56. TAKová LVÍ / 101. 4ková Stezka 7.-11.5.2014 do Moravského krasu

Nikomu se nedaří, tak jako stezkaři ……. TAK jak se čtyřce i MaPe  dařilo v podzemí i nadzemí Moravského krasu …

Fotkami přispěli Roman, Katka, Franta a Hanka, která své fotografie publikovala na rajčeti. Přidán Mlokův popis úterního noclehu a středečního putování.

Noclehy byly zajištěny následovně:

• 7.5. Jedovnice (-1.nocleh), zde byli Mlok, Vobrázek a Helenka
• 8.5. Švýcárna
• 9.5. Ostrov u Macochy, U Němců, fara
• 10.5. Ostrov u Macochy, U Němců, fara
• 11.5. Velechov, Sokolovna

Když na TAKu vyhrál nápad 14ky na Stezku se zakončením v Boskovicích, bylo mi jasné, že pro čtyřku si budu sobecky prosazovat oblast kolem Macochy a Punkevních a jiných jeskyní. Toužil jsem se tam vždycky podívat a zejména plout na lodičkách Punkevními j. až na dno Macochy. Dvakrát to skončilo ve stadiu pokusu – poprvé před 40 lety, když jsme válčili v blízkém vojenském prostoru (Míla Dočkal si možná vzpomene) a pak na 47. čtyřkové Stezce před 27 lety. V obou případech byly jeskyně uzavřeny kvůli vysoké vodě - hnusně a vytrvale pršelo, pokud zrovna nesněžilo.

A tak jsem odmítl návrh Mirky Ben., že nám to krásně a pohodlně vše zajistí v Benešově u Boskovic a přemluvil ji na mou vytouženou oblast i přesto, že nebudou postýlky. Na omluvu jsem si říkal, že by mohla taková atrakce trasu zaujmout. Mirka tedy na místě zajistila 1. a 2. nocleh v Ostrově u Macochy v sále U Němců a na faře a 3. nocleh v penzionu v Suché. O ten se pak přihlásila 15ka, prý tam byli dřív, ale oficiálně ho ještě tři týdny po Mirčině dohodě v Suché zabukovaný neměli, drobet jsme o tom pak diskutovali... Nakonec 3. nocleh zajistil Roman ve Valchově podle hesla líná huba, holý neštěstí – zavolal starostovi a vyšlo to, navíc o hodně blíž k Boskovicím. Stejně to však znamenalo do kraje znovu jet a prověřit vše namístě. Díky Ivanovi a jeho známému Mirkovi jsme dostali několik kontaktů na noclehy v oblasti. Mezi nimi byla i chata Švýcárna – ekologické volnočasové centrum (svého času základna hnutí Brontosaurus), blízko Adamova – nabízela se pro 0. nocleh a navíc i s postelemi. Byli tam dost oficiální, začátkem listopadu začalo četné mailování, dovršené uzavřením písemné smlouvy a zasláním zálohy.

Představa, že budeme stát před Punkevními jeskyněmi a vstupenky budou vyprodány byla pro mne natolik děsivá, že jsem počátkem dubna zarezervoval na blind na pátek 9.5. 16h třicet vstupenek a vyzval po mailu čtyřkaře, aby se hlásili zájemci o prohlídku a plavbu. Ozvalo se 33 lidí, tak jsem operativně zvýšil objednávku na 35 a považoval to za vyřízené. Stejně jsem pak ještě ráno před prohlídkou telefonicky z Ostrova ukecával pokladnu, aby něco přidali pro ty, co to asi nečetli.

Dali, ale na jinou hodinu. Dostatečná komplikace kvůli vyzvednutí vstupenek 40 minut před prohlídkou.

Jak na Stezku – tradičně vlakem. Ale proč je jízdné do Brna podstatně levnější než do Adamova, který je blíž? Kupodivu na nádraží věděli – jde o akční slevu na jízdenku do Brna! A akční sleva se se slevou pro skupinu sčítat nedá – buď ta nebo ta. Skupinová to vyhrála.

