Alpy s Luďkem L. - srpen 2012
Zúčastnil jsem se poprvé této obávané a až hororickou historií oplývané akce. Odvahu mi dodávala jen představa, že v sobotu se nahoru snad nějak vyškrábu a v neděli mě při nejhorším zdatnější kolegové snesou.
Nemám totiž vysokohorskou turistiku moc v oblibě od těch dob, kdy jsem si jako študent někde na Pirinu hned zkraje zničil koleno a pak trpěl a dělal ostudu. Ani jsem moc nevnímal, že tentokrát to má být mimořádně lehké, protože Luďkovy odhady - dle kuloárů - zatím vždy překonala skutečnost, někdy dosti trýznivě.
[rajce:a6896724]
1. DEN
Po slušně prospané noci nás osvědčená firma Kukla vyklopila v Kaprunu u lanovek (jak tam uhořeli cestující v lanovce). Tak jsme šli raději pěšky a na opačnou stranu. No žádná procházka z 800 mnm na téměř 2500 jedním tahem – ale směli jsme si občas sednout do trávy nebo na kámen. Naštěstí se meteorologové netrefili a nepršelo, mraky se jen honily, později i kolem nás. Nahoře před posledním sedlem jsem už toho měl dost a říkal si, že tohle nemám zapotřebí. Navíc přišla mlha a vítr a mě začalo bolet rameno, tak jsem se nemohl o jednu z hůlek, koupenou za tím účelem se slíbenou slevou od Klubu pevného zdraví při VZP, ani opírat.
Beznadějnou melancholii ukončil až prudký kamzičí sestup po mokrých skalách. Oči se kotvily na vzdálenou střechu domečku ztraceného na zelené pláni v kopci mezi skalními velikány nad hlubokým údolím se stříbrnými meandry ledovcové bystřiny - vytoužený cíl Gleiwitzer Hütte.
Po odhození batohu někteří padli do postele, někteří až po pivu (3.80€) či polívce (řácky husté), jiní až po malé procházce po vrstevnici. Další ještě nedorazili, protože měli vnitřní povinnost zdolat předchozí vrcholy utopené v mlze.
Na několika matracových letištích byly dekami vytýčené pruhy pro spaní - asi 60 cm. Tuto hustotu doprovázela absence úložných prostor a tak po rozvěšení více či méně smradlavého oblečení vznikl pěkný binec.
V jídelně byli i nějací místňáci a servis hrubě nestíhal. Tak jsem musel trochu, jak je mým dobrým zvykem, vypomáhat tentokrát i díky výhodě jazykové dispozice. Večeře byla skromná, těstoviny dobré, ale porce malé a nespravedlivě různé velikosti. Hlad po večeři několika bližních jsem trochu zmírnil vysomrovaným Náschupem (je to i německy). Kytary byly v místě k dispozici – a do 22 hod. zahráli skoro všichni muzikanti – Vítek, Miloš, Karel, Oli a zazpívali i ostatní taky skoro všichni.
2. DEN
Již v noci při čůrání bylo zjevné, že venku se dějí čarokrásné věci, měsíc osvětloval kousky štítů, ranní pruh červánek nad linií skalního horizontu sliboval jasný den. Příslib byl naplněn v plné míře. Všeobecná snídaně se konala venku s výhledy charakteru propagačního filmu (hřejivé paprsky slunce nad údolními obláčky, z nichž vystupují ranní horstva vůkol dokola, některá pod námi - některá nad námi, z povzdálí slabý cinkot zvonců pasoucích se dobytčat, v nestřežený okamžik v dálce přešel kamzík a ozval se i svišť). Fotografové se nemohli ani v klidu najíst.
Sluneční paráda nás provázela celý den a umožňovala se rozhlížet za všech okamžiků nad rakouskou skalní krajinou na jedné straně i vesnic a jezer na druhé straně. Sestup byl obohacen míjením stádečka koní s hříbaty, které odvážlivci krmili rohlíkem.
Nekonečnost sestupu se podařilo zpestřit pivem a polévkou u Ponnyho až nevysoko nad cílem (asi jako Sněžka)! Serpentýnami jsme mohli vidět dole v dálce na údolní silnici takový divný hranatý vůz, který nemohl pocházet odjinud než z české Karosy. Tento, nyní již toužený cíl dne se ukázal jako opravdový. Stál u mostku přes šedobílou vodnatou říčku, v níž mnozí po horkém dni s radostí opláchli rakouský pot a před usazením do sedaček si s chutí dali české pivo. Až na jednu achilovku všichni a všechny došli a došly zdárně a mohli za tentokrát mírné a hezké putování Luďka bez přetvářky pochválit.
Za účastníky z trasy 4 (Bláhovi, Jana Chloupková se svými dětmi inklinujícími k jiným trasám, Romana a Šerlok)
sepsal Lojza
Jiné odkazy:
Související