98. Stezka - 2 týdny po té


NOCLEHY pro 4.trasu zajistil Roman a vypadaly následovně:

  • 9.10. Skalná (minus první), ubytovna města S. (zajistil Mlok)
  • 10.10. Františkovy Lázně – autokemp Jadran
  • 11.10. Aš, parkhotel Nebesa
  • 12.10. Hranice, tělocvična
  • 13.10. Hranice, tělocvična

Je sobota 27. října a venku hustě sněží a je kolem nuly. Vzpomínám, jak nás měla příroda ráda na loňské "Sedlčanské" a předloňské Stezce po Jizerkách, které proběhly ve stejném termínu koncem října, nesněžilo a bylo pěkně. Asi se nesmí počasí pokoušet 3x za sebou.

Ašský výběžek jako místo letošní 4kové 98. Stezky navrhl Roman více než před rokem a odvážně se ujal i zajištění. Termín 11.-14.10. jsme oznámili v polovině května (tedy opravdu dříve, než byly na 12.-13.10. vyhlášeny volby)...

Předehra

Stává se již tradicí, že se najdou 4kaři, kteří vyjedou v předstihu, aby poznali lépe kraj i nějaké ty hospody. Letos mi to nedalo ani na podzim a vyrazil jsem proto z Prahy v úterý v poledne do Chebu. Po zběžné prohlídce centra příjemného města došlo i na první stezkové. V pohodě jsem na nádraží vyhledal motoráček a ještě jsem ani nedosedl už jsem byl telefonicky instruován Vobrázkem, jaký lístek mám v pokladně přikoupit. Jak mohli být ještě nedávno lidi bez mobilů, to opravdu nechápu. Motoráček čekal sice několik minut na přijíždějící rychlíky, z nichž R Bílina dovezl Vobrázka a Mloka, nikoli však na díky neprůjezdné dálnici zpožděný bus Student Agency, kterým přijížděla Helenka.

Nakonec jsme se všichni, doplněni žihelským stopařem Můrou zdárně setkali v hospodě ve Skalné situované na hradě Wildstein. Opulentně jsme povečeřeli, a protože perzonál přestal po 21h (sic!) obsluhovat vydali jsme se po Skalné, rodišti to světově proslulého fotbalisty PN, pátrat po vhodnější hospodě.

Útulku se nám dostalo v útulné špeluňce nedaleko kostela, kde místní opilci zapíjeli končící prohibici. Ochotně nás vzali ke svému stolu a tak jsme mohli Stezku důstojně zahájit.

Po půlnoci jsme se odebrali na ubytovnu, kde na "pokoji žen" proběhl příjemný mejdan. Ano, Můra skutečně dovezl na Stezku svou griotku i vynikající špek z Žihle, i když těch, kterým se těmito produkty pochlubil, nebylo mnoho.

Ráno jsme si prohlédli znovu hrad i zámek ve Skalné a přes Starý rybník jsme se vydali na Soos. V Novém Drahově jsme poobědvali a pokračovali na Motýlí dům, kde ale měli motýli dovolenou nebo co. A odtud to byl jen skok do Frantových Lázní, kam směřoval hlavní voj...

Stezka naplno

Cesta vlakem na „daleký západ“ proběhla spořádaně jak ze strany stezkařů (bylo nás ve vlaku 21), tak i Českých drah. Jen nám zřejmě v horlivosti zabezpečili jedno z rezervovaných tří kupé tím, že ho pro jistotu zamkli. Průvodčí byl záhy vypátrán, přiveden a kupé osvobozeno. Cesta rychlíkem do Chebu uběhla při kolektivním ochutnávání tekutých zásob a probírání příběhů stezkových i osobních. ¾ hodinovou pauzu na přestup v Chebu vyřešila otevřená hospoda u nádraží.

V cíli – Františkových Lázních jsme se před nádražím setkali s předsunutou pětičlennou středeční partou (z mínus 1.noclehu ve Skalné) a čtyřmi, co dorazili auty. Večerními a naprosto pustými Františkovým Lázněmi jsme vyrazili na cca 3 km pochod do kempu Jadran. Pro skupinku, která důvěřovala Pepákovi, že je dovede kratší a hlavně pohodlnější cestou do kempu, před nímž má zaparkováno, byla cesta o 2 km delší. Zaparkováno sice měl, ale u jiného kempu (kemp Amerika – ve výstavbě). Nakonec jsme se sešli v tom pravém Jadranu, v poněkud studené klubovně nad dobrým plátkem s hranolky. Dojeli taky Milan s Pepíčkem a bylo nás 33. Nepřítomný Kamil na dálku poručil soudek a tak se pilo i hrálo na zdraví čerstvé Kamilovy vnučky Elišky. Večer přinesl teploty těsně nad nulou a nocleh v chatičkách se podobal noclehu v mrazničce. Ale nikdo neumrzl.