Mám po zkušenosti s berounským nádražím nedůvěru k přípojům, které mají mezi sebou méně než půl hodiny. Také bychom měli být na Švýcárně (asi hodinu od Adamova) na jelením guláši pokud možno všichni a včas. Proto jsem se rozhodl na cestu z Blanska namísto jízdy vlakem pronajmout za přijatelnou cenu autobus. Účel tentokrát přebil romantiku večerního putování v dešti přes případné adamovské hospody…

Přihlašování na Stezku pomocí 4kových stránek zařídil Ivan a fungovalo to opět dobře. K přihlašování se postavila 4ka zodpovědně a tak se nás v termínu přihlásilo 60 a stejně se to (až na 2 výjimky) dá říci i o placení – dobrý, díky!

O jeden den dříve - v úterý - vyrazili účastníci -1. noclehu, k čemuž Mlok napsal:

Jako vždy, nebyl bych to ani já, kdybych neuvažoval o -1. noclehu. Před stezkou jsem byl časově poněkud zaneprázdněn, řešil jsem to na poslední chvíli. Účastníci byli jasní, Helenka, já a Vobrázek.

Nocleh jsem telefonicky zajistil v kempu Olšovec v Jedovnici, dohodli jsme se na konkrétním vlaku a v úterý se jelo. Helena z Prahy, já přistoupil v Kolíně a Vobrázek v Pardubicích. Vystoupili jsme v Blansku a podle očekávání zahájili pivem v restauraci vedle nádraží a pokračovali busem do Jedovnice.

V kempu jsme měli 3-lůžkovou chatku a po pivu v kempovním bufetu jsme vyrazili do vsi. Dali jsme večeři, pár piv a pak návrat do kempu a spánek.

Ráno jsme posnídali v cukrárně a přes Rudické propadání a Kolíbky došli do Rudic do občerstvení u mlýna. Po občerstvení jsme pokračovali neznačenou stezkou kolem Sv. Antonína do Křtin. Kdo tam byl, ví, že to stojí za to vidět. Po obědě v hospodě (nic moc) a kávě v cukrárně (dobrá) jsme vyrazili za mírného deště a přes (nebo lépe skrz) jeskyně Kostelík a Jáchymka na Švýcárnu, kde jsme se připojili k ostatním.

Překvapením na nádraží byl Achyl, nesoucí obětavě svůj kontrabas. Od něho jsme se dozvěděli o neúčasti Habartických. Cesta proběhla bez problémů a ve stejném vagonu se 14kou. V Blansku v 18.50 4ka i 14ka nastoupily do objednaných autobusů.

Švýcárna byla romantická, jelení guláš dobrý, jen fronta na pivo, které dost pěnilo. Postupně přijeli i nevlakoví, muzikanti se sešli a začalo to pěkně, bylo nás na začátku 45. Předem zaslaný seznam na účtenky a zaléhací pořádek zafungovaly a tak to bez problémů „odsejpalo“. Jeden z pokojů bohužel vykazoval odér natolik silný, že se v tom „nedalo usnout“. Přesun nocležníků na matrace do společenské místnosti s příslušnou slevou na ubytování nebyl naštěstí pro provozní problém.

