95. Stezka (Posázavím) - 10.-15.5.2011


Pro některé začala již v úterý minus prvním noclehem a chodilo se nejen v malých skupinkách, ale i hromadně, hrálo se komorněji i (skoro) jako o život, byla i oslava nadcházejících šedesátin Rumpála s "divadlem"....

Noclehy zajišťoval MaBu, MaPe (s podporou Václava S.) a Vojtíšek, na kterého bylo často vzpomínáno a hráno mu na počest

  • 10.5. Mariadol (Mrzkovice)
  • 11.5. Mariadol (Mrzkovice)
  • 12.5. Chřenovice
  • 13.5. Horka
  • 14.5. Kácov

Prosím komentujte, případně posílejte doplňky či opravy!

Osm čtyřkařů vyjelo do Mrzkovic již v úterý, ráno odjeli ze Světlé busem do Lipnice, prohlédli si hrad a vydali se pěšky zpět do Mariadolu, kam na večer směřovala třicítka dalších stezkařů.

Vlak R689 do Světlé n.Sázavou jel na čas. Tam jsme přestoupili, v rozporu s původním plánem, do autobusu náhradní dopravy, díky čemu jsme to měli do Mariadolu o něco dál, než plánovaných 200m.

Při konverzaci, doplněné trochou jídla a pití jsme občas mrkli na druhé čtvrtfinále MS v hokeji a po 22h došlo i na hraní, které vyplynulo "samo sebou", když Bundáš přivezl basu. Začali jsme vzpomínkou na hospitalizovaného Vojtíška. Mezitím si někteří z účastníků našli důvod k rundám griotek, buď, že jsou na Stezce správně dlouho (44let), nebo že tu dlouho nebyli, anebo že jsou na Stezce teprve krátce - tedy poprvé. Hrálo se asi do čtyř.

Vyspali jsme se většinou v postýlkách - asi čtvrtina "různě" - a vzbudili jsme se do slunného rána. Po snídani jsme se vydali v malých skupinkách podél Sázavy na Stvořidla, kde byla občerstvovací zastávka, přičemž lahváče svou kvalitou předčily točený Gambáč. Dalším postupným cílem byl Ledeč nad Sázavou, kde jsme si předem domluvili sraz v restauraci Sázava. Cestou se někteří zastavili u Foglarova pomníku ve "Sluneční zátoce Hochů od Bobří řeky". Louka, kde se pořádaly skautské tábory je dnes obklopena poněkud neromantickými budovami rekreačních středisek, řekou, za níž ční železniční násep zpevněný kamennou opěrnou zdí - zkrátka "romantika".

V ledečské Sázavě otevírali až po čtvrté, a proto jsme poobědvali většinou jinde. Naše skupinka zvolila restauraci "U Martina" a zvolila dobře. Z Ledče to bylo do noclehu asi 10km - nebo několik stanic motoráčkem, ze kterého však nebyla vidět zřícenina Chřenovického hradu s asi 20m vysokou věží - ta však mohla uniknout snadno pozornosti i turisty sledujícího cestu a červenou značku. Po dalších 2km jsme z venku omrkli románské zdivo věže chřenovického kostelíka a pak po silnici jsme spadli do noclehu.

Ač jsme si den předem v domluvených skupinkách zabukovali chatičky, drobným zmatkům a přesunům jsme stejně nezabránili. Povečeřeli jsme výbornou svíčkovou nebo guláš, který vypadal rovněž náramně. Hrálo se asi do tří. Náš očíslovaný seznam účastníků byl využíván měrou nebývalou a ještě teď mi zní v uších výkřiky pana šéfa u snídaně: "67 párky...???...jó, to je ten co se sprchuje".

V pátek nás čekalo jen asi 12km do autokempu v Horkách, i šlo se ve větších skupinkách. Téměř jsme se pokusili otevřít bufáč u jezu v Budčicích vedle zavřeného mlýna-muzea. Inka využila chvíli odpočinku ke koupeli v poněkud "vlahé" Sázavě a musím ji pochválit, že i když odložila svůj stezkový šat, cedulku se seznamem noclehů a svým číslem s hlavy nesňala.

Nakonec se většina 4ky sešla ve Vlastějovicích v nově otevřené hospodě za mostem, někdejší to rekreačce Avie Kutná hora. Zde se pilo ponejvíce kácovské pivo a hrálo, zpívalo či konverzovalo ponejvíce před hospodou. Někteří se zde zdrželi, aby sledovali pro naše hokejisty poněkud nevydařené semifinále se Švédy.