Čtvrteční ráno bylo kalné a mlhavé, snídaně v prochladlé klubovně. Dopili jsme objednaný soudek a moc se s odchodem nezdržovali. Mlha padla a nastal krásný slunečný den. Zelená značka vedla po silničce mezi rybníky a pak lesem do Ostrohu, kde bylo možno se naobědvat a prohlédnout si skvěle zrestaurovaný zámek Seeberg zevnitř a kostel sv. Wolfganga klíčovou dírkou zvenku. Následovala cesta do Hazlova, tam jsme se skoro všichni sešli na terase hospody. Našly nás tu také Karolina s Eichi a jejich mimča Kubík, Babetka (6 měsíců) a Rozárka (7 měsíců). Cesta do noclehu na Nebesích (pozn. automobilista pan ing. Pepák "Jadránek" byl předem instruován, že se skutečně jedná o Nebesa, Peklo přišlo až o den poději... IŠ) musela zákonitě stoupat, ale bylo to stoupání příjemné, kolem krásného 18 jamkového golfového hřiště citlivě zasazeného do krajiny. Pauza v novém penzionu Výhledy přinesla zážitek v podobě skvělé kulajdy na terase při západu slunce. Pak už to bylo na Nebesa 2,5 km po silnici. Jiná parta se vydala z Hazlova do cíle po modré, kolem Goethova kamene u rušné silnice a přes Goethovu skalku. Na Nebesích se spalo v sále, vyzdobeném úplně vším, co by člověka napadlo. Obsadili jsme i všech 5 chatiček. Bylo nás 40 a dojela i basa! Poměrně nevrlý majitel nám předložil dobré, poněkud suché vepřo knedlo zelo a svoji dceru do výčepu. Snažila se a s úsměvem vydržela do jedné. Hrálo se sice v sále, ale vůbec to nebylo špatné, muzikanti se střídali a nakonec jsme usínali při Achylových ukolébavkách.

Ve čtvrtek jsme ušli asi 16 km.

K páteční snídani jsme dostali gulášovku nic moc a lístky se šifrovanou zprávou od Pepy Vosola. Prý je po cestě poklad pro čtyřkaře. Text jsem vyluštil poměrně snadno, ale souřadnice ve ČTYŘKOVÉ SOUSTAVĚ !! byly na mne moc. Ujal se toho Můra a povedlo se. Vyrazili jsme na Aš s vidinou hlášené změny počasí směrem k dešti. Aš je roztáhlé a celkem ošklivé město. Naše cesta vedla směrem k rozhledně Háj, na konci Aše jsme se sešli ve Sluníčku - snad jediné otevřené restauraci. A když jsme seděli ve Sluníčku, sluníčko zakryly mraky a začalo vydatně pršet. Tak obléci pláštěnky či ponča a vzhůru po modré do háje (pardon na Háj). Avizovaná, pro nás otevřená rozhledna se ztrácela v nízkých mracích a tak jen jednotlivci našli v dešti morál na ni vystoupat. Před Podhradím již koštovala skupinka hledačů nalezený poklad (našel ho Vašek Samohel spíše díky úsudku než podle souřadnic). Modrá vedla dále přes rozlehlý hrad Neuberk a v neustávajícím dešti pokračovala do Studánky, kde jsme v místní části Novosedly nalezli u nádraží otevřený bufet v kempu se vstřícnou obsluhou a skvělými domácími klobásami. Tam jsme se nakonec sešli všichni, hrálo se, přijel tam Bundáš a bylo nám dobře. Závěrečné 4 km do Hranic jsme si pak v dešti většinou zkrátili autobusem. V Hranicích je jediná hospoda, u ní krásná rozlehlá tělocvična, kde spíme po dvě noci. Dojeli pátečníci a bylo nás 45. Pro večerní veselení nám byla určena místnost pod podiem, zvaná Peklo, kam jsme se postupně z narvaného a zahuleného výčepu přesunuli. Zkraje zde bylo dosti syrovo, ale postupně jsme to „zabydleli a zadýchali“. Hrálo se, moc se nekecalo, pivo tam nosili a tak to byl pěkný večer. V pátek jsme ušli asi 15-18 km.

