Piknik na mlejně uprostřed povodně - 1.-2.6.2013


….piknik by se letos měl vrátit do svého původního termínu – konec května/začátek června, kdy se nemusíme obávat, že začne sněžit ….  (4kový e-mail 18.4.2013)

Předpovědi nevěstily nic dobrého již během týdne. Pohledy na oblohu zaznamenávaly stále stejné šedo a uši zvuk deště, jak bubnuje na parapet. To přeci nemůže trvat až do víkendu!

A když jo … zrušit nebo nezrušit? Další termín není, Jirka, Pepíček a Mireček nachystáni, čuník už dva dny nedostal do žlabu, catering má Roman nachystaný, Píďa se těší na oslavu kulatin, Alabama hlásí příjezd. To se nedá zastavit, čtyřka není z cukru, trampové taky ne, let’s go !!

A tak se to oproti normálnímu „zdravému“ rozumu uskutečnilo, i přes nepřízeň živlů. Pepíček a Mireček přijeli dřív, aby se seznámili s čuníkem i terénem, v pátek dorazili Roman se zásobami a s Vojtíškem, pak i nedočkavý Píďa. Páteční zpráva z Lochovic – v pilovém přístřešku je voda, terén podmáčený přímo čvachtá. Jak a kde v tomhle dělat stejky? Takže bude guláš a sedět se bude v mlýnici – to je první optimistická zpráva. Spaní si každý v mlýnici pod střechou najde.

Po pátečním odpoledním slunečném intermezzu v sobotu opět prší. Ale na srazu houfného odjezdu 11 lidí – druhá optimistická zpráva. Během jízdy déšť přechází ve vytrvalý liják.

Na pěšině přes louku teklo do pohor vrchem a mokrá tráva studila v obličeji. Litavka pod lávkou hučela jak tryskáč, ale mlejn je na suchu a i pár automobilistů dojelo po silničce, po které se valila voda.

Na mlejně zatím chlapci připravili útulné sezení v patře mlýnice (…snad to vydrží, pravil Jirka). Vydrželo. Oba „řezníci“ obětavě pracovali na vepřovém, chystali ovar a guláš. Pepa nachystal svoji pípu a byl naražen Rychtář. Na otázky o povodni Jirka opakoval, že ty jsou na Janovský mlýn krátké. Déšť se tvářil, jakoby neměl nikdy přestat, ale nám bylo v mlýnici dobře. Muzikanti vybalili nástroje a hrálo se moc pěkně. Bylo pivo i nápoje mocnější, na stůl přišel obrovský tác s ovarem a pak i skvělý guláš. Po příjezdu ostatních alabamských (Zub přijel s námi) mohla vypuknout i Píďovská oslava. Svíčky tentokrát plály na moučníku, oslavenec se hrdinně napil z putovního poháru a navlékl si „šedesátnické“ tričko, kde nápis hlásal, že „z Brd vzešlý tramp“ není žádné ořezávátko. Přes tričko si oblékl zelenou bundu, dárek od Alabamy a bylo mu dovoleno, aby si kolíčky kytar zase jednou srovnal do zákrytu podle svého.

Od jedné nevím co bylo, ale pršet určitě nepřestalo. Prý se hrálo až do rozednění, dá-li se tomu v té slotě tak říkat. Nedělní dopoledne se dojídalo, dopíjelo a přemýšlelo, jak odjet.

Litavka zalila louku před lávkou, louka byla bezpečně neprůchodná. Auta na tom nebyla o moc líp, dost jsme na zahradě rozmáčený terén rozryli. Po silničce se valila voda, ale jinudy to nešlo – i pro pěší. Kolem poledne začalo hlavní loučení. Havrlíky jsme zanechali skoro na ostrově a doufali, že povodeň se jako jindy „vyhne“.

I přes nepřízeň počasí a možná právě proto to byl vydařený piknik. Díky Jirkovi i všem, co se o to obětavě postarali. A taky Píďovi za to, že jsme ho mohli doprovodit do „sedmejch gum“.

    MaPe
P.S. Povodeň se i protentokrát „vyhla“.

 

 

 

Sdílej to!

Be the first to comment