Čtyřkový Mikuláš (Loučeň) - 1.-2.12.2012


Mikuláš přišel letos na čtyřku do Loučně.

Restauraci s ubytováním U Otomanských v Loučni objevil Roman při letním cyklovýletu. Listopadová rekognoskace na místě proběhla k naší spokojenosti a tak jsme se s velmi vstřícným majitelem rychle dohodli. Navíc jsme dostali i dobré reference od Kryšpína a Vlada, kteří už tam zažili nohybácké Velikonoce.

Mikulášské datum 5.12. připadlo letos na středu a tak bylo třeba rozhodnout, zda ten čtyřkový bude o víkendu před nebo po. Protože je lepší raději před, požádali jsme Mikuláše s jeho nebeským a pekelným doprovodem, aby do Loučně dorazil už o sobotním večeru 1.prosince.

Přihlašování účastníků proběhlo letos velice rychle, takže cca 2 týdny před bylo už 29 lůžek obsazených. I dětí bylo více než loni, nejen vnoučat, ale i dětí přímo vlastních. Také složení bylo poprvé díky Johnovi, Kelímkovi, jeho rodině a přátelům mezinárodní.

První účastníci byli na místě už před polednem a rychle přibývali další. Na vycházku jsme mohli vyrazit už před druhou hodinou. Počasí přálo i sluníčko se snažilo a fotogenicky prosvěcovalo převážně listnatý, původně fürstenberský revír, kudy vedla naučná stezka.

Za Loučeňskou myslivnou se na nás přišlo podívat stádo krásných koní. Drobná děcka statečně mašírovala, i jeden kočárek se brodil spadaným listím. Bylo jasné, že až do Jabkenic ke Smetanovi nedojdeme. Došli jsme alespoň k jeho oblíbenému jezírku s romantickým pomníčkem jednomu Fürstenberkovi, padlému v napoleonských válkách. Odtud jsme zamířili zpět k Otomanským, kam už dorazili další. Oba Kelímkovi američtí kamarádi Mark (Florida) a Romero (Texas) ladili kytary a bylo zřejmé, že naše statečná muzikantská čtveřice (Franta Kahoun, Jana Šť., Fidla a Dejo) bude mít večer konkurenci. Okolní cvrkot už zvědavě pozorovali z kočárku i nejmenší účastníci Kubík a Babetka. Nakonec se nás sešlo 24 dospěláků a 9 dětí, na mikulášský večer se ještě přidal Jasánek s mladými a Larou.

Děti – převážně hodně malé (myslím, že maximálně 1.třída, žádný puberťák nevyčuhoval) si trénovaly básničky a brzy se dočkaly. Franta coby Mikuláš tradičně důstojný měl k pomoci moc hezkého anděla (Lenka Kr.) a dirigoval si vzrostlého čerta (Jirka Šl.). Děti přežily nadpozemskou návštěvu většinou s přehledem (i když pár slziček také ukáplo), oddeklamovaly své „Mikuláš ztratil plášť“, Vašík slíbil, že „bude hlásit bobek“, malý Kubík Trávníčkovic se naprosto ničeho nebál, Viktorka nepoznala svého dědečka Mikuláše (byl jako vždy dokonalý). Pak už je zajímaly hlavně pytlíky, co od Mikuláše dostaly.

K večernímu mikulášskému jásání hrála čtyřková čtveřice, záhy však doplněná Markem a Romerem. Mark (s podobou Tomáše Řepky a hlasem Johnyho Cashe) nám dal zažít originál americkou country a jeho duety s Romerem zase navodily kulisu irské hospody. Problém byl v tom, že jsme marně vzpomínali na české texty, které většina těch Markových fláků určitě měla (Irenko, tady jsi moc scházela!) a moc by se v tu chvíli hodily.

O půlnoci do sálu vtrhlo cosi mezi Asterixem a Obelixem a v roli mikuláše to začalo rozdávat čtyřkařům dárky. Byly od obětavé Lapajdy, dárky pro pány velmi chutné, pro dámy spíše osvět(l)ové… Díky!

A pak se pokračovalo v hraní a zpívání – již převážně v angličtině. Dejo s mandolínou se statečně vypořádával s anglickými originály i Jägermeistrem, zřejmě oblíbeným americkým (nebo skotským?) pitím. Nejdéle prý vydržel Romero, jak ráno konstatoval výčepák – že je to chlap co umí zavřít hospodu.

V neděli ráno (spíš už dopoledne) se moc hodila ohrádka pro děti v „cukrárně“, naplněná hračkami. Byla snídaně, pro neřidiče i ranní pivko(ka). Někteří se vypravili do zámku Loučeň, jiní už zamířili domů.

Díky mikulášské squadře, muzikantům a vůbec všem účastníkům za pěkný den i večer i za to, že čtyřková mikulášská tradice zůstala i letos nepřerušena.

MaPe

Sdílej to!

Be the first to comment