Nejbližší atrakcí kousek od Švýcármy je jeskyně Býčí skála. Bohužel pro veřejnost otevíraná pouze 3x do roka, samozřejmě až v neděli 11.5. Ivan operativně kontaktoval svého známého Mirka K. a ten zařídil nejen otevření, ale byl nám i průvodcem na čtvrteční dopolední cestě k jeskyni a po jeskyni. Jeskyně – pro mne zážitek, skoro 40 čtyřkařů se světýlky jako broučci hodinu putovalo podzemím až k sifonu, bez jehož proplavání cesta do dalších prostor nebyla možná. Tak to jsme už nedali. (Pozn. IvSi: Mne osobně dostal Mirek „záporným vstupným“, tedy po té, co s námi strávil nějaký ten čas, vytáhl z batohu půllitrovku výtečného kalvadosu z loňské úrody. Mirku ještě jednou díky!) Další putování většiny vedlo do Křtin s nádherným poutním barokním chrámem, pár lidů si nenechalo ujít po cestě jeskyni pro náhradní generální štáb Výpustek. Já jsem Křtiny vynechal a s malou skupinkou jsme došli přes les hezkou cestou do Rudic. Po hospodě a cestě kolem propadání Jedovnického potoka jsme také dorazili do Jedovnice, kde ve fialové rozlehlé hospodě už seděla část křtinské sekce a hosté Kamil s Helenou. Velké skupině se posléze podařilo vyrazit směr Krasová, kde jsme natrefili na lampionový průvod, kráčející stejně s námi. Oni zůstali u rybníka u táboráku, my pokračovali do Krasového údolí a kolem jeskyně Balcarky do Ostrova. Tam už Hanička Nosk. zorganizovala nocležníky na farské postele a matrace. My ostatní dorazili do hospody U Němců a rozložili se ve vytopeném sále. Seděli jsme napřed v lokále – mladá obsluha byla mrštná a příjemná, lístkový systém chápala a paní šéfová byla opravdu „do kšeftu“. Bohužel lokál okupovali i notně hulící místní a tak jsme po večeři skončili ve spacím sále a hrálo se tam. Můra stihnul od jeskyňáře Mirka zjistit to, co ho trápilo – jak šukaj netopýři (a dozvěděl se – ve visu..).

V noci zapršelo i ráno nevypadalo nebe dobře, ale nakonec se to umoudřilo, takže hrozba zavřené jeskyně byla zažehnána. Páteční program byl na vůli každého, jen lidé punkevní museli dodržet nástupní časy na prohlídku. Co vím, tak byli někteří čtyřkaři také v Balcarce, já osobně v Kateřinské jeskyni. Punkevní pak neměly chybu, nejvíc mne dostalo dno Macochy, i plavba po Punkvě byla krásně romantická. Konečně splněný sen….

Pak už jen zpět nahoru (buď lanovkou nebo po svých těch 140 výškových metrů) a tam na terase chaty Macocha bylo skvělé mezitrasové hraní, kde čtyřkoví muzikanti také nějakou dobu dominovali. Do Ostrova kousek a tak se posedělo. U Němců nás pak čekal skvěle upravený měkoučký a voňavý steak (paní šéfová při objednávce jídla rezolutně odmítla vepřo knedlo a doporučila tuhle dobrotu). Opět se pěkně hrálo v sále. Tématem nedělního zakončení byly židovské anekdoty, tak jsem pátral v donesené knížce, ale to nebylo ono, chtělo to větší zainteresovanou společnost. V noci opět přišla bouřka a tak vyplavení venkovní spáči v noci harašili v sále.

V sobotu jsme se vydali směrem na Sloup, někteří delší trasou přes Holštejn jiní kratší nad Pustým žlebem. Kdo chtěl stihl i skoro dvouhodinovou prohlídku Sloupsko-šošůvských jeskyň. Ve Sloupu jsme při obědě řešili další zastávku. Vyhrály to Němčice přes kopec Bučí. V Němčicích jsme měli před 27 lety nocleh a hospodu, naštěstí jsme našli hospodu i teď. V suterénní, leč příjemné místnosti jsme poseděli, pohráli a našla se pravá chvíle a společnost na hledání té nejlepší židovské anekdoty. Podařilo se brzo vyrazit a po 3km dosti rozblácené žluté jsme nábližkou našli sokolovnu ve Valchově. Spali jsme v tělocvičně a seděli v suterénním, hodně moderním sále.

