Dušičkové Lochovice - 17.11.2012

Cesta na lochovický hřbitov začala jako už po několikáté v Hořovicích, ale nakonec jsme odtud šli jinudy než obvykle. Předpověď počasí za moc nestála, nakonec bylo hezky s trochou mlhy.

Na hřbitov do Lochovic nás letos vyrazilo 21. Někteří Ferdu Havrlíka zažili, většina ostatních ho znala z vyprávění. A nejmladší generace, kterou zastupovaly Barunka a Johanka se možná o něm taky někdy dozví.

Expres do Mnichova jménem Franz Kafka nás za 2 minuty deset dovezl do Hořovic. Od nádraží vede modrá značka, na kterou ve městě navazují zelená (přes Kotopeky - tou jsme chodili obvykle) a červená, kterou jsme letos zvolili poprvé. U zámku na nás čekali Roman a Romana, kteří si cestu zkomplikovali autem, takže nám museli z Lochovic naproti autobusem. Okoštovali jsme griotku – omluvenku od nepřítomného mariášníka Můry a vyrazili po silničce směrem na špatně vyslovitelné Rpety.

Byly nejen špatně vyslovitelné, ale i nadějná hospoda Járy Cimrmana byla neoddiskutovatelně zavřená, protože chystali nějakou akci (asi Poslední leč) na večer. Za vesnicí jsme měli v plánu pokračovat po polních cestách směrem na Lochovice. Opravdu, byl tam kříž, odbočka do polí a jabloň jablíčky přímo obsypaná. Rádi jsme jimi vzali za vděk, když hospoda nebyla, ostatně v batozích a kapsách se stále vynacházely placatky s pestrým výběrem. Hezkou a bezblátivou polní cestou jsme mířili k Oboře, což je již součást Lochovic. Po cestě jsem uřízl dva delší klacky – ti co si mysleli, že budou buřty se mýlili, jen Irča pronesla cosi o vlajce. A měla pravdu. Do TAKového Almanachu bylo potřeba dodat fotky našich obou vlajek a toto byla vhodná příležitost. Tak jsme na hezkém místě vybaveném i lavičkou udělali několik hromadných fotek s oběma vlajkami i fotky vlajek samotných – aby byl výběr.

Naše skupina se při příchodu na lochovickou silnici poněkud roztrhala, takže na hřbitov dorazila zadní skupina jako první, první skupina zato dorazila první do Záběhu a na hřbitov jako druhá. Bylo po poledni, v Záběhu vařili a pivo měli taky dobré a navíc i nádherné palačinky. Když jsme se začali dohadovat, kdy vyrazíme na mlejn, přišel Jirka Havrlík. Tak jsme ještě chvíli pobyli a poklábosili, než jsme vyšli směr Janovský mlýn. Tam jsme tradičně sedli do včelína. Velký hrnec na med byl tentokrát prázdný, protože jsme všechen vykoupili už v září, ale zbytky na oslazení grogu se vyškrábnout daly. Jirka přinesl teplou mladou medovinu („medovinový burčák“ jako loni) a čerstvý tvaroh (panýr) z mléka od opravdových krav.

Moc nám chutnal a nejvíc malé Johance. Těm, co to ještě neviděli předvedl Jirka, jak si dělá elektřinu a taky své „mašinky“.

Na nádraží jsme šli už za tmy, cestou dobře známou. Rychlíky v Lochovicích staví, ten budějovický v 17:25 jsme stihli a za necelou hodinu byli v Praze.

Byl to pěkný den a já jsem rád, že se podařilo najít jinou a hezkou cestu, i když je to rok od roku složitější.

                                                                      MaPe