Sobotní ráno vypadalo slibně. Dostali jsme opulentní snídani a časně (do 11) vyrazili. Čekala nás hlavní atrakce této Stezky – cesta na Trojmezí (či Trojzemí). Cesta po červené vedla romantickou krajinou, posléze podél hraniční říčky Rokytnice. Ještě nedávno tam byly dráty. V nejužším místě „chobotu“ jsou obě hranice od sebe nějakých 300 metrů. Cílový bod, kde se setkávají hranice ČR, Bavorska a Saska (dříve ČSSR, NSR a NDR) leží uprostřed hraničního potoka a vyznačuje ho kolík a po obou stranách potoka hraniční kameny. Nezbytné foto a pokračujeme po modré do Saska, kde hodláme najít slibovanou červenou značku. Podél zarostlého vybetonovaného protitankového příkopu (kupodivu ho soudruzi z NDR měli i proti nám) jsme došli na silnici. Po červené ani památka, tak bylo jasné, že jdeme špatně. Ve vesničce Kugelreuth se sice hospodu otevřít nepodařilo, ale vedla odtud cyklostezka, která nás přivedla na červenou, tu jsme stejně záhy ztratili. Nevadilo, po loukách se v pohodě došlo do Ebmathu, zde byl otevřený kiosek, kde jsme mohli konečně udat svá eura. Kiosek jsme vypili asi za 15 minut. Na hranice to byl už kousek a na české straně těsně za přechodem je restaurační zařízení, zaměřené hlavně na německou klientelu. Ale i pro obyvatele 2,5 km vzdálených Hranic to je jediná vařící hospoda. Ceny nebyly kupodivu nijak závratné a tak jsme tam příjemně pobyli. Za soumraku jsme v Hranicích sobotní kolečko uzavřeli. V naší hospodě v Hranicích se nevaří, takže večeři Roman vyřešil nákupem masa, které hospodský naložil a bylo již schopné grilování. Obětavě se toho ujal Franta Krupka a za přispění Irči nám ugriloval neskutečné množství steaků, které byly k mání za dumpingovou cenu Kč 20.- za konzumaci stylem jez co můžeš.

Většina se sesedla v Pekle, kde již bylo docela útulno. Můra, Bundáš a Venca oslavili 40 let na Stezce třemi půllitry griotky, čímž nadchli nás a určitě i hostinského. A tak se hrálo, zpívalo a mezitím vzpomínalo - jak se kdo a kdy a přes koho vlastně dostal na Stezku a na čtyřku. Vypravěči se překonávali a bránice od smíchu bolela jak už dlouho ne. Ten večer se moc povedl. A taky se přihlásili pořadatelé příští jarní Stezky (kolem Úterského potoka, Můra, Roman, Vojtíšek). V sobotu jsme domovem i cizinou ušli asi 17 km.

Nedělním dopolednem Stezka zvolna končila. Třináctka těch, kteří si nenašli nebo nehledali svého řidiče se vydala na cestu do Aše, odkud odjížděl vlak. Volba byla různá – jenom pěšky nebo kombinací s autobusem. Naše skupina došla 4 km do Studánky na oběd a chvilku hraní v kempovém bufetu. Autobus do Aše opravdu jel a pak už se nás ujaly ČD a na čas dopravily do Prahy. Na valčíček na Hlaváku nás bylo 9 a tak jsme byli opravdu „v kruhu těsně spojeni“…

Díky Romanovi za výběr pěkného místa, kde většina z nás nikdy nebyla, za zajištění, které bylo hodně náročné (sálů a hospod je v kraji málo a mají krátkou životnost…) a obětavé fungování jako zajišťovatele i během Stezky. Po létech nás bylo jen kolem 50 a myslím, že to vůbec nevadilo. Trasy byly zase jednou poměrně dlouhé, takže jsme se opravdu neflákali a pivo večer i cestou si zasloužili.

Něco tradiční statistiky :
Na Stezce bylo : 52 lidí (a projeli 3 kojenci),
Původně přihlášeno 54, předem nepřihlášeni přijeli 4, z přihlášených před Stezkou odhlášeni 3, z předem přihlášených nedojeli 3. Vlakem z Prahy : 21, vlakem zpět : 13
-1. nocleh : 5, 0. nocleh : 33, 1. nocleh : 40, 2. nocleh : 45 3. nocleh : 44
Psi byli myslím 3 (2 spali v autě).

Sdílej to!

Be the first to comment