Nocleh zařídil i kompletně organizoval Roman, vše fungovalo (až na opozdilce z Němčic k večeři, ale nakonec ji stejně dostali). Byl to určitě nejlepší večer. Mocně se hrálo i tančilo (dámy zvládly i tradiční netanečníky). Na téhle Stezce byli vůbec muzikanti skvělí – s vervou hráli v prostorách, které jsou k hraní vlastně nevhodné – velké sály (Ostrov) i plasty obložený suterén (Valchov). Vybrala se i židovská anekdota, rytíř k jejímu přednesu (Můra – možná ji dá do komentáře?), 3 soutěžící kočky (Eichi, Káča a Katka).

Zorka zorganizovala nedělní dopolední prohlídku Boskovic, kdo chtěl, musel ráno vyrazit dřív. Ostatní si v pohodě posnídali gulášovku a chleba se sádlem a škvarky – pravou to stezkovou stravu. Do Boskovic bylo jen 5km a zahájení zakončení až ve 13:14 hod. Horší bylo, že se zřetelně kazilo počasí a déšť byl ve vzduchu. Do letního kina jsme už docházeli za drobného deště. 14ka ráz zakončení LVÍ Stezky pojala v duchu filmového festivalu. Mne dostalo hned na začátku objevení se lva stylem ala Metro-Goldwyn-Mayer včetně typického řevu během úvodní sborové písně Lví silou. Měli to pěkné, svižné a s nápady. Bohužel, neměli naše tři kardinály, kteří by požádali sv. Petra o vypnutí deště. Pršet začalo se zahájením a přestalo skoro přesně na jeho konci. Čtyrka se určitě neztratila, Můra měl s anekdotou podle potlesku úspěch, oblékání krále (Petr Vaněk) do cizích svršků nabídnutých či ukořistěných pomocí 3 koček se taky zadařilo (při jeho skoro 2m to neměly čičinky vůbec snadné). Do finále, které navodilo kapku drsné erotiky (ala Deep Throat) jsme se sice neprobojovali, ale naše kočky byly určitě nejhezčí!!

Před odjezdem stezkového vlaku se stihlo i zahrát na kryté tribuně, posedět v Šenku u (nějakého) rabína a v pohodě dojít na nádraží. Pak jen navagonování podle tras (měli jsme to 2 vozy do bufeťáku) a odjezd. Ve 4kovém voze se hrálo - krom našich muzikantů přišli i kluci z pětky, se kterou jsme sdíleli vagon (čtyřicetpět, čtyřicetpět…).

Do Prahy jsme dojeli na čas. Petr Vaněk s kytarou doprovodil důstojný valčíček – hodný téhle (myslím, že dost povedené) Stezky.

Svěřil se a napsal tradičně dva týdny po Stezce MaPe

Ještě něco statistik:
-1. nocleh Jedovnice : 3
Společným vlakem tam jelo 31 lidí, kteří pak pokračovali sjednaným busem z Blanska do Švýcárny.
0. nocleh Švýcárna : 45
1. nocleh Ostrov u Macochy: 54 (Kamil+ Helena – v kempu)
2. nocleh Ostrov u Macochy: 58 (Kamil+ Helena – v kempu, přijeli se podívat Pavel a Nataša Šachovi)
3. nocleh Valchov: 54 ( Kamil+ Helena – v kempu, 2 Švédovi a 2 Prasáčkovi přátelé)
Do Punkevních jeskyní se spustilo ve 3 partách 44 lidů. Stezkovým vlakem zpět jelo 36.
Celkem přihlášeno 60 lidů, 3 nepřijeli (a nic předem neřekli), 1 přijela navíc (ohlášená - jako náhradník), takže Stezkou prošlo 62 lidů (z toho 4 přihlášeni na jiné trase byli jen jeden nocleh) a celkem 6 hostů. Psi byli 2, pejsci taky 2. V prvním termínu přihlášeno 58, pak 2 v dohláškách.