Zimní Chotěvice - 20.2 – 22. 2 2015


Severka napsala o letošních zimních Chotěvicích, aneb

Chvála bláznoství.

Nevím, proč mě stále napadá chvála bláznovství, když se chystám psát o letošní zimní akci v Chotěvicích. Přitom skládám obdiv všem těm, kteří pro kamarády něco pořádají. V prvním sledu bylo osloveno mnoho kamarádů, kteří projevili zájem se této akce účastnit, nebo kteří do Chotěvic každoročně jezdí. Někteří se omluvili, někteří ne, i když byli vyzváni, ať se vyjádří. Nakonec jsme se ustálili na počtu 10 účastníků. Byli osloveni další a pomalu se rozrůstali na počet 18. Spočítala jsem piva podle průměrné spotřeby podle jednotlivých pivařů a došla (i s kalkulací místních) na počet 160. Pepa podle mých instrukcí hbitě zakoupil sudy.

Ve čtvrtek, těsně před akcí se někteří začali omlouvat, že rýmička, nebo něco jiného, jim znemožňuje přijet. Můžu říct, že jsem naprosto nevěděla, kdo vlastně přijede, protože se někteří omlouvali až v pátek večer, když už jsme byli na chalupě. Nakonec to vypadalo, že těch 160 piv si budeme muset vypít ve čtyřech s Vaškem, Jitkou a Pepou, přičemž Hanička nám v tom nikterak nepomůže. Nakonec ještě přijel Můra s Bláhovými a Vašek s Wickinou. Tak nás bylo zase 10 statečných, i když ne významných pivařů. Veselili jsme se přiměřeně i za podpory místních a hrálo se o 106.

V sobotu jsme podnikli výlet do Krkonoš a za poměrně jen nevýznamného bloudění jsme najeli 24km a 600m převýšení (jak nám, to Pepa změřil). Což byl výkon úctyhodný a dokonce ani na čelovky nedošlo, protože jsem k autům dorazili ještě s posledním stmíváním. Notně unaveni jsme na chalupě relaxovali, když v tom ve 21.00 dorazili sousedi a přivedli s sebou dítě, které potkali po cestě. Z dítěte se vyklubal pětiletý Vašík Matoušek. Tak nám bylo jasné, že někde poblíž bude i Dežo s Janičkou. Původně měli přijet již v pátek, ale nějak se jim nepodařilo zabalit.

Z Chotěvic v neděli pokračovali ještě dál na týden do Malé Úpy. Vašík se s námi přivítal s houslemi v ruce a informoval nás, že od té doby, co jsme se s ním naposledy viděli, se z něj stal houslista. Rodiče usoudili, že ten den ještě necvičil, tak by to mohl nahradit tím, že by nám něco zahrál. Nenechal se přemlouvat a předvedl brilantní postoj a perfektní držení. Po několika zahraných tónech jsme ho ocenili potleskem. Upozornil nás však, že to bylo teprve ladění a na to se netleská. Pak, zahrál Halí – belí a mohl jít spát. Janička váhala, jestli mu má nechat svítit lampičku, aby si zase nečetl až do rána.

Večer byl posílen o další 3 kamarády a s místními nás bylo nakonec 15. Hrálo se opět jako o život, vedly se řeči, tančilo se a chvílemi byly na parketě až tři páry, což byli všichni tance schopní, nehrající. Na neděli byla už jen naplánovaná procházka a úklid. Vašík mi pomáhal počítat útratu a násobit piva. To mě přimělo k zamyšlení, zda je to dar, nebo pomsta bohů rodičům, mít geniální dítě. Nakonec jsme se i s těmi pivy nějak porovnali a Pepovi jich na dopíjení doma zbylo necelých 30.

V pátek jsem byla rozhodnuta, že letní Chotěvice ještě zvážím, ale že ty zimní pořádám naposledy. Když jsem ale viděla, jak se všichni náramně baví a velmi si to užívají a společně vytvořili dva krásné večery a jeden hezký společný výlet, tak jsem se rozhodla, že to možná ještě přehodnotím... Fakt by to ale chtělo více zodpovědnosti k pořadatelům, abychom je všechny neodradili, s tímto přístupem se nic organizovat nedá.

Děkuji všem, za krásný víkend a hlavně pak Pepovi s Jitkou, kteří jsou mi při pořádání oporou. Na Pepovi leží celá váha zajišťování a dovozu sudů včetně pípy a pak jejich vracení, případné likvidace nedopitých zbytků, což rád učiní, ale přece jen čeho je moc, toho je příliš.

Severka

Sdílej to!

Be the first to comment