohotově co fotograf zaskočil výběrčí z nedalekého Labyrintu Světa. Potom jsme pokračovali dál po červené, potkali se z Říček jdoucí dvacítkou a pochvalně komentovali kontrabas na zádech mladého Řezáka, abychom si na železničním mostě prohlédli rysky, kam až dosáhla voda při té které povodni. Z celkem rovinaté červené jsme odbočili na modrou a zamířili do Klopot, kde bylo setkání více skupin i části automobilové sekce. Snad se i chvíli hrálo. Nedalo nám velkou práci vyjíst hospodu, zvlášť když šťavnaté vepřové steaky s oblohou a chlebem byly za kulantních 50Kč. Návštěvníci pánských pisoirů mohli popatřiti na nápis "Močte přerušovaně, pisoár probíjí". Do Ústí zbývaly již jen dva výživnější kopce, tedy hlavně pro ty, co si vše své nosí s sebou.

[rajce:a6443973]

Sporthotel se stal překvapivě příjemným a hlavně komfortním noclehem. Dojem kazili možná trošku prkení číšníci, ale jejich chlad postupem času lehce roztál. Věrce s Mílou se podařilo dohodnout příznivou množstevní slevu a Petříkovi značně dotovat povinnou polopenzi z ušetřených peněz z předchozích noclehů. Nad to konferenční salonek s ca 50 místy, kde jsme se veselili,  byl překvapivě akusticky dobrý. Znovu jsme povětšinou dorazili ještě před večerní bouřkou a následným deštěm. Jen Pavouk, který měl péči, aby "mu nezaschly nožičky", se po úderu blesku do nedalekého objektu na okraji Ústí uchýlil spolu s Kryšpínem do nejbližší hospody, aby tam přežili nastalé nebezpečí.

Do Zhoře

Druhý den jsme vyrazili přes Andrlák do Zhoře. Křížová cesta na Andrlův chlum nebyla naší cestou poslední, ale naopak jsme ji zvládli celkem v pohodě, i když první ztráty byly zaznaměnány již před jejím začátkem - v hospodách Ústí. Nakonec jsme se na vrchol dostali všichni. Obsluha promptně plnila naše přání a dobrý dojem na venkovní terase pod rozhlednou podtrhlo sluníčko, které se prodralo mezi mraky.

V Přívratu došlo v hospodě k setkání několika skupin, automobilové sekce a motorizovaných hostů, když Pavel Šach s Natašou přivezli Kamila. Morousovatý hospodský jakoby nepatřící do proklamované Miroslavovy země, ale do Království půlnočního, se často marně pokoušel dovolávat objednatele párků a klobás, které mnoho minut zaříkával ve svém kutlochu. Jeho heslo "Tak si tu hospodu kupte, když myslíte" mne docela pobavilo. Mezitím se některé skupiny vydaly do Zhoře, povětšinou přes kopec po žluté. Kolem páté, kdy se začalo venku ochlazovat, zavelel Venca v Přívratu ke hraní uvnitř - i hrálo se a veselilo náramně. Hostinský zjihl a i místní se přidávali k všeobecné zábavě. Po osmé byla hospoda opuštěna a sekce se vydala rovněž do Zhoře. Pochod silnicí ulehčila rozjásaným 4kařům Stáňa tím, že jim odvezla batohy. I hrálo se a tančilo cestou. Tou dobou již sál fialové hospody ve Zhoři opanovali další 4koví muzikanti. Personál hospody byl příjemný a zvládal. Kuřecí plátek s kvalitními brambory byl chutný.

Na Zakončení a domů

Ráno bylo až možná poněkud překvapivě zase prosluněné. Hlavní asi třicetihlavý pěší voj se vydal na cestu zhruba v půl jedenácté. Do kroku začal hrát na mandolinu Prasáček, k němuž se vzápětí přidal s kytarou Vašek. A tak se zpívalo větší díl cesty. Na hráz protipovodňového poldru před Litomyšlí jsme dorazili včas. V naplňování gendrové vyváženosti byly představovány rytířky (za 4ku Wickie - diplomy, růže,...?), po kterých následovala soutěž myšáků. Adepti se měli zakousnout do špeku na provázku vzdáleném asi 40m a doručit jej co nejrychleji zpět. Za nás bojoval Lojza, největší pastičku za první místo získal WJTSHK z trasy 26.

A pak následovalo všeobecné Stezkové hraní v prostoru s nevalnou akustikou. Občerstvení bylo celkem dostupné s výjimkou piva, které se vydávalo u jednoho okénka s řádnou frontou.

Na Zakončení se dostavila i původně přihlášená Líba se sešroubovanou nohou, která v dohledné době má začít s rehabilitací. Držíme jí palce!!!!

Postupně jsme odcházeli na vlak a prošli se příjemnou Litomyšlí.

Ve vlaku se přítomní 4koví muzikanti vytáhli a hráli prakticky celou cestu - škoda, že Fidla v Pardubicích přestupoval a Achyl neměl basu :)

Bilance

Ušlá vzdálenost - tedy jak kdo - hrubý odhad: pátek 18km, sobota 23km, neděle 17km, pondělí 17km, úterý 9+2km s výjimkou několika kopců převázně rovinatým terénem.

Hospody: měly sály s dobrou akustikou, snad jen ve Zhoři byl sál dimenzovaný na větší kapelu, personál byl všude ochotný a celkově vstřícný, jídlo dobré.

Nástroje: Kytary 4, housle 4, mandoliny 3, banja 2, balalajka, klarinet, flétna, basa, vozembouch - prosím o případné doplnění nebo opravu

Tradičně přidávám několik stezkových čísel k 54./97.Stezce. Stezkou prošlo celkem 64 lidí, v termínu přihlášeno 44, dodatečně dohlášeno dalších 10, alespoň den před odjezdem přihlásilo příjezd dalších 5, 5 nepřihlášeno vůbec.
Vlakem z Prahy 27, v Hradci přistoupili 4, nultý den se krajinou již 6 toulalo.

Noclehy : 0. Borohrádek 56 (49 přihlášených)
1. Oucmanice 62 (54)
2. Ústí n/Orl. 57 (52)
3. Zhoř 51 (50)

Zpět vlakem nás jelo 29 (32). Spočetl jsem ve Sporthotelu 16 hrajících muzikantů ( + 1 v tu dobu spící). Lidí bylo skoro o 20 méně než posledně. Stezku absolvoval 1 pes přihlášený a 2 nepřihlášení, oproti minulé Stezce to je skoro decimace (ne že by mi to příliš vadilo).

    Sečetl, ale za přesnost neručí,
    MaPe


Odkazy na fotky:

Sdílej to!

Milan

čtvrtek 10. květen 2012 10:29

drobné upřesnění: celý nápis na záchodku v Klopotech zněl "Močte přerušovaně pisoár probíjí". BTW, všichni jsme bez problémů poslechli :-)

Admin

čtvrtek 10. květen 2012 11:46

Dík za připomínku - opraveno.