V autokempu nás postupně ubytovával MaPe, který též trpělivě prodával sprchovací žertony, protože pan starosta sledoval hokej a pak se léčil z výsledku. Tedy přesněji, odešel překontrolovat, jak to vypadá v hospodě. Do obce, která nepouští kemp ani Zámeckou hospodu se nájemci dvakrát nehrnou. Potencionální nájemce té papundeklové přímo v kempu, kde se před třemi lety veselily trasy na půlté Stezce, na poslední chvíli z nájmu vycouval. Nabízela se též soukromá hospoda v nedalekém penzionu, patřící nějakému Zimmermanovi. Hospůdka tam je, ale mrňavá a obsluha hodně postarší, takže neměli vůbec zájem o nějakou partu na snídani, natož na večeři. Když se tam, při zajišťování Venca ptal, tak mu řekli, ať nám to pan starosta zařídí, když nás má v kempu. Zkrátka "Mýtinka" a tak jsme museli na večeři a hraní jít do asi 800m vzdálené zámecké hospody a na snídani ráno do Zruče. To ale předbíhám. V Zámecké restauraci, kde je nový nájemce, personál nestíhal - ono nás bylo o něco více a kuchař sice navařil, ale večer jaksi nedorazil, takže nás zvládali v rodinné sestavě a pan starosta točil pivo. Zvláště dojemný byl syn "já jsem tu jen na brigádě", který později sčítal účty na mobilu. Více než zcela jsme zaplnili dva vyhrazené sály, v tom zadním se po večeři (o co byly porce menší, o to byly dražší), hrálo a zpívalo velmi vydatně. Bohužel se tam asi 10 lidí z trasy nemělo šanci vecpat.

Druhý den ráno jsme se vydali přes Zruč nad Sázavou, kde jsme zrestaurovali na "Ostrově" své síly, po zelené, která opustila na chvíli Sázavu, přes Koutský mlýn a pak po modré do Kácova. V Kácově jsme se ubytovali v rekonstruované sokolovně, za první republiky přestavěné ze zbytků někdejšího zámeckého špýcharu, a vydali se do Pivovarské hospody. Někteří si z ní odskočili ve 4h na prohlídku zámku.

Poslední stezkový večer proběhl znovu v jiném duchu. Rumpál ohlásil oslavu svých  nadcházejících šedesátin. Čtyřkaři byli instruování, aby si na Stezku vzali doplňky "jako do divadla" a večer  mohl začít. Rumpál byl přiveden se zavázanýma očima a když procitl spatřil nejen divadla dychtivé obecenstvo, ale i moderátora Milana a nebeskou komisi. Bylo vysvětleno, že tento herec roje ohrobeckých buditelů (HROB), který stvárnil řadu cimrmanovských rolí i dalších (baron Gorc z Gorců), právě sní svůj sen, jak se dostane do Českého nebe. I ze sna vidí, že o všem rozhodne sv.Petr (dá razítko nebo nedá?) za pomoci nebeské komise ve složení sv.Václav, praotec Čech (zastupovaný pramatkou Čechovou), Jan Amos Komenský, Mistr Jan Hus, Karel Havlíček-Borovský a Babička Boženy Němcové. Členové a členky komise mu kladli otázky z rolí, které dříve ztvárnil. Měl k dispozici též nápovědu našeptavačky padlé andělky. Avšak Nebeská komise v čele se sv.Petrem byla nesmlouvavá a po ¾ hodině jej poslala zpátky na zem do náruče jisté čertice. Obecenstvo i sebe průběžně procvičoval štíhlý sokol pan Miroslav Tyrš.Video je [yt-nw:62GxZsG_Ofs Rumpál 60::kamery se chopil Ota a tím mohl vzniknout tento sestřih (44:30), který se otevře v novém okně. Video je uloženo na kanálu 4.trasy na YouTube][yt-nw2:zde]....

Personál ukončil večer asi ve dvě ráno. Druhý den po snídani jsme si prohlédli kácovský pivovar a vydali na Prahu, buď do Soběšína, anebo popojeli vláčkem a šli do Českého Šternberka, kde nastoupili do "Sázavanu", který byl kolem šesté na Hlaváku. (Tam jsem již ale nebyl, protože jsem si nenechal ujít "přefiknutí výhybky" soupravou City Elefant, do které jsem přestoupil se Zu v Čerčanech.)

K tomu poznamenal MaPe: Valčíček byl na hl.n. s 11 čtyřkaři a 5 psy, ale byl! Stihli jsme i poslední 4 minuty hokeje v hale.

Sdílej to!

MaPe

středa 25. květen 2011 18:38

Tradičně připojuji pár čísel.  Celkem se během Stezky objevilo 82 lidí. Předem se odhlásili 2. Bez ohlášení alespoň den před Stezkou přijelo 5 lidí, bez ohlášení alespoň týden před Stezkou to bylo 12 lidí (to už dělá při ubytování a v objednaných hospodách problém, tentokrát se dalo improvizovat). Taky velkou část Stezky absolvoval (v autě s maminkou a černým Fíkem) již pěkně povyrostlý Sašínek. Krom Fíka bylo s námi dalších 8 psů různých ras a velikostí, od stále ňafajících   po  vychovaně jen občas štěkajících.

Vlakem tam jelo 25, ve středu nás bylo 41 ( -1 nocleh už v úterý si dopřálo 8 čtyřkařů), ve čtvrtek 51, v pátek 63 a v sobotu v Kácově 70. Zpáteční cesta byla více méně po skupinkách.

Statistice učinil zadost              MaPe